Pohled Dylan

Po dlouhé noci a ještě delším ránu jsme konečně všichni stáli na školní chodbě a čekali na příjezd dvojčat.

„Můj!“ Všichni, kdo stáli na chodbě, ztuhli. Jelikož jsme byli v maturitním ročníku, já s Nickem jsme stáli až úplně vzadu v lidské řadě. Všichni zadaní lidé byli v rámci svých ročníků umístěni přímo naproti svým vlčím druhům.

Zůstali jsme tiše a bez pohnutí, když Arya kráčela chodbou a zastavila se přímo před Nickem. Oči se mu strachy rozšířily, nejistý, jestli má vzhlédnout, nebo nechat hlavu skloněnou.

„Podívej se mi do očí, druhu.“ Letmo na mě pohlédl, jako by se ptal, co má dělat. „Řekla jsem, podívej se mi do očí.“ Pomalu zvedl pohled, aby se jí podíval do tváře. Sama jsem střelila pohledem a uviděla, že její oči jsou temně černé touhou.

„Já... nemůžu... chci říct... ehm.“ Než stihl vykoktat něco dalšího, dva vlci z protější strany ho vytáhli z řady a odvlekli za Aryu.

„Hej!“ Hlava mi vystřelila vzhůru dřív, než jsem se stihla zastavit. Stejně tak se pozapomněla má ústa, když jsem vyběhla z řady. Všechny hlavy se otočily ke mně, zatímco se mi rozšířily oči zjištěním, co jsem to právě udělala.

Adrian, to druhé z dvojčat, ke mně přistoupil a pak mě udeřil pěstí přímo do břicha. Okamžitě jsem se zkroutila do klubíčka. V mých částečně zahojených zádech mě palčivě bodlo.

„Tebe znám... Teprve před dvěma dny tě veřejně zbičovali.“ Bože, já toho kluka nenávidím. „Taky mám z dobrého zdroje zprávy, že jsi na včerejší hodině otevřeně mluvila proti našim pravidlům a nařízením.“

Má hlava trochu sjela dolů po řadě a spatřila Erin, která vypadala trochu vyděšeně. Její druh, budoucí beta, se na ni díval a uklidňujícím způsobem na ni kýval.

„Ty zkurvená zrádkyně, práskla jsi svůj vlastní druh?“ zařvala jsem na ni, než jsem pocítila pěst na své tváři. Ta síla mi srazila hlavu na stranu, zatímco moji spolužáci zalapali po dechu.

Už toho mám vážně plné zuby. V tu chvíli jsem neovládala své činy. Ruce se mi sevřely v pěst a můj postoj se stal mnohem defenzivnější. Trhla jsem hlavou vzhůru k budoucímu alfovi a podívala se mu přímo do očí.

„Vy ani neznáte význam slova neúcta.“ Najednou jsem se na něj vrhla a máchla pěstí po jeho hlavě. Snadno uhnul, ale místo toho vyletěla moje noha a kopla ho. Pod náporem síly se široce rozevřenýma očima zavrávoral dozadu.

„Ty... ty jsi mě vážně uhodila!“ Neznělo to ani naštvaně, spíš šokovaně. Všichni na chodbě sledovali a čekali, až alfa něco udělá, ale on se místo toho prostě narovnal a znovu získal klid. „Myslím, že by se všichni měli vrátit do třídy.“ Začal odcházet za svou sestrou, když jsem ho zavolala zpátky.

„A co Nick?!“

„Je to jednoduché. Je to druh mé sestry. Teď patří jí.“ Argh, není to přece žádná zasraná věc.

„Není to její majetek.“ Uchechtl se, než se ke mně znovu otočil zády.

„Všichni lidé jsou majetek.“

O malou chvíli později všichni dorazili na hodinu přírodních věd. Naše učitelka, paní Mathewsová, je spárovaná s doktorem lykanské smečky a má s ním čtyřleté a dvouleté dítě. Byla jedním z prvních lidí, kteří byli donuceni vstoupit do falešného vztahu.

„Co sis proboha myslela, mladá dámo?“ Kroutila jsem nad ní hlavou, než jsem se podívala na prázdné sedadlo vedle mě. Nick byl teď s tou hloupou vlčí holkou. Měnili ho. Jsem tak naštvaná, že je to až směšné.

„Myslela jsem si, že ten chlap se chová jako kretén. Slyšeli jste ho? ‚Všichni lidé jsou majetek.‘ To je snůška keců.“ Vzhlédla jsem a celá třída na mě koukala, jako bych měla tři hlavy. Plivat špínu na vlky je jedna věc, ale mluvit špatně o alfovi se trestá smrtí. Napadnout alfu je ještě horší provinění.

