Kapitola 3

Spare se probudila s pocitem, jako by stále snila. Postel byla tak teplá a měkká a byla v ní přetrvávající vůně, která ji doháněla k šílenství, když si třela tvář o polštář. Nikdy předtím neměla tak pohodlnou postel.

Trhnutím se probudila, netušíc, kde je, dokud ji Nyx líně neinformovala, že strávily noc v posteli svého druha.

Rychle vstala z postele a rozhlédla se po pokoji. Byl obrovský a nebylo v něm moc dekorací. Na jedné straně stála pohovka s opravdu velkou televizí.

Barvy byly většinou modré a šedé. Bylo znát, že patří muži. Když se otočila, aby si prohlédla zbytek pokoje, uviděla ho spát na lehátku. Nevypadal moc pohodlně. Napůl z něj visel.

Tiše se k němu přiblížila. Přikrývku měl spadanou k bokům a tiše pochrupoval. Prohlédla si ho. Nikdo by neměl vypadat takhle dobře, jeho široká ramena a tmavé chloupky pokrývající jeho svalnatou hruď.

Sledovala ty chloupky až tam, kde mizely pod přikrývkou. Nyx tak silně oddechovala, že Spare také začala dýchat o poznání těžčeji. Jeho vůně tu byla tak silná, že nedokázala ovládat své ruce. Podařilo se jí zastavit se, ještě než se ho téměř dotkla.

Otočila se a našla další dveře. Když je otevřela, k její radosti objevila koupelnu. Potřebovala se vyčůrat tak nutně, že jí až oči plavaly. Přemýšlela, jak asi vypadá zbytek tohoto místa.

Když vešla do koupelny, Sterling otevřel oči. Předstíral spánek, aby viděl, co udělá. Stále mohl ve vzduchu cítit její vzrušení.

Frustrovaně si projel rukou vlasy a telepaticky se spojil se svým vlkem: „Valeriane, tohle bude ta nejtěžší věc, jakou jsme kdy udělali.“ Valerian mrzutě souhlasil a znovu usnul.

Vstal, oblékl si nějaké ležérní oblečení a čekal, až skončí v koupelně. Zvedl její boty, ale na podrážce měly díry, takže je přelepila lepicí páskou.

Vyndal z trezoru obálku s jejími penězi a položil ji na odkládací stolek. Nechtěl, aby si myslela, že si je nemůže nechat. Přešel k zásuvce, kam předešlého večera uložil její oblečení, a nenašel na něm nic úžasného.

Nebude šťastná, ale neexistuje způsob, jak by si jeho Luna někdy v budoucnu tyhle věci znovu oblékla. Postavil se a šel se posadit na své lehátko právě ve chvíli, kdy vycházela z koupelny.

Chvíli se na sebe dívali; Spare se začervenala a nakonec odvrátila zrak. Poraženě se posadila na postel.

Sterling to viděl a ošil se, když si k ní šel sednout na postel.

„Objednal jsem nám oběma snídani, abychom se tu mohli najíst. Doufám, že si budeme moci o všem promluvit.“

Byla za to vděčná; ještě se necítila na setkání s novými členy smečky. V tu chvíli se ozvalo zaklepání na dveře. Sterling je otevřel a dovnitř vešly dvě hihňající se dívky a položily na stůl dva podnosy naložené jídlem a pitím.

Odešly stejně rychle, jako přišly, z čehož měla Spare radost. Nepotřebovala, aby si ji někdo prohlížel. Nenáviděla být středem pozornosti; cítila se pak zranitelná.

Posadila se ke stolu a dívala se na všechno to jídlo; vonělo jako ráj.

„To je všechno pro mě?“

Přikývl, nevěda, jak na to odpovědět.

Neztrácela čas; popadla vidličku a s chutí se do jídla pustila.

Sterling sledoval, jak jí. Alespoň měla apetit. Přimělo ho to přemýšlet nad tím, jak špatně se k ní v tom domě museli chovat. Hodlal jí dopřát všechno jídlo a svačiny, co jí jen mohl dát.

„Takže, malá vlčice, pověz mi něco o tom podivně vyhlížejícím medvídkovi; jaký je jeho příběh?“

„Jmenuje se Max. Vyrobila jsem ho, když mi bylo šest. Nesměla jsem mít žádné vlastní hračky. Moje sestra ale mívala obrovské záchvaty vzteku a ničila svá plyšová zvířátka. Takže jednoho dne jsem začala sbírat části z odpadků a udělala Maxe.“

„Dělala jsi někdy něco s rodinou?“

„Ne, musela jsem se držet stranou; nesměla jsem používat ani hlavní vchod.“

Jak rozhovor pokračoval, Sterling byl čím dál tím naštvanější a zhluboka se nadechl, aby uklidnil sebe i svého vlka.

„A co jídlo? Pokud jsi s nimi nesměla být, jak ses stravovala?“

„Když jsem byla malá, počkala jsem, až půjdou všichni spát, a pak jsem se plížila dolů a ukradla trochu jídla. Jestli si všimli, že nějaké věci chybí, nikdy nic neřekli, i když jsem byla přísně potrestána, když mě jednou chytili při mých výpravách z pokoje.“

Dobře, bude muset s těmihle otázkami přestat, jinak do těch zdí vybourá díry.

