„Uběhly už dva týdny, kámo. Přece pořád ještě nemůžeš myslet na tu svou záhadnou ženu,“ prohodí Jasper, zatímco já sleduju lidi venku oknem své kanceláře.

„Nemyslím na ni. Myslím na tu zpropadenou schůzku. Montgomery tu nechal pořádný nepořádek a ode mě se teď očekává, že ho do konce čtvrtletí uklidím.“

Lžu mu a on to moc dobře ví. Samozřejmě, že myslím na Samanthu. Od chvíle, co jsme se té noci potkali, na ni nedokážu přestat myslet. Vrátil jsem se do klubu Eclipse v naději, že na ni narazím, ale už se tam nikdy neobjevila. Začínám mít pocit, jako by ta žena ani neexistovala.

„Jako tvůj právník ti musím připomenout, že s tím novým klientem a projektem se dostane společnost do zisku.“

„Stále nechápu, že ten zmetek zpronevěřoval peníze a celá dva roky si toho nikdo nevšiml.“

„Důležité, kámo, je, že teď děláš to, co je potřeba udělat.“ Na dveře se ozve zaklepání.

„Dále,“ zavolám.

„Pane Sterlingu, omlouvám se za vyrušení. Pan Miller by s vámi rád mluvil. Prý to hodně spěchá. Týká se to dnešní odpolední schůzky.“

„Pusťte ho dál,“ přikážu jí.

„Není to ten chlap, kterého se chcete zbavit? Ten, u koho máte podezření, že s Montgomerym spolupracoval?“

„Je, ale v současné době nemáme žádné důkazy, které by tuto teorii podporovaly. Právní oddělení tvrdí, že ho bez konkrétních důkazů propustit nemůžeme,“ promluvím spíše sám k sobě.

„Pane Sterlingu, děkuji, že jste si na mě udělal čas v tak krátkém termínu,“ pozdraví hned po vstupu do kanceláře.

„Jak vám mohu pomoci?“ zeptám se a chci přejít rovnou k věci.

„Jsem si vědom toho, že nechcete, aby někdo věděl, že jste nový generální ředitel. Ale zajímalo by mě, zda bych na odpolední schůzku mohl vzít s sebou i svou hlavní analytičku.“ Vstanu od stolu a zastavím se jen pár kroků od něj.

„Přerušíte moji schůzku, jen abyste se mě sakra zeptal, zda se může nějaká analytička připojit na jednání ohledně důvěrných informací klientů?“ pronesu to spíše jako tvrzení než jako otázku.

„Neměl jsem v úmyslu rušit vaši schůzku,“ omluví se s pohledem na Jaspera. „Jen jsem se chtěl ujistit,“ začne. Narovnám se v zádech a udělám k němu pár kroků, aby svému dalšímu vyjádření stoprocentně rozuměl.

„Vaše chování mě vede k závěru, že nejste schopen plnit své povinnosti coby viceprezident. Možná tohle pro vás není ta správná pozice.“

„Samozřejmě, že je. Jde jen o to, že Samantha je skvělá podpora a dokáže rozebrat informace a čísla jako nikdo, koho jsem kdy potkal.“ Jakmile vysloví jméno Samantha, neubráním se otázce, zda náhodou nemluví o té mé tajemné ženě.

„Vezměte ji s sebou na schůzku. Já sám budu soudit. Jste volný,“ dodám, než stihne cokoliv dalšího říct. Namísto návratu za stůl opustím kancelář a jdu rovnou za Gemmou.

„Jak vám mohu pomoci, pane Sterlingu?“ zeptá se, když zastavím před jejím stolem.

„Chci veškeré informace týkající se Millerovy hlavní analytičky. Myslím, že se jmenuje Samantha.“

„Hned to bude, pane Sterlingu.“ Otočím se a jdu zpět k sobě.

„Jaká je pravděpodobnost, že je to ona?“ pronese Jasper, jakmile vejdu do dveří.

„Nemáš náhodou svou práci?“ odpovím a dojdu ke stolu. Jasper se začne smát.

