„Jestlipak to není Vicky,“ řekl s úsměvem Julian, jakmile vešla do zadní místnosti.

„Dobrý večer všem, na přání jsem se vrátila. Co vám mohu přinést?“ zeptala se. Obdržela stejnou objednávku na nápoje jako minule a vzápětí se s nimi vrátila.

„Dělala byste mi talisman pro štěstí při první hře? Štěstí bych docela potřeboval,“ požádal ji jeden z mužů. Vicky neznala jeho jméno, ale byl to vysoký černoch s pletí barvy hlubokého ebenu. Vlasy nosil spletené do malých copánků sahajících k ramenům, zdobených zlatými kroužky. Měl ty nejpřitažlivější oči v barvě medu.

„Bude mi potěšením, pane,“ souhlasila Vicky a přešla k němu. Pomohl jí posadit se na jeho klín a položil jí ruku na záda, aby ji podepřel. Překvapilo ji, jak k ní byl uctivý.

„Prosím, říkejte mi Malik,“ pronesl svým hlubokým hlasem. Když mluvil, byl v něm slyšet slabý náznak přízvuku, který však Vicky nedokázala zařadit. Slušel mu. Hra začala a Vicky se ji znovu pokoušela pochopit. Vypadalo to trochu jako poker, ale hrálo se to v týmech a zdálo se, že body se nezískávají za tradiční pokerové kombinace.

„Vzhledem k tomu, že se nám zatím nepodařilo uhodnout vaše pravé jméno, tajemná Vicky, smíme vědět, čím se chcete stát, až vyrostete?“ zeptal se Julian.

„Už jsem vyrostla celkem dost. A proč si myslíte, že se nespokojím s prací servírky?“ odvětila. Od stolu se ozvalo tiché zasmání několika mužů. Ani Arthur, ani Vidar se nepřidali. Ve skutečnosti vzal Vidar její přítomnost sotva na vědomí. Vicky netušila, proč jí to bylo proti srsti.

„Drahá Vicky, jste příliš chytrá na to, abyste měla tak nízké cíle,“ podotkl Malik. Teď bylo na řadě s úsměvem Vicky.

„No, myslím, že už mě máte úplně prokouknutou. Doufám, že se příští rok vrátím ke studiu. Dala jsem si pauzu,“ přiznala.

„Viděl bych to na politologii, možná něco zaměřeného na ten nový feminismus,“ navrhl Oscar.

„Opravdu si myslíte, že jsem tak nudná?“ zeptala se Vicky a předstírala uraženost.

„Ne, kdepak, jediný vhodný obor pro ženu, jako je Vicky, by byly dějiny umění,“ pronesl Arthur.

„Nedokážu si představit, že by se vrhla na něco takového,“ ozval se Asiat. Po většinu času mlčel a hladkost jeho hlasu Vicky překvapila. „Odhadoval bych něco překvapivějšího, možná IT,“ pokračoval. Vicky na něj ohromeně zírala.

„Soudě podle výrazu naší krásné servírky bych řekl, že jste uhodil hřebíček na hlavičku,“ zasmál se Julian.

„Máte pravdu, studuji IT,“ potvrdila Vicky.

„IT je široký obor. Na co se specializujete?“ zeptal se Malik. V tu chvíli to Vicky vzdala. Neviděla nic špatného na tom, nechat je, ať to vědí.

„Mám bakalářský titul z informačních věd a pracuji na titulu z kybernetické bezpečnosti,“ řekla.

„Zkurveně úžasný,“ zamumlal Vidar.

„Prosím, co to mělo znamenat?“ zeptal se ho Julian s hravým úsměvem.

„Nic,“ odfrkl si Vidar a znovu začal všechny ignorovat.

„Tak se nám ta záhada začíná rozplétat. Teď, když už víme, co vás baví, možná přijdeme i na to vaše zatracené jméno. Vivian?“ zkusil to Malik.

„Bohužel ne,“ řekla Vicky. „Vypadá to, že máte prázdné skleničky. Dáte si další kolo?“ Všichni kromě Arthura si poručili to samé co vždy.

„Přál bych si, abyste mi vybrala něco, o čem si myslíte, že mi bude chutnat,“ řekl jí. Vicky se usmála a přikývla, ačkoliv ho neměla ráda.

„Dám ti litr, když mu doneseš čistou skotskou,“ prohodil Oscar.

„Jdi do hajzlu, Oscare, jenom proto, že některým z nás se vyvinuly chuťový buňky,“ ohradil se Arthur. Jeho vztek číhal těsně pod tím vybroušeným povrchem a Vicky to znervózňovalo. Odešla k baru.

„To obvyklé, ale Cosmopolitan vyměň za Madras,“ řekla Rachel.

„Jde to dobře?“ zeptala se její šéfka, zatímco nalévala pití.

