ELISE

Sotva jsem dokázala ovládnout ten mučivý křik, který ze mě vyrazil, když jsem uslyšela poslední matčino zaječení, jak ji můj otec, náčelník Dexton, chladnokrevně zabil tím, že jí zlomil vaz.

Zavraždil ji chladnokrevně ve chvíli, kdy zjistil, že nejsem jeho. Zadržela jsem nevolnost a žluč v zadní části krku, když jsem se snažila zvednout, ale silné škubnutí za zápěstí mi připomnělo, kde jsem a s kým jsem.

Stále jsem cítila svou vlčí polovinu, i když jsem se nedokázala proměnit nebo ji ovládat. Zavrčela jsem, vycenila zuby a tesáky na Kyrena: "Pusť mě!"

"Zatraceně sklapni; teď jsi moje, tak se podle toho chovej." Než jsem se stihla bránit, ucítila jsem ohromnou ránu do obličeje. Mé tělo okamžitě odletělo stranou, jak jsem dopadla tváří napřed na štěrk. Zrak se mi rozmazal a poslední tvář, kterou jsem viděla, byla Kyrenova samolibá tvář a jeho otec Jon, který se vedle něj zasmál.

"Dobrou noc, zlatíčko," a to bylo to poslední, co jsem slyšela, než mi zrak zčernal, ztratila jsem vědomí a z očí mi vyklouzla žhavá slza, slza plná nenávisti, smutku, zášti a slibu pomsty.

Probouzím se, mé tělo bolí, když se snažím posadit, jen abych zjistila, že plošina, na které jsem byla, je nestabilní. Už jsem nebyla na oltáři a nebyla jsem ani ve smečce.

Jsem v zadní části zamřížovaného vozu obklopeného samci. Známé znaky a tmavě červené pláště dokazují, že mě zajali.

Pohlédnu dolů a vidím, že mám ruce i nohy v řetězech. Měli alespoň slušnost mě obléknout, i když to sotva byla čistá látka, spíše hadry, které jim musel poskytnout můj otec. Můj otec je teď vrah.

Vzpomínky mi okamžitě bleskly hlavou – křik mé matky. Ta zrůda už nebyla mým otcem. "Malá princezna je konečně vzhůru!" Oznámil to jeden ze strážných, zatímco ostatní se uchechtli.

Viděla jsem, jak se brána smečky Krvavé noci otevřela, když jsme se blížili dovnitř. Ne, pokud mě vezmou sem, neexistuje způsob, jak bych se odtud dostala živá. Musela jsem okamžitě utéct.

"Pusťte mě odsud, hned!" křičela jsem, tahajíc za řetěz, který bolel tím víc, čím silněji jsem táhla, ale bylo mi to sotva jedno. Tupá bolest v lebce mi stále připomínala, že ještě nejsem při plné síle.

"Zatraceně sklapni!" ozval se delta vlk. Zůstala jsem ohromeně zticha. Delta strážce se mnou mluvil, jako bych neznamenala vůbec nic. Byla jsem si jistá, že to je dílo náčelníka Jona. Všichni už se museli dozvědět novinu, že nejsem dcera alfy Dextona.

Jeho pozornost byla odvolána dopředu, když se z míst, kde jsem stála, ozvaly kroky. Mladší samec, který měl vyšší hodnost než delta, přišel blíž a řekl: "Alfa Kyren ji chce mít hned v síni."

Byla jsem vstrčena do svíčkami osvětlené síně smečky Krvavé noci, do její velké a mocné trůnní místnosti, s tmavě šedými kameny podél stěn a sloupů. Její zářící trůn stál uprostřed a na něm seděl Kyren.

Byla jsem ohromená a trochu zmatená z toho, proč tam je, ale pak jsem si uvědomila, že mu jeho otec přenechal své místo a on se nyní stal alfou Noční smečky.

"Tady je," zamumlá a zvedne se z trůnu, kráčejíc k místu, kde stojím. Špinavě blond vlasy měl sčesané hladce dozadu a jeho uličnicky hezký vzhled přišel na takovou zrůdu úplně vniveč.

"Odmítl jsi mě, Kyrene. Proč jsem stále tady? Nech mě jít!" naléhala jsem na něj, ale on se jen zasmál. Zvedl ruku, aby mi sevřel bradu mezi prsty, když promluvil.

"Zdá se, že by se ti líbilo, kdybych tě vyhnal, dokud by se z tebe nestal špinavý toulavý vlk. Představ si vznešenou princeznu, která se ze dne na den stane toulavou. Škoda, nemyslíš?"

"Raději budu toulavý vlk, než být tady s tebou!" odplivla jsem si. Jeho pohled zchladl, ale tiše se usmál a pustil mi bradu.

"Máš štěstí, že mám dobrou náladu. Měl se konat festival k požehnání našeho spojení a mého nástupu na trůn jako nového alfy. Škoda, že jedno z toho se nekoná, ale show musí pokračovat. Bylo mi otcem slíbeno místo na trůnu, pokud si tě vezmu z tvé vznosné a mocné smečky, a to jsem stejně udělal, nebo ne? Takže já jsem teď král."

