VERONICA

Ozvalo se zaklepání na dveře a král Leonidas dal svolení ke vstupu. Vešla Bridget. "Odvedla jsem ji do jejího pokoje a také jsem–"

"Nepotřebuji detaily, Bridget. Je mi to jedno," konstatoval úsečně, zatímco psal na svitek.

"Ano, Vaše Výsosti," řekla okamžitě Bridget.

"Jak se daří Rosalii?"

Při zmínce o dceři Bridgetiny oči změkly. "Daří se jí dobře, Vaše Veličenstvo. Uši jí sice pořád moc dobře neslouží, ale je na tom lépe."

Zvedl hlavu. "Kolik je jí teď?"

"Patnáct, Vaše Výsosti."

Král Leonidas sklonil hlavu.

Bridget v očích pálily slzy. Věděla, na co král myslí, protože to byla myšlenka, kterou měla ona sama každý den. Její dcera byla příliš mladá na to, aby prošla tím, čím si prošla rukama království Mercer. Rosalie se z této zkušenosti nikdy nezpamatuje.

"To jsem rád. Pošli mi Veronicu," konstatoval úsečně.

Při zmínce jejího jména Bridget ztuhla. "Mám jí říct, aby přišla připravená?"

"Ano."

"Jistě, Vaše Veličenstvo." Otočila se a odešla.

Leonidas přerušil psaní a zadíval se dolů na svůj silně ztopořený úd. S Daphne se nemohl udělat, a ani se tomu nedivil. Nebylo to proto, že by nechtěl, ale proto, že jen Veronica dokázala zařídit, aby se udělal.

Veronica dříve také bývala otrokyní – ona a téměř všechny ženy v jeho království. Jeho vztah s Veronicou začal přímo tam v pekle.

Daphne Leonida nabudila a on potřeboval uvolnění, které přicházelo ze sexu. Už nebyl normální muž. Conrad se o to postaral. Leonidas už nedokázal dosáhnout uspokojení jako normální muž. Zadíval se dolů na svou zjizvenou, bolestivou erekci. Lémovaly ji dlouhé jizvy, rány z dávných dob, které uškvařily žíly jeho falusu.

Uškvařili jeho mužství tak, že většina tamních nervů už nefungovala správně.

Leonidas musel vynaložit mnohem více úsilí k dosažení uspokojení při sexu, a jakmile dosáhl erekce, tohoto uspokojení dosáhnout musel, protože čím více zduřel, tím více se jeho jizvy napínaly a tím větší bolest cítil. Musel na tom pracovat, než mohl při spojení vůbec pocítit potěšení... musel být mimořádně hrubý a dělat jiné věci...

Jen Veronica ho dokázala přijmout, když na tom byl takhle.

I když Daphne nenáviděl každou kostí ve svém těle, ještě nebyl připraven se na ní naplno vybít, ne její první noc zde, protože by ji nenávratně zničil, i když ho to k tomu opravdu svádělo.

Ne, nechtěl ji zabít. Smrt neměla žádný podíl na plánech, které pro ni měl... alespoň zatím ne.

Zavřel oči. Byla to ta nejbolestivější věc, jakou kdy z Conradových rukou vytrpěl. Ta, na kterou nemohl nikdy zapomenout.

Zavrčel vzteky. Jak by vůbec mohl zapomenout, jak ke svým jizvám přišel?

Daphne. Při samém pomyšlení na ni ho zalila další vlna nenávisti.

Její blond vlasy, které bývaly tak špinavé, byly teď čisté, dlouhé a lesklé – nemluvě o tom, že byly vlnité. Tvář, která bývala špinavá, byla pěstěná a ona na sobě měla jen velmi jemný make-up.

Místo otrockého oděvu měla Veronica na sobě při příchodu nádhernou červenou plesovou róbu.

Leonidas slyšel od ostatních žen, že Veronica dokáže být prvotřídní mrcha a dokonce se chová jako královna, jako by ho vlastnila. Všechny zvěsti však byly nepodložené, protože k němu se Veronica nikdy nechovala nepatřičně. Dohlížela jen na jeho potěšení. Na jeho temné potřeby.

"Na postel ne," nařídil Leonidas, když k ní zamířila.

Veronica se zadívala na neusmívajícího se, obrovského muže s krutou jizvou táhnoucí se po tváři. Usmála se. "Ano, můj králi." Došla ke stolu, opřela se o něj a čekala na něj.

