Probudila jsem se ve vlastní posteli, Emrysovu šedou mikinu jsem držela v rukou jako bezpečnostní deku a pod přikrývkami, které zahřívaly mé tělo, mi bylo horko, když jsem se posadila. Můj pokoj nebyl velký, ale ani malý, lila stěny, výzdoba a koberec v bílé barvě a mým jediným zdrojem světla byla malá lampička, která stála na nočním stolku.

Kdy jsem usnula?

Dole jsem slyšela, jak se otevírají a zavírají domovní dveře, jak máma volá na bratra a na mě.

S povzdechem jsem padla zpátky do postele; hlavou mi tepala bušivá bolest, zanaříkala jsem a přetřela si dlaněmi obličej, v žilách se mi mihl pocit osamělosti a vzteku. Rozhodla jsem se, že bude lepší nepromarnit úterní večer v posteli, rychle jsem skočila do sprchy a pak se převlékla do čistých legín a přes sportovní podprsenku jsem si natáhla Emrysovu mikinu; modřiny z míst, kde mě Jackson držel, byly ošklivě žlutozelené, cucfleky byly -díkybohu- jen světle růžové, ale pro jistotu jsem je zakryla korektorem.

"Ahoj Cece," pozdravil mě táta, když jsem došla pod schody ve stejnou chvíli, kdy otevíral vchodové dveře. Modré oči měl dokořán štěstím a šedivějící hnědé vlasy sčesané dozadu.

"Ahoj tati," táta mě rychle objal, pak si pověsil kabát a vešel do kuchyně pozdravit mámu. Když se uviděli, usmáli se na sebe a já jen přemýšlela, jestli to jednou udělám svému druhovi taky.

Cinknul mi telefon.

‚Ce, kde jsi dneska byla?‘ Zpráva od mé nejlepší kamarádky Ostany.

‚Jsem nemocná,‘ odepsala jsem a kousla se do rtu, když mi na ramena dolehla vina. Rychle mi poslala ‚brzy se uzdrav‘ a zeptala se, jestli se s ní i tak budu moct sejít v neděli – den po mých sladkých šestnáctinách – na což jsem se usmála a odepsala ‚rozhodně!‘.

"Kde je Emrys?" Tátův hlas prořízl mé myšlenky, když začal mámě pomáhat prostírat stůl. Projel mnou strach, tělo se mi zalilo studeným potem, když se mi vybavily útržky mého uplakaného příběhu, co jsem vykládala Emrysovi dnes odpoledne. "Bude večeře,"

"Dojdu pro něj." Slova ze mě vypadla tak rychle, že na mě máma i táta zvedli obočí, máma nasadila podezřívavý výraz a táta vypadal prostě naprosto zmateně.

Šel si to vyřídit s Jacksonem? Vycouvala jsem z kuchyně, vyběhla po schodech nahoru a ani jsem se neobtěžovala zaklepat, prostě jsem otevřela dveře do Emrysova pokoje; do tváří mi stoupla červeň, když se překvapeně otočil.

Černý ručník mu visel nebezpečně nízko na bocích, z černých kadeří mu kapala voda, dopadala na jeho vytesanou a zlatavou hruď a pak pomalu stékala dolů. Déšť a cedr mi rozbouřily myšlenky, když jsem si ho celého prohlédla - počkat, ne... To je můj bratr! Proč takhle uvažuju?

Emrys si odkašlal a stín úšklebku se objevil a zase zmizel tak rychle, že se mi to možná jen zdálo; zvedla jsem pohled a podívala se na něj. Zvedl obočí v němé otázce a moje tváře nabraly barvu hasičského auta. "Já, ehm," všechny myšlenky se vytratily z mé mysli, když si Emrys zkřížil paže na hrudi. Kdy se stal takhle svalnatým?

"Ty co?"

"Ehm," zavřela jsem oči, setřásla všechny myšlenky zavánějící tou alabamskou úchylností, zhluboka se nadechla a vyhrkla svá slova. "Máma a táta říkali, že je hotová večeře, a já chtěla vědět, jestli jsi zabil Jacksona, což se očividně nestalo, a prostě jsem měla strach, a já-"

Emrys mi položil ruku na rameno a zastavil mé blábolení. Otevřela jsem ocelově modré oči a s rozechvěním se střetla s jeho bouřkovýma očima. Usmál se. "Máš na sobě moji mikinu,"

"Jo," odmlčela jsem se a očima se zaměřila na jeho neuklizenou hromadu knih. Emrysův pokoj se od mého hodně lišil, byl plný černé a tmavě šedé, neuspořádaný, s knihami, papíry a trochou oblečení, dokonce měl i vlastní připojenou koupelnu. "Byla teplá,"

"Je teplá i teď?" Udělal krok vpřed, jeho vůně deště a cedru začínala být návyková, tam, kde se dotýkal mé paže, mi tančilo jemné mravenčení- Vymanila jsem se z jeho sevření, otočila se a beze slova se vrátila dolů.

