(Pohled Seraphiny)

Vracím se do smečky kolem deváté hodiny večer v předvečer šestého výročí Gwendolyniny smrti. Když přijedu k hraničním branám, je mi nařízeno zaparkovat auto a vystoupit z vozu.

Tři strážci u hraničních bran – Caspian, Jasper a Asher – se mě zeptají na jméno, nad čímž jen protočím panenky. Chodila jsem do školy s nimi všemi. Od sedmé do desáté třídy jsem v každé hodině matematiky seděla vedle Ashera. S Caspianem jsme v desáté třídě byli partneři na laboratorní práce z přírodovědy. A Jasperova dlouholetá přítelkyně a nynější družka, Lysandra, bývala jednou z mých velmi dobrých kamarádek, než se to všechno stalo.

Přiznávám, že vypadám jinak než dřív, ale nevypadám zas TAK jinak. Moje náctileté akné je pryč; jsem o něco vyšší a štíhlejší; vlasy mám delší; konečně mi narostla prsa; a už se ani neobtěžuji nosit brýle. (Jakmile jsme v téhle smečce přestaly žít na plný úvazek, Nyx ohledně tohoto konkrétního opatření trochu polevila. Ale stejně mi nedovolí se tady proměnit.)

S výjimkou těch brýlí probíhala většina změn v mém vzhledu postupně v průběhu času. Pokud mě někdo nepoznává, je to proto, že už je to hodně dlouho, co se na mě pořádně podíval.

Na druhou stranu nevím, proč mě to překvapuje. Pokud nešlo o to se mi posmívat nebo mě šikanovat, většina lidí v téhle smečce se nenamáhala věnovat mi moc pozornosti už od chvíle, co Gwendolyn zemřela.

Svým způsobem bych asi měla být vděčná, že mě ti tři strážci nepoznávají. Během školy patřili tihle tři k mým nejhorším tyranům. Jsem si docela jistá, že oni – stejně jako spousta dalších ve smečce – věřili, že špatné zacházení se mnou je způsob, jak si získat přízeň u svého budoucího alfy.

Na malou chvíli – když si vzpomenu na nějakou tu šikanu, které se mi dostalo – pomyslím na to, že bych využila jejich nevědomosti a řekla jim falešné jméno. Rozhodně by mi to usnadnilo život.

Bohužel, navzdory všemu, co se o mně říká, nejsem lhářka. Zhluboka se nadechnu a odpovím po pravdě: „Seraphina Vanceová.“

„Seraphina Vanceová? Není to jméno Betova děcka?“ ptá se Caspian.

Otevřu pusu, abych mu odpověděla, ale zarazím se, když si uvědomím, že Caspian nemluví se mnou; mluví k Asherovi.

„Myslím, že jo. Ale tohle rozhodně není ona. Radši si řekni o její doklady,“ odpoví Asher.

„Jo, vůbec nevypadá jako to Betovo děcko. Slyšel jsem, že jí Měsíční bohyně sebrala vlka a proklela ji příšerným vzhledem jako trest za to, že zabila Lunu Gwendolyn. Naposledy, když jsem ji viděl, měla na obličeji obrovské krátery,“ nadhodí Jasper.

Caspian se zasměje. „Jsi si jistý, že to byly krátery? Možná to byla špagetová omáčka.“

Všichni se začnou smát, ale já se ošiju ze dvou důvodů.

Zaprvé, narážejí na incident z prvního ročníku, při kterém mi Jasper ve školní jídelně vyklopil na hlavu můj oběd. Pamatuji si ten incident velmi dobře, a to nejen kvůli veřejnému ponížení, ale také proto, že mi nezbyly žádné peníze na náhradní oběd a kvůli tomu jsem pak celých 48 hodin nic nejedla.

Zadruhé, Jasper právě nazval moji sestru „Lunou Gwendolyn“. Takhle jí teď členové smečky říkají? Chápu, že smečka moji sestru milovala, ale někdy přemýšlím, jestli ta celá zatracená smečka úplně nepřišla o rozum. To snad zapomněli, že Gwendolyn a Sebastian nikdy nepotvrdili, že jsou druh a družka? A že Gwendolyn nikdy nebyla oficiálně uvedena do funkce Luny? Zdá se, že s každým dalším rokem se to Gwendolynino svatořečení trochu zveličuje. Možná příští rok začnou členové smečky věřit, že Gwendolyn objevila lék na lidskou rakovinu.

Uch. Vím, že zním zahořkle. A taky se tak cítím.

Caspian se ke mně znovu obrátí. „Doklady, prosím.“ Podám mu svůj řidičský průkaz.

Zvědavě si ho prohlédne a pak ho ukáže Jasperovi a Asherovi. „Pánové vlci, zdá se, že tu máme případ ukradené identity. Vážně si myslím, že mi tahle krásná slečna právě podala falešný průkaz. A ani to není dobrý padělek; vůbec nevypadá jako ta z fotky na průkazu.“

Ach, dobrá Bohyně. Vážně? Ta fotka se fotila teprve loni a jsem na ní naprosto jasně k poznání. Tohle už začíná být směšné.

„Ze všech identit, které se dají ukrást, proč by se vůbec někdo chtěl vydávat za SERAPHINU VANCEOVOU?“ zeptá se Asher.

Jasper si mě změří od hlavy k patě. „Slečinko, ty asi nebudeš zdejší, protože kdokoli, kdo žil v okruhu padesáti mil odsud, by věděl, že Seraphina Vanceová je TA POSLEDNÍ vlčice, za kterou by ses chtěla vydávat. Popravdě, ona vlastně ani není vlk.“

„Prostě zavolejte Betovi Reginaldovi, prosím,“ požádám podrážděným tónem.

„Jsi si jistá, že je to dobrý nápad, krasavice?“

Caspian si mne bradu a znovu se začne smát. „Vlastně to možná vůbec není tak šílený nápad, vydávat se za Seraphinu Vanceovou. Nedivil bych se Betovi Reginaldovi, kdyby to bral jako dobrou příležitost, jak si polepšit od toho svého vadného semene.“

Zbylí dva se ke Caspianovu smíchu přidají. Zase. Copak tihle samci nemají nic lepšího na práci? Jejich společný smích mě začíná vážně vytáčet. Začínám si říkat, jestli jsem omylem nepřijela do smečky hyen místo vlkodlaků.

„Pamatujete si, jak tehdy Sullivan donutil Seraphinu sežrat jeho ---“

„Zavolejte. Betu. Reginalda. Prosím,“ přeruším ho; tentokrát důrazněji, protože Nyx do mých slov vložila špetku své aury. Obě přesně víme, jakou historku se Asher chystá vyprávět, a je to ta, na kterou ani jedna z nás nechce vzpomínat.

„Fajn, ale padá to na tvoji hlavu,“ ustoupí Caspian.

O deset nepříjemných minut později sleduji, jak můj otec přijíždí ve svém autě a blíží se ke kontrolnímu stanovišti.