~Cressida~

"Tady je seznam hostů, kteří se svatby zúčastní. Obeznam se s jejich jmény. U některých jsem přiložila jejich profily. Přestože byl Lucius do tohoto sňatku nucen, nechce se nechat ponížit. Takže je z jeho nařízení, že budeš mít důstojný obřad," líčila Rowena.

Cressida přikývla a položila seznam na noční stolek. Obrátila svou pozornost zpět k Roweně a zeptala se: "Takže, co budeme dělat dnes?"

"Začneme tím, že tě provedu domem smečky. Odpoledne půjdeme vybírat tvé svatební šaty a rozhodneme o uspořádání. Samozřejmě tě provedu i po městě - seznámíš se s některými členy smečky," prozradila Rowena.

Jejich prvním bodem programu byl obytný prostor rodiny Vaneových. Nacházel se ve stejném patře jako její pokoj. Byly v něm portréty předchozí rodiny Vaneových, která smečku vedla.

"Tohle je Kevin Vane, Luciův otec. Byl to nejdéle vládnoucí alfa naší smečky," popsala Rowena. Usmála se a řekla: "Víš, on zachránil moji rodinu. Přivedl nás ze sousední smečky, která trpěla chudobou."

"To je milé," poznamenala Cressida. "Musel to být hodný alfa. Padlo jablko daleko od stromu?"

Když si Cressida uvědomila svá slova, stiskla rty. Řekla: "Omlouvám se. Takhle jsem to nemyslela."

Rowena se zasmála. Odpověděla: "Nemůžu se mu divit. Alfa Lucius si prošel mnohým."

"Jeho rodiče zemřeli, když mu bylo pouhých deset let. Dočasně smečku převzal jeho strýc, dokud nebyl připraven vládnout sám. Jen proto, aby zjistil, že jeho strýc byl stejný člověk, který zosnoval smrt bývalého alfy a luny, a nikdy neměl v úmyslu předat svou vládu Luciovi. Jeho strýc zemřel jeho vlastní rukou," odhalila Rowena. "To množství zrady, které zažil, proměnilo jeho srdce v kámen, doslova."

"Ale pamatuješ, co jsem ti říkala včera večer?" zeptala se Rowena.

Cressida přikývla a odpověděla: "Ano, že věci nejsou, jak se zdají? Takže přece jen není z kamene? Mně to tak ale nepřipadá."

Rowena si povzdechla a nasadila úsměv. Odvětila: "Není pro něj snadné důvěřovat někomu natolik, aby mu ukázal své pravé já. Znovu opakuji, buď trpělivá. Jsi tu nová, někdo, kdo se stal divokou kartou v jeho plánech. Snaž se mu neodporovat a budeš tu mít harmonický život."

Se zachmuřeným výrazem Rowena dodala: "I když jen jako manželka na smlouvu."

***

Po zbytek dne prováděla Rowena Cressidu po městě. Cressida se setkala s mnoha členy smečky a byla překvapena, jak moc byli přívětiví. Pokaždé, když ji představovali, Cressida zdvořile pozdravila a nasadila svůj nejlepší úsměv.

"Je tohle naše budoucí luna? Král si vybral dobře. Je krásná jako květina!"

"Rád vás poznávám, naše budoucí luno."

"Je to dcera alfy, že? Není divu, že je tak dobře vychovaná."

Když k ní přistoupily děti, nabídla jim své objetí. Přimělo to Cressidu vzpomenout si na mladší sourozence Doriana a Marcelly, takže při setkání s malými vlčaty cítila bezmocné dojetí.

"Ahoj, já jsem Celestia. Jsi tak krásná!" řekla malá holčička. "Chci být tak krásná jako ty!"

Slova malého vlčete vyloudila na Cressidině tváři úsměv. Dřepla si k maličké a řekla: "Jsi stejně krásná. Líbí se mi tvoje copánky."

"Díky! Dělala mi je maminka!" řekla holčička a ukázala na svou matku.

Matkou Celestie nebyl nikdo jiný než známá místní porodní bába. Jmenovala se Minerva. Minerva sklonila hlavu, aby pozdravila budoucí lunu, a navrhla: "Až budete těhotná s dítětem alfy, osobně se o vás postarám."

To Cressidu přimělo se začervenat. Vedle ní se Rowena neubránila pousmání. Věděla však, že to se nikdy nestane. Byla jen smluvní manželka a Lucius by si ji do postele nikdy nevzal. Navíc to tak sama chtěla.

Cressida stále doufala, že se odevzdá jedině svému pravému druhovi.

Předstírala úsměv a odpověděla: "To by bylo milé, Minervo. Bylo mi potěšením se s tebou setkat. Všichni jste dnes způsobili, že se tu cítím jako doma. Lépe než doma."

Po dlouhém dni procházení se po městě si Cressida nepřála pro ten večer nic jiného než jít brzy spát. Když se Rowena omluvila, aby mohla přejít do Luciovy kanceláře, Cressida spěchala do svého pokoje.

