Sera

Byla vzadu za domem, seděla na dece ve stínu velkého stromu. Ráno bylo slunečné, ale chladné a vánek vanoucí od oceánu byl jemný. Dnes ráno pracovala venku, protože být poslední dva dny zavřená v tom velkém domě, aniž by se od Dece dočkala jediného slova, bylo tak trochu dusivé.

Chápala, že se na ni zlobí a že ta slova, která řekl, byla ve skutečnosti pravda. Rukopis, na kterém pracovala, se stal temným a plným emocí, přesně jako její nálada. Ačkoli ty pocity bolavého srdce a osamělosti využila k tomu, aby příběhu, který spřádala, dodala nový zvrat.

I teď tu venku pilně psala. V noci toho moc nenaspala, převalovala se a nakonec vstala a šla psát, protože to byla jediná věc, která dokázala její emoce vypnout nebo je přelít do psaní. Při zvuku blížícího se auta na příjezdové cestě otočila hlavu a okamžitě se zamračila.

Dec v tuhle denní dobu nikdy nejezdil domů. Dokonce ani nebyla vhodně oblečená, seděla tu jen ve starých kraťasech a tričku. Vždycky se snažila oblékat hezky, když byl nablízku. Tohle bylo oblečení z jejích starých časů. Cítila se nostalgicky, a tak se prohrabala starými věcmi, aby byla zase svým starým já. Měla pocit, že se brzy bude muset vrátit ke svému starému životu, a tak byla oblečená, aby to odpovídalo její náladě.

Otočila se zpátky ke své práci. Bylo nepravděpodobné, že by tu byl kvůli ní. V tuhle denní dobu pravděpodobně něco potřeboval ze své kanceláře; měl ji tady, ačkoli ona tam nikdy nechodila. Jednou jí řekl, aby tam nechodila, a upozornil ji také na kameru, která tam byla. Měla detekci pohybu a upozornila by ho na telefonu, kdyby tam vešla.

Ve skutečnosti jí to bylo jedno, nepracovala v jeho oboru, ačkoli znala docela dost lidí, kteří pracovali v jeho technickém oddělení. Měla vysokoškolský titul z informatiky a kdyby se tak rozhodla, mohla by si jít sednout do své kanceláře v jeho budově ve městě a pracovat tam celý den. Ni a tým, pro který pracovala, pohltila společnost Vance Global těsně předtím, než spolu uzavřeli manželskou smlouvu; tak na ni narazil. Byla to ona, kdo kontroloval chyby a nedostatky v herních programech, které vytvářeli.

Byla chytrá přes technologie, jen ne tak chytrá v oblasti emocí. Své srdce dala muži, za kterého se provdala, a to neměla. Koutkem oka zachytila pohyb a otočila se, aby uviděla nejen Dece, který mířil jejím směrem, ale i jeho přítele a právníka Seba. Očima sklouzla k obálce v Sebově ruce; byla velká. To znamenalo nějakou smlouvu.

Tak a je to tady, řekla si v duchu a přemýšlela, jak asi vysvětlí svému týmu, že se rozvedla, když všechno v jejím životě vypadalo báječně a ona měla úžasného manžela. Byl to tým složený z dívek a všechny si myslely, že má obrovské štěstí, že má lásku takového muže, jako je Declan Vance.

Neměly ani tušení, že jeho srdce nezískala, a když ho Sera sledovala, jak k ní kráčí, konečně si uvědomila, že to je pravda. Možná má on to její, ale ona to jeho nikdy mít nebude. Všechno to bylo jen divadlo pro veřejnost, něco, co mělo udržet jeho veřejný obraz čistý a rodinně založený.

Zavřela notebook, aby žádné zvědavé oči neviděly, na čem pracuje. Nemělo to nic společného s jeho společností. Dokonce ani Dec nevěděl, že má ještě druhou kariéru. Potřebovala si tuto část svého života nechat čistě pro sebe, pro ten den, kdy se rozvede a zůstane zase úplně sama.

Nikomu to neřekla, vždycky se bála, že to bude naprosté a úplné fiasko. I když nebylo, před rokem a půl se to opravdu skvěle rozjelo, a kdyby k sobě měla být naprosto upřímná, tajila to před Decem schválně, protože věděla, že tenhle den přijde, a ona potřebovala něco, o co by se mohla opřít.

Měla tajnou kariéru pod pseudonymem Sloane Valentine. Její romantické romány se prodávaly docela dobře a nyní už jí vyšly dvě knihy tiskem. Zbytek byl sice jen online, ale zvládla to a mohla by se tím ve skutečnosti uživit. Ne tak, aby z ní byla nějaká boháčka, ale stačilo to na to, aby mohla sedět doma a pracovat na další knize, místo aby musela chodit do kanceláře a pracovat v počítačové laboratoři.