Nemohla jsem se ubránit zvedání žaludku. Byla jsem tedy jen pouhou sázkou mezi ním a jeho otcem – můj život za jeho trůn.

Slyšela jsem hlasitý jásot, který vypukl hned za zdmi trůnního sálu – křik stovek vlků. "Co se to děje?" zpanikařila jsem.

"Uvidíš," zavolal, zatímco do mě strčil strážný, abych šla. Bylo to mučivé stoupat po schodech, jak mé tělo bolelo, ale nedovolila jsem Kyrenovi, aby to viděl – aby viděl, že se mi dostává pod kůži.

Dosáhli jsme otvoru a mé oči byly oslněny tím pohledem. Byla to tak trochu bojová jáma umístěná uprostřed arény. Divoký jásot smečky Krvavé noci zazněl, když byli vyvoláni dva soutěžící.

První z nich byl obrovský zrzek, svaly velké jako moje hlava, na tváři samolibou pýchu, když se bil do hrudi za jásotu davu. Byl divoký a nebezpečný a celkově jsem nenáviděla pohled v jeho očích v okamžiku, kdy se na mě podíval. Zračil se v nich nechutný chtíč a já se z toho zachvěla.

Když vyvolali druhého samce, dav ztichl. I já jsem nahlas polkla při pohledu na postavu tohoto samce; jeho tmavé vlasy byly přilepené na zpocené kůži, jako by právě dokončil několik bojů. Nemohla jsem nevydat ze sebe vydechnutí nad nelidskými a otevřenými tržnými ranami na jeho těle.

Byly to rány od vlčích drápů, a čím víc byl jeho obličej zakrytý náhubkem, tím víc bylo zřejmé, jak nebezpečný je. Jeho pouhá aura vyvolávala v davu zachvění už jen z jeho pohledu a přítomnosti.

Podívala jsem se na Kyrena. Oči se mu zablýskly záchvatem intenzivní žárlivosti, který okamžitě zakryl svým ležérním, ale přitom zlomyslným úsměvem, když pohlédl do zrcadla. "Ka'ale, zdá se, že jsi znovu porazil jednoho z mých nejlepších mužů," řekl tmavovlasému samci s náhubkem, který přistoupil k pódiu, kde jsem stála.

Ucítila jsem na kůži elektrizující bzučení, z něhož se mi zježily chloupky v okamžiku, kdy se naše oči střetly. Okamžitě jsem uhnula pohledem. Nechtěla jsem mít s tímhle nebezpečným mužem nic společného.

"Tento souboj ale bude výjimečný, protože jsem pro tebe přinesl výjimečný dar: princezna ze smečky Temné noci nás poctila svou přítomností!" Řekl to posměšně, zatímco celý dav jásal. "A pokud kdokoliv z vás vyhraje tento souboj, osedlá si ji a vezme si ji za svou!" prohlásil.

A moje srdce spadlo až do žaludku. Právě mě odsoudil k tomu, aby se mě zmocnil a zneužil mě jeden z těchto mužů, o tom nebylo pochyb. Žaludek se mi sevřel a cítila jsem, jak se mi tělo třese strachem – skutečným strachem.

Měla jsem pocit, že budu zvracet. "K-Kyrene –" ignoroval mě, když se obrátil k divokým samcům v aréně.

"Nechť turnaj začne!"

Zrzavý se okamžitě proměnil do svého vlka, zatímco muž s náhubkem byl stále v lidské podobě. Nemohla jsem se ubránit intrikujícím myšlenkám, které potlačily můj strach. Proč se neproměnil? Zabije ho!

Zrzavý vlk zaútočil nemilosrdně; vyskočil a udeřil tlapou s drápy. Ten druhý uhnul. Tyto útoky byly intenzivní, ale o to víc mě překvapilo, že s ním ten tmavovlasý muž dokázal udržet krok.

Jeho obrana byla pomalá kvůli všem předchozím zraněním, která utržil, a z jednoho na paži stále krvácel, když se snažil bránit. Zrzavý vlk to uviděl jako příležitost a tvrdě se mu zakousl do ramen.

Arénou se rozlehl křik agónie, ale dav místo toho jásal. Celá jsem zchladla při představě, jak se mi ta zrzavá zrůda vnucuje.

Připadalo mi to jako horečnatý sen ve chvíli, kdy se celou halou rozlehlo tvrdé křupnutí kostí. Všichni si mysleli, že jsou to ramena tmavovlasého samce, ale k mému překvapení to byla lebka zrzavého vlka, která byla roztříštěna.

Alfa s náhubkem se pohnul rychle a čistě, když zasadil smrtelnou ránu, krev stříkala všude, když vlk padl s velkým zaduněním.

V lidské podobě vyhrál muž s náhubkem celý ten zatracený turnaj. Měl sílu monstra. Nikdy jsem neviděla nikoho s takovou silou. Ale jak můj vlk předstíral jeho vítězství...

Napadla mě strašlivá myšlenka. Ať tak či onak, vítězem byl on – zrůda tak děsivá a silná, že její tvář musela být v náhubku. Nebezpečná bestie.

A mě mu měli nabídnout.