Ve výrazech Reginy a Andrewa nastala nepatrná změna. V duchu si kladli otázku, zda by ty dary mohly být padělky. V jejich pohledech se mísilo podezření a nejistota.

Přesto, vzhledem k tomu, že Nancy vyrůstala mezi obyčejnými lidmi, bylo jen přirozené, že by padělek nemusela poznat. Jejich rysy postupně změkly a ustálily se v klidné, lhostejné vyrovnanosti.

"Ať je to jakkoli, tyto dary nesou Nancyny upřímné úmysly. Oběd je hotový. Měli bychom se nejdřív najíst," řekla Regina lehce.

Nancy zachytila záblesk jejich reakcí a zhruba pochopila myšlenky, které se jim honily hlavou, přesto se zdržela jakéhokoli vysvětlování. I kdyby se o to pokusila, pochybovala, že by jí uvěřili.

Fergus si věci prohlížel s opovržením. Ani ho nenapadlo, že by to mohly být padělky, a byl rád, že mu Nancy žádný dárek nedala.

Společnost se shromáždila kolem jídelního stolu, kde je přivítala bohatá tabule s lososovým tatarákem a dalšími luxusními pokrmy, včetně kraba kamčatského.

Regina se zarazila, překvapená tím přepychovým jídlem. Nemyslela si, že by kuchyni požádala o přípravu takové hostiny.

Raine se usmála a položila Nancy na talíř kraba kamčatského. "Máma s tátou je výslovně požádali, aby připravili spoustu vynikajícího jídla na přivítanou."

Nancynin pohled padl na neznámé nástroje vedle jejího talíře. "Jak se tohle používá?"

Vzduch kolem ní náhle znatelně ochladl.

"Já ti to ukážu," řekla Raine a s úsměvem předvedla, jak rozlousknout krabí krunýř.

Nancy to rychle pochopila, ale celý ten proces jí připadal trochu otravný. Koneckonců, v domácnosti Moorových se nikdy nemuseli zabývat odstraňováním krabího krunýře sami.

Z hluboké péče o Nancy jí Freya nedovolila, aby se o cokoli z toho starala.

Reginu a ostatní přemohl hluboký pocit zklamání. Věděli sice, že Nancy pochází z venkova, přesto byla propast mezi ní a Raine mnohem hlubší, než si dokázali představit.

Obávali se, že pokud by vyšla najevo pravda o Nancynině původu v rodině Lidellových, rodinné jméno by to nenapravitelně pošpinilo.

"Tohle bys měla ochutnat, Nancy," naléhala Raine a dychtivě Nancy nakládala na talíř další jídlo.

Fergus se zamračil. "Má vlastní ruce, Raine. To nemusíš dělat."

"To je v pořádku, Fergie. Nancy se zrovna vrátila a já jí chci pomoct, aby se v rodině rychle zabydlela," odpověděla Raine ohleduplně.

Fergusův pohled okamžitě změkl a zazářil sympatiemi. Byla opravdu tak ohleduplná.

Nancy však jídlo potichu odstrčila.

Raine se do očí nahrnuly slzy a zeptala se: "Nenávidíš mě, Nancy?"

"Zrovna jsem měla plody moře. Kdybych tohle snědla, mohla bych dostat šok," vysvětlila Nancy klidně.

Reginu Nancynina odpověď poněkud zaskočila. Bylo jasné, že Nancy není tak nevědomá, jak si mysleli.

Raine sklopila zrak, její hlas zněl omluvně. "Omlouvám se, Nancy. Nechtěla jsem. Měla jsem být opatrnější. Byla jsem prostě moc šťastná a nevšimla jsem si toho. Prosím, nezlob se na mě."

Fergus vyštěkl: "Nancy, když to nemůžeš jíst, tak to nejez. To musíš s Raine mluvit takhle? Neudělala to schválně!"

"Je snad špatné být upřímná?" odsekla Nancy, ze které čišela frustrace.

"Co je to za chování?" oplatil jí Fergus a v očích mu bleskla nelibost.

"Dost!" Andrew praštil rukou do stolu. "Nancy se zrovna vrátila domů. Přestaňte se hádat a jezte!"

Teprve tehdy se místnost konečně ponořila do ticha.

Když jídlo konečně skončilo, Raine jemně promluvila. "Nancy, dovol mi, abych tě provedla po domě."

Nancy vrhla pohled na Reginu a pak souhlasně přikývla.

Sídlo Lidellových se rozprostíralo před nimi, komplex vil, z nichž každá byla lemována zahradami zepředu i zezadu. Když je Raine provázela, v jejích slovech zaznívala pýcha.

Na prahu Raine nasadila vševědoucí úsměv. "Nancy, muselo tě to stát velké úsilí nás najít. Tak dlouho jsi vyrůstala mezi obyčejnými lidmi.

"Teď, když ses vrátila domů, bys měla jejich zlozvyky hodit za hlavu."

Když nikdo jiný nebyl nablízku, zkřížila paže a změřila si Nancy od hlavy až k patě, oči jí plály opovržením a arogancí.

Nancy zůstala klidná. Její hlas zněl vyrovnaně, když odpověděla: "Obyčejní lidé jsou dobří. Alespoň nejsou dvou tváří."

V jejím pohledu zářilo tiché sebevědomí, když na Raine upřela zrak. Na Raine dolehla náhlá, drtivá tíha a v obličeji se jí mihl výraz překvapení.

Kde se v Nancy bere tak autoritativní vystupování? A její tvář byla tak úchvatně krásná. Vůbec to neodpovídalo představě, kterou si Raine vytvořila.

"Nancy," řekla a natáhla se, aby se dotkla Nancyniny ruky. "Říkej si, co chceš, ale nikdy si nemysli, že se můžeš vrátit domů."

Ve chvíli, kdy se Rainina kůže dotkla té Nancyniny, jako by vytryskla neviditelná síla a prudce Raine odhodila na zem. Zhroutila se a propukla v hlasitý, nezvladatelný pláč.