Jakmile se Sterling vymanil ze svých myšlenek, ozvalo se zaklepání na dveře a jeho sestra křičela, ať jí otevřou, než dojde k nehodě obřích rozměrů.

Otevřel dveře a jeho sestra se vřítila dovnitř obtěžkána taškami a krabicemi všech tvarů a velikostí.

„Vidím, že jsi byla nakupovat, Beatrice.“

Beatrice se zasmála: „A to ještě není všechno, poslala jsem Luciena, aby donesl zbytek.“

„Beatrice, říkal jsem jen to nejnutnější, dokud ji nebudu moct vzít nakupovat, a tohle vypadá, že jsi vykoupila každý obchod.“

„Ach, přestaň být za královnu dramat a začni mi pomáhat.“

Sterling začal Beatrice ulehčovat a všechno pokládal doprostřed podlahy ve chvíli, kdy do pokoje vstoupil Lucien vypadající jako soumar. Namířil si to přímo tam, kam Sterling položil ty ostatní věci, a shodil je na jednu hromadu.

Lucien se telepaticky spojil se Sterlingem: „Jestli víš, co je pro tebe dobré, vezmeš rychle nohy na ramena. Mám tři sestry, pamatuješ? Už jsem tohle zažil, věř mi, že tu nechceš zůstat. Přinutí tě dělat věci, které by žádný muž neměl nikdy podstoupit.“

Poté se Lucien otočil na podpatku a utekl z místnosti.

Sterling pohlédl na Spare, tvářila se poněkud zmateně, přešel k ní a vzal ji za ruku.

„Spare, tohle je má malá sestra, Beatrice. Beatrice, to je má družka a Luna, Spare.“

Beatrice začala nadšeně poskakovat nahoru a dolů: „No panečku! Ty jsi vážně našel svou družku.“

Sterling se naklonil a políbil Spare na temeno hlavy.

„Teď vás opustím, mám nějakou práci. Vy dvě se bavte.“

„Oh, a třeba ti Beatrice pomůže vymyslet nové jméno. Myslel jsem to vážně, když jsem říkal, že nechci, aby sis ty sračky připomínala pokaždé, když někdo vysloví tvé jméno.“

S velmi ladnou úklonou opustil místnost.

Beatrice přešla k posteli a posadila se, přičemž stáhla Spare s sebou.

„Budou z nás opravdu dobré kamarádky, tohle prostě poznám. Budeme si povídat za pochodu.“

S těmi slovy začala tahat z tašek věci a než se nadála, měla tam šampon, kondicionér, sprchový gel a tělové mléko. Měla úplně všechno, co by si mohla dívka přát z oddělení toaletních potřeb.

Beatrice byla jako smršť energie, teď už vytahovala letní šaty, džíny, trička, tepláky a mikiny, pyžama, noční košilky, podprsenky, spodní prádlo a docela dost kousků, u nichž si byla jistá, že to vlastně nejsou nic než jen šňůrky. Tím, čím si nebyla jistá, strčila Beatrice stejně rovnou do skříně.

„Dobře, takže teď tě budeme hýčkat, předěláme tvou image a vůbec všechno kolem.“

Vběhla do koupelny a napustila vanu. Spare cítila všechny ty přípravky, co k tomu použila; voněly opravdu silně. Beatrice vyšla a viděla Spare, jak nad tou vůní krčí nos.

„Já vím, přehnala jsem to a napustila vodu znovu. Vonělo to tam jako ve francouzském nevěstinci v pátek v noci.“

„Dobře, teď je čas na tvou bublinkovou koupel.“ Spare vešla do koupelny a začala se svlékat, když vtom uslyšela Beatrice zalapat po dechu. Spare věděla, na co se dívá, a otočila se, aby je skryla.

Chvíli na sebe zíraly a pak se Beatrice vrhla na Spare a objala ji. Beatrice plakala a neustále opakovala, jak moc ji to mrzí.

Spare ustoupila a pohlédla na Beatricinu uslzenou tvář.

„Už tě nikdy nechci slyšet říkat, že tě to mrzí. To, co se stalo, jsi mi neudělala ty. Nikdy se neomlouvej za sračky, které dělají ostatní hajzlové.“

Beatrice ji znovu objala a nechala Spare vlézt do vany.

„Teď chci, aby sis odpočinula a vyzkoušela všechny ty vůně do koupele. Za půl hodiny si pro tebe přijdu.“

Jakmile Beatrice zavřela dveře, telepaticky se spojila se Sterlingem.

„Věděl jsi o všech těch jizvách na jejích zádech a nohách?“

„Beatrice, o čem to sakra mluvíš?.“

„Sterlingu, má po celých zádech a na horní straně stehen dlouhé jizvy, a navíc vypadá, jako by už opravdu, opravdu dlouho neměla žádné pořádné jídlo. Proč se vlastně jmenuje Spare?“

Beatrice čekala, co Sterling odpoví. Místo toho se rozrazily dveře od ložnice a stál v nich velmi rozzuřený Sterling.

Prošel kolem Beatrice a mířil do koupelny, Beatrice ho však popadla a odtáhla ho pryč.

„Jestli tam vpadneš takhle rozzuřený, navíc, když je nahá ve vaně, nikdy nezískáš její důvěru. Vana je místo, kde je žena nejvíce zranitelná. Takže brzdi a vrať se ke svým alfovským povinnostem.“

Sterling ještě chvíli hleděl na Beatrice, dokud se neuklidnil.

