Z pohledu Reida

Večírek probíhá skvěle. Je to tu narvané k prasknutí, je tu tolik lidí, až je to absurdní.

Soudě podle toho, kolik je tu lidí, poznám, že se mi otec opravdu snaží pomoct najít mou družku. Máme tu velkou část smečky Alfy Michaela, spolu se smečkou Alfy Ashera. A velkou část členů těchto smeček, kteří tu dnes jsou, tvoří ti, kteří ještě nenašli svůj protějšek.

Alfa Michael a Alfa Asher jsou dobří přátelé mého otce. Jejich území navíc sousedí s tím naším.

A pro zvýšení šancí, že najdu svou družku, je tu i několik Alfů z různých jiných smeček. A ti s sebou samozřejmě přivedli několik svých členů bez protějšků v naději, že tu svého druha najdou.

Procházím se a zkouším, jestli ve velké skupině lidí neucítím nebo nevycítím svou družku. Viděl jsem lidi, jak se ke mně snaží přiblížit v naději, že jsem jejich druh já.

Vidím, jak se jim rozšiřují nozdry, jak se mě snaží nasát v naději, že ucítí tu nádhernou vůni, stejnou vůni, kterou doufám ucítím já, vůni osudového protějšku.

Ale přesně jak jsem čekal, svou družku nikde necítím. Ze všech těch lidí, co tu dnes jsou, není moje družka ani jediná.

Zklamaně si povzdechnu a cítím, jak mě zaplavuje smutek. Rozhodnu se, že je čas na drink, a zamířím ke stánku s pitím v naději, že najdu pořádně silný alkohol.

Zatímco jsem čekal na pití, ucítil jsem, jak mi po krku lehce přejela ruka. Okamžitě mi po celém těle naskočila husí kůže, a ne ta příjemná. Zavrčel jsem, aniž bych se ohlédl.

„Takhle zdravíš všechny své hosty?“ slyším toho hajzla říct svůdným hlasem. Ústa měl tak blízko mého ucha, že jsem cítil, jak mi jeho horký dech ovívá krk.

„Doporučuju ti kurva couvnout, jestli nechceš, abych ti urval hlavu!“ procedil jsem skrz zatnuté zuby k tomu odpornému kusu hovna za mnou.

„Ale no tak,“ řekl, když mi sjel rukou po zádech dolů. Sáhl jsem dozadu a popadl ho za ruku těsně předtím, než mi dojela na zadek.

Stisknu mu zápěstí, když se k němu otáčím čelem, a hrubě jeho ruku odstrčím.

„Sáhni na mě znova... jen to kurva zkus!“ řekl jsem tichým hlasem a cítil, jak ve mně zuří vztek. Vytlačím ze sebe svou auru alfy, ale na tenhle kus hovna to naneštěstí nefunguje.

Nejenže je to hybrid, ale já navíc ještě nejsem oficiálně Alfa. Můj příkaz alfy není dost silný na to, aby na něj zabral, dokud dnes večer nepřevezmu titul Alfy.

Alex se na mě ušklíbne, protože ví, o co jsem se právě pokusil.

„Ts, ts,“ zamlaskal a zahrozil na mě prstem.

„Přece víš, že to na mě ještě nefunguje. Proč se o to vůbec snažíš?“ řekl s nechutným úšklebkem na tváři.

Popadl jsem své pití a toho hajzla obešel. Snažím se dostat od té odpornosti co nejrychleji co nejdál, než udělám něco, co mého otce nasere.

Posadil jsem se na jednu z klád poblíž ohniště a kopnul do sebe pití. Hodil jsem papírový kelímek do ohně, připravený na další.

„Nezdá se, že bys měl zrovna v lásce hybridy,“ uslyším neznámý hlas, když se vedle mě někdo posadí. Podle aury, která z něj vyzařuje, okamžitě poznám, že je to Alfa.

„Ani trochu!“ řekl jsem.

„Vážně?“ podivil se a zvedl obočí.

„Tak co tu pak jeden dělá, když je nemáš rád?“

„Je to jeden z těch pitomých kamarádů mýho bratra. Nemůžu toho odpornýho parchanta vystát!

Kdyby se můj táta nenaštval, urval bych mu hlavu stejně jako každýmu dalšímu hybridovi,“ řekl jsem.

„Jmenuju se Ace,“ představil se a natáhl ke mně ruku.

