Rebecca se nuceně usmála. „Jak bych to mohla posoudit po jediném setkání? Ale jelikož ten sňatek nařídil král, je to hotová věc. V budoucnu bude s Barrettem získávat vojenské pocty bok po boku, zatímco ty povedeš domácnost a budeš užívat plodů jejich tvrdé práce. Není to pěkné?“

„Ano, tím jsem si jistá,“ odvětila Carissa s úsměvem. „Bylo by však dosti nespravedlivé, kdyby se z generálky Yatesové stala pouhá konkubína.“

Rebecca se zasmála. „Ty bláhové dítě, jak by se z ní mohla stát konkubína? Králův edikt z ní činí Barrettovu právoplatnou manželku. Navíc je vojenským důstojníkem a zastává oficiální hodnost. Úředníci nemohou být konkubínami. Bude legitimní manželkou, zrovna tak jako ty. Nebudou se mezi vámi dělat žádné rozdíly v postavení.“

„Žádné rozdíly? Existuje v našem království takový zvyk?“ zeptala se Carissa.

Rebeccin výraz o něco zchladl. „Carisso, vždycky jsi byla rozumná. Když ses provdala do naší rodiny, měla bys nás klást na první místo. Podle ministra obrany byly Aurořiny zásluhy v této bitvě větší než ty Barrettovy. Když se budeš starat o domácnost, budou moci spolupracovat jako manželé a plně se soustředit na vojenskou službu. Do budoucna se z nich určitě stanou slavní vojevůdci, jako byl jeho dědeček.“

Carissin tón zůstal chladný, když odvětila: „Jestliže jsou oni manželé, pak já zde nemám žádnou roli.“

„Jak to můžeš říct? Nejsi snad stále tou, kdo vede domácnost?“ namítla nespokojeně Rebecca.

„Vedla jsem domácnost jen proto, že Amelii nebylo dobře. Teď, když se zotavila, by se měla svých povinností znovu ujmout. Zítra si projdu účty a vše jí předám zpět,“ odvětila Carissa.

Amelia rychle zasáhla: „Stále ještě nejsem plně zotavená. Navíc jsou všichni spokojeni s tím, jak věci spravuješ. Měla bys v tom pokračovat.“

Carissa se posměšně usmála. Všichni byli spokojení, protože vynakládala vlastní peníze na to, aby je zaopatřila. Většina z toho šla na léčebné výlohy pro Rebeccu.

Sebastian Dalton byl vyhlášený lékař a jeho léky byly drahé. Jen málokdo si mohl jeho služby dovolit. Rebecciny léky stály přes sto mincí měsíčně, což za rok dělalo více než tisíc mincí.

Co se týče ostatních výdajů na domácnost, Carissa je občas dotovala ze svého. Například během roku někdy využívala látky a hedvábí z rodinného podniku k šití nových šatů pro všechny členy rodiny.

Dřív jí to nevadilo, protože si doopravdy přála strávit život s Barrettem.

Okolnosti se ale změnily. Už dál nechtěla být za hlupačku.

Carissa se postavila a řekla: „Takže je rozhodnuto. Zítra předám účty a do záležitostí domácnosti už nebudu nijak zasahovat.“

„Stůj!“ Rebeccina tvář ztemněla hněvem. „Carisso, chováš se nerozumně. To, že mají muži více manželek a konkubín, je naprosto běžné. Pokud se s tím nedokážeš smířit, lidé si o tobě budou říkat, že jsi malicherná a žárlivá.“

Carissina povolnost v uplynulém roce přesvědčila rodinu Warrenových o tom, že se s ní dá snadno manipulovat. Věřili, že ji pár drsných slov vždy srovná do latě.

Carissin výraz byl naprosto klidný, což ostře kontrastovalo s její obvyklou poslušností. „Ať si lidé říkají, co chtějí. Jejich názory mě nezajímají.“

Rebecca se tak rozlítila, že popadala dech a dlouhou chvíli drsně kašlala. Dřív by k ní Carissa spěchala, aby jí pomohla. Hladila by starší ženu po zádech a snažila by se ji uklidnit.

Teď ale Carissa zůstala stát na místě. Měkké večerní světlo dopadající od dveří zdůraznilo její jemnou, téměř nadpozemskou krásu.

„Carisso, podívej se, jak moc jsi matku rozrušila,“ ozvala se Serena a postoupila vpřed.

Její kulatá, mladistvá tvář zrudla vztekem, když se na Carissu obořila. „Tady přece vůbec nejde o tebe. Myslíš si, že tvá rodina je stále tak vážená jako dřív? Tví rodiče a bratři jsou pryč; zůstala jsi jen ty. To se nebojíš, že se s tebou Barrett rozvede, když se budeš dál chovat tak povýšeně jako nějaká slečinka ze vznešené rodiny?“

Carissa se podívala na svou švagrovou. Ta byla oděna v bledě žlutých šatech, které pro ni Carissa pořídila na začátku podzimu. A nyní si Serena, oblečená v tom, co jí dala Carissa, dovolovala zpochybňovat její autoritu.

Jak nesmírně... pošetilé.

„Svleč si ty šaty, co máš na sobě, než se mě pokusíš poučovat,“ prohodila Carissa chladně.

Sereniny tváře zalil ruměnec vzteku. „Nenutila jsem tě, abys mi ty šaty pořizovala. Klidně si je vezmi zpátky, když je na mně nechceš vidět.“

„Dobře. A nezapomeň na ty šperky, co máš na sobě. Očekávám, že mi vše do jednoho vrátíš.“

Když to Carissa pronesla, její zrak přelétl po místnosti. Jediná, kdo se v nastalé situaci tvářil spokojeně, byla Charlotte. Všichni ostatní se mračili.

„Pokud už nic dalšího nemáte, odejdu.“

S těmi slovy se Carissa otočila a rozhodným krokem odešla.