Kapitola 4.

Axel ji bez námahy odnesl do jejího pokoje, její drobná postava se mu tiskla na hrudník, paže pevně ovinuté kolem jeho krku. Její hlava jemně odpočívala nad jeho tepajícím srdcem a on si na chvíli dovolil to teplo vychutnat, ačkoli jeho myšlenky měly ke svatosti daleko.

Když došel k její posteli, položil ji s takovou péčí, která ostře kontrastovala s bouří zuřící uvnitř něj. Přetáhl jí přes tělo přikrývku a prsty mu cukaly sebekontrolou. Zatraceně! Dělal všechno, co bylo v jeho silách, aby z ní nestrhl to oblečení a nezačal osahávat ta těžká prsa, která se ještě před chvílí tak pevně tiskla k jeho hrudi.

Chtěl ji políbit na čelo. A pak s těmi polibky klesat níž a níž, ochutnávat každý centimetr její kůže, dokud by se nedostal tam, na co by vůbec neměl myslet – k té sladké, úzké růžové kundě.

Zatnul ale pěsti a přinutil se ustoupit.

„Nejsem žádné mimino, Axele. Přestaň se ke mně tak chovat,“ našpulila rty a posunula hlavu na polštáři, dokud si neudělala pohodlí.

Jeho čelist se zatnula. To našpulení. To zatracené našpulení rtů. Pěsti se mu sevřely ještě pevněji. Udělala by naprosto skvělou práci s těmi rty pevně obtočenými kolem jeho péra.

„Jdi spát, holčičko. Musíš zítra brzy vstávat.“ Jeho hlas byl drsný, s ostřím něčeho, co si odmítal přiznat.

Ospale přikývla a znovu si upravila přikrývku. Přinutil se otočit a odejít, každý krok byl těžší než ten předchozí.

Jakmile za sebou zavřel dveře, pohlédl dolů na svou bouli.

Do prdele.

Jeho péro bolestivě tepalo.

Jen pohled na její drobné našpulené rty ho vzrušil.

Jak se má sakra udržet a nesahat na ni?

Ale nejprve tu bylo něco důležitějšího.

Potřeboval zjistit, kdo je ten zkurvysyn, který ji sleduje. Protože až to zjistí – až bude mít konečně důkaz – tak ho neušetří.

Další den

Hazel vyšla ze svého pokoje, úhledně oblečená a připravená do školy.

Velkolepé schodiště se před ní táhlo a vypadalo spíš jako hora než jako pouhé schody. Vydechla a zdolávala je pomalu. Sestupovat bylo mnohem snazší než stoupat nahoru.

Když došla do jídelny, pocítila úlevu. Axel tam nebyl.

Dobře. To znamenalo, že si může užít klidné ráno.

Tichounce jedla a vychutnávala si to ticho. Ale jakmile se zvedla k odchodu, nos se jí naplnil známou vůní, která obtočila její smysly ještě dřív, než ho vůbec uviděla.

Kolínská.

Žaludek se jí převrátil a prsty se křečovitě stáhly kolem popruhu její tašky.

Mírně otočila hlavu a uviděla ho, jak k ní kráčí – sofistikovaný, klidný, bez námahy mocný.

Dnes vypadal jinak.

Vlasy měl upravené do volných vln, které mu padaly přes čelo tak, že vypadal ještě nebezpečněji přitažlivě. Řasy se mu zdály hustší, jeho pronikavé oči skoro žhnuly a jeho pleť – bože, jeho pleť – měla záři, kterou nedokázala tak docela vysvětlit.

Srdce se jí rozbušilo, když k ní zkracoval vzdálenost.

Proč se cítila takhle, kdykoli byl nablízku?

Jejich pohledy se střetly a vzduch mezi nimi se změnil.

Tváře jí hořely, když po ní přejížděl očima, zastavil se na křivkách jejích boků a sklouzl dolů na její nohy.

Pod jeho pohledem si připadala odhalenější než kdekoli jinde ve svém životě.

Říkala si, že by se měla odvrátit. Ale neudělala to.