„Reid,“ odpověděl jsem a ruku mu stiskl.

„Ach, brzký Alfa, už dnes večer, že?“ řekl s úsměvem.

„No, Reide, mám pocit, že my dva budeme dobří přátelé,“ prohlásil.

„Jo? A pročpak?“

„No, víš, zní to, že máme něco společného... Oba nemáme v lásce hybridy.“

„Vážně?“ řekl jsem a zvedl obočí.

„Lovím je už roky,“ pokračuje. „Doma mám dole v žaláři cely, které jsou jich plné.“

Když to slyším, probudí to ve mně velký zájem a myslím, že si toho všimne, protože se usměje.

„Byla by nějaká šance, žes mě je nechal vidět?“ zeptal jsem se. Překvapilo mě, že se mu na pozemek dostalo tolik odpadlických hybridů, ale do prdele, co je mi po tom! Jestli je tam dole ten parchant, co zabil mýho nejlepšího kamaráda, je to to jediný, na čem mi záleží.

„Proč bys je chtěl vidět?“

„Snažím se najít toho, kdo před čtyřmi lety zabil mýho nejlepšího kamaráda. Chtěl bych se podívat, jestli ten hybrid, kterej za to může, není tam dole.“

„A dejme tomu, že by se ukázalo, že to je jeden z nich... Co pak?“ zeptal se.

„No, doufám, že bys mě ho nechal zabít.“

Řekl jsem to a podíval se Aceovi přímo do očí, abych mu ukázal, že to myslím vážně.

Po tváři se mu roztáhne úsměv.

„No, v tom případě ano. Můžeš se přijet podívat a zjistit, jestli ten, koho hledáš, je tam dole. Pokud se ukáže, že najdeš toho, koho hledáš, nechám tě ho zabít.“

Cítím, jak se mi na tváři rozlévá úsměv a naplňuje mě vzrušení.

Čekal jsem na den, kdy najdu hybrida zodpovědného za smrt mého nejlepšího přítele. Chci toho hybrida roztrhat kousek po kousku.

„Co třeba zítra?“ zeptal se Ace a postavil se.

„Zítra to bude skvělé!“ odpověděl jsem a také se postavil.

„Tak dobrá, pošlu svého betu, aby ti předal informace, které budeš k mému nalezení potřebovat. Bylo mi potěšením se s tebou setkat,“ řekl a znovu mi potřásl rukou.

„Taky mě moc těšilo.“

Usmál jsem se a zamířil ke svému bratranci Damienovi. Je o rok mladší než já. Moje teta Abigail a strýc Xander ho měli rok po mém narození. Na rozdíl od mého táty, Abigail na svého syna své schopnosti nepřenesla. Nikdo pořádně neví proč, prostě to tak je.

Není to jen můj bratranec, ale taky můj nejlepší kamarád. A dnes večer, až převezmu titul Alfy, můj nejlepší přítel stane po mém boku s titulem mého bety. Nedokážu si představit lepšího člověka, který by zítra mohl jít se mnou a zjistit, jestli ten parchant nehnije v jedné z těch cel.

Když vidí, že se k němu blížím, na Damienově tváři se roztáhne široký, přihlouplý úsměv. Uchechtnu se, přijde mi vtipné, že má stejný přihlouplý úsměv jako jeho táta. Přísahám, že na Damiena přenesli tu svou střelenou povahu jak jeho táta, tak máma.

Má otcův smysl pro humor plný těch jeho trapných fotrovských vtipů a je to vtipálek po matce, což se mimochodem přeneslo i na Maddoxe. Ale já toho kluka miluju, i s těmi jeho trapnými fórky! Pomyslel jsem si a se smíchem jsem zakroutil hlavou.

„Nazdar kámo, přesně tebe hledám,“ řekl, plácl mě po rameni a stiskl ho, načež jsem ho poplácal po zádech.

„Tvůj otec říkal, že je čas se připravit na velký předání moci!“ oznámil s širokým, kýčovitým úsměvem.

„Připravenej stát se Alfou?“ zeptal se, zatímco jsme kráčeli k pódiu.

„Já se připravenej už narodil!“ odpověděl jsem s úsměvem.

Když jsem se přiblížil k pódiu, všiml jsem si, jak Xander bere do ruky mikrofon. Získá si pozornost všech přítomných a na chvíli se odmlčí. Koutkem oka pohlédnu na Damiena, který se na mě usměje, a pak uslyšíme jeho otce promluvit.

