(Sebastian POV)

Se smutkem sleduji, jak je rakev přenášena ze svatyně na pohřebiště.

Je chladný říjnový den, šedá obloha a mrholení ještě umocňují celkovou pochmurnou atmosféru.

Nemohu si pomoct, ale jsem ohromen tím, jak rychle smečka dokázala dát všechno na Gwendolynin pohřeb dohromady.

Všechny pohřby se v našem světě odehrávají rychle, ale kvůli tomu, jak rychle musí proběhnout, většinou výzdoba a seznam hostů poněkud pokulhávají. Je důkazem toho, jak moc byla Gwendolyn milována, že dokázali k její poctě sestavit tolik nádherných květinových aranžmá a že tu mohlo být tolik lidí, kteří uctili její život, včetně mnoha vlků z jiných smeček.

Kdyby to nebyla tak hrozná událost, vlastně bych popsal barevné schéma jako krásné. Na druhou stranu, podzim byl vždy mým oblíbeným ročním obdobím.

Jsem si matně vědom toho, že jsme dnes měli v kalendáři nějakou jinou akci, ale upřímně si nemohu vzpomenout, co to bylo. S tak velkou smečkou – smečka Obsidiánového hřebene má přes 10 000 členů – máme akcí spoustu. Jakožto od budoucího alfy se ode mě očekává, že se zúčastním tolika z nich, kolika jen budu moci, ale nikdo nečeká, že si je všechny budu pamatovat... i když se v danou chvíli snažím předstírat, že ano. Pokud mi to nepřipomene omega nebo moje úžasná přítelkyně, většinou si nedokážu vzpomenout ani na narozeniny vlastní matky a otce.

Moje úžasná přítelkyně. Povzdechnu si a setřu si slzu z oka. Už tu nikdy nebude, aby mi narozeniny připomínala.

Bohužel, dnes se nedá předstírat, že vím, o čem tento obřad je. Gwendolyn Vanceová byla láskou mého života a byla mou budoucí družkou a lunou.

Stále nemohu uvěřit, že je pryč. Nikdy jsme ani nemohli plně prožít pouto mezi druhy, včetně těch jisker a skvělého sexu, který prý s ním přichází. Kdyby žila jen o tři měsíce déle, naši vlci by jeden druhého potvrdili jako druhy a Gwendolyn by si mohla formálně nárokovat své právoplatné místo v mé posteli a v mém životě.

Místo toho, abych vítal její sexy tělo ve své posteli, se s ní dnes loučím. Loučím se také se všemi našimi budoucími společnými plány a sny. Nemohu si pomoci a cítím vůči tomu hněv a odpor. Takhle to přece nemělo být.

Jak sleduji kolemjdoucí pohřební průvod -- můj otec, matka a já spolu s rodinou bety musíme stát u vchodu, zatímco se hosté přesouvají ze svatyně na pohřebiště -- zahlédnu Gwendolyninu mladší sestru, Seraphinu. Stojí vedle své matky. Vypadá smutně a zároveň nevinně, což ve mně probouzí ještě větší vztek. Ten malý spratek je důvodem, proč je Gwendolyn mrtvá.

***VZPOMÍNKA NA MINULOU NOC***

Gwendolyn a já jsme k sobě přitulení na gauči v obývacím pokoji sídla smečky a sledujeme film. Mám ruku na jejím stehně a zrovna ji chci políbit, když její pozornost odvede textová zpráva. Gwendolyn mi zprávu neukáže, což mě naštve, ale rychle mi vysvětlí, že se Seraphina ztratila v lese poté, co se vytratila, aby se sešla s nějakým klukem.

Gwendolynině sestře je třináct nebo čtrnáct let. Má veškeré to dospívající akné a přístup, který k takovému věku patří. Na rozdíl od Gwendolyn —která má krásné blond vlasy a oříškově hnědé oči— má Seraphina červenohnědé vlasy a zářivě zelené oči. Nebo si alespoň myslím, že jsou zářivě zelené; obvykle je má zakryté velkými černými brýlemi.

Gwendolyn vstane a řekne mi, že jí Seraphina napsala a prosila ji, aby ji přišla najít. Jsem tím přerušením naštvaný, ale nabídnu se, že půjdu s Gwendolyn toho malého spratka vyzvednout. Gwendolyn říká, že Seraphina bude rozrušená, pokud se o jejím malém úletu dozví někdo další. Gwendolyn mě ujišťuje, že bude v pořádku, a pak mi vtiskne rychlou pusu na rty.

Můj vlk i já máme špatný pocit, když Gwendolyn odchází, ale Gwendolyn si nás omotala kolem prstu. Je pro mě a mého vlka téměř nemožné s ní v čemkoli nesouhlasit. Pozastavíme film a rozhodneme se udělat nějakou práci v otcově kanceláři, zatímco budeme čekat, až se Gwendolyn vrátí. Jsem beztak noční sova, takže mi čekání nevadí.

Bohužel, asi hodinu po Gwendolynině odjezdu dostanu naléhavé telepatické hlášení od našich bojovníků smečky. Hlásí, že toho malého spratka spatřili, jak s křikem o pomoc vybíhá z lesa. Než stihnou říct víc, proměním se do své vlčí podoby a vyrazím vpřed.