Ozvalo se zaklepání na dveře a vešla Erin a její parta zadaných bastardů. „Omlouváme se za zpoždění, paní učitelko.“

„Erin, jak to jde mezi tebou a betou Monroem?“ Začervenala se. Ta zrádkyně se při zmínce o jeho jménu vážně začervenala.

„Včera večer se mnou mluvil o tom, že se začneme snažit o miminko. Potřebujeme silného kluka, který jednou převezme roli bety.“ Ušklíbla jsem se na ni, když se posadila na své místo.

„Vy jste fakt ubozí, proč by to nemohla být holka? Ti čoklové jsou v podstatě neandrtálci.“ Nahlas jsem vyslovila svůj názor a uviděla kolem sebe všechny ty šokované tváře. Nazývat lykany čokly je totéž, jako když oni nás nazývají špínou.

Po skončení hodiny byla celá škola svolána do tělocvičny na shromáždění. To bylo místo, kde byl potrestán každý člověk, u něhož se zjistilo, že porušil pravidla. Obvykle se udělovalo deset ran bičem nebo něco podobného.

„Vítejte na školním shromáždění a gratuluji alfovým dvojčatům k nalezení jejich druhů. A teď k věci, kvůli které jsme se zde sešli. Jelikož se blíží páté výročí nového světa, byli jsme informováni, že příští týden navštíví náš okrsek alfa král. To je velice vzrušující zpráva. Chceme, abyste všichni vypadali naprosto co nejlépe. Vlčice a zadané ženy obléknou ukázkové šaty ušité švadlenou. Vlci a zadaní muži si obléknou obleky na míru. Každý, kdo se nepodřídí, bude pokárán.“ Alfa král?! Ještě se s ním nikdo nesetkal. Na trůn usedl před třemi lety, když dovršil osmnácti let.

Ve skutečnosti se ale vůbec na veřejnosti neukazoval. Skvělé, tenhle měsíc bude kurevská noční můra.

„Pokud jde o lidi, na tuto návštěvu obdržíte novou uniformu. Musí být pečlivě vyžehlena a nošena na té nejvyšší úrovni. Co se týče následujících lidí: na základě vašeho přístupu z minulého týdne předstoupíte dopředu a budete čelit trestu. Tony Summerset?!“ Tonyho hlava vystřelila vzhůru, jak se rozhlížel kolem. Byl o ročník níž, ale sdílel mé názory na lykany.

Pomalu došel před shromáždění, téměř okamžitě mu roztrhli košili na dvě poloviny a dostal deset ran bičem. Dívka jménem Kara byla na řadě jako další a i ona obdržela deset ran. Ještě několik lidí předstoupilo a pomalu přijalo svůj osud, načež zaznělo mé jméno. „Dylan Rileyová.“ Uvnitř jsem byla vyděšená k smrti, ale prostě jsem pokrčila rameny. Hádám, že jsem to vlastně tak nějak očekávala. Ačkoli si nejsem jistá, jestli moje záda snesou další poškození.

„Napadla jsi alfu, je to tak!“ Jeho oči se zavrtaly do mých, když jsem sklonila hlavu, podřizujíc se jeho autoritě.

„Technicky vzato, ne.“ Všichni ve školní tělocvičně zděšeně přihlíželi, jak se moje hlava otočila k přední řadě vlčí strany. Seděl tam Adrian a s ním nějaká vlkodlačí dívka z nižšího ročníku. Jmenovala se Jana; hádám, že si našel svou družku. Nick a Arya ale nikde nebyli k vidění. Adrian na mě pokrčil rameny, jako by chtěl říct, že on nic neřekl, a pak se nad mou poznámkou ušklíbl. „Ještě oficiálně nepřevzal titul alfy, takže je to jenom...“ Podívala jsem se na ředitele a všimla si, že mu zčernaly oči a vysunuly se mu drápy. Byl v tom, čemu lykani říkají poloviční proměna, vyvolaná tím, když se subjekt rozhněvá.

Obrátil se na dva vlky z ochranky a kývl na ně. Téměř okamžitě mě donutili padnout na kolena. Ruku mi přitiskli na stůl, kde ji jeden vlk držel na místě, zatímco druhý držel zbytek mého těla.

„Tak jo, myslím, že to není potřeba. Mám alfí krev, hloupá lidská holka mi nemůže ublížit.“ Hlava mi střelila k Adrianovi, který si stoupl před celou školou, aby zastavil to, co se dělo.

