Hrozně, ale hrozně mě bolí hlava. Chce se mi umřít. Právě jsem dopsala zkoušku z matiky. V puse mám pořád úplně sucho, jako bych na jazyku měla vatu.

"Proč jsem to zas souhlasila jít pařit den před závěrečnýma zkouškama?" ptala jsem se sama sebe, zatímco jsem kráčela zpátky na intr.

Liliana a Chiara už měly hotovo a odevzdaly dřív, a můj tip? Šly zpátky na intr a spí. To byl mimochodem i můj plán.

A když jsem otevřela dveře, hádala jsem správně. Liliana ležela napůl na posteli a spodní půlku těla měla na zemi. A Chiara?? Těžko říct, krk měla ve strašně nepřirozené poloze.

Obě navíc byly pořád v uniformě, asi neměly čas se převléct.

A já udělala to samé. Odhodila jsem batoh k posteli, zalezla jsem si a přitulila se k polštáři.

***

Někdo mi třásl ramenem.

"Vito."

Prosím tě, nech mě být.

"Vito!"

Možná, když ji budu ignorovat, nechá mě být.

"Vstávej, Vittorio, nebo, přísahám bohu, tě poleju vodou."

"Vrgh! Fajn," řekla jsem a vstala.

Liliana stála přede mnou, její zlaté blond vlasy byly jeden velký rozcuch. Z koupelny vyšla Chiara a v ruce držela lavor s vodou.

"Ta voda nebude nutná, už jsem vzhůru," řekla jsem a zvedla obě ruce na znamení kapitulace.

"Musíme si promluvit," řekla a položila lavor na židli.

"Dobře," řekla jsem a složila si nohy pod sebe.

"Takže, včerejšek byla neskutečná jízda." To byla Liliana.

"Uh hu?"

"Co se stalo?" zeptala se Chiara nekompromisním tónem.

"Měly jsme hrozný strach, myslela jsem si, že tě někdo unesl nebo tak něco. Pravidlo dámské jízdy číslo jedna: držíme spolu," hubovala Chiara.

"Omlouvám se, dobře?" Co jim mám říct?

"A pak si nás ti žhaví frajeři v oblecích málem přehodili přes rameno, dotáhli nás k tomu autu a tvrdili, že nás berou za tebou. Myslela jsem, že mě fakt unesli!"

"Omlouvám se, fajn?" řekla jsem tichým hláskem. Co jim tak asi povím?

"V jednu chvíli jsi tam byla a hned vzápětí? Bum! Byly jsme strachy bez sebe. Teda, aspoň já jsem si myslela, že tě někdo unesl nebo že ležíš mrtvá někde ve škarpě," vyčetla mi Chiara.

"Souhlasím," přidala se Liliana s mávnutím ruky.

Obě jsme se k ní otočily a vrhly na ni vražedný pohled.

"Fakt se omlouvám, dostala jsem se do menšího problému." Musela jsem rychle něco vymyslet, nemohla jsem jim vyprávět o rodině.

Po tom prázdném parkovišti minulou noc následovala cesta zpět s temným a nebezpečným mužem – a ano, rozhodla jsem se mu tak od teď říkat. Temný, protože na něm bylo všechno temné, od vlasů barvy uhlu až po černočerný oblek, který obepínal jeho svalnaté paže. A pokud jde o to nebezpečný, nepotřebovala jsem nikoho, kdo by mi to potvrzoval. Sakra, úplně všechno z něj vyzařovalo nebezpečí. Cesta proběhla ve velkém tichu.

Spíš to bylo tak, že jsem se opravdu usilovně snažila nezačít šílet a neječet jak na lesy.

Taky jsem se ho chtěla zeptat, kam mě veze, ale nakonec jsem si to rozmyslela.

Když zastavil u krajnice, stálo před námi další SUV. Tam jsem objevila Chiaru a Lilianu, vypadaly vyděšeně, a když jsem vystoupila z auta, udělaly totéž. Poté, co se ujistily, že jsem v pořádku, jsme se odšouraly zpátky k akademii a po špičkách se proplížily na pokoj.