„Vím, že jsem ti zhatil plány, jak se odtamtud dostat a jít na vysokou. Nejdřív mi ale dovol říct tohle: Můžeš jít na jakoukoli školu budeš chtít a studovat, co se ti zachce.

Vstala, popadla obálku se svými penězi a podala mu ji.

„Tady, vezmi si tohle, ať ti to pomůže zaplatit za mé věci. Není toho moc, opravdu, ale aspoň něco. Můžu i pracovat, uklízet nebo vařit, abych si vydělala na ten zbytek.“

„O peníze si už nikdy dělat starosti nebudeš; tyhle peníze jsou tvoje a můžeš je utratit za cokoliv, co tě zaujme. Já je nechci a nebudeš se je snažit vnutit mně ani nikomu jinému z této smečky.“

„A pokud budeš někdy uklízet nebo vařit, tak jen proto, že sama chceš, ne proto, že máš pocit, že bys měla za pobyt tady zaplatit. Rozmazlím tě do morku kostí, i když se ti to nebude líbit.“

„Má malá vlčice, ty jsi má Družka a už ti nikdo nikdy neublíží, nebudeš strádat vůbec v ničem.“

Jen na něj šokovaně zírala s otevřenou pusou.

„Nemůžeš být můj druh. Nárokovat si druha je v naší smečce špatná věc, no, ne pokaždé, ale většinou spíš ano než ne.“

„Jak to myslíš, že nárokovat si druha je špatná věc?“

„Tedy, sem tam se ke mně dostanou nějaké klepy, ale poslední dvě dívky, které našly své druhy, byly zavrženy a druhý den zmizely.“

„Všichni říkali, že kvůli bolesti ze zavržení se za nějaký čas vrátí, ale nikdy se nevrátily, a zrovna minulý víkend se to stalo znovu dvěma dalším dívkám.“

„Taky jsem zaslechla zvěsti o tom, že je jejich druhové prodali.“

Sterling tam ohromeně seděl v naprostém tichu. Co se to v té smečce sakra dělo? Copak jsou to všechno takový slizouni? Zavrhují samci své družky, aby na tom vydělali?

„Spare, chci abys věděla, že to není normální chování druhů. Druh je tvá druhá polovička, kterou si budeš hýčkat a navždy ji milovat. Je to dar od měsíční bohyně.“

„A ještě jedna věc, chci, aby sis vybrala jiné jméno kromě Spare; nestrpím, aby ti byla vmetena do tváře taková urážka pokaždé, když někdo vysloví tvé jméno.“

„Abych byla upřímná, nevím, jaké jméno si vybrat.“

„Na to přijdeš, neboj se. Máš spoustu času. Brzy tu bude moje sestra Beatrice. Jsem si jistý, že pro tebe má nové oblečení a všemožné další věci. Miluje nakupování.“

„Možná byste dvě mohly nějaké jméno vymyslet. Jen pro dnešek a zítřek chci, aby sis odpočinula a nechala se hýčkat. Až sem Beatrice dorazí, dělejte, co dělávají holky, když jsou spolu.“

„Ehm, Sterlingu. Neměla jsem žádné kamarádky. Mojí jedinou přítelkyní je má vlčice Nyx.“

Při zmínce o její vlčici Valerian ožil a začal Sterlingovi diktovat, jaké otázky jim má položit.

„Jak tvoje vlčice vypadá? Dokážeš se přeměnit?“

„Chceš, abych ti ji ukázala?“

Sterling jen přikývl; skutečnost, že by mu ji ukázala, znamenala, že k němu má alespoň špetku důvěry.

„Dobře, ale otoč se. Nikdy předtím jsem před nikým nebyla nahá.“

Sterling se otočil. Po chvíli uslyšel za sebou tiché bafnutí. Otočil se zpět a spatřil toho nejkrásnějšího vlka, jakého kdy viděl. Byla sněhově bílá s malými černými konečky na tlapách. Oči měla dokonce ještě tmavší než Spare.

Valerian mu v hlavě vzrušeně poskakoval. Nyx jen seděla a zírala na něj, jako by si ho měřila.

Sterling se rychle svlékl a přeměnil na Valeriana. Byl to zlatý vlk se zářícíma jantarovýma očima. Valerian klesl do leže, aby Nyx nevyděsil.

Nyx ze sebe vydala vzrušené tiché štěknutí, šla k Valerianovi a celá se o něj otírala. Valerian tam ležel se samolibým výrazem. Sterling cítil jeho radost a byl za něj šťastný. Valerian ke Sterlingovi promluvil.

„Ty budeš mít tu svou taky brzy, jen si musíme získat její důvěru, prošla si toho už moc. Potřebuje čas na to, aby se uzdravila.“

Nyx pak popadla Spareiino tričko a zamířila do koupelny. Spare vyšla krátce nato. Valerian tam na ni stále čekal.

Natáhla ruku a podrbala ho za uchem. Valerian vypadal jako hlupák, když mu z tlamy visel jazyk až na stranu.

„Jsi velmi pohledný, Valeriane. Děkuji.“

Na to před ní Sterling znovu stál úplně nahý. Rychle odvrátila hlavu, ale ne dřív, než si ho stačila letmo prohlédnout a zčervenat. Sterling byl šťastný, téměř až do oblak: „Je naše, Valeriane. Nic nám ji nevezme. Dokonce ani ona sama.“