~Lucius~

Rowena se vrátila do kanceláře. Když se usadila na své místo, zeptala se: "Tak co? Jaké to bylo, alfo?"

"Podepsala smlouvu bez zaváhání. Necítil jsem z její strany žádné námitky, ani v tom nejmenším," odpověděl Lucius svým hlubokým hlasem.

Nějak byl zklamaný. Předpokládal, že Cressida je další z těch šplhavců po postelích nebo po moci toužících dcer alfů. Nicméně skutečnost, že s podmínkami smlouvy ochotně souhlasila, ho přiměla myslet si, že nestojí o jeho postavení, ani o jeho peníze a nezdálo se, že by měla zájem se s ním vyspat?

Když předtím viděl, s jakou úlevou přijala, že má svůj vlastní pokoj, přimělo ho to cítit se poněkud... nežádoucí.

Obrátil svůj pohled k Silvanovi a zeptal se: "Jaké to s ní bylo ty dva dny?"

Beta Silvanus pokrčil rameny a odvětil: "Byla... milá, poslušná a hlavně jsem v jejím výrazu viděl bolest, když ji odváděli. Ve vztahu k rodině, dokonce i k otci, působila odměřeně, jako by tam nepatřila. Vroucnější byla vůči svým přátelům. Nejvíce mě ale zarazilo, když se mě zeptala, jestli jí ublížím, jako by věděla, že to přijde."

"Jak jsi nařídil, dovedla jsem ji do toho nejméně zrekonstruovaného pokoje," vylíčila Rowena. "Měla z toho pokoje radost. Podle všeho žila ve svém bývalém domově na půdě."

Rozhostilo se mezi nimi mrtvé ticho, než Rowena navrhla: "Nevím, alfo, ale možná... byly naše předpoklady o ní mylné. Možná o tom sňatku opravdu nevěděla."

"Pak tedy." Lucius zasténal. Projel si prsty vlasy a přemítal: "Proč král chtěl, abych se s ní oženil? Jak k tomuto rozhodnutí dospěl? A proč teď, když válka s Nocturne stále pokračuje?"

"Mohla by do toho rozhodnutí být zapletena královna Henrietta?" zeptal se beta Silvanus.

"Nevím," odpověděl Lucius. "Ale pojďme se na to podívat ze všech úhlů."

Alfu Lucia to frustrovalo. Jeho král mu poprvé od doby, kdy sloužil národu jako alfa, neposkytl žádný jasný důvod. Král Reginald mu pouze předal Cressidinu složku a naznačil, že smečka Obsidian Peak potřebuje lunu.

Nebylo to poprvé, co mu král navrhl, aby si pořídil družku, ale v případě Cressidy Hawthorneové byl neústupný, že to musí být ona. Lucius okamžitě předpokládal, že z toho Cressida nebo její rodina něco získá, že o to krále osobně požádali.

Lucius studoval Cressidinu složku, tu samou, kterou mu dal král. Mezi pravdami byl i fakt, že pochází z alfí pokrevní linie. Její vzhled a fyzické vlastnosti přesně odpovídaly tomu, co bylo ve spisu uvedeno. Po vyslechnutí zpětné vazby svého bety a Roweny si však lámal hlavu, zda je skutečně tak rozmazlenou dcerou alfy, jak o ní král tvrdil.

Otočil se ke svému betovi a nařídil: "Pošli někoho, ať špehuje smečku Ravenscroft. Zjisti všechno, co potřebuji o Cressidě vědět."

"Ano, alfo," odpověděl Silvanus.

***

~Cressida~

Dunění hromu z oblohy Cressidu ze spaní trhlo, ruce křečovitě svíraly prostěradlo a její dýchání ztěžklo.

"Ne." Její hlava sebou škubla na druhou stranu, zatímco oči měla stále zavřené. "Nepřibližuj se ke mně."

"Ne! Jak jsi mohl?"

"Přestaň!"

"Moc tě prosím! Přestaň!"

Na čele se jí tvořily krůpěje potu, zatímco po tváři jí nepozorovaně stékaly slzy. Nahlas vykřikla: "Přestaň!"

Zvuk bouchnutí dveří Cressidu probudil. Oči se jí rozšířily, když přelétla pohledem okolní prostor.

Do zorného pole jí vstoupila Luciova vysoká postava a ona polkla. Nebyla si jistá, jestli se jí má ulevit, nebo ne. Když si uvědomila, že měla další noční můru, zprudka se před ním uklonila.

"Omlouvám se, alfo. Probudila jsem tě? Měla jsem noční můru. Prosím, odpusť mi to," prosila Cressida. Jestli se během uplynulých let něco naučila, tak to, že prosby o smilování pomáhají zmírnit jakýkoli z jejích trestů.

Nefungovalo to vždycky, ale její rodina se bála ublížit jí vážněji. V nejhorším případě dostala jednu nebo dvě facky, nebo ji na den či dva zavřeli bez jídla, nebo ji uráželi slovy.

Cressida se připravovala na další nadávky, ale k jejímu překvapení se Lucius zeptal: "Proč jsi na podlaze?"

Postupně k němu zvedla zrak, než odpověděla: "Nemohla jsem usnout. Byla jsem - byla jsem zvyklá spát bez postele celé tři roky v kuse."

