Declanův pohled

Dva Betové se do sebe pouštějí tváří v tvář.

Sledoval jsem, jak po sobě chňapají, oba se snaží získat převahu, ale mně je naprosto zřejmé, kdo je silnější. Můj Beta, Jaxson.

Jaxson se ušklíbne, když ho ten druhý Beta roztočí a pak s ním práskne o zeď.

Jaxson vydá zvláštní zvuk, když jeho tělo narazí do zdi.

Zavrtím hlavou nad tímhle idiotem, co je mi bratrem. Předstírá, že je zraněný. S tímhle chlápkem se baví až moc. Nechává ho myslet si, že je silnější.

Najednou Jaxson zaječí, zatímco ho Beta drží za krk a vrčí. Jaxson se třese a zvedá ruce na znamení kapitulace.

"Prosím, neubližuj mi! Nejsem moc silný!"

Sledoval jsem, jak se Beta usmívá, když drží Jaxsona pod krkem. Tlačí se na mého Betu, načež Jaxson na Betu vytáhne obočí.

Beta znovu zavrčí a přirazí na něj boky.

"Ty vole, to je kurva nechutný!"

Řekne Jaxson, než zavrčí. Zvedne ho pod krkem a pak jím hodí přes celou místnost. Jaxson si rychle začne otírat kalhoty, jako by snad mohl ze sebe setřít to nechutné otírání, kterého se mu od toho Bety právě dostalo.

"Ty vole, viděl jsi toho nechutnýho hajzla! Musím teď ty zasraný kalhoty spálit! Ó má Bohyně, to bylo tak nechutný!"

Beta zavrčí, když se postaví, a odstrčí se od komody, do které narazil.

Zavrtí hlavou, pak znovu zavrčí a vyrazí na Jaxsona.

"Tak fajn, dohrál jsem si! Překročil jsi čáru, když jsi na mě natiskl ten svůj nechutnej malej pindík!"

Řekl Jaxson a zavrčel.

Sledoval jsem, jak se Betovi rozšířily oči, když mu Jaxsonova ruka projela hrudí.

Jaxson zavrčel, když ruku vytáhl ven a odstrčil Betu dozadu, zatímco jeho tělo padlo k zemi.

Znovu zavrčí, než mrskne srdcem po Betově těle.

"Tohle už kurva nikdy nedělej! Sakra!.... Teď z toho budu mít noční můry!"

Řekne Jaxson, než se otřese. Znovu si začne zoufale poplácávat rozkrok a snaží se setřít to, o čem se mohu jen domnívat, že je onen nechutný pocit, jak se na něj tiskl penis toho Bety. Ale přitom si po celých kalhotách rozmazává krev.

"Do prdele, tyhle chlápci jsou nechutný!" řekne Jaxson, jakmile padne na zem a podívá se pod postel.

Postaví se, pak vtrhne do koupelny a téměř hned zase vyjde. Pobaveně ho sleduji, teď je naštvaný.... Vleze do skříně, odhazuje věci a pak buší do zdi. Hledá jakékoliv tajné dveře.

"Fajn, dostaň mě z tohodle zkurvenýho pokoje, teď je mi fakt zle!"

"Ty jsi ten, kdo se rozhodl předstírat, že jsi slabší."

"Jo, a byla to sranda a šlo to dobře, dokud se na mě ten nechutný kretén nenatiskl svým tvrdým ptákem. Jak ten krám mohl kurva ztvrdnout tak rychle a při tom všem, co se tu děje?!... Ááách!"

Řekl Jaxson, než zaječel a kopl do mrtvého těla.

"Jdeme, musíme zkontrolovat další pokoje."

Řekl Jaxson, když se vyřítil z pokoje. Sledoval jsem ho, jak přešel přes chodbu rovnou do další místnosti. Zavrčel, když se vrhl na válečníka, který tam stál.

Slyšel jsem Jaxsona zavrčet ještě hlasitěji.

"Ty zkurvenej nechutnej bastarde!"

Zařval.

Rychle jsem nahlédl do pokoje. Jen proto, aby se mi sevřel žaludek, když jsem v rohu uviděl zatracenou velkou klec pro psy s posraným Omegou uvnitř.

"To si děláš kurva prdel!" zařval jsem.

Jaxson neztrácel čas a zlomil tomu zvrácenému parchantovi vaz.

"Ne, ne, ne, ne, ne!"

Slyšel jsem zoufalý hlas jedné z mých válečnic, Stelly.

Podíval jsem se do chodby a viděl ji, jak nahlíží do každého pokoje, oči plné slz. Nozdry se jí rozšiřovaly, jak nahlížela do každé místnosti, následovala pach.

Její hlava se míhá sem a tam, jak se jí chvějí nozdry. Zoufale se snaží najít ten pach, který cítí. Couvnu, už mám docela dobrou představu, kam ji to dovede.... A taky že jo.

Sleduji, jak vběhne do pokoje, ruce jí vyletí k ústům, jakmile zprudka nasaje vzduch.

Trvá jí jen chvilku, než se vzpamatuje, pak se rozběhne vpřed, padne na kolena před klecí a vytrhne ji.