„Ano, jsou… přátelští?“ odvětila Vicky. Rachel zvedla obočí. Daisy a Jessica, dvě servírky, které měly mít směnu, po ní vrhaly kosé pohledy.

„Jsou naštvané, že ani jedna z nich nemohla obsluhovat ty zatraceně sexy chlapy vzadu,“ vysvětlila Rachel, když si všimla, že Vicky zaznamenala jejich pohledy.

„Uvědomují si, že jsem se o to neprosila, že ano?“ zeptala se Vicky. Nepotřebovala, aby se proti ní kolegyně postavily.

„Uvědomují, ale sexy chlapi a peníze v lidech probouzí to nejhorší,“ řekla jí Rachel. Vicky přikývla, vzala tác s objednávkou a zamířila zpět. Večer pokračoval tím, že Vicky občas vystřídala klín, a když si všimla, že jim dochází pití, zeptala se, zda chtějí další kolo. Blížila se půlnoc, když Oscar prohlásil, že je načase začít se bavit o obchodech. Všichni si objednali jídlo a požádali Vicky, aby se vrátila za hodinu. Vicky zamířila do kuchyně. Jelikož ten večer neměla pracovat, necítila potřebu vypomáhat na place. Místo toho předala objednávku jídla Claře a Nolanovi. Pak se svalila na židli, která nestála kuchařům v cestě.

„Myslela jsem, že dnes neděláš,“ podivila se Clara.

„Měla jsem volno. Byla jsem na večeři u bráchy s jeho rodinou. Ale ta čtvrteční banda si mě vyžádala k obsluze. Tak jsem tady,“ vysvětlila Vicky.

„Páni, luxusní. Tak jak se měly ty dvě malý obludky?“ zeptala se Clara. Clara patřila do rodiny stejně jako Sebastian. Všichni čtyři spolu vyrostli a chovali se k sobě jako sourozenci. Tedy, než Sebastian pozval Vicky na rande.

„Byli roztomilí jako vždycky. Aiden se chtěl mazlit stejně jako vždy,“ informovala Vicky kamarádku.

„Takhle se chová jen k tobě,“ upozornila ji Clara. Vicky pokrčila rameny. „Stalo se něco? Připadáš mi trochu roztržitá,“ pronesla vzápětí Clara. Vicky si povzdechla a pohlédla směrem k Nolanovi. „Nolane, běž si dát pauzu a radši někam dál odsud,“ nařídila mu Clara.

„Claro,“ namítla Vicky.

„Nezájem, tak vyklop to,“ prohlásila, jakmile Nolan opustil kuchyni.

„Sebastian mě pozval na rande,“ oznámila jí Vicky.

„Och.“

„Jako na opravdové rande.“

„Jo, pochopila jsem,“ usmála se Clara. „Co jsi mu řekla?“ zajímala se.

„Řekla jsem ano. Myslíš si, že to je dobrý nápad?“ zeptala se Vicky.

„Myslím že ano, ale co je důležitější, co si o tom myslíš ty?“

„Já nevím. Je to kus, a je to dobrý chlap. Tedy, je to detektiv. Je doslova jedním ze správňáků. A vím, že mu můžu věřit,“ uvažovala nahlas Vicky.

„A vždycky se ti líbil. Teda jakože úplně celá Vicky zamilovaná do Sebastiana,“ poznamenala Clara.

„Přesně, takže je to dobře, ne?“

„Řekla bych, že jo. Ale jestli cítíš, že to dobře není, to je taky v pořádku,“ upozornila ji Clara. „Souvisí to nějak s tím kreténským, sráčským bejvalým s pidičurákem?“ vyhrkla pak. Ronald bylo jméno, které se v Clařině přítomnosti nikdy nevyslovovalo, protože by mohlo spustit neplánované vražedné běsnění. I kdyby Vicky před seznámením s ním netrpěla strachem z opuštění, jakmile ji nechal, tak si ho sakra vybudovala. Ve Vegas. Úplně samotnou. Poté, co jí ukradl všechny peníze. A její auto. A klíč od hotelového pokoje, který zaplatila. Vicky nepřipadalo divné, že od toho dne zůstala single.

„Ne. Já vím, že Sebastian není jako on. Ani zdaleka. Ale, já nevím. Co když mi to bude připadat, jako bych chodila s vlastním bratrem?“ ptala se Vicky.

„Fujtajbl. Tak mu pak řekneš: ‚Bylo to fajn, ale oba víme, že nám bude líp jako přátelům‘,“ poradila jí Clara.

„Pravda, nezjistím to, dokud to nezkusím,“ kývla Vicky.