Místo toho zírala, vpíjela ho do sebe, vryla si do paměti ostrost jeho čelisti i to, jak se mu košile tiskla k tělu.

Ani si neuvědomila, jak moc byla ztracená, dokud—

„Tvým rukám by to šlo mnohem lépe než tvým očím, maličká.“

Jeho hlas byl hluboký, škádlivý, zabarvený pobavením.

Hazelin žaludek udělal absurdní přemet, ale ona to ignorovala a nad jeho slovy protočila panenky.

„Kam jdeš tak odlišně oblečený?“ zeptala se odmítavým tónem.

Jeho úšklebek nezmizel. „Nemyslíš si snad, že zabíjím lidi pro peníze, že ne?“

Zkřížila paže. „Je tak jednoduché říct mi, že míříš do práce, ne?“

Zasmál se a zavrtěl hlavou.

„Budeš mít zpoždění. Pověřil jsem řidiče, aby tě vzal do toho nového BMW venku.“ Jeho hlas zněl nenuceně, ale jeho další slova ji přiměla ztuhnout. „Vždycky to bylo tvé vysněné auto od doby, co jsi byla malá, takže jsem se rozhodl ho pro tebe pořídit.“

Zadrhla dech.

Ona mu to nikdy neřekla.

Milovala BMW už od dětství, ale její otec jí ho nikdy nekoupil – dával přednost větším a impozantnějším autům.

Ale Axel si to pamatoval.

Co si o tom má myslet?

Emoce jí stáhly hrdlo, ale spolkla je.

„Děkuju.“ Její hlas byl tichý, téměř váhavý.

Jeho výraz se však už změnil zpět do nečitelného. Chladný. Odtažitý.

„Běž. Tohle není Texas. Přijdeš pozdě.“

A s tím kolem ní prošel a nastoupil do svého vozu. Tři další auta jela za ním, jeho obvyklá ochranka.

Hazel vydechla.

Znala ho celý život, a přesto měla občas pocit, jako by ho vlastně vůbec neznala.

*****

Když Hazel vystoupila z auta, srdce se jí sevřelo nadšením.

Konečně.

Univerzita, o které roky snili, už nebyla jen obrázek na obrazovce nebo článek v časopise.

Tracy a Armstrong se vedle ní objevili v mžiku.

„Trvalo ti to tak dlouho,“ zamumlal Armstrong a vtáhl si ji do objetí.

„Nevzbudila jsem se brzy,“ přiznala, krátce ho stiskla a pak odstoupila. „A před odchodem z domu jsem musela jíst.“

„Konečně jsme tady,“ zašeptala Tracy, oči jí zářily.

„Konečně jsme tady spolu,“ dodal Armstrong.

Hazel stála u vchodu, paži svého přítele obtočenou kolem svého pasu, nejlepší kamarádku po svém boku.

Měla by se cítit kompletní.

Armstrong se sehnul a vtiskl jí na rty jemný polibek. Oplatila mu ho, ale—

Žádná jiskra tam nebyla.

Nikdy nebyla.

Lidé vyprávěli o tom, že když líbají někoho, koho milují, cítí ohňostroje, ale Hazel nikdy nic necítila.

Pro ni bylo líbání jen... akt. Nic víc.

„Víte co?“ Tracy si odfrkla a protočila panenky. „Myslím, že si musím najít chlapa!“

Armstrong a Hazel se zachichotali nad jejím dramatem.

Ale uvnitř Hazel cítila zvláštní prázdnotu, kterou nedokázala vysvětlit.

***********

Večer se vlekl.

Hluboko v kostech se jí usadila nuda a přistihla se v luxusním domácím baru.

Očima přelétla přes nekonečné řady lahví, než spočinula na jedné, která vypadala jako džus.

A jako džus i chutnala – sladce a jemně.

Stočená na pohovce si zapnula svůj oblíbený pořad na Telemundu.

Minuty ubíhaly.

Pak se na obrazovce objevila scéna.

Sexuální scéna.

Hazeliny prsty se křečovitě stáhly kolem sklenice, když Willovy ruce vklouzly mezi Racheliny nohy a její sténání naplnilo místnost.