Malý Omega vykřikne, jak se snaží schoulit do ještě menšího klubíčka.

"Je to dobrý, zlatíčko, už jsem tady! Jsi v bezpečí!"

Řekne a sáhne dovnitř, ignoruje fňukání, jak se od ní snaží dostat pryč. Obemkne ho rukama a vytáhne ho ven.

On křičí, ale ona ho prostě jen drží v náručí, vtlačí mu obličej do svého krku a svůj mu zaboří do jeho.

Sedí na zemi, kolébá ho sem a tam a pláče.

Nestává se moc často, abych viděl dominantní samici, natož takovou, které připadne samec Omega.

Tohle je popravdě teprve podruhé, co to vidím, a vůbec poprvé v mé vlastní smečce.

"Nicku, můžeš jí pomoct dostat se zpátky do domu smečky?"

Řekl jsem svému válečníkovi, který tam stál a sledoval, jak se celá ta scéna odehrává. Okamžitě se vzpamatuje, jakmile vyslovím jeho jméno.

"Ano, Alfo!"

Řekl a poodstoupil stranou, čekajíc, až vyjde z pokoje. Sledoval jsem, jak Jaxson dokončil prohlídku místnosti. Podíval se pod postel, do koupelny a skříně.

"Nech ty dveře pro mě!"

Řekl jsem Richardovi, který se právě chystal položit ruku na kliku.

Ty dveře jsou luxusní, lišily se od zbytku dveří. To jsou rozhodně Alfovy dveře!

Pomyslel jsem si, když jsem k nim kráčel. Sledoval jsem, jak zbytek mých válečníků prochází kolem těch dveří a pokračuje ve své misi, jak si klestí cestu do každého pokoje.

Natáhl jsem ruku a otočil klikou, samozřejmě že je zamčeno. Udělal jsem krok zpět, zavrčel jsem a pak jsem vrazil ramenem do těch zatracených dveří.

Vydaly hlasitou ránu, jak praskly a rozpadly se. Části dveří se rozletěly a narazily do zdi, zatímco jiné kusy odletěly do vzduchu.

Podíval jsem se vpřed a viděl toho kreténa, jak tam stojí a zírá na mě od stěny vedle dveří.

Udělal jsem pár kroků do místnosti a zavrčel na něj. Jen se na mě ušklíbl a přitom zakroužil se skleničkou. Přiložil skleničku k ústům, dopil zbytek pití a pak tu sklenici po mně hodil. Přikrčil jsem se a uslyšel, jak se roztříštila o zeď za mnou.

"Tak pojď, chlapečku, na co kurva čekáš?" zavrčel Alfa Victor.

"Možná jsem mladší než ty, starče, ale rozhodně nejsem malej!"

Řekl jsem, když jsem k němu vykročil a shlížel na toho malého hajzla, který mě právě nazval malým.

Ten idiot se pokusil o útěk, uhnul doleva, když jsem si myslel, že půjde doprava. Byl to jediný logický únik, aby nemusel přelézat přes postel.

Ale on si vybral přelézt přes postel, s čímž jsem nepočítal.

Naštěstí jsem rychlejší, než ta jeho stará prdel dokázala lézt. Popadl jsem ho za kotník, trhl jím zpátky a hodil ho proti zdi.

Zavrčel, když narazil do zdi a pak sjel na podlahu. Zavrčel, odrazil se od podlahy a vrhl se na mě.

Konečně! Pomyslel jsem si, když jsem ho chytil pod krkem, zvedl ho a pak s ním práskl dozadu na záda.

Ušklíbl jsem se, když jsem uslyšel, jak to z něj vyrazilo dech. Pokusil se do mě kopnout, ale já jsem ho chytil za nohu, zavrčel jsem, když jsem za ni zatáhl, pak jsem ho zvedl, zatočil s ním a pustil ho, jak jsem jím mrštil o zeď. Tentokrát narazil do zdi a dopadl na komodu. Všechno se rozbilo a roztříštilo, včetně zrcadla.

Zavrčel, sáhl dolů a popadl velký střep skla. Odrazil se od komody a pak se na mě rozběhl s rukou ve vzduchu.

Mohl bych se smát tomu, jak je pomalý. Bylo to jako sledovat všechno zpomaleně. Zachytil jsem jeho ruku, když se mě s ní pokusil bodnout.

S pravou rukou na jeho zápěstí jsem levicí udeřil na vnitřní stranu jeho lokte, čímž se mu paže ohnula.

Zároveň jsem zatlačil k němu a sledoval, jak mu sklo projelo přímo hrdlem.

Oči se mu rozšířily, pokusil se nadechnout, ale to ho jen přinutilo zakašlat. To to samozřejmě jen zhoršilo, protože z úst mu vystříkla krev. Ustoupil jsem a sledoval, jak ten kretén padá k zemi, zatímco pomalu umírá.

Jaxson přistoupil ke mně, ale hlavy nám oběma vyletěly nahoru, když jsme uslyšeli zvuk, jako by někdo křičel a plakal. Bylo to blízko, zněl mladě.