Sleduji Gwendolynin pach hluboko do lesa.... dokud nedorazím na malou mýtinu, která je pokrytá Gwendolyninou krví. Její roztrhané, zkrvavené šaty jsou rozházené kolem a chomáče jejích vlasů se povalují všude možně.

Je to to nejhorší a nejkrvavější místo, jaké jsem kdy viděl. Všude je cítit pach tuláků, takže je celkem jasné, co se stalo. Ti zmrdi se ani nenamáhali opustit její tělo.

***KONEC VZPOMÍNKY***

Slzy hrozí další průtrží, když myslím na včerejší scénu. Od té doby, co jsem našel to, co zbylo z Gwendolyn, jsem nespal ani nejedl a dělá mi problém udržet své emoce na uzdě.

Nyní, když mé oči spatřily Seraphinu, stává se můj hněv vůči ní vítaným rozptýlením. Je pro mě velmi těžké od ní odtrhnout zrak. Pravdou je, že jsem byl vůči ní vždycky tak trochu zvláštně zvědavý, ale dnes... dnes si chci jen na někom vylít zlost a ona se zdá být stejně dobrým terčem jako kdokoli jiný. Její hloupé pubertální chování mě stálo moji družku! A tuto smečku stálo její budoucí lunu!

Můj vlk, Silas, mě prosí, abych se uklidnil. Je to zajímavá věc, když se vlčí část snaží uklidnit tu lidskou. Jak jsem rozrušený, rozzlobený a plný emocí, je lákavé ho ignorovat a okamžitě začít toho malého spratka učit lekci. Rozhodnu se však poslechnout Silasovu radu poté, co mi připomene, že Gwendolyn si zaslouží, aby se její pohřeb týkal jen jí a ne nějakého ufňukaného pubertálního spratka.

To ale neznamená, že nechám Seraphinu projít s tím, co udělala, jen počkám na vhodnější dobu pro svou pomstu.

Obracím pozornost zpět ke Gwendolynině rakvi, kterou jsme naplnili jejími zakrvácenými šaty, vlasy a vším, co se dalo na místě najít a na čem byla její krev. Rakev byla přenesena do středu amfiteátru. Rodiny alfy a bety zaujmou svá místa v první řadě, můj otec s knězem smečky se přesunou k rakvi, aby zahájili obřad.

Obřad zahrnuje spoustu modliteb, rituálů a řečníků. Průměrný obřad trvá 2–3 hodiny, ten Gwendolynin zabere pravděpodobně blíž k 4–5 hodinám vzhledem k jejímu postavení ve smečce a tomu, jak moc byla milována.

Během obřadu se snažím rozptýlit tím, že se rozhlížím po ostatních kolem sebe. Nechci vypadat slabě tím, že bych se schoulil do fetální polohy a naříkal jako malé dítě, i když je to jediná věc, kterou právě teď toužím udělat.

Puká mi srdce, když pohlédnu na Gwendolyniny rodiče vedle sebe v první řadě, jak se k sobě tisknou a pláčou. Vidět Gwendolynina otce —silného, mocného beta vlka— takhle se zhroutit, je pohled, který jsem viděl jen velmi zřídka. Bolest v jeho očích rve srdce.

Všimnu si také Gwendolynina bratra Nathaniela, jak se drží své družky Juliette. Oba rovněž pláčou. Nathaniel je můj nejlepší přítel, znám ho od chvíle, kdy jsme byli malá štěňata, ale doslova nikdy jsem ho neviděl plakat.

Všímám si, že široko daleko nezůstalo jediné oko suché. Dokonce i mému otci stéká po tvářích několik zbloudilých slz, ačkoliv jsem si jistý, že by zabil kohokoliv, kdo by na to upozornil. Je to hrdý muž, stejně jako já.

Jak se obloha stále více temní, všímám si, že se ten malý spratek začíná na svém sedadle ošívat, jako by jí to nebylo příjemné. Poznám, že Gwendolynina matka je stále víc podrážděná, a to právem. Může ten malý spratek pro jednou myslet na něco jiného než na sebe? Vážně. Je to jeden jediný obřad. Jenom jeden. Za starší sestru, která zemřela, když se jí snažila pomoci. Jak se opovažuje ten malý spratek neovládnout se?

Než se naděju, měsíc je vysoko na obloze a kněz přednáší poslední obřady. Přesně v tu chvíli zašeptá ten malý spratek matce něco do ucha. Její matka se otočí a upře na ni zuřivý pohled, což způsobí, že malý spratek sklopí hlavu.

Poté sleduji, jak malý spratek vstane a odchází. Vypadá, jako by měla bolesti, a já doufám, že je má. Jak si opovažuje odejít z pohřbu své sestry! Obzvlášť uprostřed posledního rozloučení! Jsem v pokušení ji sledovat a říct jí od plic, co si myslím, ale Gwendolyn pro mě znamená víc.

Znovu sám sobě připomínám, že se Seraphině, alias malému spratkovi, pomstím brzy. Pro dnešní večer musím zůstat soustředěný na lásku svého života.