„Hej lidi, slyšeli jste už o tý restauraci na Měsíci?... Skvělý jídlo, ale žádná atmosféra!“ řekl Xander a začal se smát.

„Chápete? Žádná atmosféra!“ dodal Xander a smál se vlastnímu vtipu. Podívám se na Damiena a on se taky směje. Ach, moje Bohyně, tihle dva jsou rozhodně otec a syn, pomyslím si a zakroutím hlavou.

„Hej, jak si Mojžíš vaří kávu?... Hebrejsky!“ vyhrkl Xander, načež se rozesmál ještě víc, a já se na něj podíval, jako by se zbláznil.

„Proč ten... Hej! zařve Xander, když mu můj otec vytrhne mikrofon z ruky a zpraží ho pohledem.

„Ještě jsem neskončil!... Zrovna jsem se dostával k těm dobrejm!“ odsekl Xander, našpulil rty a odešel.

Zakroutil jsem hlavou a uchechtl se, zatímco jsem dál kráčel k pódiu. Člověk by si myslel, že můj otec už se dávno poučil, aby Xandera nepouštěl k mikrofonu... Jakože nikdy!

„Dobrý večer, smečko Půlnočního měsíce!“ zvolá můj otec.

„Děkuji všem, kteří sem ke smečce Půlnočního měsíce dorazili, aby nám pomohli oslavit tento pro mě velmi hrdý okamžik, kdy se dnes můj syn stane Alfou,“ začal otec svůj projev.

„Byla to pro mě dlouhá cesta. Alfou jsem už třicet jedna let. Funkci jsem převzal, když mi bylo sedmnáct let, poté, co můj otec zemřel. A mému synovi je dnes dvacet jedna. Jsem velmi pyšný na to, jaký muž z něj vyrostl.

Všichni přítomní, představuji vám svého nejstaršího syna, Reida Andersona!“ řekl otec, otočil se na mě a pokynul mi, abych šel dopředu.

Podíval jsem se na svého otce na pódiu a poprvé si uvědomil, jak mladě pořád vypadá. Tomu chlapovi je osmačtyřicet a pořád vypadá na sedmadvacet. Musím říct, že ty vlkodlačí geny fakt miluju!

Když přecházím přes pódium a blížím se k otci, srdce mi v hrudi divoce buší. Usměju se na něj, jak tam stojí s širokým úsměvem na tváři. Oči mu září, když se na mě dívá. Vidím, jak je pyšný, vidím, jak je šťastný, že mi může předat svůj titul.

Pohlédnu na svého tátu, který sedí v zadní části pódia, s mým bratrem a sestrou po obou stranách. Vidím tátovi v očích slzy, když se na mě s úsměvem dívá.

Na tenhle okamžik jsem čekal celý život a z nějakého důvodu jsem teď k smrti nervózní. Zastavil jsem se přímo před svým otcem a poklekl. Natáhl ruku a já na ni položil tu svou, dlaní nahoru.

Vzhlédnu ke svému otci, zatímco před ním naposledy klečím. Naposledy, kdy vůbec před někým klečím, a on se na mě s úsměvem dívá dolů, zatímco já polykám knedlík v krku.

„Reide Andersone, synu můj, Thaddeuse Andersona, Alfy smečky Půlnočního měsíce,“ pronesl otec na začátek obřadu. Vidím, jak se mu lesknou oči, když bojuje s tím, aby udržel slzy.

„Zavazuješ se ty, Reide Andersone, smečce Půlnočního měsíce jako její nový Alfa?“

„Ano. Já, Reid Anderson, se zavazuji smečce Půlnočního měsíce jako její nový Alfa.“

„Slibuješ svou věrnost smečce Půlnočního měsíce?“

„Ano, slibuji svou věrnost smečce Půlnočního měsíce.“

„Přijímáš veškerou zodpovědnost, která přichází s postavením Alfy smečky Půlnočního měsíce?“

„Ano, přijímám veškerou zodpovědnost, která přichází s postavením Alfy smečky Půlnočního měsíce.“

„Zavazuješ se pečovat o lid smečky Půlnočního měsíce? Zavazuješ se být k těmto lidem laskavý a spravedlivý, bez ohledu na pohlaví nebo postavení? Že se ke všem budeš chovat rovnocenně a uděláš vše, co bude v tvých silách, abys je ochránil, i kdyby to znamenalo položit za ně vlastní život?“

„Ano, zavazuji se pečovat o lid smečky Půlnočního měsíce. Zavazuji se být k lidem laskavý a spravedlivý, bez ohledu na jejich pohlaví nebo postavení. Zavazuji se, že se ke všem budu chovat rovnocenně a udělám vše, co bude v mých silách, abych je ochránil, i kdyby to znamenalo položit za ně vlastní život.“

Sleduji svého otce, jak vysune dráp, natáhne se dopředu a udělá mi na ruce malý řez. Odtáhl jsem svou ruku od jeho a sledoval, jak to samé udělal sobě.

