(Pohled Serafiny)

Sleduji, jak můj otec parkuje své SUV a vystupuje. Poznávám na něm, že ho štve, když ho v tuhle noční hodinu volají na hranice.

„V čem je problém?“ ptá se můj otec tří strážných poté, co vejde do budovy kontrolního stanoviště. Jeho tón je hrubý, podrážděný a odpovídá jeho typicky rázně věcnému přístupu.

Kaspian předstoupí, ukáže mým směrem a podá mému otci můj řidičský průkaz. „Omlouvám se, že vás obtěžujeme, beto Reginalde. Tady ta žena žádá o vjezd, ale toto je průkaz totožnosti, který nám předložila. Je zřejmé, že tato žena není vaše dcera, pane, ale trvala na tom, abychom vám zavolali.“

„To vždycky vyhovíte požadavkům cizinců s falešnými doklady?“ ptá se můj otec, aniž by se na mě nebo na ten průkaz vůbec podíval. Je zjevně frustrovaný.

Musím se ptát sama sebe, jak dlouho už tito tři na hranicích pracují; míra otcovy frustrace by měla být předvídatelná pro kohokoli, kdo na hranicích sloužil alespoň nějakou rozumnou dobu.

„No... ne, pane... ale ---“

„Ale co, Kaspiane?“ skočí mu otec do řeči. „Co vám říká výcvik, že byste měli v takové situaci udělat?“

Kaspian sklopí zrak. „Máme projet průkaz totožnosti počítačovým systémem a pak kontaktovat velícího důstojníka s výsledky z počítače a také s našimi zjištěními a podezřeními.“

„Projel jste ten průkaz?“

Kaspian hlasitě polkne. „N-n-ne, pane.“

„Jsem já velící důstojník?“

„Ne, pane.“

„A co její auto? Dodrželi jste u něj protokol?“

„N-n-nechali jsme ji zaparkovat auto a vystoupit z vozidla, pane.“

„To je všechno, co jste měli udělat?“

„N-nejsem si jistý, pane.“

„Poté, co jste dospěli k závěru, že je to podvodnice, prověřili jste její poznávací značky? Nechali jste vlka, aby auto očichal kvůli výbušninám nebo dalším pasažérům?“

„Ne, ne, pane.“

Z nějakého důvodu se Jasper – který nikdy nepatřil k těm, co by uměli správně odhadnout náladu v místnosti – rozhodne vložit do hovoru a svého přítele obhájit. To mě utvrzuje v tom, že jsou všichni na hraničním přidělení noví. „Beto Reginalde, my jsme si jen mysleli, že když tvrdila, že je vaše ---“

Můj otec se na podpatku otočí o devadesát stupňů a rozzlobeně se podívá na Jaspera a Ashera. „Ach tak, takže to nebyl jen Kaspian, kdo zapomněl na výcvikový protokol? Vy všichni tři jste si mysleli, že přeskočit schvalovací postupy a zavolat mně místo velícímu důstojníkovi je ta správná věc?“

Teď už všichni tři strážní zahanbeně klopí zrak a neříkají nic. Když můj otec vidí, že nemají žádné pádné vysvětlení, je čím dál naštvanější.

„Zvedněte hlavy! Hned!“ zařve můj otec. Ukáže na velký Gwendolynin portrét, který visí na zdi. „PODÍVEJTE SE NA JEJÍ FOTOGRAFII!“ V otcově hlase a ruce je znát velmi jemný třes. Vím, co ho způsobuje, a začínám litovat, že jsem strážné požádala, aby mu zavolali.

„Kdybyste náhodou potřebovali připomenout, ostraha hranic je jedna z nejdůležitějších smečkových povinností, které máme, ne-li TA nejdůležitější. Nedostatečná ostraha hranic je to, co mou dceru – VAŠI BUDOUCÍ LUNU – stálo život. Dodržování protokolu a hierarchie velení není jen otázkou respektu; je to otázka bezpečnosti.