Luciovo obočí se stáhlo. Podíval se doleva, kde stála postel, a pak pohlédl zpět dolů na tvrdou podlahu. Poručil: "Měla jsi noční můru, protože se ti spí nepohodlně. Vrať se hned do postele!"

Cressida spěšně vylezla na postel, vzala si zpět prostěradlo i polštáře. Když to dělala, neušel jí mužův pronikavý pohled a rychle si zakryla odhalené nohy. Když se usadila, obtočila si paže rukama.

Nakonec se na ni přišli podívat i Rowena a Silvanus. Překvapilo je, když vevnitř našli svého alfu, a z toho, jak jim spadla brada, to bylo víc než jasné.

"Alfo," oslovil ho Silvanus a rychle zamaskoval svou předchozí reakci. "Slyšeli jsme Cressidu křičet."

Rowena mezitím obrátila svou pozornost na Cressidu. Zeptala se: "Co se stalo? Proč jsi křičela?"

"Já - měla jsem noční můru," odpověděla Cressida chabě.

"O čem to bylo?" zeptala se Rowena.

Cressidiny oči se záchvěvem mrkaly, zdráhala se odpovědět. Zjistila, že těká pohledem z Lucia zpět na Rowenu. Nakonec odpověděla: "Mělo - mělo to něco společného s tím, co se mi stalo před třemi lety."

Podívala se ven z okna a řekla: "Taky se to stalo za bouřlivé noci. A stromy divoce narážely do okna. Někdy se mi to tím spustí, ale jsem v pořádku. Byl to jen sen."

"Chceš si o tom promluvit?" zeptala se Rowena.

"Ne." Cressida zavrtěla hlavou. "Už jsem se z toho dostala. Slibuju. Občas mě to navštíví už jen ve snu."

"Přineste jí sem trochu vody," rozkázal Lucius a Silvanus seběhl dolů, aby přinesl celý džbán vody a sklenici.

Když se Cressida napila, všichni na ni naléhali, aby si odpočinula. Přesto Lucius před úplným odchodem z její komnaty nařídil: "Spi na posteli. Jestli tě ještě někdy najdu spát na zemi a ty z toho nakonec budeš mít další noční můru, připoutám tě k té posteli osobně!"

Cressida opakovaně přikývla, než předstírala, že ulehá na měkké přikrývky. Za dveřmi slyšela, jak si šeptají, jako by vedli vážnou diskusi. Chtěla jim naslouchat, ale hlasy brzy utichly.

Po zbytek noci se Cressida ze všech sil snažila usnout. Počítala ovečky, a dokonce se vyčerpávala kliky na podlaze. Nakonec po dvou hodinách usnula v pohodlné posteli.

Venku dál lilo jako z konve. Obloha burácela hromy a ty samé stromy za pokojem vydávaly povědomé zvuky. Cressida při těch známých melodiích sebou škubala, stejných, které ji vracely do dne, kdy se to pro ni všechno zvrhlo k nejhoršímu.

Něco se však změnilo, a to ji uklidňovalo. Zjistila, že se jí zdá o Luciovi Vaneovi. Ve spánku jí Lucius hladil vlasy, dotýkal se její tváře a jeho pronikavé hnědé oči na ni shlížely s něhou.

Jak na ni tento výjev zapůsobil uklidňujícím dojmem, bylo pro Cressidu naprostou záhadou. Lucius měl být muž, kterého se bojí, ale proč jí jeho obličej pomáhal uprostřed bouře klidně usnout?

***

Následující den, po snídani s personálem kuchyně, přišla Rowena ke Cressidě. Řekla: "Cressido, máme na programu spoustu věcí, včetně hledání tvých svatebních šatů, ale předtím tě přestěhuji do jiného pokoje."

"Do jiného pokoje?" zeptala se zmateně Cressida.

"Ano. Když půjdeš se mnou, ukážu ti tvůj nový pokoj," potvrdila Rowena.

Zatímco kráčely zpět do jejího pokoje, Rowena vysvětlovala: "Ve tvém novém pokoji bude méně hluku, protože je dál od stromů. Bude z něj také dobrý výhled na celou smečku, nachází se v nejvyšším patře."

"Alfa Lucius se rozhodl dát ti pokoj, ve kterém si lépe odpočineš," dodala Rowena.

"Ach bože. Doufám, že jsem ho včera večer nenaštvala." zasténala naštvaná sama na sebe.

Cressida toho k balení moc neměla. S Rowenou byly z pokoje venku za necelou hodinu. Vystoupaly o dvě patra výš, do opačného křídla, než se nacházel její původní pokoj.

Všimla si, že tato část domu je luxusnější, včetně nábytku, který zdobil chodby. Cressida se neubránila otázce: "Takže, kde budu bydlet?"

Konečně dorazily k určenému pokoji. Rowena se na ni usmála, zatímco držela kliku od dveří. Odpověděla: "Zde." Pak ukázala na pokoj a odhalila: "Hned vedle pokoje alfy Lucia."

Cressidě spadla brada a rukou si zakryla ústa. Pomyslela si: 'To jsem si právě... zadělala na pořádný průšvih? Proč mám pokoj vedle alfy?'