PRINC EMERY.

Aurelia plakala více než hodinu poté, co opustili soudní síň.

Nejprve byla rozzlobená, křičela na Emeryho kvůli jeho pošetilému rozhodnutí. A pak se zhroutila a plakala, jako by se jí roztříštilo srdce. Teď zůstali sami v malé kajutě na lodi.

Emery zůstal během sestřina zhroucení zticha, tíha jeho rozhodnutí na něj konečně dolehla.

U Bohů světla, teď byl otrokem. Níž než neurozený. Níž než sloužící drhnoucí koberce.

A ne ledajakým otrokem, ale otrokem lycaona. Nebo mnoha lycaonů, to Emery zatím netušil.

Bude sloužit těm bezcitným, bezohledným bytostem, které pohrdaly lidmi.

„Jsi hezký chlapec; nebudeš mít nouzi o pány, kterým bys posloužil.“

Emerymu přeběhl mráz po zádech. Budou znásilňovat jeho tělo.

To, o čem vždy snil, se nakonec mělo stát skutečností. Jenže teď to nebude jen jedna bestie, bude jich mnoho. Tolik, kolik jich jeho pán bude chtít.

Roztáhnou ho a vystaví ho tomu strašlivému aktu sexu.

Emery polkl žluč, která mu stoupala do krku. Zadrhl se mu dech, jak ho zachvátila panika.

"Dýchej, Emy. No tak," objevila se po jeho boku Aurelia a třela mu záda. "Nádech... a výdech... no tak, Emy."

Aureliin hlas byl jemný, uklidňující a nedával Emerymu jinou možnost, než následovat jeho zvuk.

Aurelia mu dál třela záda. "Hodná holka. To je moje holčička."

Dovnitř vešli dva lycaoni a donutili je spolknout nějakou neznámou pilulku.

Přece by nezaplatili tolik peněz, jen aby je zabili ještě předtím, než se vůbec stanou otroky, ne? Pomyslel si Emery, když ji polykal.

O několik minut později se oba v bezvědomí svalili na podlahu.

•

O mnohem později se Emery probudil do drncavé jízdy kočáru. Hlava se mu motala, smysly měl dezorientované, když několikrát zamrkal, aby zaostřil zrak.

Donutili je vzít si pilulku.

Zvedl se, došel k dřevěnému oknu kočáru a otevřel ho. Vyklouzlo z něj zalapání po dechu.

Byli v zemi lycaonů. Emery jich mohl vidět desítky.

Ale z čeho mu spadla čelist, byli lidé.

Bylo jich v dohledu spousta. Mnoho žen se počtem téměř vyrovnalo mužům.

Všichni věděli, že lycaoni po válce získali a drželi v zajetí spoustu lidí, ale ten obrovský počet, který mohl vidět, předčil jeho očekávání.

A všichni byli otroci.

Někteří pracovali na polích, svá znavená těla ohnutá pod tíhou práce. Někteří tahali těžké náklady a jejich svaly se pod bdělýma očima lycaonů při každém kroku napínaly.

Někteří lycaoni drželi biče, jiní meče. Z toho pohledu se Emerymu zvedl žaludek a udělalo se mu špatně.

Tohle má teď být náš život?

Za ním se ozvalo Aureliino probouzející se zasténání a Emery se rychle otočil ke své sestře, ve tváři se mu zračily obavy.

"Jsi v pořádku, Lio?" zeptal se ztlumeným hlasem.

Aurelia přikývla a protřela si oči. "Kde to jsme?" zeptala se a pohledem skenovala okolí.

"Jejich království, Urai," zašeptal Emery a tišil hlas, aby je kočí nezaslechl.

Společně si prohlíželi obrovskou pevnost před nimi. Kočár mířil přímo k ní.

"Tohle místo vypadá nesmírně luxusně," řekla Aurelia.

Emery přikývl. Jako členové královské rodiny byli dobře obeznámeni s luxusem, ale tohle bylo v úplně jiném měřítku.

Což vyvolávalo otázku...

Kdo přesně byli ti muži, kteří je koupili? A pokud oni nebyli pány jeho a jeho sestry, kdo potom byl...?