Trvalo nám chvíli, než jsme našli vypínač, který otevřel dveře. Dveře vypadaly, jako by byly součástí zdi.

Vešli jsme do temné místnosti, která páchla po krvi, chcaní a sračkách.

"Co to kurva je?"

Řekl Jaxson, jak jsme se oba rozhlédli po místnosti. Viselo tu tolik mučicích nástrojů. Řetězy, biče a spousta dalšího.

Uprostřed podlahy stála červená lavice, byla pokrytá krví a měla řetězy na horním i spodním konci.

Což jasně naznačovalo, že k téhle lavici někoho přivazoval, a vzhledem k opotřebení to dělal dost často.

"Ty vole!" Řekl Jaxson, jakmile nám na něm spočinul zrak.

"Ó Bohyně, co to to monstrum udělalo?!"

Řekl jsem a okamžitě se mi udělalo nevolno z toho, co jsem uviděl.

Jeho ubohé malé tělíčko se třáslo, jak plakal. Malé očíčka měl pevně zavřená.

Je tak vyhublý, ó Bohyně. Je tak vyhublý! Doslova na něm vidím každou jednotlivou kost!

Je pokrytý krví, vypadá to, že na něj použil bič s kovovými ostny.

Když bič zasáhne vaši kůži, kov se do ní zaryje. Takže když škubne zpátky, kůži to odtrhne.

A je zřejmé, že tohle udělal téměř na každém centimetru jeho těla s výjimkou obličeje. Vypadá to, že na jeho tvář použil pěsti.

Ale jeho nohy, trup a garantuji, že i záda vypadají pravděpodobně stejně.

Vypadá tak mladě, má Bohyně, jak moc je mladý?

Pomalu se k němu blížím a on kňučí víc. Jeho tělo se začíná třást ještě víc.

I přes tu krev a špínu vypadají jeho paže bledě s modrým nádechem.

Vypadá to, že tu visel tak dlouho, že mu ze všech paží vyprchala krev. Zajímalo by mě, jestli je vůbec ještě cítí?

"Hej maličký, neublížím ti."

Řekl jsem, když jsem k němu přistoupil.

Bál jsem se ho vůbec dotknout, každý centimetr jeho těla vypadal tak bolestivě. Jeho ubohá tvářička je oteklá tolika různými odstíny fialové, modré a červené.

Natáhl jsem ruku, ale jakmile se ho mé ruce dotkly, zakřičel, jeho tělo se roztřáslo ještě víc. Vypadalo to, jako by se snažil uhnout, snažil se sebou házet, aby se ode mě dostal pryč.

Ale je tak slabý, že se sotva pohne.

"Hej, hej, uklidni se. Přísahám, že ti neublížím!... Jsem tady, abych tě zachránil, dostanu tě odsud. Potřebuju, abys mi věřil, ano.

Kdekoliv se tě dotknu, to bude bolet, protože ti tak hrozně ublížil. Ale jestli sebou budeš házet, když tě chytím, bude to bolet víc."

Řekl jsem a slyšel jsem, jak se mi láme hlas, když se na něj dívám. Zoufale jsem se snažil přijít na způsob, jak bych se ho mohl dotknout, abych mu neublížil. Obcházím ho a žaludek se mi svírá, jeho záda vypadají hůř než předek.

Neexistuje způsob, jak se ho dotknout, abych mu neublížil.

"Je mi tak líto, že ti ublížil, nechci ti ubližovat, ale tohle bude pravděpodobně bolet."

Řekl jsem a pak jsem do toho prostě šel. Obemkl jsem ho rukama, natáhl jsem se nad něj a chytil se řetězu. Trhl jsem dolů, jak nejvíc jsem mohl, a slyšel jsem, jak řetěz praskl a přetrhl se.

Jaxson byl okamžitě u mě a natahoval se, aby zlomil druhý řetěz.

Vykřikl, jakmile jsem ho popadl. Jeho paže bezvládně klesla podél jeho těla. Ani se ji nepokusil zvednout nebo s ní pohnout. Upřímně řečeno si ani nejsem jistý, jestli vůbec může. Jakmile praskl druhý řetěz, jeho hlava bezvládně klesla na mě.

Slyším, jak praskly další dva řetězy, když je Jaxson zlomil, ty, co měl kolem kotníků.

Volně mi visel v náručí a ani se nepokoušel hýbat. Prostě jen plakal.

To mi rozhodně něco potvrdilo, on doslova nemá ani sílu se tomu bránit.

Jaxson se vrátil s malou dekou, opatrně jsme ho do ní zabalili, abych ho mohl lépe držet.

Když ho nesu ze schodů, konečně mu vidím do tváře. Pomalu otevírá oči, jeho modré oči se rozhlížejí, jak kráčím po schodech dolů.

Vypadal vyděšeně, vypadal tak vystrašeně, když se rozhlížel. Uslyšel hlasitý zvuk, pak sebou cukl a zakňučel. Jeho tvář opět klesla proti mně, když zavřel oči.

"Neboj se, maličký, už jsi v bezpečí."

Řekl jsem a kráčel jsem s ním předními dveřmi ven.