„Asi bych měl. Nedělej si plané naděje. Vsadil bych se, že to není ta tvoje záhadná žena. Pořád si myslím, že sis ji, kámo, jenom vymyslel. Nemám totiž žádný důkaz o tom, že by se to stalo,“ dodá a zvedne se z křesla.

Nijak na to nereaguju. Chci být ponechán vlastním myšlenkám. Sice nevím jak, ale prostě cítím, že to je ona. Od noci, kdy jsme se setkali a kdy jsem si ji nárokoval jako svou, nemyslím na nic jiného, než ji mít znovu na dosah.

Zatímco čekám, až se Gemma vrátí s potvrzením o Samanthě, zazvoní mi telefon. Podívám se na něj. Na obrazovce bliká jméno Eleanor. Stisknu tlačítko ignorovat, ale vzápětí začne vyzvánět znovu. Pokud to nezvednu, nepřestane, dokud tak neudělám.

„Co sakra chceš, Eleanor?“ vyštěknu.

„Jak dlouho se ke mně budeš takhle chovat, Alistaire? Nemyslíš, že bys měl už přijet domů a abychom začali s přípravami na svatbu?“

„Trhni si, Eleanor. Nebudu se opakovat. Skončil jsem s tebou. Ta tvá šaráda s mou matkou je pro dámu naprosto nehodná.“

„Nenervuj se tak, Alistaire. Naznačuješ snad, že nemůžeme vyřešit to, co tě trápí tentokrát?“ Zhluboka se nadechnu ve snaze udržet na uzdě ten vztek, co se ve mně hromadí.

„Za prvé, máš být dáma. Takže bys neměla mluvit jako kanál.“

„Není potřeba mě urážet, Alistaire. Já nejsem žádná chátra.“ Její slova přeruší Gemma, která zrovna vchází do dveří se složkou v ruce.

„Přestaň mi volat. Varuju tě naposledy,“ ukončím s ní ihned hovor.

„Nechtěla jsem rušit,“ řekne Gemma a zarazí se v půlce cesty.

„Nerušíte.“ Natáhnu ruku, aby mi tu složku podala.

„Další informace bych měla mít co nevidět. Mezitím tu najdete její životopis a poznámky, které byly zapsány během jejího pohovoru. Najdete tam také písemný záznam o ústním napomenutí a nikdo zřejmě nechápe, za co ho vlastně dostala.“

„Děkuji. Přepojujte mi veškeré hovory.“

„Jistě,“ odpoví a vyjde z místnosti.

Okamžitě otevřu složku. Měl jsem pravdu. Fotografie na její zaměstnanecké kartě jen potvrzuje, že tahle Samantha je moje Samantha.

Samantha Davisová, narozena v Tallulah, Louisiana.

Vygradovala na NYU Stern School of Business a byla v prvním procentu těch nejlepších z celého ročníku.

Pro společnost Sterling Wealth Management pracuje už tři měsíce.

Seznam pokračuje s dalšími detaily, které ale pro mě nejsou nijak podstatné. Jsem natolik zvědavý, po tom, co Gemma zmínila to napomenutí, že ten papír vytáhnu. Stojí v něm, že její výkonnost je jen průměrná a plnění úkolů jí trvá déle. Okamžitě se vkrádá otázka, proč by se pak Miller ptal, jestli ji může vzít na jednání, když byl právě on ten, kdo tohle podepsal. Ale jeho slovům se jen stěží dá uvěřit, jelikož žena, kterou na papíře popisuje, má k té ženě, která plnila každý můj rozkaz, víc než daleko. V konečném důsledku to ale budu soudit já. Zjistím si o Samanthě Davisové, kdo skutečně je a jakou odvádí práci.

∞

Schůze probíhá už čtvrt hodiny a Samantha se na ní stále neobjevila.

„Nemám čas na ztrácení,“ obořím se na Millera.

„Každou chvílí by tu měla být. Jestli chcete, půjdu zjistit, co ji zdrželo.“

Vidím, jak se zvedá a má se k odchodu, ale v ten samý moment zahlédnu Samanthu, jak míří přímo ke dveřím do jednací místnosti. Stěna je celá prosklená, a tak ji zkrátka nelze přehlédnout. Má sklopený zrak a nese obří hromadu šanonů a prezentací.

