Moje smysly musely být tak zahlcené, že jsem si toho dřív nevšimla. Očekávala jsem jeho další slova. Bylo to jako s Augustem, všechno nanovo. Otevřel ústa, aby něco řekl, když jsem za sebou uslyšela protáhlý hlas.

„Existuje nějaký důvod, proč máš ruce na mojí družce, Everette?“ slyšela jsem někoho pronést. Byl to neznámý hlas a já se otočila, abych našla jeho původce, když mě naplnila nevíra.

To nebylo možné.

Získala jsem dva druhy najednou.

Většina lidí měla štěstí, když za celý život našla jednoho druha, ale já měla nějakým zázrakem tři a jeden už mě odmítl. Druhý samec byl stejně pohledný jako Everett. Oba měli tmavé vlasy, ale tam, kde měl Everett tmavé oči po otci, ten druhý měl ledově modré. Everett byl jasně vyšší, ale z druhého samce vyzařovala nebezpečná aura.

„To je vtipné, Andre, protože ona je moje družka,“ protáhl Everett a v místnosti se rozhostilo takové ticho, že by bylo slyšet spadnout špendlík. Tváře mi zrůžověly rozpaky, protože jsem cítila, jak se na mě upírají cizí pohledy.

Ucítila jsem za sebou přítomnost a na holých ramenech mi přistály něčí paže. Ztuhla jsem, když mi samec za mnou přejel nosem po krku. Nikdy předtím jsem nebyla tak blízko muži, natož abych byla vklíněná mezi dva.

„Tedy, ty jsi ale číslo, drahoušku,“ poškádlil mě Andre a já už tehdy věděla, že je to ten typ kluka, kterému ženy zobou z ruky. Otočil si mě k sobě, takže jsem se na něj dívala a jeho oči si mě naprosto podmanily. „Alespoň jsi nádherná, bylo by to nepříjemné, kdybys nebyla. Řekni mi své jméno, zlatíčko.“

„To teď sbíráš toulavé psy, Andre?“

„Jen pokud jsou dost pěkní na to, abych si je nechal.“

Všichni se zasmáli a já pocítila jeho slova jako fyzickou ránu. Slíbila jsem si, že nebudu brečet, takže jsem narovnala ramena a vyprostila se z jeho sevření.

„Děláte chybu, když si myslíte, že chci jednoho z vás,“ vyprskla jsem, než jsem si to stačila rozmyslet. „Chci prostě odejít.“

Otočila jsem se k odchodu, ale Andre najednou vstoupil do mého osobního prostoru. To, že byl tak blízko, probudilo mé tělo k životu způsoby, které jsem nepovažovala za možné. „To nemyslíš vážně, nechceš se trochu pobavit?“

„Nechci,“ můj hlas zněl spíš jako tichá prosba.

„Tak to je škoda,“ sklonil se a otřel se rty o boltec mého ucha. Jeho hlas byl horký a donutil mě sevřít stehna k sobě. „Bohužel, já si hrát chci.“

Sotva jsem měla čas pochopit, co se děje, než do mě strčil a já letěla rovnou do stolu s občerstvením.

Tváře mi hořely ponížením. Viděla jsem blesky fotoaparátů na telefonech, jak lidé spěchali natáčet, co se stalo. Moji druhové stáli nade mnou a smáli se spolu se zbytkem školy.

Andre ke mně přistoupil a natáhl ruku. „Dovol mi ti pomoct, lásko.“

Přijala jsem jeho ruku, ale on mě na poslední chvíli pustil a já znovu spadla. Smích byl ještě hlasitější a za víčky mě pálily naštvané slzy. Jak jsem mohla očekávat, že skončím jako Gama, když se tohle dělo hned můj první den? Byla jsem odhodlaná nebrečet, když jsem se vyškrábala na nohy. Překřížila jsem si paže na hrudi, abych ochránila to, co mi zbylo z mé důstojnosti, a otočila se k Andreovi.

„Doufám, že se teď cítíš líp,“ můj hlas zněl hlasitě a jasně. Všichni zmlkli, pravděpodobně proto, že s ním takhle nikdo nikdy nemluvil. „Dělá ti dobře, když někoho šikanuješ?“

Tvář se mu zalila hněvem a udělal pomalý krok směrem ke mně, ale Everett mu položil ruku na hruď. „Přestaň, Andre. Myslím, že jsi toho udělal dost.“

Ohromeně jsem se obrátila k Everettovi. Nikdy bych nečekala, že zrovna on se mě zastane, ale on se na mě ani nepodíval. Opíral se o jeden ze stolů s rukama překříženýma na hrudi a s odměřeným výrazem ve tváři.

„To k ní najednou cítíš lítost, Everette?“ protáhl Andre a Everett se konečně otočil, aby se na mě podíval.

„Byl bych jen rád, abych z tohohle příběhu byl vynechán. Nech ji jít, myslím, že jsme viděli dost.“

V Andreho očích se něco mihnulo, ale zmizelo to dřív, než jsem to stihla rozluštit. Uklonil se a udělal mi místo k průchodu. Vyrazila jsem pryč se zvednutou bradou, protože nepřipadalo v úvahu, že bych jim dala najevo, jak mi ublížili. Skoro už jsem ho minula, když natáhl ruku a ovinul prsty kolem mého zápěstí.

„Tohle ještě neskončilo, má malá družko,“ protáhl. Pokusila jsem se vytrhnout ruku z jeho sevření, ale držel mě pevně. „Budu si užívat, kolik zábavy si s tebou ještě užiju.“

Skousl mi ušní lalůček a já nenáviděla způsob, jakým na něj mé tělo reagovalo. Nemínila jsem mu dopřát poslední slovo, a tak jsem se k němu otočila s divokým pohledem v očích.

„Tak to ti přeju kurva hodně štěstí,“ vyprskla jsem, než jsem konečně vytrhla ruku z jeho sevření a vyrazila ven.

Šepot studentů i jejich fotoaparáty mě následovaly a já věděla, že zítra budu hlavním tématem celé školy.