*

"Slyšela jsem, že Dillionovi bude zítra šestnáct," zašeptala Ostana, když jsme pracovaly na našem anglickém projektu, paní Briggsová tiše sledovala třídu od svého stolu a propalovala kohokoli zlým pohledem. "Takže pokud tě Měsíční bohyně miluje, nebo mě, bude on jedním z našich druhů."

"Ne, díky." Z nějakého důvodu se mi do myšlenek vkradl Emrys. Usmála jsem se, dopsala poznámky k poezii a pak se podívala na svou nejlepší kamarádku; její pleť barvy mokka a medově zbarvené mandlové oči doplňovaly její hladké černé vlasy, vyčesané do vysokého culíku. Ostaně už šestnáct bylo, jen ještě nenašla svého druha. "Dillion se zdá být trochu tupec,"

Uchechtla se a přikývla. Dillion Grives byl sportovec, ten nejstereotypnější bratrský typ, jakého mohl kdo potkat; pískové vlasy, zelené oči, vysoký... Měl to, co většina holek milovala, až na to, že mu chyběl mozek. Světla nad námi na okamžik zabzučela a zablikala, než ztichla a zůstala svítit.

"Přijdeš v neděli pořád k nám?" zašeptala jsem potichu a zkontrolovala hodiny. Zbývalo nám jen pět minut, než tenhle děsivý den skončí; celý den jsem se vyhýbala Jacksonovi a jeho onyxovému pohledu.

"Ne," ušklíbla se Ostana a začala si uklízet poznámky do zeleného šanonu, já jsem napodobila její pohyby. "Můj otec musí pomoct Alfovi Thomasovi, a protože jsem na řadě s převzetím otcovy pozice Delty, musím jít s ním. Dokonce jde i moje máma,"

Náš rozhovor hlasitě přeťalo školní zvonění, které se rozléhalo od betonových zdí, jak se moji spolužáci hrnuli ze třídy; jejich konverzace a smích zaplnily chodby.

S Ostanou jsme došly k jejímu autu Toyota Highlander a vyrazily k nám domů; na mé příjezdové cestě vedle Emrysova Mustangu stál povědomý třešňově červený Chevy Chevelle z roku 1970. Zasténala jsem, když Ostana hlasitě zaječela.

"Ach moje Bohyně!" Ucpala jsem si uši, jak křičela, a smála se jejímu rozzářenému výrazu. "Prosím, řekni mi, že to je Lakerovo auto,"

Odstranila jsem si ruce z uší, když Ostana zaparkovala u silnice před mým záhonem, vypnula Highlandera a hlas Harryho Stylese jemně utichl. "Jo, je." V rekordním čase Ostana vyskočila z auta a rozběhla se po příjezdové cestě, moje vlastní nohy běžely, aby ji dohonily.

"On je tak kurva sexy." Strčila jsem klíč do zámku a odfoukla si, když se málem zasekl. "Pospěš si, mrcho, chci vidět tenhle kus masa," Ostana radostně poskočila, když jsem cvakla zámkem a vytáhla klíč. "Dělají mu jeho fotky vůbec spravedlnost?"

"Ty ho stalkuješ na Instáči?" zasmála jsem se, když jsme vešly dveřmi. Ostana se ujistila, že na jejím bílém svetru a legínách nejsou žádné záhyby; já měla na sobě prakticky to samé, jen můj svetr byl černý.

"Jasně!" zašeptala. V tu chvíli se z kuchyně ozval hlasitý smích, Ostana mě vzala za ruku a odtáhla do jídelny; oba kluci seděli u kuchyňského pultu.

Laker byl oblečený do bílého trička, roztrhaných džínů a takových těch malých kotníkových bot, své tmavě hnědé vlasy měl sčesané dozadu a ty jeho ledově zelené oči doplňovaly jeho tmavě opálenou pleť. Naproti tomu Emrys měl na sobě námořnicky modré tričko překryté koženou bundou, černé džíny a boty; jeho černé vlasy byly upravené, zatímco si povídal se svým nejlepším přítelem.

Ostana vedle mě ztuhla, Lakerův smích utichl a on úplně znehybněl; ve stejnou chvíli se jim střetly oči a společně promluvili.

"Můj druh."