Lulu přinesla seznam věna a vysvětlovala: „Jen letos jste utratila přes šest tisíc stříbrných mincí na vydržování domácnosti. Obchody, domy a usedlosti však zůstaly nedotčeny. Všechny bankovní úspory i listiny o vlastnictví nemovitostí a pozemků, které vám zanechala matka, jsou zamčeny v truhle.“

Carissa na seznam pohlédla. „Dobře.“

Už jen pohled na ten seznam ji naplnil melancholií. Její matka jí dala tak štědré věno z obavy, aby v manželově domě netrpěla nouzí.

„Má paní, kam můžeme jít? Vrátíme se na panství Severní hlídky? Nebo bychom měly odjet zpět na Meadow Ridge?“ zeptala se Lulu ustaraně.

Carissinou myslí probleskly obrazy krví potřísněného panství a tragické smrti jejích rodinných příslušníků, což v ní vyvolalo náhlou bodavou bolest u srdce.

„Kdekoliv to bude lepší než zůstat tady.“

„Pokud odejdete, dáte jim přesně to, co chtějí.“

„Budiž. Pokud zůstanu, strávím celý život tím, že se budu trápit a dívat se, jak se ti dva k sobě mají. Lulu, musím žít dobře, abych svým rodičům a bratrům dopřála v posmrtném životě klid,“ odpověděla Carissa klidně.

„Má paní!“ rozplakala se Lulu hořce.

Narodila se a vyrostla na panství Severní hlídky. Masakr si vyžádal životy všech, včetně její vlastní rodiny. Ty obrazy ji stále pronásledovaly a návrat tam se zdál nemyslitelný.

„To neexistuje žádná jiná cesta?“ zeptala se Lulu zoufale.

Carissin pohled zchladl. „Existuje. Mohla bych předstoupit před krále a využít zásluh mé rodiny k tomu, abych ho donutila ten edikt zrušit. Pokud odmítne, zabiju se na protest.“

Lulu se vyděsila a okamžitě začala protestovat: „Má paní, to nemůžete!“

Carissin výraz zjemněl a na rtech jí pohrál lišácký úsměv. „Myslíš, že jsem tak pošetilá? Pokud se mi podaří dostat až ke králi, požádám ho pouze o edikt k smírnému rozvodu.“

Barrett se mohl s Aurorou oženit díky královu ediktu. I Carissa by tedy měla k odchodu obdržet oficiální edikt. Neměla by se plížit pryč, jako by ji odtud vyháněli.

Bohatství z panství Severní hlídky víc než postačovalo na to, aby mohla po zbytek života žít v pohodlí. Nebude se zbytečně ponižovat.

Právě v tu chvíli se zvenčí ozvalo volání: „Paní Carisso, matriarcha rodiny žádá o vaši přítomnost!“

„To je Jade, služebná paní Rebeccy. Vypadá to, že se paní Rebecca pokusí vás přemluvit,“ zašeptala Lulu.

Carissa se narovnala a zatvářila se vážně. „Tak tedy půjdeme.“

Večerní slunce žhnulo barvou krve a podzimní vítr nepříjemně chladil. Současné sídlo rodiny Warrenových, panství Chrabrosti, udělil zesnulý král Barrettovu dědečkovi. Ačkoliv bylo kdysi prestižní, upadlo postupem času v zapomnění a chátralo.

Většina mužů z rodiny Warrenových byli válečníci, kteří bojovali na bitevních polích. Jen hrstka z nich se stala úředníky pracujícími v paláci. Barrettovu otci, Jonathanovi, se v jeho úřednické kariéře příliš nedařilo. Jeho druhý strýc Gregory zastával pouze podřadnou funkci v Královské citadele.

Barrett a jeho nejstarší bratr Benjamin byli ve vojsku do jisté míry úspěšní. Ale před svým nedávným vítězstvím byli pouze majory čtvrté hodnosti.

Obě rodiny dosud společně obývaly panství Chrabrosti. Rozdělení rodiny by jen urychlilo jejich úpadek.

Doprovázena Lulu vešla Carissa do Rebeččina pokoje. Rebeccina barva ve tváři se zdála o něco lepší a seděla na lůžku. Když Carissu spatřila, vřele se usmála.

„Tady jsi.“

Benjamin a jeho manželka Amelia Morganová byli v pokoji také. Přítomná byla i Barrettova sestra Serena a další děti konkubín. Opodál seděla i Barrettova tetička Charlotte Lewisová. Její výraz byl však chladný a poněkud pohrdavý.

„Dobrý den, matko. Tetičko Charlotte, Benjamine, Amelie,“ pozdravila je Carissa zdvořile.

„Carisso, pojď sem.“ Rebecca pokynula své snaše, aby se posadila k její posteli.

Starší žena láskyplně stiskla Carissinu ruku a šťastně pronesla: „Teď, když je Barrett zpět, máš někoho, o koho se můžeš opřít. Tento rok pro tebe byl nesmírně těžký, obzvláště po tom, co se stalo tvé rodině. Zůstala jsi z rodiny markýze jako jediná. Naštěstí je to všechno už za tebou.“

Rebecca byla lstivá. Jasně naznačovala, že Carissa bude muset v budoucnu spoléhat na rodinu Warrenových, když už o svou vlastní rodinu přišla.

Carissa odtáhla ruku a klidně řekla: „Matko, slyšela jsem, že jste se dnes setkala s generálkou Yatesovou.“

Rebecca neočekávala, že bude Carissa tak přímočará. Úsměv jí na okamžik zamrzl na rtech, než odpověděla: „Ano, setkala. Je poněkud obhroublá a ve srovnání s tebou se svou krásou rovnat nemůže.“

Carissa upřeně hleděla na svou tchyni. „Chcete tím tedy říct, že ji nemáte ráda?“