Právě když stoupala po schodech, zaslechla za sebou rychlé kroky nějakého muže. Nemusela se ani otáčet, aby zjistila, o koho jde.

Vzduch kolem ní ztěžkl a bylo to, jako by ji pohltila mocná aura onoho muže; byla si jistá, že to nemůže být nikdo jiný než alfa Lucius.

Cressidě se rozbušilo srdce. Přikázala si: 'Rychleji, Cressido! Rychleji!'

Když dorazila ke svému pokoji, rychle se chopila kliky připravená se ukrýt. Ale zaslechla, jak Lucius promluvil: "Stůj! Uznej svého alfu!"

Cressida nasála vzduch a otočila se k Luciovi se slovy: "Alfo Lucio. Omlouvám se. Zatím jsem si tvůj pach neosvojila. Neuvědomila jsem si, že jsi to ty." Se sklopenou hlavou dodala: "Dobrý večer."

"Co je na tom večeru dobrého?" zeptal se Lucius svým obvyklým ledovým tónem.

Cressidiny oči těkaly zleva doprava a snažila se najít ta správná slova. Nakonec odpověděla: "Prožila jsem ten nejkrásnější den plný setkání s tvým lidem, alfo. Tvá smečka je plná laskavých členů. Je to pro mě opravdová čest, že tu mohu být."

"To proto ses do toho manželství tak nutila?" zeptal se pevně.

"Slibuji ti, alfo. Já o to nežádala. Všechno, co jsem kdy chtěla, bylo dovršit jednadvaceti a být jednou se svým druhem," prozradila.

Cressida nevěděla proč, ale zdálo se, jako by se vzduch proměnil v led a z alfy vyzařovala negativní energie. Z hrdla mu vyšlo zavrčení a Cressida cítila, jak jí jeho pohled propaluje tělo.

"Jen proto, že jsem tě přestěhoval do pokoje vedle mě, jsi o krok blíž k získání mé přízně," připomněl jí, když přistoupil blíž. "Nenamýšlej si ani na okamžik, že jsi v této smečce skutečně vítána, protože moji lidé nevěděli, jak jsi k titulu mé luny přišla!"

Cressida nakonec ustupovala do útrob svého pokoje, zatímco Lucius dál mluvil a jeho nohy ho zavedly dovnitř spolu s ní.

"Nezapomeň na naši dohodu. Jsi jen smluvní manželka. A tím pro mě navždy zůstaneš." Lucius si odfrkl a pokračoval: "A dnes v noci nechci uprostřed noci slyšet tvůj křik. Spi na posteli a opovaž se spát na podlaze. Nenuť mě sem jít a k té posteli tě připoutat."

"Pamatuj, že si ode mě budeš udržovat odstup a budeš se vyhýbat vzduchu, který dýchám!" dodal.

Po této jeho poslední připomínce přejel Cressidě mráz po zádech. Nakonec zadržela dech a uposlechla jeho poslední příkaz.

"Odejdi!" poručil.

Zmatená Cressida se zeptala: "Kam? Mám se vrátit do předchozího pokoje?"

Lucius se zamračil. A přesně tak ji opustil v jejím novém pokoji. Přešel zpátky na chodbu a sešel dolů po schodech.

Cressida byla naprosto vyvedená z míry. Uvažovala: 'Opravdu přišel nahoru jen proto, aby mi tohle řekl?'

***

Cressida si rozložila peřinu na podlahu. Byly to už dvě hodiny, co se snažila usnout, ale k ničemu to nebylo. Usoudila, že by se měla pokusit spát zase na zemi.

Než to udělala, zamkla své dveře, a to včetně sousedících dveří mezi ní a alfou Luciem. Řekla si: "V žádném případě by nezjistil, že spím na zemi. Ostatně, co je mu vůbec do toho?"

Podívala se ven z okna a když se ujistila, že to nebude deštivá noc, uložila se a zavřela oči, aby usnula.

Té noci se jí opět zdálo o Luciovi, o jeho něžném pohlazení a mohla by přísahat, že vzduch kolem něj voní po dřevě a špetce koření. Po snu o Luciovi se jí zdálo o zimně šedém vlkovi, jehož srst se leskla v měsíčním svitu.

Lesklý vlk řekl: "Jdu si pro tebe. Jdu si pro tebe."

Cressida se probudila s husí kůží po celém těle. Slova zimně šedého vlka se jí stále ozývala v hlavě: 'Jdu si pro tebe.'

"Co to mělo znamenat?" zeptala se sama sebe, ale než se mohla nad svým snem jakkoliv zamyslet, oči se jí rozšířily, když si uvědomila, že spí v posteli a ne na zemi!

Zatajila dech a její pohled padl na spojovací dveře mezi ní a alfou Luciem. "Ne, to snad ne."