Příští ráno jsem se probudila a myslela na ten nádherný sen, který se mi zdál minulou noc o tom, jak jsem našla svého druha. Pokud se sny plní, pak bych toho lahodně sexy muže strašně moc chtěla za svého druha. Měl silnou auru, ale bylo to něco víc než aura Alfy nebo Lykana. Je to Lykan, to můžu naprosto jistě poznat z jeho vůně a barvy očí jeho vlka, když se líbáme a mazlíme, ale bylo v něm ještě něco víc. Bylo to, jako by nebyl jen obyčejný Lykanský Alfa. Pokrčím rameny a vylezu z postele, abych začala svou ranní rutinu a nepřišla pozdě na trénink.

Rychle zamířím do koupelny a pustím vodu do sprchy, než se svléknu. Oblečení zvednu a hodím do koše na prádlo, pak otevřu dveře sprchového koutu a vstoupím pod proud vody. Teplá voda uvolní mé svaly, takže se cítím příjemně uvolněná. Vezmu si svůj sprchový gel Dove, napěním žínku a důkladně začnu mýt každý kousek svého těla, pak se opláchnu a vylezu ze sprchy. Omotám si jeden ručník kolem těla, popadnu druhý, abych si vysušila místa, kde se mi namočily vlasy, pak si vyčistím zuby a vrátím se do ložnice.

Posadím se k toaletnímu stolku, rozčešu si své dlouhé vlasy, zapletu si je do jednoho velkého copu, který mi splývá po zádech, pak zamířím k šuplíkům a vytáhnu si kalhotky, červenou sportovní podprsenku, modré legíny a červené sportovní kraťasy. Když se obléknu a obuji si tenisky, sejdu dolů do jídelny na snídani. Dnes nebyl můj den na pomoc v kuchyni, takže jsem nemusela vstávat za rozbřesku. Šťastně jím svá vajíčka se slaninou, když se objeví Zach, a pro jednou nevypadá, že by mě rád viděl. Ignoruji ho, pokračuji v jídle a pak si dám pár doušků pomerančového džusu. „Tak co, asi jsi na sebe pěkně pyšná, Freyo.“ Povzdechnu si, než vzhlédnu od snídaně.

„O čem to zase mluvíš, Zachu? A pro upřesnění, já jsem na sebe pyšná vždycky.“

„Tvůj bratr mi vyhrožuje, že mi dá příkaz Alfy, abych se na tebe už nikdy nepodíval a nepromluvil s tebou. Nemyslíš, že je to trochu extrém? Chci říct, že jestli jsme druhové, znamená to snad, že nebudeme moct být nikdy spolu?“

„Zachu, zaprvé jsem bratrovi neřekla, aby to udělal. Zadruhé, pokud jsme druhové, pak si nemyslím, že by nás dokázal rozdělit i příkaz Alfy. Zatřetí, pokud jsme druhové, věz, že tě odmítnu hned na místě. Nemám zájem být s tebou svázaná po zbytek svého života.“

„Co jsi to sakra právě řekla?“ zeptala se Renee, když vešla do jídelny.

„Freya Karlotta Cabrera, řekni mi, že jsem tě neslyšela říct to, co si myslím, že jsem slyšela?“ Tentokrát promluvila moje matka. Otec stál vedle ní a můj bratr právě vešel a tvářil se zmateně.

„O co jsem přišel?“ ptá se můj bratr, naprosto nechápající.

„No, tvá sestra tu zrovna řekla Zachariahovi, že pokud jsou osudoví druhové, tak ho odmítne, protože nemá zájem být s ním svázaná po zbytek života.“ Bratr se na mě podívá s šokem a jistou dávkou vzteku ve tváři. Zvrátím na něj oči a pak se s ním spojím telepaticky. „Ale no tak, drahý bratříčku, opovaž se na mě dívat tak, jako bys byl šťastný, že by ten idiot byl spárovaný s tvou drahou sestrou.“ Ušklíbnu se, když se jeho výraz rychle změní na znechucený, a pak se podívám na své rodiče.