„Nicméně, lidé musí znát své místo.“ S těmito slovy tlak na mou paži zesílil, jak mi ředitelova ruka vyhrnula rukáv a pak se mi do kůže zabořil dlouhý dráp. Palčivá bolest vystřelující ze svěží rány mě přiměla pevně zavřít oči a zatnout pěst. Silně jsem se kousla do vnitřní strany tváře a okamžitě ucítila chuť krve. Z úst mi však nevyšel žádný zvuk.

Pokračoval ve psaní, přičemž používal mou kůži jako plátno a svůj dráp jako fixu. Trvalo to celou věčnost. V jednu chvíli se mi mírně rozmazalo vidění, tak jsem odvrátila hlavu stranou.

Po minutách mučení byl hotov a tlak na moji paži polevil. Okamžitě jsem ruku stáhla zpět a zasyčela skrz zuby bolestí. Už jsem se chystala utéct z pódia, když mě zase hrubě popadli. Ředitel držel mou paži ve vzduchu, zatímco moje nohy se vznášely pár centimetrů nad zemí. Z rány kapala krev a nápis, který mi vytvořil, byl vystaven všem na odiv.

Spousta lidí zalapala po dechu. Dokonce i vlci vypadali mírně znechuceni tím, co se stalo.

„Tohle se stane, když se člověk rozhodne promluvit. Mohu vám slíbit, že kdokoliv z vás řekne byť jen jedno slovo o našem způsobu života, dostane ten samý trest.“ Paže mě začínala pořádně bolet z toho, jak byla tak dlouho držena ve vzduchu, a nedostatek prokrvení v mé zavěšené ruce mi způsoboval mravenčení. Přesto jsem odmítla vydat byť jen hlásku. Zadržovala jsem slzy a kousla se do tváře ještě víc, takže se mi pusa naplnila další krví.

„Už to stačilo, Bradley!“ zavrčel Adrian. Stále stál a upíral pohled na scénu před sebou. Oči měl tvrdé a jak tak zíral na ředitele, z hrudi mu uniklo hluboké varovné zavrčení. Ředitel naprázdno polkl a rychle mou ruku pustil, takže jsem se svalila na zem.

Z úst mi unikl tichý výkřik, když jsem dopadla na tvrdou podlahu. Okamžitě jsem se začala drápat pryč, moje noha ale těsně minula vysoký schod vedoucí na pódium a já padala. Čekala jsem náraz na zem, ale ten nikdy nepřišel. Ovinuly se kolem mě dvě silné paže a zachytily mé slabé tělo, což mě přimělo vzhlédnout. Oči se mi rozšířily, když jsem si uvědomila, že to Adrian chytil mou padající postavu.

„Tohle není součástí lidského trestního programu!“ zavrčel Adrian, z čehož jsem v jeho sevření ztuhla. Ostrčila jsem ho od sebe a upravila si vršek uniformy. Místností vládlo hrobové ticho, jak všichni vstřebávali scénu před sebou, zatímco já jsem kradmo pohlédla na své předloktí.

Do mé kůže byla jeho ničivými drápy vyryta dvě slova, slova, která s největší pravděpodobností zanechají na mém těle jizvy na celý život.

‚Lidská špína‘

„Z lekcí je třeba se poučit. Teprve před dvěma dny byla zbičována a očividně to na ni nemělo žádný vliv.“ Adrianovi z hrudi uniklo další zavrčení, když vstoupil na pódium. Já se tím ale neobtěžovala, mysleli byste si, že se budu stydět, ale prostě jsem se jen mírně usmála. Trochu jsem si upravila rukáv, aby se mi netřel o čerstvou ránu, a pak jsem promluvila.

„Na tom nesejde,“ šokována mým přístupem, vzhlédla ke mně celá místnost. „Byla bych raději označována za lidskou špínu, než abych se jakkoliv podobala vašemu druhu. Jsem pyšná na to, co jsem. Kolik z vás to může říct?“ Po svém úžasném malém projevu jsem prošla přesně prostředkem mezi lidmi a lykany přímo ven ze dveří.

Konec podřizování se. Hodlám projít s čímkoliv půjde, aniž bych se dostala do příliš velkých potíží. Přijde den, kdy moc lykanů vyprchá. Až ten den přijde, budu připravená. Budu čekat na den, kdy si vezmeme náš svět zpět. A pokud jde o tu nejlepší část na mém plánu...

Nikdo mě nedokáže zastavit.