[Z pohledu Genevieve]

Toho rána se mi z postele vůbec nechtělo. Ve chvíli, kdy jsem otevřela oči, mě okamžitě zalila hrozná lítost a drtivý pocit úzkosti.

Takhle jsem se neměla cítit – ne v den své vlastní svatby.

Stále jsem přemýšlela, jestli jsem se v odpovědi na návrh Alfa Krále rozhodla správně. Nicméně, bez ohledu na to, jak dlouho jsem si dovolila se touto záležitostí zabývat, vždy jsem dospěla ke zcela stejnému závěru. Můj bratr.

Toto manželství není o mně... Je o Percivalovi.

Záleželo jen na tom, že s penězi od Krále bude moci pokračovat v nezbytné lékařské péči.

K žádnému šťastnému rozuzlení této záležitosti jsem vlastně nedošla. Jen jsem si uvědomila, že nemám na výběr.

Měla bych vstát, abychom to všechno už měli za sebou.

Neztrácela jsem už ani chvilku, vykulila jsem se z postele a zamířila rovnou do koupelny. Vlasy jsem si stáhla do volného drdolu na temeni a popadla župan. Jakmile jsem si kolem pasu upevnila měkký pásek, vyrazila jsem do obývacího pokoje na snídani.

Moje mysl byla zamlžená. Samozřejmě, všechno kolem mě se jasně a bolestně zaostřilo ve chvíli, kdy jsem dorazila na místo určení. Zůstala jsem stát jako přimražená ve dveřích obývacího pokoje, kde už byl přítomen Theodore.

Seděl na svém obvyklém místě s hrnkem kávy a nejnovějším vydáním novin sevřeným v rukou. Nesnášela jsem, jak se choval, jako by se nic nezměnilo. Jako by mi doslova nevyrval srdce z hrudi tím, že připustil, aby se ta absurdní výměna stala.

Kdyby se postavil a odepřel mým rodičům šanci prodat mě tomuto neznámému Alfovi, možná by vše dopadlo úplně jinak. Na druhou stranu, tohle byl ten samý muž, který stál trapně potichu během celé té zkoušky.

Co tu vůbec dělal?

Všem bylo řečeno, že právě tady se má nová nevěsta připravovat před obřadem.

Theodore mě zpozoroval ve dveřích a složil noviny. Tázavě jsem povytáhla obočí.

„Proč jsi tady? Přišel jsi mi dát nějaké rady, jak se nemám chovat ke svému budoucímu choti?“ zeptala jsem se, z hlasu mi kapal sarkasmus.

Otevřel ústa, aby něco řekl, ale rychle je zavřel do pevné linky. Přimhouřila jsem na něj oči a přála si, aby zmizel z mého dohledu.

Žaludek se mi obracel nevolností z pomyšlení, že jsme kdysi byli spolu. Poté, co mi bylo oznámeno, že moje budoucnost byla odkoupena a odeslána pryč, mi náš vztah připadal, jako by se odehrál před desítkami let.

Přesto mě stále bolelo už jen se na něj podívat.

„Jejda. Proč ten dlouhý obličej?“ zeptala se Arabella s potěšeným zachichotáním. „Je to tvůj svatební den, neměla bys být šťastná nebo tak něco?“

„Zavři pusu, Arabello,“ zamumlala jsem.

Moje nevlastní sestra vyprskla smíchy, zatímco Beatrice vstoupila do místnosti.

„Víš, už by ses vážně měla chystat,“ poznamenala. „Velmi brzy vyrazíme do Sterling Hall.“

Arabella obtočila paži kolem Theodora a s falešným nadšením se na mě usmála. „Ano, všichni se na tvůj obřad těšíme.“

Ach, báječné. To s sebou vážně tahá Theodora?

„Takže svatba se bude konat tam?“ zeptala jsem se tupě.

„Ano. Protože Arthur nemůže cestovat daleko, svatba se bude konat v jedné z jeho mnoha místností,“ vysvětlila Beatrice.

„Nepochybně to bude prostá svatba,“ poznamenala Arabella drsně. Otočila se a podívala se na Theodora s koketním úsměvem. „Nezapomeň, že já očekávám velkolepou svatbu s desítkami květin a lesklým bílým saténem.“

*Ťuk. Ťuk. Ťuk.*

Jemné zaklepání na dveře nás všechny přinutilo otočit hlavy, abychom zjistili, že dorazil svatební stylistický tým. Beatrice je všechny laskavě pustila dál a tým si začal rozkládat svá určená stanoviště.

Florence, vedoucí týmu, mě zavedla k jednomu z křesel a položila přede mě velký iPad. Na obrazovce se objevilo několik nádherných, jedinečných svatebních šatů. Jak jsem jimi procházela, jedny byly drahocennější a krásnější než ty předchozí.

Neměla jsem ponětí, jak si moje rodina bude moci dovolit tak luxusní šaty a výzdobu.

„Alfa Arthur už zajistil, že jsou dnešní přípravy finančně pokryty,“ řekla mi Florence. Vědoucně na mě mrkla, čímž dala mým nervům šanci se uklidnit.

Sakra, tahle žena umí i číst myšlenky?

Při pohledu na obrazovku si Arabella založila ruce na hrudi a nasadila zahořklý výraz.

„Neměla bys spoléhat na to, že díky penězům tohle manželství vyjde,“ pronesla ostře, jako by přesvědčovala sama sebe. „Peníze nejsou všechno, víš.“

„Jak myslíš,“ odpověděla jsem, zatímco jsem se rozhodla pro ručně vyšívané šaty spadající z ramen s dlouhou krajkovou vlečkou vzadu. Já osobně bych dala přednost jednodušším, ale tohle bylo to, co jsem si představovala, že se hodí pro Lunu Alfy jako je Arthur. Elegantní, vznešené, vybrané.