„To je hovadina,“ pronesu spíš pro sebe a zvednu se, abych jí otevřel dveře, což ona přes ty všechny věci asi nedokáže.

Když dorazím ke dveřím, ještě se nestihla pořádně zvednout. Otevřu je a vstoupím přímo před ni, takže do mě prudce narazí.

„Sakra, omlouvám se,“ omluví se a konečně vzhlédne. Málem upustí všechno, co nesla, jakmile jí dojde, že jsem to já.

„To jsi vážně natolik neschopná, že ani nedáváš pozor na to, kam jdeš?“ zaslechnu za sebou Millera. Nedám jí ale šanci, aby něco řekla. Její tvář už je tak celá zčervenalá rozpaky.

„Všichni z místnosti pryč. Kromě tebe, Samantho,“ zavelím a vezmu si od ní ty šanony a prezentace. Židle začnou skřípat, jak se lidi zvedají. Odstoupím stranou, aby mohla Samantha vejít. Neodváží se mi podívat do očí. Netrvá to ani minutu a všichni zasedačku opustí.

„To je ale zajímavé setkání, zrovna na tomhle místě,“ utrousím a odložím vše na velký konferenční stůl.

„Já…“ začne, ale pusu opět zavře. „Já bych se měla…“ zkusí to znovu. Udělám ještě krok blíž a zkrátím mezi námi vzdálenost. Vzduch se rázem vyplní její sladkou vanilkovou vůní.

„Došla ti slova?“ poškádlím ji.

„Pane Sterlingu, nikdo by nás spolu neměl takhle vidět. Lidi by z toho mohli vyvodit špatné závěry.“ Couvne dozadu. Přes ni zahlédnu, jak se pár jedinců snaží nenápadně prozkoumat přes sklo, co se děje. Jedním z nich je i Miller.

„Pojď se mnou,“ poručím jí a zamířím přímo k oknům s úmyslem opustit zasedačku. Ani se nehne. „To nebyla prosba,“ dodám. Vydá se pro hromadu těch věcí, co nesla. „Nech to tady.“ Zhluboka si povzdechne a začne jít.

„Pane Sterlingu, můžu s ní o její výkonnosti promluvit sám,“ postaví se nám do cesty Miller.

„To není nutné.“ Vypadá to, že by ještě něco rád dodal, ale hned si to rozmyslí. Vyvedu Samanthu směrem do své kanceláře. „Gemmo, zajistěte, ať nás nikdo neruší,“ rozkážu u jejího stolu.

„Jistě, pane.“

Uvolním prostor, aby Samantha vešla do mé kanceláře první. Následuji ji a rovnou za námi zamknu. Skleněné dveře a zeď směřující na chodbu okamžitě zmatní. Kráčím až k ní. Stojí strnule uprostřed místnosti. Smažu vzdálenost, která nás dělí, a uchopím její obličej do svých rukou. Nemá smysl věci prodlužovat, rovnou ji políbím a natlačím ji na první zeď, ke které ji odvedu. Až doteď jsem si neuvědomil, jak silně na ni mám sakra chuť. Tichý sten unikne přes její rty, po kterém mi okamžitě ztvrdne.

„Alistaire,“ zašeptá, jakmile polibek přeruší.

Její volání naprosto ignoruju. Zkouší mi tím zabránit ve své vlastní touze. Políbím ji znovu. Tentokrát si ji ale zvednu nahoru a její nohy okamžitě obepnou můj pas. Přejdu přes místnost a posadím ji na svůj stůl.

„Už jsem si myslel, že tě nikdy neuvidím,“ vyznám se jí. Na malý moment oba ztichneme.

„Musím se vrátit zpátky do práce, pane Sterlingu,“ pronese udýchaně. Oči plné chtíče ji však naprosto prozradí.

„Ty nepůjdeš nikam. Vždyť jsem teprve začal,“ ujistím ji a tentokrát naprosto zničím její rty pod těmi mými.