Něco uvnitř ní se stáhlo.

Stehna tiskla k sobě.

Její mysl se zatoulala – nechtěně a nezvána – k Axelovi.

Jeho ruce. Jeho prsty. Jeho dotek.

Její dech se zrychlil. Jaké by to bylo mít jeho ruku mezi svými stehny? Přesně jako Will a Rachel?

Teplo se jí shluklo mezi nohama a než se stačila zastavit, její ruka se přesunula k ňadru a jemně ho stiskla.

Ze rtů jí uniklo zakňourání. A její hlava se zvrátila dozadu.

Pak—

„Co to děláš, Hazel?“

Hluboký, drsný hlas jí vohnal led do žil.

Oči se jí prudce otevřely.

Axel tam stál a pozoroval ji.

A ten způsob, jakým se na ni díval...

Polkla, ale už bylo pozdě.

Už byla přistižena.

Do prdele! Axelovo péro s sebou zaškubalo pod tíhou toho nevinného výrazu v jejích očích.

Polkl, když zíral na ten sexy pohled na její kulatá prsa. Chtěl na ni zakřičet a seřvat ji za to, jak je zlobivá, ale nemohl si pomoct, jeho hlas ho v tom zradil. Toužil po ní zoufaleji, než toužil po tom zatraceném nutkání vrazit kůl do srdce zrádci a roztrhnout ho.

Zíral na polohu jejích rukou, na její nevinnou tvář, na obrazovku televize a pak zpátky na pití na stole.

„Sakra, mamino.“ Proč to piješ? Snížil se na její úroveň ve chvíli, kdy spatřil nápoj, který pila, ale ona rty našpulila ještě víc.

„Co to děláš, vrať mi moje pití,“ vykřikla do sténání a sakra! Jeho péro rychle zapulzovalo.

„Jsi opilá, mamino. Vydrž, odnesu tě do pokoje,“ vydechl potichu a snažil se nedívat na její prsa. Snažil se odolat moci, kterou nad ním měla. Ale...

„Ne,“ našpulila rty Hazel. „Nejsem opilá, jen se tak chci cítit.“ Ukázala na Rachel, která oddechovala z orgasmu, který právě prožila, a Axel se zhluboka nadechl.

Sval na jeho čelisti se zaťal.

A to nutkání ohnout ji a píchat ji v kuse celou hodinu ho začalo hryzat.

Tiše vydechl a snažil se udržet na tom tenkém vlásku sebekontroly.

„Nejsem tvůj přítel, maličká.“ Varoval ji a chystal se ji prudce zvednout, ale ona ho strhla zpátky k sobě, jeho tvář se zabořila do jejích těžkých prsou.

„Nebyl jsi můj přítel, když jsi řekl, že mi vyjebáš mozek z hlavy až do továrního nastavení,“ její hlas byl sotva víc než šepot a způsobilo to, že jeho péro začalo tepat ještě víc.

Jeho dychtivé ruce nechtěně objaly její prsa a ona je vtiskla ještě tvrději do svých dlaní.

Kůži jí polechtal závan rozkoše.

„Ummmm....“ Z Hazel uniklo tiché zasténání a to byl vrchol všeho. To bylo všechno, co stačilo k tomu, aby ztratil sebemenší špetku zábran.

Jeho dech se zadrhl.

Sval v jeho žíle se napjal a nutil ho jednat.

Jeho ruce si našly její oblečení a strhl ho z jejího těla.

Bezdechý vzdech unikl z Hazeliných rtů, když se jeho ruce při tom procesu otřely o její kůži.

Axelovy oči kmitaly a čelist mu instinktivně cukla při pohledu na ta těžká kulatá prsa, která ho vítala.

„Zasraný peklo.“ Zasípal Axel a přejel si jazykem po spodním rtu.

Jeho ruka se přiblížila blíž a vzala je do dlaně.

„Bože, mamino! Tyhle kozy jsou tak krásné.“

Nedal jí šanci odpovědět, sklonil hlavu a obtočil ústa kolem její bradavky.

