Declan

Vešel do Sebovy kanceláře. „Podepsala to?“ zeptal se, zatímco kráčel k jeho stolu.

„Podepsala,“ přikývl Seb. „Upřímně, myslím, že takhle jsem ji ještě neviděl. Podle mě je pěkně nakrknutá.“ Muž si povzdechl. „Jsi si vážně jistý, že tohle je ta správná cesta, Decu, protože teď si začínám myslet, že se ti to vymstí.“

„Nevymstí,“ prohlásil. „Už jsme to přece probírali. Potřebuju jasné a zřetelné vyjádření, aby pochopila pravdu. A přesně tohle to zajistí. Kvůli čemu byla tak nakrknutá? Neřekl jsi mi, proč ty změny udělala, jen to, že pokud nebudu souhlasit, potáhne mě k soudu.“

„Myslíš, že by to vážně udělala?“ zeptal se Seb.

„Ne,“ odvětil Declan, zatímco si sedal a bral si od Seba papíry. „Ona taková není.“ Viděl její podpis, malý a úhledný, zcela odlišný od jeho velkého, rozmáchlého rukopisu. „Ale ta hotovost, místo domu, který jsem pro ni koupil, a dokonce ho nechal upravit podle jejích představ? To je mi divné. Pokud vím, ten dům miluje, stará se o něj, sází tam stromy a květiny.“ Přesunul pohled na Seba a vytáhl pero, aby se podepsal vedle úprav v rozvodových papírech.

„No, její důvod je ten, že ji posíláš pryč. Nemyslí si, že dostane to, co jí nabízíš, když odjede dřív, než jí to připadne.“ Seb zavrtěl hlavou. „Nikdy mi nepřipadala jako materialistka.“

„Taky není,“ zamumlal Dec a opřel se v křesle. „Neutrácí žádné moje peníze, má kreditku a použije ji jen tehdy, když jí řeknu, ať si jde koupit něco na sebe na nějakou akci.“ Podepsal ony úpravy. „To si vážně myslí, že ji připravím o vyrovnání?“

„Takový jsem z toho měl dojem, vzhledem k jejímu přesvědčení, že ji posíláš pryč.“ Seb přikývl.

Dec se na něj teď zamračil. „Já ji neposílám pryč, je to plně hrazený výlet do Itálie.“ Opravil ho. „Včera jsem jí to sám řekl.“

„To sice ano. Ona však viděla jednosměrnou letenku a vyvodila si z toho, že se s ní nejen rozvádíš, ale také ji vyhazuješ ze země. Pokud nedostane zaplaceno před odjezdem, jak jsi to chtěl nechat až na den po nabytí právní moci rozvodu – což je mimochodem den po jejím odletu –, tak jestli jí nezaplatíš, nebude si moct dovolit vrátit se zpět. Takže ji v podstatě vyhazuješ.“

Dec si teď odfrkl. „Tohle přece nedělám.“

„Podívej, říkal jsem ti, že tohle není správný způsob, jak se s ní rozvést. Nějak sis vzal do hlavy, že to takhle musí být. Mohli jsme prostě jen upravit manželskou smlouvu, aby vyhovovala jejím i tvým potřebám. Bylo by to jednodušší a nebyla by teď na tebe naštvaná. Ručím ti za to, že je, oslovila tě Declane.“ Podal mu list papíru. „Tohle je její výpověď.“

Dec si povzdechl. „Nehledej v tom nic složitého, Sebe. Je to součást naší smlouvy; jakmile manželství skončí, musí podat výpověď.“

„No, tak ji podala.“ Zamával mu papírem před obličejem. „Nechceš si to přečíst?“

Dec si znovu povzdechl. Podle tónu jeho hlasu byla odpověď jasné 'ne'. Podíval se na ten papír. Byl stručný (Já, Serena Sterlingová, podávám výpověď ve společnosti Vance Global). Podíval se na Seba: „A co je na tom špatně? Rychlé a bez zbytečných okolků, přesně tak, jak to mám rád.“

„Bože, na to, že jsi génius, jsi občas pěkně natvrdlý. Serena Sterlingová. Ona je Serena Vanceová. Už si buď změnila jméno zpátky, nebo se k tomu v příštích dnech chystá.“

„To je v pořádku.“ Pokrčil rameny. „Nevidím v tom problém. Ve skutečnosti to aspoň všechno usnadní.“

Seb na něj jen zíral. „Ty vůbec nerozumíš ženským. Tohle je její způsob, jak se s tebou loučí. Řekla mi, že odejde a že už se na ni nikdy nebudeš muset dívat.“

„Bude to v pohodě,“ prohlásil Dec jednoduše.

„Snažím se ti říct, že podle mě nebude. Nech mě to roztrhat a zavolat ji sem zpátky, abychom upravili tu smlouvu.“

„Ne. Nechci, aby tohle smluvní manželství pokračovalo. A i kdyby ano, ona by pořád chtěla to dítě, a v rámci naší manželské smlouvy rozhodně žádné dítě nebude.“ Declan to pronesl, zvedl se a položil obě sady dokumentů na stůl. „Podej tohle soudci a tohle na osobní oddělení.“ Vstal a zamířil ven z kanceláře. Ve své hlavě měl jednoduchý plán a byl si jistý, že to vyjde. Věděl to.