Vstal a mlčky k ní přistoupil. Veronica se pro sebe usmála, když uviděla jeho ztopořený orgán. Slyšela o nové otrokyni, bývalé princezně Daphne. Očividně ani nová otrokyně nedokázala dát Leonidovi to, co potřeboval. Veronica se pro sebe usmála; strachovala se zbytečně. Jenom ona vlastnila krále Leonida. Byl to opojný pocit, vlastnit tak mocného muže, jako byl on.

Následně k ní sáhl a otočil si ji tak, aby stála čelem ke stolu a zády k němu. Vždycky to byl člověk „bez předeher“, a právě proto si pro ni vždycky posílal, aby přišla připravená. Král odhalil její nahé maso tím, že jí zvedl šaty a shrnul jí je v pase. Vrazil do ní dva prsty.

Byla vlhká a kluzká. Souhlasně zafuněl. Jedním rychlým pohybem do ní zezadu silou vrazil svůj horký úd, u čehož neslyšně zafuněl.

Veronica si kousla do rtů a škubla sebou, když bušil do jejího těla. Popadl ji za vlasy a trhl za ně, jak do ní začal vrážet svůj velký penis. Zasténala; potěšení a bolest se smísily a staly se jedním. Stůl rachotil silou jeho zvířecích přírazů. Vybíjel se na ní, bral si ji mocnými, drsnými přírazy, které zároveň bolely a poskytovaly nesmírnou rozkoš.

Hadovitě natáhl ruce dopředu, popadl ji za prsa a tvrdě jí štípl do bradavek. Síla jeho přírazů za ně tahala. Vzduch se naplnil jejími steny. Tvrdě jí plácl přes prso.

"Ano, ano!" vykřikla.

Její steny, jeho funění, pleskání kůže o kůži a zuřivé chrastění stolu byly jediné zvuky v místnosti.

Pak z ní vyklouzl, roztáhl jí půlky a se sténáním se propracoval hluboko do ní. Veronica propukla ve výkřik, když bušil do jejího zadku, drápala do stolu, zatímco se její tělo rytmicky zmítalo a vlasy jí padaly všude kolem.

Cítila na sobě zezadu jeho váhu, když se naklonil blíž, změnil úhel svých přírazů a pak začal s krátkými, tvrdými a rychlými vpády. Pokračoval dál a dál. Veronica se o něj uvolněně opřela a přijímala to všechno – potěšení i bolest. Když natáhl ruku před ni a poplácal ji po klitorisu, vydala dlouhý sten, nebezpečně blízko k dalšímu orgasmu.

Trhl ji za vlasy tak silně, až jí několik pramenů vytrhl, svíral je ve svém zuřivém stisku, jak pronikal do jejího zadku a zase ven. Ta akce ji popostrčila přes okraj, ta bolest byla něčím, po čem její tělo vždycky toužilo, protože to byla jediná věc, kterou její tělo znalo celé roky a roky. Jak pod ním sebou trhala, on nakonec následoval s vlastním chraplavým stenem, když se udělal.

O celou minutu později se nasoukal zpátky do kalhot a obrátil se směrem ke koupelně. "Vypadni."

"A-ale, můj králi..."

Zastavil ho její chraplavý hlas. Veronica vždycky věděla, jak hrát s kartami, zvláště po divokých spojeních. "Co je?"

Upravila si oblečení a v duchu si připravovala žádost. "Ta nová otrokyně."

Oči mu ztmavly. "Co je s ní?"

Nemohla se dočkat seance s dcerou prince Conrada. Poté, co byla před jejich útěkem tři roky otrokyní, toužila i Veronica po pomstě. Kurva, ta touha stačila k tomu, aby jejímu tělu přivodila další orgasmus.

"Můžu s ní dostat seanci?" zeptala se zdrženlivě.

"Proč to chceš?" Vyzdvihl obočí.

"No, je to vaše nová otrokyně a já jsem vaše milenka. Chci se s ní seznámit. Nic drsného, slibuju," zalhala.

Úsečně přikývl na neochotný souhlas a zamířil do koupelny. "Vypadni z mého pokoje."

Veronica sledovala, jak mizí ve dveřích. Za celých pět let, co jsem jeho milenkou, jsem v tomto pokoji nikdy nestrávila noc, pomyslela si a našpulila rty.

Upravila si oblečení a zamířila z pokoje ven. No, hezky krůček po krůčku. Všechno má svůj čas.