„Freyo, vím, že jsme tě učili o osudových druzích a o tom, jak důležití jeden pro druhého jsou. Někdo jen tak bezstarostně neodmítne svého druha. Pokud nespáchal nějaký ohavný zločin, o kterém my všichni nevíme, pak nevidím důvod, proč bys ho měla odmítnout.“ Můj otec mi tohle všechno říká a já vím, že má pravdu, ale ten kluk je idiot a úchyl. Proč bych měla být s někým, u koho bych si musela vždycky lámat hlavu s tím, jestli jeho oči a péro zrovna nebloudí někde jinde. Nikdy bych mu nedokázala věřit a bez důvěry nemůže existovat nic dalšího.

Sklopím hlavu a povzdechnu si, snažím se přijít na hezký a ohleduplný způsob, jak mluvit a nenaštvat přitom rodiče. „Podívejte, já vás slyším a vy víte, že situaci kolem druhů beru vážně, ale co kdybychom tenhle most přešli, až k němu dojdeme. Myslím, že mám spoustu času, než se vůbec budu muset začít trápit tím, kdo je a kdo není můj druh, a do té doby o tom nebudu přemýšlet. V tuto chvíli se víc zajímám o svůj trénink.“

Zdálo se, že je má odpověď pro tuto chvíli uklidnila, a tak rychle dojím snídani a pak zamířím rovnou na cvičiště. Dnes budu cvičit vytrvalost a boj zblízka. To znamená hlavně hodně běhání a pak bojování. Po protažení a uběhnutí pěti mil za dvě minuty, což je mimochodem můj nejlepší čas, zamířím na hřiště pro bojový trénink a rozhodnu se, že chci být ve dvojici s někým jiným než s Renee. Nemůžu dopustit, aby se dnes opakovalo to, co se stalo včera, a kromě toho už mě nebaví se držet zpátky, protože se bojím, abych jí neublížila. Uvidím svého bratra, a tak jdu za ním a zeptám se ho, jestli by mu nevadilo si dnes se mnou zaspárovat.

„Nicku?“

„No?“ řekne a přitom se dívá na nějaký papír, kterého jsem si zprvu nevšimla.

„Udělal bys své oblíbené sestře laskavost a zaspároval by sis dnes se mnou? Nezvládnu se furt držet zpátky, když bojuju s Renee, a navíc nechci zase omylem udělat to, co včera.“ Trochu se zasměje, než mi odpoví.

„Zaprvé jsi moje jediná sestra a sourozenec. Zadruhé dneska nemůžu, ale můžeme zítra.“ Našpulím rty a pak mě začne zajímat, co to čte.

„Co je na tom papíru tak zajímavého, velký brácho?“

„Ach, to je jen nějaká záležitost pro Alfy. Nic, s čím by sis měla lámat hlavu. Musím si jít promluvit s tátou.“

„Když je to záležitost pro Alfy, neměla bych do toho být zapojená? Jsem Alfa, i když smečku nepřevezmu.“ Začínám se vztekat. Nesnáším, když můj bratr a otec říkají „záležitost pro Alfy“, jako bych byla nějaký nedochůdče z vrhu nebo tak něco.

„Freyo, nerozčiluj se. Víš, jak to myslím. Podívej, zítra si s tebou zaspáruju, ale prozatím si vážně potřebuju jít o tomhle dopisu promluvit s tátou. Zkus se domluvit, jestli s tebou nebude trénovat některý z kluků nebo trenérů.“

„Zapomeň na to. Prostě dneska trénink vynechám. Moc dobře víš, že mě žádný z kluků nezvládne a trenéři se chovají tak, jako by dostali vynadáno, kdyby do toho šli se mnou naplno. Vlastně si radši půjdu zacvičit do posilovny.“