Hazel ztuhla při pocitu jeho horkého jazyka na její bradavce.

Kolena se jí podlomila a ona klesla hlouběji do trojsedačky.

„Bože!“ Prohnula se do oblouku. Vykřikla blahem z rozkoše, která políbila její kůži.

Její ruka se zapletla do jeho vlasů a tvrdě zatahala za pramínky – tahala ho k sobě, jako by snad mohl být blíž.

Jeho jazyk jí přejížděl po bradavkách, sál a jemně kousal, zatímco si vychutnával její výraz.

Hazelin hřbet se prohnul.

„Ach, můj zasraný bože,“ ošívala se a kňourala pod rozkoší z jeho jazyka.

Její kunda pulzovala při každém sání a toužila po víc, než dokázala vyjádřit.

Axelova ruka laskala druhé prso. Hnětla a sála druhé.

Bože! Jeho péro jemně zapulzovalo, když olizoval její bradavky a sténal nad tím, jak jsou vztyčené.

„Pokračuj, holčičko, sténej pro mě,“ jeho jemný dech hladil její prsa a ona se zachvěla, oči sevřené do těžké pěsti.

„Do prdele!“ Vykřikla v čisté extázi, její tělo sebou škublo v rozkoši, když obkroužil jazykem její bradavku.

Rukama pevně sevřela jeho vlasy, dost tvrdě na to, jako by mu měla zanechat malé prohlubně na hlavě.

Nohy se ovinuly kolem jeho pasu, zatímco se do ní tiskl a sál víc a víc, a jeho pták prudce sebou cukal v kalhotách.

Její tělo ztuhlo, když její bradavku poctily jeho zuby. A něco v jejím žaludku se stáhlo.

Axel znal ten pocit, který měla zažít, ale nepřestal, ani trochu, místo toho její prsa ještě víc vzal do dlaní a sál je tak, jako by byl roky o prsa ochuzen.

Vůně jejího vzrušení ho naplnila a nebesa....

Chtěl jít dolů k její kundě a lačně pít její šťávy z kundy. Ale nemohl.

Neudělal to.

Kdyby poznal, jak chutná, znamenalo by to vlastnit ji navždy.

Nikdy by se už neudržel a neustále by ji chtěl ochutnávat, jíst ji. Nárokovat si ji jako svou navždy.

Hazelin hřbet se prohnul.

Rozkoš políbila její kůži a poslala do celého břicha uzel senzacích.

Zatahala za křeslo, třesoucí se pod ním.

„Ach, můj zasraný bože, Axele. Já se počůrám.“ Vykřikla bezmocně rozkoší.

„To není moč, to stříkáš, holčičko,“ opravil ji uprostřed sání a ona zakňourala, jak se stěny její kundy křečovitě stáhly, její tělo se pod rozkoší prudce zachvělo a její orgasmus tvrdě narazil do jejích vnitřních stěn.

Vydala hlasité zaječení, jak se její tělo svíjelo pod tím tlakem.

„Ach můj bože, do prdele, Axele.“ Její křik naplnil vzduch.

Zatímco se její tělo třáslo.

Srdce jí bušilo a ona stiskla křeslo, křečovitě se ho držela, když nastříkala po celém jeho břiše, roztřesená z té rozkoše, která ji zcela přemohla.

„Výborně, holčičko. Výborně!“ poznamenal Axel a sledoval, jak s sebou trhá v rozkoši.

Postavil se na nohy a podíval se dolů na místo, kde ho okoupala.

Vydal ze sebe spokojené zamručení.

„Přál bych si tohle nesmývat, holčičko, přál bych si to jen nechat uschnout a mít to blízko nosu. Jen abych mohl navždy vdechovat tu krásnou vůni tvé kundy!“

Očima bloudil po jejím bezmocném, chvějícím se těle a jeho péro do něj tvrdě narazilo. Nebyla by to zábava mít ji svíjející se pod sebou? Se svým pérem dokonale pohřbeným v její dírce?

Dopis jeho příteli. „Omlouvám se, Marco, ale tohle je začátek cesty, u které nemohu zaručit konec.“