~Cressida~

"Sestřičko, jsi připravená?" řekla Ophelia, Cressidina nevlastní sestra, a přivítala ji u dveří. "No, moje šaty ti sluší."

Cressida pohlédla na obnošené šaty a nemohla jim upřít jistou eleganci. Od chvíle, co se její otec před pěti lety znovu oženil, na sobě nikdy neměla tak krásné šaty, a přesto to byl kousek, který se Ophelia chystala vyhodit.

Ophelia měla na tváři ten svůj lstivý úšklebek, když popisovala: "Gratuluji, sestřičko. Slyšela jsem, že tvůj budoucí manžel je velmi nemilosrdný, muž plný jizev z bitev, tvář tak strašidelná a ošklivá, že by ses v jeho přítomnosti pomočila. Slyšela jsem, že byl z tohohle vynuceného sňatku rozzuřený. Možná z toho obviní tebe."

Zasmála se a uzavřela: "Možná nakonec bídně zemřeš jeho rukou. Ani tvoje kletba tě nezachrání."

Při Opheliiných slovech přejel Cressidě mráz po zádech. Zajímalo by ji, jestli jsou její slova pravdivá. 'Bude tohle manželství mým koncem? To by pro ně bylo splněné přání.'

"Jdeme!" ozval se za Ophelií Darius, který svíral tašku obsahující to málo, co Cressidě patřilo.

Cressida nedostala ani příležitost rozloučit se svými přáteli. Vyvedli ji na příjezdovou cestu a předali vysokému, mohutnému muži se špinavě blond vlasy. Na levé tváři měl jizvu po drápu, což naznačovalo, že ho v minulosti zasáhl nepřítel.

Tento muž byl beta Silvanus, zástupce alfy Lucia.

"Beto Silvane, toto je má dcera, Cressida Hawthorne. Vyřiďte prosím alfovi Luciovi, že mu naši dceru svěřujeme," pronesl alfa Tiberius. Přestože jeho slova měla vyjadřovat péči, jeho tón zůstával chladný a oči se vyhýbaly Cressidinu pohledu.

Cressida měla problém podívat se betovi Silvanovi do očí, ale dříve nebo později sebrala odvahu a zeptala se: "Vy - vy mi ublížíte?"

Všimla si, jak byl beta zaskočený. Odtáhl se a při jejím vyzídání povytáhl obočí. Odpověděl: "Ne, pokud budeš dodržovat pravidla."

"Nasedni do auta," přikázal jí.

Cressida se naposledy podívala na svého otce. Měl neproniknutelný výraz a jeho oči nevyzařovaly žádnou lásku ani obavy.

"Sbohem, otče," řekla, ale alfa Tiberius na znamení souhlasu pouze přikývl.

Vedle jejího otce stála Vespasia, její nevlastní matka. Měla na tváři posměšný úšklebek a zamávala Cressidě. "Sbohem, Cressido. Pokusíme se zúčastnit vaší svatby, ale jak možná víš, prostředků je ve smečce Ravenscroft v poslední době málo."

Chtěla tím říct, že na svatbu nepřijdou. Cressida to samozřejmě věděla už předtím. Nikdy by se tak nenamáhali. Byli rádi, že ji mohou dát pryč, jednou provždy.

"Sbohem, má milovaná sestřičko!" dodala Ophelia a usmála se na Cressidu.

V duchu by Cressida nejraději protočila panenky. Uvědomila si, že před betou Silvanem všichni předstírají šťastnou rodinu.

Po Ophelii její zrak padl na Daria a všimla si jeho zamračeného výrazu. Možná byl její nevlastní bratr jediný, koho její odchod mrzel. Avšak pro Cressidu to znamenalo, že bude daleko od Daria snad ve větším bezpečí.

Snad.

'Velké snad,' pomyslela si Cressida.

S povzdechem si řekla: 'Buď silná. Vždycky jsi byla silná. Jsi chytrá a dokážeš si s lidmi poradit.'

Ten den a dny příští budou pravděpodobně těmi nejistějšími dny jejího života. Král alfů jí nařídil, aby se provdala za alfu Lucia Vanea, toho nejhrozivějšího alfu z celého Elysia.

Proč? Neměla tušení. Její otec tvrdil, že to neví. Naneštěstí k tomu Cressida nemohla nic říct a, jak jí prozradila její nevlastní sestra, ani alfa Lucius.

Přestože každou smečku vedli jejich vlastní alfové, nejvyšší v hierarchii byl král alfů Reginald. Byl alfou všech alfů v Elysiu. Jak jí otec včera večer řekl, králi nebylo možné odporovat.

Přesto zůstávalo záhadou, proč byla vybrána. Cressida sice měla krev alfy, ale její smečka nepatřila k těm největším ani nejsilnějším v zemi. Nebyla ničím výjimečná. Vlastně ji její smečka považovala za zlé znamení.

Její smečka by trpěla. To jí včera v noci otec řekl. Upřímně řečeno, Cressidě na nevlastní matce a sourozencích nezáleželo. Byli zdrojem jejího utrpení už pět let, ale u přátel to bylo jiné. Milovala své přátele a jejich rodiny. A konečně, navzdory všemu, jí alespoň záleželo na otci, jakým alfa Tiberius vzdor všemu kdysi býval.

***

"Ano, alfo, máme ji. Právě opouštíme její smečku," slyšela Cressida, jak beta Silvanus mluví do telefonu a zjevně podává hlášení svému alfovi. Chápala, že myšlenkové spojení má svá omezení. Hlavní území smečky Obsidian Peak bylo od jejich současné polohy příliš daleko, takže Silvanus musel použít mobil.

Za normálních okolností byly mobilní telefony pro vlkodlaky, kteří se dokázali spojit s jakýmkoli členem smečky v těsné blízkosti, zbytečné.

