To dobře vím, s ohledem na to, kolik životů je v sázce, kdybych tu ztropila scénu. Alfa Sebastian mě chytne za boky. Odhodím jeho ruce a rozhlédnu se po Chloe. Jen abych ji našla, jak je obmotaná kolem nějakého chlapa a vášnivě se s ním líbá uprostřed tanečního parketu.

„Tvoje kamarádka se trochu zdržela s mým Betou,“ zapřede a zaboří mi obličej do krku.

„Dej ty ruce pryč!“ vyjedu na něj, ale on si mě otočí a přitiskne mi hruď na záda. Jeho dech mi přejede po krku. Zhluboka se nadechnu a potlačím vzdech, když se mi po kůži rozběhnou jiskry, jakmile mi otře zuby o krk a jeho ruce mě pevně chytí za boky, aby mě udržely přitisknutou k němu.

„Nepokoušej mě, nebo tě označím hned tady na místě, jestli uděláš scénu,“ zapřede a já cítím, jak se jeho rty pohybují po mé kůži, která se pod jeho dotekem rozpaluje.

„Takže se chovej slušně. Dnes večer jsem tu měl jiné plány a najít svou družku k nim nepatřilo, ale můj vlk trvá na tom, že si tě necháme. Takže půjdeš dobrovolně, nebo si tě přehodím přes rameno a odnesu tě,“ zavrčí.

Po zádech mi přeběhne mráz a jeho stisk na mých bocích zesílí. Lyra, ta moje nadržená coura od vlčice, mě naléhavě prosí, abych udělala, co říká.

„Tak co to bude? Mám tě vynést ven, zatímco budeš kopat a křičet?“

V jeho sevření se otočím čelem k němu.

Po tom sprdnutí, co jsem dneska dostala od otce, jsem potřebovala spálit trochu toho vzteku, co mi vře v žilách, tak na čem by záleželo, kdybych si s Alfou trochu užila? Zítra bych ho prostě zavrhla, měla bych to za sebou a nikdo by tu nemusel zemřít kvůli tomu, že jsem ho odmítla.

Nikdo se to nemusí dozvědět, a navzdory zdravému rozumu se chci otci pomstít mnohem víc, než chci tomuhle muži utéct. Ztratila jsem celý život tréninkem na pozici, která nikdy nebude moje. Takže jaký je lepší způsob, jak mu říct „polib si“, než se vyspat s jeho největším rivalem?

„Nic takového neuděláš. Je náš,“ zavrčí mi v hlavě Lyra už jen při pomyšlení, že bych ho zavrhla.

Alfa Sebastian se ke mně nakloní a místo abych uhnula, vychutnávám si ty jiskry, které mi probíhají po kůži, obtočím mu paže kolem krku a přitisknu se k němu blíž.

„Věděl jsem, že tomu poutu nedokážeš odolat,“ zapřede a skloní tvář blíž.

Jeho rty se otřou o mé a na vteřinu mě naprosto přemůže jeho vůně; celé tělo se mi stáhne, když si mě přitiskne těsně k sobě, jazykem vklouzne mezi mé rty a boky se o mě tře. Čas se zastaví a já bojuju s nutkáním přitáhnout si ho zpátky, když se konečně odtáhne.

Pitomé pouto! Zakleju sama nad sebou.

„Vypadneme odsud?“ zeptá se a zmáčkne mi zadek.

Jeho prsty vklouznou pod lem mých krátkých šatů. Jsou tak krátké, že by se otec zadusil vlastními slinami, kdyby viděl, jaký skandální obleček mám na sobě. Sundám mu ruku ze zadku dřív, než jeho prsty stačí prozkoumat něco dalšího, a držím ho za ni; v očích mu při té představě nebezpečně probleskne jeho vlk.

„Tak pojď, mám tu nahoře pokoj,“ řekne mi. Skousnu si ret, ale touha následovat svého druha – bez ohledu na to, jak moc vím, že bych měla před tímhle mužem utéct – je příliš silná. Moje vlčice ho chce, i když já ne. Její hlad po jejím druhovi mě nutí, abych šla za ním.

Je zběsilá a divoká touhou si ho nárokovat a označit. Hlasitě mi v hlavě skučí a snaží se vynutit si kontrolu. Kůže mě svrbí její touhou po vysvobození a zdá se, že on svádí boj se svým vlastním vlkem, protože ve chvíli, kdy vstoupíme do výtahu a dveře se zavřou, okamžitě na mě položí ruce.

Alfa Sebastian mě přitlačí na chladnou kovovou stěnu a jeho rty tvrdě a hladově narazí na mé. Unikne mi hluboký vzdech, když jeho jazyk proklouzne mezi mé rty a ochutnává každý centimetr mých úst, jako by se mě snažil naprosto ovládnout.

Jeho prsty se mi zamotají do vlasů, silně za ně zatahá a donutí mě zaklonit hlavu. Jeho rty štípou a olizují můj krk, špičáky jemně škrábou o mou kůži, až z toho sálá horkem, a zastaví se na samém kořeni krku. Přisaje se na místo, kde by mělo ležet jeho znamení.

„Sebastiane,“ vydechnu, ale můj hlas zní spíš jako kňouravý sten než požadavek, aby nezabořil zuby do mé citlivé kůže.

Ignoruje mě, dál mi po tom místě přejíždí jazykem, a tak ho chytím za vlasy a odtáhnu mu obličej, jen abych spatřila temné, démonické a chladné oči jeho vlka, které na mě zírají.

Sebastian se ušklíbne, mezi dokonalými zuby mu probleskne špička jazyka a jeho oči naberou zpět svou obvyklou, zářivě stříbrnou barvu. Svůdně se usměje, nakloní se blíž a přitiskne celé své tělo těsně k mému.

„Nemůžeš mě označit,“ zašeptám a snažím se zabránit své vlčici, aby se prodrala na povrch. Ona si ale nedá říct. Lyra chce svého druha a je jí jedno, kdo to je; už vůbec ji nezajímá, že nás otec za takovou zradu zabije.

Sebastian zavrčí. „Já se tvého otce nebojím, Victorio. Přivlastním si tě. Jsi moje,“ zapřede a přitiskne se blíž, až mezi námi nezbude žádné místo a já nemám kam utéct.

Jeho ruka vyjede z mého boku nahoru k mému hrdlu. Prsty mě chytí za čelist a otočí mi obličej na stranu. Přejede mi jazykem po kůži.

„Budeš moje a jenom moje,“ zašeptá a jemně mě kousne do krku. „Moje v každém ohledu. Nikdo se neodváží mi tě vzít, dokonce ani tvůj otec. A jestli se o to pokusí, zabiju je.“

Jenže říkat mu ne by mi nebylo k ničemu. Očividně je mu úplně jedno, kdo je můj otec, a já vím, že moje vlčice mu to dovolí. Takže mu místo toho vyjedu rukama po široké hrudi pod košilí. Žasnu nad dotekem tvrdých linií svalů, které mé konečky prstů obkreslují. Zapřede, olízne mi kůži a já se modlím, aby si výtah pohnul. Moje modlitba je vyslyšena, když výtah cinkne a dveře se otevřou.

Sebastian podrážděně zavrčí, pohlédne na dveře a pak zpátky na mě, v očích mu šibalsky zajiskří, a vytáhne mě ven směrem ke svému hotelovému pokoji.