Tým stylistů vytáhl šaty, které jsem si vybrala, a okamžitě mi do nich pomohl. Během hodiny jsem se proměnila ve zcela jiného člověka, zdálo se. Vlasy jsem měla natočené a volně sepnuté sponkami vykládanými perlami. Můj make-up byl jemný, ale působivý.

Jakmile byly provedeny poslední úpravy, vyšla jsem z obývacího pokoje, kde mě přivítaly desítky vykulených očí a pootevřených úst. Byla tu téměř celá smečka, aby viděla, jak to dopadlo. Všichni byli mým nadpozemským vzhledem milostivě zaskočeni.

Dokonce i moje rodina měla pramálo co dodat. Nejvíc mě pobavil zaujatý, okouzlený výraz na Theodorově tváři. Arabella ho okamžitě plácla do paže a našpulila pusu nad jeho reakcí.

Když jsem se připravovala k odjezdu, požádala jsem někoho z personálu, aby mi vzal tašku, kterou jsem si sbalila už včera večer.

Po obřadu už nebylo pravděpodobné, že bych se sem vrátila, a tak jsem se ujistila, že mám sbalené věci, které pro mě byly nejdůležitější – jen oblečení, které jsem nosila nejčastěji, spolu s památkami na mou matku, které jsem nosila vždy u sebe. Jednou z nich byl ručně vyrobený náhrdelník s mořsky modrým akvamarínem.

Normálně bych ho měla v boční kapse. Tyto šaty však neměly žádné místo, kam bych si mohla tuto památku uložit; proto jsem se ujistila, že jsem ji bezpečně uložila do tašky.

Zatímco moje rodina mířila ke svým vlastním autům, tajně jsem se vytratila, abych navštívila svého bratra. Jediným zvukem, který mě přivítal, byla charakteristická ozvěna přístrojů, které ho udržovaly naživu. Dřív mi to trhalo srdce, ale postupem času jsem v nich našla útěchu, protože jsem věděla, že udržují Percivala při životě.

Jemně jsem se sklonila a vtiskla mu letmý polibek na hlavu. „Budeš mi tak moc chybět. Ale postarám se o to, aby o tebe bylo postaráno, ano.“

Když jsem vyšla ven, každý ze zaměstnanců mi stiskl ruku a popřál mi štěstí v nové kapitole mého života, kterou jsem právě začínala. Mé srdce se plnilo smutkem, když jsem viděla, jak neradi mě vidí odcházet.

„Pospěš si, Genevieve!“

„Přesně tak, nemáme na to celý den.“

Jeden ze členů personálu se naklonil dopředu a věnoval mi povzbudivý úsměv. „Nebojte se, postaráme se, aby bylo o vašeho bratra dobře postaráno.“

„Děkuji,“ zašeptala jsem.

Otočila jsem se zpět ke své rodině a k nikoho překvapení byli všichni kypící netrpělivostí. Můj otec už nemohl vypadat, že by ho méně zajímalo, co se děje. Jediný pohled, který Beatrice skutečně měla v očích, byla dychtivost – bezpochyby po penězích, které jim Alfa Král sliboval. Arabella se stále utápěla ve svém dětinském záchvatu vzteku, který předvedla předtím, když jsem se chystala.

Pak tu byl Theodore. Zdálo se, že na mě hledí se ztrátou a nevyřčenou vážností. Že by snad cítil lítost?

Na tom by nemělo záležet, co cítí! Je příliš pozdě. Svou volbu už jasně udělal a teď už mluvit nebude.

Nicméně jsem cítila hlubokou bezmoc. Bylo těžké pomyslet na to, že se zdálo, že členům smečky na mně záleží víc než mé vlastní rodině.

Došla jsem k autu, ale zastavila mě Arabella, která zvedla ruku.

„Víš, že naše auto je příliš malé a tvoje šaty se pravděpodobně zmačkají,“ řekla s chladným úsměvem.

Florence náhle přispěchala po mém boku. „Žádné obavy. Alfa Arthur zařídil, aby vás a vaši rodinu vyzvedlo několik velkých limuzín. Chtěl mít jistotu, že se vám šaty nezmačkají.“

„Vážně?“ zeptala jsem se s nádechem nedůvěry.

Bylo těžké uvěřit, že to všechno pochází od stejného muže, který byl známý tím, že má zlou povahu. Možná to mělo Králi ukázat, že respektuje dohodu, která byla uzavřena.

Florence přikývla a usmála se.

„Ano, vozy přijedou za pár okamžiků, a také se na palubě bude podávat lahodný oběd, abyste se mohla najíst, kdybyste měla hlad.“

Koutkem oka jsem zachytila Arabellin čerstvě zkyslý výraz. Upřímně, ani jedna z nás nečekala, že Arthur udělá z tohoto ujednání tak velkolepou show. Ať tak či onak, v Arabelle to zanechalo podrážděný úšklebek. Založila si ruce na hrudi a našpulila pusu jako malé dítě.

Cítila jsem, jak mi pod jejími slovy rudne obličej. Nebyla jsem zvyklá, aby se mnou bylo zacházeno s takovou extravagantní péčí. Jelikož jsem nikdy předtím nebyla zahrnována takovou pozorností, nevěděla jsem, jak si s tím poradit.

Cesta do Sterling Hall byla dlouhá a oficiálně jsem do Arthurovy smečky dorazila až toho odpoledne. Všechno, co jsem cítila, byla nervozita.