Ačkoli ho její rozvodové klauzule donutily se ušklíbnout – snažila se ho přimět, aby se s ní skutečně rozloučil, a on to věděl. Popravdě, pomyšlení na to, jak ji bude vyprovázet na cestu... Někdy byla tak roztomilá, až nad tím musel kroutit hlavou. Nemyslel si, že si uvědomuje, jak moc roztomilá vlastně je.

Jeho žena byla krásná. Slyšel to už mnohokrát od lidí ze svého okolí. „Vaše žena je nejen krásná, ale i chytrá. Ulovil jste úplný klenot.“ Říkali mu někteří obchodní partneři.

„Já vím,“ zněla obvykle jeho odpověď, ledaže by stála přímo vedle něj – pak by se na ni usmál, políbil ji na spánek a pronesl: „Je naprosto dokonalá.“ Když to řekl, pokaždé se začervenala, což byla jen další věc, co na ní byla tak roztomilá. To byl také důvod, proč se rozváděli spíše v tichosti. Nechtěl, aby se to svět dozvěděl. Všichni ti muži, co na ni zírali a mohli by dostat nápad, že ji svedou do svých postelí.

Pokud si změní jméno zpět na Sterlingová, asi to tak bude nakonec lepší. Sbalil si věci v kanceláři a vyrazil do svého bytu, aby se připravil na Sebův zásnubní večírek, který začínal v sedm hodin.

Nečekal, že tam Seru uvidí. Zrovna dnes podepsali rozvodové papíry, přesto stála v místnosti a bavila se se Sebovou snoubenkou, Victorií. Stála tam a na sobě měla půvabné koktejlové šaty v délce po kolena. Byly ve středně fialovém odstínu; šifonové šaty, docela jednoduché, ale zároveň velmi elegantní.

Věděl, že pravděpodobně Victorii zavolala, aby se jí zeptala na dress code, nebo na to, jakou barvu si obleče ona sama, jen aby Sera nevypadala, že se ji snaží zastínit. Tak ohleduplná zkrátka byla. Nepřeháněla to, a přesto ve svých šatech vypadala okouzlujícím způsobem. Vlasy měla napůl stažené a lehce navlněné.

Nijak ale nezastínila Victoriiny krajkové šaty v barvě slonovinové kosti, které byly krásné, elegantní a hodily se na zásnubní večírek i pro budoucí manželku právníka.

Victoria se na něj usmála. „Declane,“ pozdravila ho a pak se usmála na Seru. „Ty šťastná ženo, on je vždycky tak pohledný.“

Declan se jejím slovům tiše zasmál, přistoupil blíž, naklonil se a zašeptal jí do ucha: „Jen ať tě neslyší Seb, když to říkáš.“ Pak se odtáhl, aby viděl, jak se tiše hihňá. Byla to sympatická žena, jen trochu drzejší, sama studovala práva a zbýval jí ještě rok. Pro Seba se hodila. Za poslední rok a půl, co ji znal, svého přítele nikdy neviděl tolik se usmívat.

Jeho oči se přesunuly na Seru a usmál se na ni tak, jak to dělal vždycky. Nikdo o jejich rozvodu nevěděl a on se k ní těsně přiblížil. „Vypadáš nádherně,“ zašeptal jemně.

„Děkuji,“ odpověděla, „přinesu ti něco k pití.“ A pak od něj odešla.

Dec se zamračil, to u nich nebylo normální. Vždy mu kompliment oplatila. Sledoval, jak odchází a prosí barmana o pití. Muž se na ni hned usmál, plný šarmu, a jemu okamžitě zacukalo v čelisti, jakmile zaslechl, jak s jeho ženou flirtuje.

„Stále žárlivý i po třech letech manželství.“ Victoria ho vzala pod paží, opřela se o něj a on se na ni podíval, zatímco se na něj usmívala. „Doufám, že Seb bude přesně jako ty a bude žárlit i po svatbě,“ řekla mu.

„Všichni manželé by měli žárlit, když s jejich ženou někdo flirtuje, jinak proč by vůbec zůstávali v manželství?“ odvětil. „Kde je vůbec Seb?“

„Zdržel se s jedním soudcem tohle odpoledne; má zpoždění.“ Zavrtěla hlavou. „Nic neobvyklého.“

Otočil se, jakmile uslyšel své jméno. „Declane, tvoje pití.“ Zpražil Seru zamračeným pohledem. Nikdy ho neoslovovala celým jménem, ale teď sledoval, jak mu podává pití, čistou whiskey. V druhé ruce nesla dvě skleničky na šampaňské. Vzal si svůj drink a ona podala jednu skleničku Victorii. „Ach, tady jsi, Victorio.“ Usmála se a odešla si promluvit s někým jiným.

„Aha, jak vidím, máš asi průšvih.“ Victoria se usmála. „Normálně se od tebe nehne ani na krok.“

„Zdá se, že je to tak,“ přikývl a upil whiskey, zatímco jeho oči pronásledovaly Seru na druhý konec místnosti.

„Hej, ruce pryč od mý ženský.“ Ozval se Sebův hlas. Otočil se a pohlédl na svého nejlepšího přítele, který si zrovna u dveří svlékal sako. Mnozí se zasmáli a Victoria okamžitě vyprostila ruku z jeho rámě, aby mohla jít políbit svého snoubence. Sledoval, jak Seb objal Victorii kolem krku, palcem jí nadzvedl tvář a jeho ústa se snesla na ta její v jemném, smyslném polibku, aniž by se staral o to, kdo se na ně dívá.