Alfa Nicholas

„Všechny závěrečné kontroly jsou hotové a na dnešní večer je všechno připravené a na svém místě,“ oznámí můj bratr Shane, když vejde do mé pracovny, s Willem hned v patách. Nejenže je Shane můj bratr, ale je to taky můj beta, zatímco Will je můj bratr a gama. Je to zkrátka rodinná záležitost. Našemu nejmladšímu bratrovi Robbiemu byl titul nabídnut už několikrát, Shane i Will by se s ním o své role víc než rádi podělili a vzhledem k tomu, že mu v žilách koluje krev alfy, je víc než schopný plnit obě role, ale on to nechce, nikdy nechtěl.

Baví ho trénovat s bojovníky a taky pomáhat s výcvikem dětí. Před několika měsíci za mnou přišel s prosbou, jestli by se mohl oficiálně stát bojovníkem, a tak jsem mu to povolil. Ví, že za námi může kdykoli přijít a změnit to, ale všichni vidíme, jak je šťastný, a nezdá se mi, že by se na tom v dohledné době něco měnilo. Ve chvíli, kdy se stal bojovníkem, se stal i nejlepším bojovníkem smečky, a ne, nebylo to kvůli tomu, z jaké pochází rodiny.

Poté, co se oficiálně stal bojovníkem, byl otestován a ohodnocen, a tam se prostě umístil. Budu upřímný, chvíli jsem měl obavy, že z toho budou problémy, ale členové mé smečky, jakožto dobří lidé, jakými jsou, si to samozřejmě nikdy nebrali k srdci. Ba naopak, berou to spíš jako výzvu pokusit se ho o ten titul připravit, a to se mi na nich líbí.

„Už jste ve městě zařídili všechny potřebné rezervace?“ Přikývne. Dnes nám přijíždí několik smeček a šest smeček tu zůstane přes noc. Nedávno jsme se stali spojenci se smečkou Green Rock, a tak bylo jedině správné je pozvat, aby bydleli v domě smečky. Také tu máme další dvě smečky, které zůstanou tady, rozdělené mezi domem a územím smečky, a zbytek bude bydlet v místním městečku a ráno se vrátí na bohatou snídani, než odjedou zpátky do svých smeček.

„A co strážní služba? Tam je všechno v pořádku, Wille?“ Jako gama má za úkol dohlížet na bojovníky smečky a řídit je a k jeho povinnostem patří i organizace stráží na všech akcích, které pořádáme. „Jo, všechno dobrý, alfo,“ ušklíbne se. Ví, že nesnáším, když mi říká alfo, když jsme v soukromí. Nesnáším, když mi kdokoliv z rodiny nebo blízkých přátel říká alfo, když to není nutné, ale moji bratři jsou samozřejmě obrovští kreténi a často to dělají schválně, jen aby mě vytočili.

Po necelých dvou hodinách odpovídání na žádosti a dotazy na poslední chvíli a vlastního chystání se konečně můžu posadit do své pracovny a zašít se na rychlého panáka, než budu muset vyjít ven a přivítat své hosty, kteří začínají přijíždět. Samozřejmě, jakýkoliv klid, který jsem si plánoval, trval jen pár minut, protože se v mé pracovně brzy sešli všichni mí bratři a táta a přidali se ke mně na skleničku, zatímco čekáme, až budou hosté, Lottie a máma připraveni.

„Nikdy nepochopím, jak může ženskejm tak dlouho trvat se nachystat,“ zabručí Will, když si zkontroluje hodinky. „Taky to nechápu, a navíc máma i Lottie jsou krásné, pochybuju, že by musely dělat bůhvíco, aby si připadaly hezké,“ řekne Robbie a začne nám všem rozlévat další rundu whisky.

„Chlapci mí, až potkáte své družky, brzy pochopíte, že bez ohledu na to, jak moc je žena krásná, nebo kolikrát jí řeknete, že jí to sluší, nikdy tomu neuvěří a celý život stráví tím, že se bude neustále snažit vylepšovat. Může to bejt otravný, když už tak si myslíte, že vypadají dokonale, ale takové prostě ženy jsou. A dospívající holky... no, to je úplně jinej level osiny v zadku.“

S bratry se zasmějeme a přikývneme směrem k němu. „Mně něco povídej.“ Lottie je skoro šestnáct a co se týče jejího vzhledu, vlasů a nehtů, je to s ní naprostá noční můra. Neberte to špatně, miluju tu holku víc než samotný život, ale docela dost se mi stýská po dnech, kdy byla malá a mnohem jednodušší. Jo, a šlo ji snadno uplatit.“ Tomuhle se všichni zasmějí, i když všichni vědí, že je to pravda.

Podívám se na tátu a navzdory jeho úsměvu se mu v očích zračí bolest. Sakra, vím, že to cítíme všichni. Rozhlédnu se po místnosti a pozvednu skleničku. „Na Angel.“ Moji bratři a táta ztichnou a pozvednou své skleničky, aby se ke mně připojili v přípitku na našeho andílka, na naši malou sestřičku, která už s námi není. Od její smrti sice uběhlo už skoro osm let, ale každý den mi chybí víc a víc a vím, že zbytek mojí rodiny to cítí stejně.