Usnula jsem, ještě než mi hlava dopadla na polštář, ale ne dřív, než mě Chiara zpražila pohledem, který křičel: 'Tohle-budeš-muset-sakra-vysvětlit'.

Což mě přivádí zpátky k téhle konverzaci.

Vrhly na mě pohled, který řval 'no a'.

"Moje sestřenice mě viděla a chystala se to říct mým rodičům." Rozhodla jsem se pro pravdu, nebo alespoň pro její části.

"Páni! Myslíš tu blondýnu?" zeptala se Liliana.

Přikývla jsem.

"Bez urážky, ale vypadala jako děvka," řekla Lili.

"To se mě nedotklo, je to mrcha první třídy," odfrkla jsem si.

"Každopádně, majitel toho klubu se přátelí s mojí rodinou, tak mě svezl." Mohla jsem přijít s lepší výmluvou? Ani náhodou mi tohle nespolknou.

"Mmm, to dává smysl," řekla Chiara a přikývla.

Dává?! Snažila jsem se zachovat neutrální výraz.

"Ale vážně, Vito, nikdy jsi nám neřekla, že znáš tolik sexy kluků. Vlastně to dává smysl! Tady na akademii nad žádným hezkým klukem nikdy neslintáš, protože jsi viděla daleko žhavější exempláře!" Liliana to spíš zakřičela.

"To je svatá pravda. Chvíli jsem přemýšlela, jestli vůbec máš vaječníky," pronesla Chiara s kamennou tváří a pohodila vlasy.

"To je tak hrozně nechutný," prohlásila jsem a všechny jsme se rozesmály.

"Ale vážně, kdybych z toho únosu nebyla tak vyšilovaná, po jednom z nich bych skočila." Chiara i já jsme zíraly na Lilianu.

"Co je? Neříkejte mi, že jste nikdy nefantazírovaly o tom, že vás unese nějakej chlápek, co vypadá jak řeckej bůh, a budete mít divokej animální sex," vypustila ze sebe s vykulenýma očima.

"Cože!" zaječela jsem a záchvat smíchu pokračoval.

****

"A balení může začít!" ohlásila Chiara s falešným francouzským přízvukem.

"Argg!" odfrkla si Liliana.

Zasmála jsem se, zavrtěla hlavou a zamířila ke své skříni.

Ještě že nemám moc oblečení.

Po velmi nechutné konverzaci s mými kamarádkami o sexuálních fantaziích jsme dostaly hlad a zašly do jídelny.

Chiara a Liliana mě dotáhly ke stolu 'bohatých' dětí, kde jsem znovu potkala Valeria. Ptal se mě, proč jsem se nevrátila zpátky na párty, když jsem odešla na záchod. Řekla jsem mu, že Liliana s Chiarou chtěly jít zpátky na akademii, tak jsme šly.

Potom následovala výměna kontaktů. Rozdávala se objetí a pusy na rozloučenou, jak se všichni loučili. Někteří studenti si dokonce utírali zaslzené tváře. Plánovaly se společné akce. Bylo to trochu smutné.

Teď jsme byly zpátky na našich pokojích a balily, protože zítra všichni opouští akademii.

Moje oblečení se skládalo hlavně z tílek, crop topů a mikin. Spousta kraťasů, legín a tepláků.

Tohle je jedna z chvil, kdy jsem byla ráda, že nevlastním obrovský šatník jako moje kamarádky, obzvlášť Liliana.

Jediným problémem budou moje umělecké potřeby. Přísahám, že jsem netušila, že jich je tolik.

"No, budu je muset vyhodit," pokrčila jsem rameny.

Poté, co jsem vyházela všechno, co jsem nepotřebovala, čehož bylo nakonec opravdu dost, jsem se odšourala do pokoje a zamířila rovnou k posteli.

"Máš hotovo?" zeptala se Liliana, zapnula svůj pátý kufr a s úlevou vydechla.

"Hm." Přikývla jsem a padla na postel.

"Dobrou, Vito."

"Dobrou, Lili." A propadla jsem se do hlubokého spánku.