Až se rozvod uzavře, opustí svůj život jako Serena Vanceová a stane se z ní Sloane Valentineová, odstěhuje se z tohoto města, kde by ji všichni znali jako exmanželku Declana Vance. Přestěhuje se někam, kde ji nikdo nebude znát, a bude moct žít svůj skromný a klidný život. Nikdy už neuslyší jeho jméno, ani ho neuvidí s jinou ženou po boku, protože věděla, že by pro ni bylo prostě bolestné se na to dívat, číst si o tom v novinách nebo to vidět na internetu.

Bude muset odejít z jeho společnosti, byla to součást manželské smlouvy. Až se rozvedou, odejde z firmy, aby nevyvolávala pomluvy nebo ho nedostala do trapné situace. Ačkoli jí řekl, že jí osobně napíše zářivé doporučení za práci, na které se v jeho společnosti podílela. Takže by pro ni bylo snadné získat jinou práci v oboru.

On by ji ve svém oboru mohl na těch konferencích vídat bez problémů, ale pochybovala o tom, že by se ona dokázala dívat na něj s nějakou jinou ženou zavěšenou do něj, aniž by přitom necítila nepříjemný pocit na hrudi. Kdyby měl tu drzost políbit před ní jinou ženu, nejspíš by úplně ztratila nervy, přestože ty jeho rty neměly nikdy patřit jí, ani na jedinou vteřinu. To ovšem neznamenalo, že nepřemýšlela o tom, jaké by to bylo, kdyby ji políbil.

Bylo by to měkké a smyslné? Nebo naopak tvrdé a panovačné? Nebo by to bylo snad i lehké a hravé? Chtěla to všechno zažít, ale nikdy k tomu nedojde. Ne, to bylo určeno pouze pro ženu, kterou bude milovat, pro tu Pravou.

Při pohledu na něj ji zabolelo u srdce. Byl oblečený tak bezchybně jako vždy; tmavě modrý oblek, bílá košile a modro-zlatá kravata. Jednu ruku měl v kapse u kalhot, když kráčel přes trávník k ní, se Sebem po svém boku. Viděla, jak se tiše zasmál, a hned po něm se zasmál i Seb.

Malá část jí samotné se upínala k naději, že se mýlí. Že to vůbec není o rozvodu, protože jak by se mohl usmívat a smát se Sebem? Kdyby jí sem šli předat rozvodové papíry. To by nebyla vtipná, ale naopak vážná záležitost.

Vstala, aby je přivítala, a všimla si, že si očima přelétl její oblečení. Jeho pohlednou tvář pokazilo zamračení; nelíbilo se mu, že nosí takové oblečení. Nebylo to nic, co by jí koupil nebo k čemu by jí dal svolení. Usmála se na něj jako vždycky. „Deci, normálně tu touhle dobou nebýváš.“ pronesla.

„A to je ten důvod, proč jsi takhle oblečená?“ zeptal se obratem a z jeho hlasu slyšela nesouhlas. „Nekoupil jsem ti snad pořádné letní oblečení?“

Podívala se dolů na své staré oblečení a pousmála se. „Chystám se zahradničit. Tohle je na to vhodné oblečení.“ Podívala se zpátky na něj.

„Hmm, hádám, že jsou dobré jen na to, aby se umazaly.“ Přikývl a podíval se přímo na ni. „Je čas se rozvést, Sero,“ řekl jí. V jeho slovech nebylo žádné zaváhání. „Kdybys mohla ty papíry podepsat dnes, ocenil bych to. Bude trvat šest týdnů, než to nabyde právní moci.“

A bylo to venku. Nemýlila se a jednoduše věděla, že k tomu vedla právě ta jedna otázka, kterou mu tak hloupě položila. Proč, ach proč, si to nemohla nechat pro sebe? Neříkat nic a ignorovat svou touhu mít dítě s mužem, kterého miluje. Neskutečně hloupé, říkala si, když tam stála a zírala na něj. Přemítala, jestli by zabralo, kdyby mu řekla, že se omlouvá a že to tak nemyslela, aby ho udržela po svém boku. I když to byla jen prchavá myšlenka, věděla, že už se rozhodl.

Její zrak přejel k Sebovi, když otevíral obálku, kterou nesl, a vytahoval z ní dokumenty. Nebyl to jen obyčejný kousek papíru, zdálo se, že jsou docela rozsáhlé. Dokázala si velmi dobře představit, že je tam i dohoda o mlčenlivosti, aby nikdy nemluvila o jejich manželské smlouvě.

„Je to nesporný rozvod v souladu s naší manželskou smlouvou,“ prohlásil Dec. „Také jsem ti zařídil dovolenou v zámoří. Za poslední tři roky, co jsme byli manželé, sis nemohla vzít dovolenou. Zohlednil jsem to a jako součást rozvodové dohody je pro tebe zorganizován plně hrazený výlet.“