Naše sestra se jmenovala Angelina, ale my jsme jí říkali Angel. Bylo jí teprve třináct, když ji zabili. S několika kamarádkami se rozhodla bez ochrany zatoulat za hranice území smečky a tam je napadl odpadlík. Ten odpadlík byl třikrát větší než ony, a přestože jich bylo několik a on jen jeden, stejně neměly šanci.

Tři ze čtyř dívek ten den zemřely, a ačkoliv Angelina nejlepší kamarádka Sophie přežila, zůstala jí trvalá jizva od spodní části levého oka až po bradu. Sophii je teď jedenadvacet a od toho dne si k ní udržujeme blízký vztah. S Lottie se za poslední asi tři roky neskutečně sblížily.

„Na Angel,“ ozve se místností, když jí všichni věnujeme tichou vzpomínku. Po dalších několika minutách nezávazného klábosení se máma telepaticky spojí s tátou, aby mu dala vědět, že ona i holky jsou připravené. „Tak na nalezení našich družek,“ houkne Will a všichni si ještě naposledy připijeme, než se vydáme naproti nim ke schodům. Já možná svou družku najít nechci, ale vím, že oni ano. Shane víc než kdo jiný, vzhledem k tomu, že mu je šestadvacet, doufám, že je brzy najdou. Nemůžu se dočkat, až tu budou pobíhat nějací synovci a neteře.

Až příliš brzy jsme venku a já už obcházím areál, zdravím, koho můžu, ale ze všeho nejvíc dbám na to, abych pozdravil všechny alfy, kteří sem ten večer dorazili. Vyprovodil jsem Lottie ven, a jakmile se ode mě odpojila, viděl jsem, jak ji Robbie sleduje. Moje holčička je kráska a nepřichází v úvahu, aby ji nějaký pubertální debil zneužil. Naštěstí pro mě má tři přehnaně ochranitelské strýčky, takže z ní většinou vždycky někdo nespustí oči. Někdo by možná řekl, že je to už moc, ale mně je to jedno. Ať jí je šestnáct, nebo ne, je to moje malá holčička a je mým úkolem ji chránit.

„Alfo Nicholasi, smím-li to říct, uspořádal jste dnes večer vskutku velkolepý ples.“ Starší Stone se přede mnou zastaví a potřese mi rukou. „Děkuji vám, starší Stone.“ S potěšeným výrazem ve tváři se rozhlédne kolem, a přestože jsem rád, že se mu líbí, jak to tu vypadá, neměl by děkovat mně, měl by děkovat mojí mámě, Lottie, Sophii a několika členům smečky, kteří jim pomáhali s organizací.

Jediné, co jsem udělal, bylo, že jsem podepsal šeky a schválil pár transakcí. Mohl jsem to zorganizovat sám, ale buďme k sobě upřímní, ani zdaleka by to nevypadalo tak dobře jako teď. Ženský dotek dělá podobné věci vždycky lepšími, a dotek luny ještě víc, a i když já družku nemám, má matka je technicky vzato pořád luna. Někdy se cítím provinile, že jí role luny pořád zůstává na krku, ale hluboko uvnitř vím, že ji to pořád baví. Dává jí to pocit, že je potřebná a žádaná, ne že by jinak nebyla.

„Předpokládám, že s vámi otec ohledně dnešního večera mluvil?“ Hlas alfy Stonea mě vytrhne ze zamyšlení, vrátí zpátky do přítomnosti a předhodí mi ten obávaný rozhovor, kterému jsem se chtěl vyhnout. „Mluvil.“ Pořád z toho nejsem nadšený, ale udělám to kvůli tátovi. „Dobrá, skvěle. Byl jsem informován, že je tu dnes večer poměrně dost nezadaných vlčic, které by byly ochotny zvážit spojení bez pouta druhů. Jak byste to chtěl provést?“

Než stihnu odpovědět, můj vlk Storm mi začne kňučet v hlavě. Je proti družce bez pravého pouta ještě víc než já a nebál se mi to dát najevo. Je to neuvěřitelný vlk, vždycky byl, a i když jsme se vždycky téměř ve všem v životě shodli, jediná věc, na které se neshodneme, je to, že já nechci najít svou pravou družku.

Štve ho to a nebojí se dát to najevo. „Co kdybych je k vám přiváděl jednu po druhé, abyste se nemusel starat o jejich hledání, a přitom byste už věděl, kdo o spojení stojí?“ Starší Stone si mé odmlčení zjevně vyložil jinak, ale to nevadí, protože je mi upřímně úplně jedno, jak to uděláme.

„Co je to za vůni?“ Stormův hlas přijde nečekaně, je hlasitý a rozdrnčí mi celou hlavu. Sotva ta slova dopoví, udeří mě do nosu ta nejúžasnější vůně, jakou jsem kdy poznal, a moje smysly začnou šílet. Je to směs jahod a skořice a moje nohy se okamžitě dají samy do pohybu.

Jak se prodírám davem, vůně sílí, a pak se to všechno seběhne tak rychle, že se mi z toho točí hlava. Taková vůně může znamenat jediné... Našel jsem svou družku. Jakmile si uvědomím, co se stalo, vynoří se z domu smečky a vyrazí mi dech. „Do prdele, to ne!“