Dívám se z okna a snažím se ignorovat fakt, že si neustále představuju, jak se mě ten muž, co sedí vedle, dotýká po celém těle. O patnáct minut později naštěstí řidič zastaví před úchvatnou budovou na Sedmapadesáté ulici. Přezdívá se jí Ulice miliardářů. Ten název mluví za vše. Na tyhle věci sice nejsem, ale je to detail, který se dá jen těžko ignorovat.

Řidič úplně zastaví. Alistair otevře dveře a natáhne ke mně ruku, abych se jí chytla. Naše oči se setkají. Najednou cítím hlad, ale ne po jídle. Zavřu oči a zhluboka se nadechnu. Moje libido by se mělo uklidnit. Alistair je cizinec a já nehodlám mít známost na jednu noc s cizincem. Člověk se prostě nesmí poddat svým touhám. Matka by mě asi stáhla z kůže zaživa, kdyby věděla, že sedím v autě s naprostým cizincem a chystám se k němu do bytu.

„Ty tady bydlíš?“ zeptám se ve snaze odvést pozornost jinam, když míříme ke vchodu.

„Ano.“

„V práci se asi daří,“ dodám.

„Dá se to tak říct.“ Usměje se.

Odvede nás k soukromému výtahu. Uvnitř stiskne tlačítko střešního apartmánu. Rozhostí se mezi námi ticho. Snažím se udržet si odstup, ale s ohledem na to, jak mě to k němu táhne, to není tak snadné, jak to vypadá. Kdybych já byla Ana a Alistair Christian Grey, tohle by byla ta nechvalně známá scéna ve výtahu. Vzduch je tak nasycený sexuálním napětím, že se to dá jen těžko ignorovat. Ale nenechám to zajít tak daleko, aby mě přitiskl na stěnu výtahu a políbil mě. Nemůžu.

Než vyjedeme do nejvyššího patra, je to k nevydržení. Když se dveře otevřou, z výtahu prakticky vyběhnu, nad čímž se on jen zasměje. Musí si být moc dobře vědom toho, jaký má na ženy vliv. Tedy, podívejte se na něj, je sakra dokonalý jako z obrázku. Pořád ho nedokážu nikam zařadit. Ale šedesát hodin týdně v práci, kdy koukáte jen do čísel, vás přiměje zapomenout na cokoli.

„Je to tu krásné,“ řeknu a vstoupím hlouběji do apartmánu.

„Nevšiml jsem si.“

Jeho tón je naprosto neutrální. Zní to, jako by se za tím skrýval nějaký příběh, ale mně to může být jedno. Po dnešním večeru už nemám v plánu toho dokonalého muže vedle sebe nikdy vidět. Jediné, co mě zajímá, je najíst se a vypadnout odsud tak rychle, jak jen to půjde, dřív než udělám něco, co bych neměla. Mám pocit, že moc dobře ví, co se mnou dělá, protože koutkem oka vidím, jak se uculuje.

Odvede nás do kuchyně. Je stejně úchvatná jako samotný vchod do apartmánu. Mramorové pracovní desky, světlé obklady na stěnách, nerezové spotřebiče. Prakticky sen každého šéfkuchaře. Položím si kabelku na kuchyňský ostrůvek a posadím se na jednu z barových židlí.

„Můžu ti nabídnout něco k pití? Třeba víno?“

„Voda bude stačit. Ráno jdu do práce.“

Žádné další víno nepotřebuju. Kdo ví, co by se stalo, kdybych si ho dala. Nechci přilévat olej do ohně, který ve mně už tak hoří. Jak kráčí k lednici, můžu si detailněji prohlédnout jeho postavu. Je vytesaný lépe než Michelangelův David. Ale vypadá jako typický playboy. Odkudsi ho znám, jen nevím odkud. Otočí se a naše oči se znovu střetnou. Když mi podává láhev s vodou, naše prsty se o sebe otřou.

„Sakra práce,“ řekne a stáhne mě ze židle.

Než stihnu cokoli říct, jeho rty se přitisknou na mé. Je dravý. Dýcháme jako jeden. Ztrácím se v tom a vjíždím mu prsty do vlasů. Unikne mi tiché vzdychnutí, když mě zvedne a posadí na kuchyňský ostrůvek. Otočím hlavu na stranu, abych mu nabídla lepší přístup ke svému krku.

Jeho rty začnou obkreslovat linie mého krku. Každých pár polibků mě jemně kousne. Pěšinka jeho polibků se zastaví těsně před mým výstřihem. Podívá se na mě s očima plnýma stejného ohně, jaký cítím já sama uvnitř. Kousnu se do rtu, abych nevydala další sten. Tohle je naprosto lehkovážné a vůbec to nejsem já, ale nedokážu se zastavit.

„Někdo sem může přijít,“ vypravím ze sebe konečně bez dechu a snažím se získat nad sebou kontrolu.

„Nikdo nepřijde.“

Podívám se na něj nejistě. Pomůže mi slézt z ostrůvku, vezme mě za ruku a rozejde se. Jdeme dlouhou chodbou. Zastaví se před dveřmi, které vypadají jako další výtah, odlišný od toho, kterým jsme přijeli prve. Stiskne tlačítko a dveře se otevřou.

„Jak velký to tu máš?“ neodpustím si otázku.

„Dost velký,“ odpoví s uličnickým úsměvem.