„Tak dobře, odejdu, ale chci vědět všechno a o všem, co ti řekne. Jasné?“

Beatrice přikývla, vystrčila ho na chodbu a dveře za ním zavřela a zamkla.

________________________________

Vivienne v záchvatu vzteku kráčela chodbami své střední školy, ale ať se dívala, kam se dívala, nikde nemohla najít Rezervu a ani žádné z jejích kamarádek.

Ach, tahle malá děvka za to zaplatí, jak se opovažuje neukázat se ve škole. Měla přece dát Vivienne odpovědi na test. Jestli neudělá zrovna tenhle, možná si bude muset udělat letní školu. Ani náhodou nehodlala podstoupit takové ponížení.

Neměla na vybranou; požádala své kamarádky, aby řekly učiteli, že je nemocná, a odjela domů. Vyrazila ze školy, dupala na čtyřpalcových podpatcích. Nasedla do svého zbrusu nového BMW, z parkoviště odjela se skřípěním gum a jako střela mířila přímo domů.

Vivienne vtrhla s rudou tváří do domu, kde ji zastavila její matka Genevieve.

„Co sakra děláš doma? Touhle dobou máš bejt až po uši v testech.“

„Mami, ta malá děvka se neobjevila, aby mi dala ty odpovědi. Musela jsem jim říct, že jsem nemocná, a jela jsem domů.“

Její matka rozzlobeně zasyčela. Rozběhla se na půdu, aby dala Rezervě další lekci; ať se radši modlí, ať tam nahoře leží mrtvá. Byla to jediná omluva, kterou by hodlala vzít, ale i tak by na ni možná použila bič.

Když se dostaly ke dveřím na půdu, Genevieve použila klíč a odemkla. Přivítalo je ticho, rozsvítily světlo, porozhlédly se a místnost byla prázdná. Z toho, jak to vypadalo, si sbalila své krámy a odešla.

Genevieve popadl vztek a převrhla komodu, která se při nárazu o podlahu rozpadla na kousky. Jak mohla ta malá děvka něco takového udělat, jak se vůbec odvažuje myslet si, že může jen tak odejít.

„Co budeme dělat, mami?

„Najdeme tu děvku a zmlátíme ji, dokud se zas nepodvolí. Budu kontaktovat tvého otce a řeknu mu, ať přitáhne zpátky domů. Ví toho moc, nemůžeme ji nechat opustit území naší smečky.“

Genevieve vystrčila Vivienne z domu.

„Běž a začni tu malou děvku hledat, a až skončí škola, zapoj svoje kamarádky, ať ti s tím pomůžou. Já jdu rovnou za Alfou Archibaldem, abych ho informovala, co se tady děje.“

Vivienne odjela, aniž by tušila, kde hledat. Nebylo to tak, že by se Rezerva poflakovala někde, kam ráda chodila ona sama. Pak dostala nápad, u ní dost ojedinělá věc.

Ta malá děvka měla práci v jednom místním hotelu, a teď už jen stačilo přijít na to ve kterém, a začít se vyptávat. Popravdě, hluboko uvnitř si stejně doufala, že se Spare útěk vydařil.

__________________________

Spare teď byla oblečená do pohodlných džín a měkkého trička. Beatrice jí dělala účesy, zkoušela na ní make-up a krémy, a během toho všeho ještě navíc jedly pizzu. Nyní už věděla, jaké to je být jednou z těch česacích hlav panenek Barbie, se kterými si hrají malé holčičky.

„Beatrice, jak bych si měla říkat? Nechci tohle jméno, i když nic jiného neznám.“

„No, tak není tu nějaké jméno, které se ti vždycky líbilo, mohla by sis ho na chvíli vyzkoušet a uvidíš, jestli ti sedne. Co říká tvá vlčice?“

Spare se v mysli spojila s Nyx: „Máš nějaký nápad?“

Nyx chvíli mlčela a pak prohlásila: „Seraphina.“

„Nyx říká Seraphina. To se mi líbí.“

„Výborně, křtím tě na Seraphinu Victorii Sinclairovou. Dala jsem ti své prostřední jméno. Jako sestry ho teď můžeme sdílet.“

Beatrice se telepaticky spojila se Sterlingem a řekla mu jméno, pro které se rozhodly, aby mohl připravit všechny dokumenty.

Sterling to jméno vyslovil a on i jeho vlk se shodli na tom, že to byla správná volba. Nádherná volba. Perfektní jméno pro jeho perfektní družku.

Jakmile se přiblížil večer, Sterling se vydal doprovodit dámy na večeři. Bude to poprvé, co bude Seraphina jíst s ostatními v takto velkém kruhu, a tak hodlal zůstat u ní tak blízko, jak mu jen dovolí. Nikdy nechce dopustit, aby se cítila osamělá nebo nevítaná.

Když spolu s jeho sestrou sešla dolů, nemohl uvěřit svým očím. Copak je vůbec možné, aby byla ještě krásnější? Bylo čím dál těžší jí odolat. Sáhl po její ruce, a ona mu ji s lehkostí nastavila, což Sterlinga potěšilo.

Nikdo jí už nikdy neublíží. Pokud by se o to pokusili, Sterling by je roztrhal na kusy.

Doprovodil ji k jejich stolu a začal ji představovat svému Betovi Lucienovi a několika starším, kteří s nimi seděli. Všichni byli rádi, že si Sterling našel družku, a srdečně Seraphinu přivítali.

Pozoroval ji a viděl, jak se s každou další chvílí viditelně víc uvolňuje. Během podávání dezertu se dokonce usmívala.