[Genevieve]

Ta otázka mi ještě ani nesklouzla ze rtů a Beatrice už dychtivě zasadila smrtelnou ránu.

"Je to Alfa Arthur ze smečky Winterbourne."

V uších mi propuklo děsivé zvonění. To jméno nezůstalo jen tak viset ve vzduchu; prudce dopadlo jako gilotina. Zapomněla jsem, jak se dýchá. Krev se mi z tváře vytratila tak rychle, že jsem si myslela, že se mi kolena roztříští o podlahu.

*Arthur Sterling.*

Před třemi měsíci by pouhá představa spojení mezi naší nepatrnou smečkou a absolutním titánem ze smečky Winterbourne byla k smíchu. Arthur býval Bohem války. Úchvatně smrtící, bezohledně rozšiřující svá území a likvidující každého neschopného Alfu, který byl natolik pošetilý, že se mu připletl do cesty.

Ale to bylo před tou katastrofální autonehodou.

Nyní šepot, který se rozléhal stíny, vykresloval hrůzný obraz. Mluvilo se o těžce znetvořené, paralyzované bestii uvězněné na invalidním vozíku. Padlý král, jehož agónie zmutovala jeho temperament v něco nevyzpytatelného a krvežíznivého. Od své neschopnosti už stihl natolik terorizovat dvě potenciální nevěsty, že utekly ještě předtím, než vůbec dorazily k oltáři. Nikdo nedokázal zvládnout to monstrum, jímž se stal.

"Ale... proč já?" vyrazila jsem ze sebe, můj hlas zněl mým vlastním uším cize. "Jistě nemám co nabídnout víc než ty ženy, které už odehnal."

"Protože je to uspořádání, které nařídil samotný Alfa Král," smetla mou námitku Beatrice se vzdušným mávnutím své pěstěné ruky.

*Král.* Najednou to dávalo odporný, hrůzný smysl. Arthurova rychlá expanze ohrožovala korunu. Dát ho dohromady s vyvrhelem z umírající smečky byla Králova konečná urážka – promyšlený tah, který měl zajistit, aby Arthur od své Luny nezískal žádnou politickou moc.

"Král k tomuto svazku připojil poměrně… ohromující odměnu," zableskla v Beatriciných očích nefiltrovaná chamtivost. "Příležitost takového rozsahu se pochopitelně nedala ignorovat. Jako starší sestra to máš jako neoddiskutovatelnou povinnost. Nech Arabellu, ať si vezme Theodora; my jsme jen posunuli šachové figurky."

*Posunuli šachové figurky.* Vyměnili můj život, mou budoucnost za pytel královských mincí. Vždy se se mnou zacházelo jako s duchem, který obchází na okraji této smečky, ale prodat mě zmrzačenému, násilnickému Alfovi pro zisk?

Ta čirá drzost ve mně zažehla dřímající oheň. "Nemůžete mě nutit jít na porážku," odsekla jsem a otočila se na podpatku k těžkým dubovým dveřím. "Nechte si své prokleté peníze."

"A co Percival?"

Otcův ledový hlas mi paralyzoval údy.

Prudce jsem se otočila, hruď se mi dmula. "Neopovažuj se do toho zatahovat mého bratra."

Arthur nebyl jedinou obětí té strašlivé havárie před třemi měsíci. Můj bratr dvojče, Percival, v těch troskách uvízl také. Ležel ve sterilním pokoji, naprosto závislý na specializovaných přístrojích jen proto, aby se mohl znovu nadechnout.

"Percival je už tři měsíce vegetativní zátěží," konstatoval otec, jehož tvář postrádala jakoukoliv otcovskou vřelost. "A lékař včera potvrdil, že Beatrice čeká zdravého mužského dědice. Opravdu si přeješ, abych tvého bratra odpojil od přístrojů, které ho drží při životě?"

Z hrdla se mi vydral přiškrcený vzlyk.

Neskrýval monstrum, kterému jsem byla předána. Udělal zbraň z jediného člověka, kterého jsem milovala víc než samotný život. *Provdej se za tu bestii, zajisti královo zlato a Percival bude žít.* Bylo to bezchybné, démonické ultimátum.

Kolena mi nakonec přece jen podklesla, ale můj duch se zlomil dlouho předtím, než tělo dopadlo na podlahu.

"Dobrá," zachvěl se můj hlas, naprosto vyprázdněný. "Udělám to."

[Arthur]

Míle odtud, zalitý měsíčním svitem ve své prostorné soukromé pracovně, stál Arthur Sterling rovně jako svíce.

Žádný invalidní vozík nebyl v dohledu. Ohromující, pohledné rysy jeho tváře byly naprosto nedotčené, v ostrém kontrastu k hrůzným legendám, které v současnosti kolovaly po územích. Hleděl z obrovských francouzských oken a z jeho postoje vyzařovala smrtící dominance.

Sebastian, jeho vždy loajální Beta, se ležérně opíral o mahagonový stůl. "Takže, další statečná duše souhlasila s tím, že ti upíše svůj život."

"Proč?" zeptal se Arthur, jeho hlas byl temné, sametové zadunění, které slibovalo násilí.

Sebastian cynicky pokrčil rameny. "Proslýchá se, že králova odměna byla dostatečně velká na to, aby oslepila její rodinu. Peníze dělají lidi neobyčejně odvážnými, Alfo."

Arthur netrpělivě vydechl, rty se mu zkroutily do elegantního úšklebku. Tuto šarádu zosnoval záměrně – předstíral ochrnutí, aby vylákal zrádce, kteří před třemi měsíci sabotovali jeho vůz. Královo neustálé zasahování prostřednictvím těchto sjednaných sňatků bylo jen ubohou nepříjemností.

"Na tom nezáleží," otočil se Arthur a v jeho safírových očích blýskl nebezpečný úmysl. "Zajisti, aby vše probíhalo podle toho králova malého ujednání. Nerad bych působil nevděčně."

Kráčel ke svému stolu a plánoval nadcházející ponížení.

Arthur bez námahy rozdrtil odhodlání předchozích dvou žen. Nyní zinscenuje další divadlo hrůzy, aby zajistil, že tato pošetilá nová nevěsta se zlomí úplně stejně. Byl odhodlán zlomit jejího ducha dřív, než vůbec budou vyřčeny sliby, a ukázat jí, co přesně stojí zahrávat si s monstrem.

Do setmění bude utíkat jako o život.