Díval jsem se, jak otec bere mou ruku do své a přikládá oba naše řezy k sobě, aby do mě mohla proudit jeho krev.

„Já, Thaddeus Anderson, nyní převádím moc Alfy smečky Půlnočního měsíce na svého syna, Alfu Reida Andersona.“

Zprudka se nadechnu, zavřu oči a cítím, jak kolem nás proudí vítr. Tělo se mi napne a zuby se zatnou. Cítím, jak mnou proudí přenos moci z krve mého otce. Cítil jsem, jak se ve mně probouzí a roste alfa vlk. Cítím, jak mi hoří tělo, jak se stávám silnějším. Cítím, jak mi tělem proudí obrovská energie, zafuním a zatnu zuby ještě víc, zatímco mi otec svírá ruku pevněji a jeho tělo mírně slábne. Cítím v hrudi hlasité lupnutí, jak mé pouto se smečkou pevně zapadne na své místo. Činí mě to oficiálně jejich Alfou a dává mi to pouto s každou duší připojenou k této smečce.

Cítím, jak bolest slábne, otevřu oči a vzhlédnu do očí svého otce. Vidím zlaté oči otcova vlka Dia a vím, že ty moje jsou také zlaté, když cítím, jak Titan vystupuje na povrch se mnou.

Slyším, jak zástupy smečky lapají po dechu, když i oni pocítí ten přenos. Ucítili, jak pouto od mého otce slábne a přenáší se na mě.

Přerývaně vydechnu, zatímco z očí mého otce začnou kanout slzy.

Otec se usměje, zvedne mě z kolen a vtáhne mě do objetí. Ovine kolem mě paže, pevně mě stiskne a zaboří obličej do mého krku. Zavřu oči, pomalu schovám tvář do otcova krku a pevně ho obejmu.

„Jsem na tebe tak pyšný, synu!“ řekne otec, zvedne hlavu od mého krku a vtiskne mi polibek na stranu hlavy.

„Děkuji ti, otče!“ řekl jsem, usmíval se na něj, zatímco jsem ho držel za paže, pak zvedl ruku a otřel si tvář smáčenou slzami.

Otec mě chytne za ruku, když se obracíme k davu, a zvedne ji mezi námi do vzduchu.

„Smečko Půlnočního měsíce, představuji vám vašeho nového Alfu, Alfu Reida Andersona!“ zaburácí hlas mého otce a dav propukne v jásot. Zvuk je ohlušující, jak všichni jásají, křičí a pískají.

Otec zakloní hlavu a zavyje na oblohu a já udělám totéž. Titan se ještě víc dere na povrch a vyje k nebi. Je slyšet hlasitý zvuk davu, jak následují mého příkladu a vyjí na mou počest jako na svého nového Alfu, a nečlenové smečky mi gratulují.

Po mém obřadu měl svůj Damien. Sledoval jsem svého strýce, který kdysi převzal titul spolu s mým otcem přesně ve stejný den, jako je tento, jak odstupuje a předává svůj titul svému synovi, Damienovi.

Na rozdíl od jiných událostí všichni, kteří nebyli členy smečky Půlnočního měsíce, odešli nejpozději ve 23:30. A o půlnoci jsem vedl svůj vůbec první společný běh s celou mou smečkou v roli Alfy.

Titanovy tlapy duněly o zem, když jsme se hnali lesem a naše smečka běžela za námi.

Byla to ta nejúžasnější věc, jakou jsem kdy zažil. Teď už jsem chápal, proč otec vypadal pokaždé tak šťastně a pyšně, když vedl běh smečky.

Jediná věc, která by to dokázala udělat ještě lepším, než to už bylo, by byla, kdyby vedle mě běžela má osudová družka jako má Luna.