**Luke**

„Luku.“

Jen mé jméno, vyslovené tiše a vážně, stačilo k tomu, aby se mi sevřela hruď.

Vzhlédl jsem. Ani se nesnažil skrývat tíhu ve svém pohledu. Vypadal vyčerpaně. Ušlehaně. Ale ne po fyzické stránce. Emocionálně. Mentálně. Jako by nesl příliš velkou zátěž příliš dlouho.

„Dnes v noci jsem překročil své vlastní hranice,“ řekl. „Potrestal jsem tě ve vzteku. Takový nejsem a nemělo by to být