„Ne, nezjistíš,“ souhlasila Clara. „Kdy je to rande?“

„Zítra, aspoň mám míň času z toho zbaběle vycouvat. Vyzvedne mě v šest.“

„Až se vrátíš domů, jestli se teda vrátíš domů, mrk, mrk, šťouch, šťouch. Tak mi radši hned zavolej a řekneš mi úplně všechno. Do detailu,“ přikázala jí Clara.

„Slibuju.“

Po hodinové přestávce Vicky vyzvedla jídlo, se kterým jí znovu pomohl Nolan, a zaklepala na dveře zadní místnosti. Když dostala svolení, vešli a ona začala rozdávat talíře.

„Můj drahý Nolane, zase se setkáváme,“ usmál se Julian na pomocníka z kuchyně.

„A-ano, dobrý den,“ pípl Nolan. Vicky se sotva držela, aby se nerozesmála. Na tuhle sebranku byl Nolan až příliš vzácný.

„Podařilo se vám zjistit jméno naší půvabné Vicky?“ zeptal se Julian. Teď už s Nolanem bezostyšně flirtoval.

„N-ne, pane,“ odvětil Nolan a zčervenal. Vicky svému kamarádovi v duchu politovala a rozhodla se ho zachránit.

„No tak. Získat si na pomoc Nolana je podvádění,“ řekla, když před Juliana postavila fish and chips.

„Och, ale to by znamenalo, že hraji fér. A to není žádná zábava. Mnohem radši podvádím, jak se jen dá,“ prohlásil Julian a všichni muži se zasmáli.

„Vy jste ale hrozně špatný člověk, Juliane,“ řekla mu Vicky. Ale svého cíle dosáhla, pozornost už se neupírala na Nolana, který vypadal naprosto ulehčeně. „Donesu vám pití. Jsem hned zpátky,“ oznámila pak a dohlédla na to, aby šel Nolan před ní. Donesla mužům pití a pak je nechala v klidu jíst. Po sklizení prázdných talířů a přinesení dalšího kola nápojů pokračovala Vickyina noc stejně, jako začala – nechávala se střídat z klína na klín jako talisman pro štěstí. Zdálo se, že muži dávají pozor na to, aby neskončila na klíně u Arthura. Jestli to dělali, aby ho naštvali, nebo proto, aby ji ochránili, to bylo Vicky jedno. Byla jen vděčná, že mu nemusí sedět na klíně. Něco na něm vyvolávalo ve všech jejích instinktech pocit nebezpečí. Zatímco Arthur se všemožně snažil dostat ji na klín a nedařilo se mu to, Vidar ji vytrvale ignoroval. Vicky se snažila sama sebe přesvědčit, že to tak je dobře. Evidentně to byl namyšlený blbeček – sice sexy blbeček, jak musela uznat, ale přesto. Líp jí bude, když zůstane mimo jeho radar.

Když se noc chýlila ke konci, všichni muži vstali, poděkovali Vicky za krásný večer a odešli. Vicky to tam poklidila a připravila místnost pro uklízeče. Poté vyrazila k baru, kde si Daisy a Jessica zrovna povídaly s Rachel.

„Ahoj, Vicky. Ještě jednou díky za zaskočení. Soudě podle velikosti obálky vypadali spokojení,“ pronesla Rachel a podala jí další bílou obálku, ještě tlustší než tu předchozí.

„Díky, začínám jim přicházet na chuť. Většině z nich,“ odpověděla Vicky a schovala si obálku do tašky, aniž by počítala. Nechtěla tím Daisy a Jessice mávat před očima.

„To ráda slyším, protože padl návrh, že by se to mělo příští týden zopakovat,“ sdělila jí Rachel. Vicky si všimla, jak se ostatní dvě servírky zamračily.

„Jsem pro,“ odpověděla.

„U Čtvrtečního klubu jsme se vždycky střídaly,“ namítla Jessica.

„Přesně, je fér dát šanci na to dýško všem,“ přidala se Daisy.

„To je pravda, ale to bylo předtím, než si zákazníci výslovně vyžádali Vicky. Čtvrteční klub jsou stálí zákazníci, kteří utrácejí hodně peněz. Nebudu je štvát jen proto, abych předstírala, že život je spravedlivý. Obě jste měly svou šanci, a to víc než jednou, a oni si vás nikdy výslovně nevyžádali. Tak to prostě skousněte a natáhněte si kalhotky pro velký holky,“ uzemnila je Rachel.

„Díky, Rachel. Uvidíme se za dva dny,“ rozloučila se Vicky a prchla, než z toho byla hádka. Měla jediný cíl: dostat se domů a spočítat peníze v obálce. Došla na zastávku a s potěšením zjistila, že další autobus jede už za pět minut. Zastavilo před ní černé auto. Do prdele, pomyslela si, když ho poznala. Dveře řidiče se otevřely, vystoupil z nich povědomý muž a obešel vůz.

„Dobrý večer, mademoiselle,“ pozdravil ji řidič a otevřel jí dveře.