Uvnitř výtahu okamžitě pocítíte sexuální napětí. Vzduch by se dal krájet. Nemůžu se ubránit tomu, abych se na něj nepodívala. Když se naše oči setkají, není v nich nic jiného než čirá žádostivost. Možná jsem konzervativní, ale nejsem žádný andílek. Toužím po tom, aby si se mnou dělal, co se mu zachce. Na první pohled je jasné, že je to typ muže, který to v posteli zatraceně umí. Prahu po něm víc, než je zdrávo.

Dveře výtahu se konečně otevřou. Jeho úsměv je ještě zřetelnější. Vezme mě za ruku a vyvede nás ven. Procházíme halou. Je těžké přehlédnout, jak krásně a drahocenně tu všechno vypadá. Alistair je evidentně miliardář. Na konci haly jsou otevřené dveře. Od chvíle, kdy vejdeme dovnitř, jsem ohromená. Ta ložnice vypadá jako celý byt. Je větší než moje garsonka.

Zastaví se před postelí, otočí mě čelem ke zdi a postaví se za mě. Jeho prsty začnou přejíždět po zadní straně mého krku, až nad tím zatajím dech. Zastaví se u zipu mých šatů. Pomaloučku ho začne stahovat dolů. S každým centimetrem dolů mi jako by vysával vzduch z plic. V době, kdy se dostane až dolů, už prakticky lapám po dechu. Stáhne mi šaty z ramen tak, že mi sklouznou a nahromadí se mi u nohou.

„Vykroč z nich,“ zašeptá potichu.

V tichosti z šatů vystoupím. Na způsobu, jakým mi Alistair přikazuje, co mám dělat, je něco, čemu nedokážu odolat. Sama sebe nepoznávám. Jako bych to byla já, ale zároveň nebyla.

Otočí si mě a pomalu mě zatlačí na postel, až to ze mě vyrazí dech. Na pár vteřin se nade mnou vznáší. Začne mi líbat krk a zastaví se, až když dosáhne mých prsou. Tam si dává načas, jemně mi okusuje výstřih a přes podprsenku mi olizuje bradavky. Žár jeho slin mě pálí jako oheň.

Ruka mu sklouzne pod má záda a hravě mi rozepne podprsenku. Ve chvíli, kdy je podprsenka pryč a moje prsa jsou volná, zakryje jedno z nich ústy, zatímco mi druhou bradavku dráždí prsty, až nad tou rozkoší vykřiknu. Střídá obě prsa, čímž mě přivádí až na samotný okraj. Moje tělo se začíná napínat v touze po uvolnění. Při tom náznaku zdvojnásobí své úsilí. Zasténám a sevřu prostěradlo, zatímco dovolím té senzaci, aby mě přenesla přes okraj. Najednou mě zaplaví čirá euforie. Podávám se své extázi. Nemůžu ani říct, že by můj orgasmus byl z nedostatku sexu, je to kvůli němu.

Alistair sleze z postele, zatímco já se snažím popadnout dech. Moje tělo se začíná uklidňovat a já se neubráním tomu, abych se na něj nedívala, jak se svléká. Jsou to samé svaly, ani gram tuku. Ale není to nic přehnaného jako u kulturistů nebo fanatiků do posiloven.

Oheň, který ve mně Alistair zažehl, mě zřejmě upálí zaživa. Oblíznu si rty v touze ho ochutnat, posadím se a chystám se udělat přesně to. Když mu kalhoty spadnou k nohám, jeho boxerky nenechávají vůbec nic představivosti a já po něm lačním o to víc. Nikdy předtím jsem nepocítila takový fyzický hlad jako právě teď. Přesunu se na okraj postele, abych se postavila.

„Ne.“ Podívám se na něj zmateně. „Dnes v noci, panenko, jde hlavně o tvé potěšení.“

Kdo ten chlap sakra je? Nestihnu se ho zeptat. Zatlačí mě zpátky, přitáhne mi nohy k sobě a nechá mě ležet na samém okraji postele. Klekne si a stáhne mi kalhotky. S široce rozevřenýma nohama cítím v jeho ložnici závan chladného vzduchu. Přestože jsem takhle odhalená, nedokážu si představit nic lepšího. Je jako predátor připravený si mě vzít a já jsem vůči té touze naprosto bezbranná. Zcela bez varování mě přitáhne k teplu svých úst.

„Aach,“ vykřiknu rozkoší a sevřu prostěradlo.

Chtěla bych říct, že je něžný, ale není. Je to, jako bychom byli na poušti a on hledal vodu. Vodu, kterou mu můžu dát jen já. Jeho prsty mě začnou jemně mučit. Mezi jeho jazykem a prsty se zdá, že naprosto ztrácím sama sebe. Je nemilosrdný a mně to vůbec nevadí. Alistair ví, jak ženu uspokojit. Cítím, jak se znovu blížím k okraji. Musí to taky vycítit, protože ještě zrychlí tempo.

„Kristepane, já se udělám,“ sotva ze sebe vypravím.

„Sakra, vždyť ti nebráním,“ zamumlá, až se z toho zachvěju. Jakmile znovu dosáhnu euforie, vyřknu jeho jméno. „Chutnáš lahodně. Mohl bych tě mít celou noc,“ dodá.

Snažím se přijít na to, co tím myslí, ale to je vlastně jedno. Po dnešku už Alistaira nikdy neuvidím. Záměrně jsem se rozhodla zůstat v anonymitě a řekla mu jen své křestní jméno. Takže se budu soustředit na to, co je právě teď, a zítřek mě trápit nebude. Konec konců, co nejhoršího se může stát?