*******

Poté, co prošli mnoha komnatami a chodbami, je přivedli do prázdné místnosti.

"Toto budou prozatím vaše komnaty," oznámil voják.

Místnost byla překvapivě prostorná a vkusně zařízená.

Nedlouho poté, co vojáci odešli, k jejich uším dolehl zvuk blížících se kroků, který s každým dalším okamžikem sílil.

Dveře se rozletěly a dovnitř nakráčela starší lidská žena. Doprovázela ji mladší lidská žena a tři lycaonští muži.

Pohled starší ženy padl na Emeryho a nevěřícně se na něj zadívala. „Ty jsi ale pozoruhodně pohledný muž. Za svůj život jsem viděla spoustu hezkých mužů, ale ani já si těžko dokážu vzpomenout na jediného, který by byl z poloviny tak hezký jako ty.“

Emery, cítící se nesvůj, udělal krok zpět a našel útěchu za Aurelií, která ochranitelsky roztáhla paže, aby ho zaštítila před zvědavými pohledy.

"No, je škoda, že ty nejsi ten, pro koho jsme přišli," řekla žena odmítavě a odvrátila se. "Připravte ji, chlapci. Amie, připrav lázeň."

Tři muži se přiblížili k Aurelii a začali ji svlékat. Jejich ruce z ní snímaly oblečení, zatímco jeden se jí staral o vlasy a rozvazoval uzly.

"Co to děláte?" zeptal se Emery ustaraně.

„Připravujeme ji na to, co přijde.“ Starší žena se nenamáhala na něj podívat. „Můžeš buď zůstat, nebo odejít. Je mi to jedno. Ale jestli mě budeš rušit, nahlásím tě vojákům a nechám tě hodit do žaláře.“

Emerymu se v hlavě vířila spousta otázek, ale zavrtění Aureliiny hlavy ho umlčelo.

Bezbranně sledoval, jak ji svlékají, zatímco mladší dívka, Amie, připravovala velkou káď naplněnou vodou.

Nakonec se Emery rozhodl vyjít ven a prozkoumat okolí; bezcílně bloumal po chodbách. Sledoval jednu z nich až do odlehlé pasáže, která se zdála být skrytá před běžnými pohledy.

V dálce se rozléhaly hlasy, a tak se k nim přiblížil.

"Co uděláme s tím chlapcem? Nebyl součástí plánu," řekl jeden hlas.

„To je mi jedno, lorde Orione. Možná na něco přijdeme později,“ ozval se hlas lorda Viktora. „Prozatím se soustřeďme na tu dívku. Špatné počasí zdrželo naši cestu, očekával jsem, že se vrátíme už včera.“

Jeho hlas zněl mrazivě a autoritativně, když lord Viktor dodal: „Čas se krátí; dnes v noci musí být v zakázaných komnatách."

V zakázaných komnatách?

Emerymu se to ani trochu nelíbilo.

"Uklidni se, Viktore. Ta mladá dívka tu bestii nezvládne," dodal lord Orion.

"Je mi to jedno. Jak si ustlali, tak si lehnou," řekl Viktor vzdorovitě.

Následoval těžký povzdech. "Bylo by bezcitné poslat tu dívku, aby posloužila bestii, aniž by měla sebemenší tušení, co může očekávat. Vím, že nemáš v lásce lidi, a upřímně řečeno, já také ne, ale určitě se umíme zachovat lépe," uvažoval lord Orion.

„Dělej, jak myslíš, Orione. Řekni jim všechno, nebo jim neříkej nic. Je mi to jedno,“ prohlásil Viktor. „Jestli přežije, nebo zemře, je mi také ukradené. Hned po ní tam hodím toho hezkého malého prince, a jestli i on zahyne, nasednu do dalšího kočáru do dalšího lidského království a vyberu pro něj jinou princeznu. To je to jediné, co mě na tom zajímá."

Po jejich výměně názorů zavládlo ticho a Emeryho mysl začala pádit plná strachu a nevíry.

Posloužit bestii? Zemřít?