Cressida jela v autě s betou Silvanem, spolu s dalšími dvěma válečníky, kteří seděli vpředu. Opouštěli hranice smečky Ravenscroft.

Když vyhlédla z okna auta, zahlédla své dva nejlepší přátele, Doriana a Marcellu. Po tváři jí stekla slza, když jim mávala na rozloučenou. Viděla, jak běží za autem, a hruď se jí prudce zvedala.

Otočila se k betovi Silvanovi a prosila: "Mohu se s nimi prosím rozloučit?"

Auto zastavilo, což jí umožnilo promluvit s přáteli. Rozloučila se s nimi a naposledy je objala. Doufala však, že se s nimi brzy zase uvidí.

"Maminka říkala, že se otec pokusí promluvit s králem," navrhl Dorian. "Možná se z toho ještě dostaneš."

Cressida zatnula čelisti. Popadla dech a odpověděla: "Nevím, Doriane. Nechci, aby měli tvoji rodiče problémy."

Marcella navrhla: "Co kdybychom... co kdybychom jim řekli o tvém -"

"Pššt." Cressida Marcellu okamžitě umlčela. Ať už s ní bylo v nepořádku cokoli, muselo to jít stranou. Navíc to byly jen spekulace. Nikdo ve skutečnosti nedokázal, že je prokletá.

Když vstupovala do nové smečky, nevěděla, jestli jí to přinese jen potíže, nebo ne. Tiše přítelkyni odvětila: "O tom rozhodnu já. Nechci ten znechucený pohled od lidí... obzvlášť v nové smečce."

Naposledy pohlédla na Doriana a Marcellu a do očí jí vstoupily slzy. Cressida je znovu objala a řekla: "Postarejte se o tetu Katrinu a strýčka Alexe. Postarejte se o Louise a Jakea."

Jedno po druhém vyjmenovávala jména, na kterých jí záleželo. Byli to členové rodiny Doriana a Marcelly.

"Musíme vyrazit, Cressido," ozval se přísný hlas bety Silvana, když se postavil k vozidlu a přinutil ji odtrhnout se od jediných lidí, od kterých se jí dostalo lásky.

"Budete mi chybět. Sbohem," řekla nakonec Cressida.

Když odjížděli od její smečky, otočila se k zadnímu oknu auta a naposledy si prohlédla svůj domov. Jistě, chtěla opustit smečku, ale ne takhle. Ne tím nejnejistějším způsobem.

Když viděla, že opustili území její smečky, a cítila, jak pouto se smečkou slábne, zhluboka si povzdechla a pohlédla na betu Silvana.

V duchu uvažovala: 'Jaký asi bude můj život v rukou alfy Lucia Vanea?'

***

Po dvou dnech cestování Cressida konečně dorazila do největší smečky Elysia, smečky Obsidian Peak, kterou po generace vedl klan Vaneů. Ve srovnání s jejím předchozím domovem se hlavní území smečky Obsidian Peak zdálo být desetkrát větší. Alespoň jí to tak připadalo soudě podle vzdálenosti, kterou urazili od překročení hranic smečky.

Cressida o této smečce slyšela mnoho příběhů. Byla to smečka, která cvičila ty nejlepší válečníky, kteří stáli v prvních liniích válek krále Reginalda. Všichni bojovníci byli silní, mohutní, nebojácní a bez emocí, přesně jako muž vedle ní, beta Silvanus.

A co se týkalo jejich alfy? Ano, nebylo to poprvé, co slyšela o velkém válečníkovi a vůdci, alfovi Luciovi Vaneovi. Bylo mu už šestadvacet let, tedy o šest let víc než jí.

Alfa Lucius se stal alfou v útlém věku dvaceti let. Vybojoval mnoho bitev a sám dobyl řadu území. Vzal život mnoha nepřátelům jejich národa, včetně smeček, které zradily královu věc.

Kvůli bitvám, které vybojoval, měl alfa Lucius po celém těle mnoho jizev. Říkalo se, že má zjizvenou i tvář. Měl děsivý vzhled a uvnitř byl chladnokrevný.

Říkalo se, že své smečce vládne železnou pěstí. Nebyl tam prostor pro chyby, a ti, kteří se jich dopustili, byli odvrženi.

Při pomyšlení na to Cressida zavrtěla hlavou. Uvažovala: 'Možná, když o to hezky poprosím, mohla bych se z toho dostat, nebo bych přinejmenším mohla být jen manželkou na oko před králem. On by mohl mít milenek, kolik jen bude chtít. Možná... jen možná by mě nechal na pokoji.'

O chvíli později se objevili u domu smečky. Už od bran Cressida žasla nad rozlehlým předním trávníkem, borovicemi, které tvořily plot kolem pozemku, a čtyřpatrovým sídlem z červených cihel před nimi.

Po vystoupení z auta byla Cressida okamžitě odvedena do kanceláře alfy. Uvnitř spatřila muže, který byl k ní otočený zády. Na sobě měl bílou košili s rukávy vyhrnutými k předloktí. Od paže až po zápěstí měl tetování. Muž se díval ven z okna své kanceláře.

"Alfo, Cressida je tady," oznámil beta Silvanus.

Cressida se obrněla, zavřela oči a zhluboka se nadechla. Tiše si řekla: 'Je to tady.'

Nakonec se k ní alfa Lucius otočil a ona si okamžitě všimla, jak vzduch kolem zhoustl. Naskočila jí husí kůže a ucítila jeho palčivý pohled. Rozepjala víčka a při prvním pohledu na něj se jí rozbušilo srdce, tváře jí o odstín ztmavly a téměř okamžitě se jí mysl šokem vyprázdnila.

'Tohle je... alfa Lucius Vane?'