Co kdyby někdo přišel na území smečky a dožadoval se setkání s alfou, lunou nebo alfovým dědicem? Nebo s některým z našich dalších klíčových členů smečky? Co kdyby tato ‚neznámá‘ žena zde měla v úmyslu způsobit škodu tím, že by některého z těch vlků vylákala na hranice? Nebo co kdyby sem byla vyslána nepřítelem k odvedení pozornosti? Co kdyby se v jejím vozidle skrývali tuláci?

Obtěžoval se vůbec NĚKDO z vás zamyslet nad tím, PROČ máme zavedené protokoly?

Nevíte, co nevíte. Neznáte nepřítele. Nemáte schopnost určit, kdo představuje bezpečnostní riziko a kdo ne. Vaší zodpovědností je dodržovat protokoly. Nic méně, nic více.

Nikdo z vás nemá pravomoc rozhodovat o tom, kdy je přijatelné se od výcvikových protokolů odchýlit. NIKDY nesmíte výcvikové protokoly ignorovat. A také NIKDY nesmíte uposlechnout požadavků neznámých osob nebo vlků, zvláště pokud máte důvod se domnívat, že jejich doklady byly zfalšovány.“

Můj otec na několik okamžiků zmlkne a nechá svá rozzlobená slova doznít. Napětí v místnosti by se dalo krájet.

Po chvíli téměř šeptem dodá: „A že vy všichni uděláte tak kritické chyby zrovna v noc před výročím smrti mé dcery...“ Protože strážní poslušně zírají na Gwendolynin portrét, nevidí slzy v otcových očích, když pronáší tu poslední část... ale já ano.

Cítím u srdce ostré bodnutí. Vím, že výročí Gwendolyniny smrti je pro mého otce těžké, a nenávidím pohled na to, když pláče.

Jakkoli mě ostatní ve smečce viní z Gwendolyniny smrti, já vím, že můj otec dává vinu sobě. Ostraha hranic, coby bety smečky, vždy patřila k otcovým hlavním povinnostem. Útok tuláků, při němž Gwendolyn přišla o život, se odehrál na území smečky, poté, co se tulákům nějakým způsobem podařilo narušit naše hranice.

Můj otec na Gwendolyninu smrt zareagoval tak, že se stal naprostým puntičkářem ohledně dodržování protokolů. Jakoukoli odchylku od těchto pravidel bere jako osobní urážku a selhání.

Nakonec se na mě otec poprvé podívá. Letmo pohlédne na můj řidičský průkaz, protočí panenky a pak se znovu obrátí ke strážným. „Tu ‚podvodnici‘ si vezmu s sebou. Pro vozidlo se vrátím zítra po vzpomínkových akcích. Doporučuji vám třem, abyste se dnes v noci co nejvíc vyspali, protože budete provádět úklid na zítřejších akcích a v sídle smečky po další tři týdny. Poté budete posláni na nápravný výcvik, než vám bude umožněno vrátit se k běžné službě.“

S těmito slovy se můj otec vydá k východu. Gestem mi naznačí, abych ho následovala, což udělám. Mlčky nasedneme do jeho auta a on nastartuje motor.

Jakmile jsme pár bloků od hranice smečky, můj otec na mě koutkem oka pohlédne.

„Řekla jsi jim, aby mi zavolali s vědomím, že to je proti protokolu, viď?“

„Ano.“

„Udělala jsi to proto, abys naštvala je, nebo mě?“

„Je. Rozčílilo mě, že mi dělají problémy a nepoznávají mě. Ale upřímně mě překvapuje, že mě poslechli a ty ostatní protokoly ignorovali.“

„Mě ne. Říkal jsem alfovi Maxmiliánovi, že těmhle idiotům se nedá svěřit ani příprava šunkového sendviče. Byl jsem přehlasován. Asi bych ti měl poděkovat, že jsi mi dala za pravdu.“

„Omlouvám se, že jsem to udělala zrovna dnes v noci.“

„To nemusíš. Od té doby, co Gwendolyn zemřela, už žádná noc není dobrá.“