Následujícího dne jsem zjistila, že stojím před novým generálním ředitelem, a nemohla jsem si pomoct, musela jsem na něj zírat. Nebylo to proto, že by byl zničujícím způsobem pohledný – chci říct, byl. Můj bože, vypadal, jako by vypadl přímo z článku s názvem „Deset nejvíc sexy mužů, které kdy Bůh v historii stvořil“. Ne... bylo to proto, že jsem se nemohla zbavit pocitu, jak strašně povědomý mi připadá.

Stála jsem v řadě s jedněmi z největších talentů v oddělení všeobecných záležitostí naší společnosti. Nový generální ředitel – Carter, jak trval na tom, abychom ho oslovovali – si vyžádal pohovor s těmi nejlepšími z nejlepších, aby si vybral svého asistenta. Naštěstí ten seznam zahrnoval i mě. Možná se nakonec nebudu muset stěhovat. V životě jsem si nebyla jistá moc často, ale v práci? Věděla jsem, že jsem ve své práci sakra dobrá.

Naneštěstí byla v té řadě nějakým způsobem i Vanessa.

„Dobré ráno,“ řekl Carter s chladným, vážným výrazem ve tváři. V kanceláři jsem ho viděla jen párkrát, ale zdálo se, že chladný a vážný je ten jediný výraz, který zná.

„Všichni víte, proč jste tady,“ pokračoval Carter. „Představte se prosím a řekněte mi o některých věcech, kterých jste zde během svého působení dosáhli. Začneme s vámi,“ ukázal na muže na opačném konci řady, než jsem stála já, Garretta.

Zatímco se první kandidát představoval Carterovi, Vanessa měla plné ruce práce s hledáním té správné pózy, aby její výstřih v těch titěrných červených šatičkách vynikl co nejvíce. Kdyby vypnula hruď ještě víc, začala by lidem vypichovat oči.

Uhladila jsem si rukama sukni. Nemohla jsem popřít, že se cítím trochu nesvá kvůli svému profesionálnějšímu oděvu: sako, sukně, brýle s černými obroučkami. Muži často dávali přednost Vanessinu sexy oblečení před mým nenápadným šatníkem, a nebylo žádným tajemstvím, že díky tomu dostávala mnoho příležitostí na můj úkor.

Když Garrett dokončil své představování, Vanessa se postavila tak vzpřímeně a svůdně, jak jen dokázala, a otevřela ústa, aby začala to své. Ale než vůbec stihla říct jediné slovo, Carter zvedl ruku, aby ji zastavil. Oslovil ji: „Vy už nejste kandidátkou na tuto pozici.“

Vanessina tvář a hruď poklesly. Místnost zaplnilo ohromené ticho. Nikdo jiný se neodvážil ani dýchat.

Poté, co jsem se vzpamatovala z úžasu, jsem bojovala, abych skryla úsměv, který se mi formoval na rtech, zatímco Vanessa, kterou podle mých představ v životě ještě žádný muž neodmítl, se na nás ostatní šokovaně dívala. Do očí se jí začaly hrnout slzy. „Ale... já... vy...“ koktala. „Pane, ještě jsme spolu ani nepromluvili, to není spravedlivé!“

Potlačila jsem smích. Nikdy předtím jsem neviděla Vanessu takhle vyšilovat. Normálně byla tak chladná a vyrovnaná. Tohle bylo fantastické.

Carter ji ignoroval. „Může jí někdo říct, proč byla tak rychle vyřazena?“ zeptal se nás ostatních.

Oh, já jsem věděla proč. A nemohla jsem se dočkat, až jí to vmetu do tváře. „Máte na levé ruce prsten,“ řekla jsem a stále bojovala s tím úsměvem.

Carter zvedl ruku, aby všem ten prsten ukázal. „Velmi dobře. Jste bystrá. Bod pro vás,“ řekl mi. Jeho slova říkala, že na něj to udělalo dojem, ale jeho tvář ani na okamžik neztratila ten chladný, vážný výraz.

Pak se podíval na Vanessu. „Jsem ženatý muž. Jako sekretářka byste se neměla snažit chovat ke svému ženatému šéfovi příliš důvěrně. Je to neuvěřitelně neprofesionální.“

Vanessa, která vypadala zmateně a rozrušeně z toho, co se právě událo, svěsila ramena dopředu a překřížila si ruce na hrudi. Můj odhad byl, že tento její přístup jí ještě nikdy neselhal. Nikdy jsem ji neviděla vypadat tak poraženě. Nemohla jsem se dočkat, až poběžím a povím o tom Maye, hned jak tento úvodní pohovor skončí.

Carter se otočil ke mně a přeskočil ty dva kolegy, kteří stáli mezi Vanessou a mnou. „Prosím, řekněte mi o sobě něco málo,“ vybídl mě. Kandidáti, které přešel, po mně vrhali vražedné pohledy, ale já jsem je ignorovala. Nemohli mě srazit z toho obláčku, na kterém jsem se právě vznášela.

„Jmenuji se Harper,“ usmála jsem se na něj. Poskytla jsem mu stručný výčet úspěchů a ocenění, kterých jsem dosáhla za léta, co jsem u společnosti pracovala. Jak jsem ten svůj seznam chrlila, jeho výraz mě zneklidňoval. Pořád se nezměnil z toho chladného, vážného výrazu, který si jeho tvář zachovávala od chvíle, kdy se stal naším novým generálním ředitelem. Vůbec jsem ho nedokázala přečíst. Zapůsobilo to na něj? Nebo ho to nudilo? Hádám, že to ukáže až čas.

Když jsem skončila, mírně přikývl a řekl: „Vám zbývajícím čtyřem dám všem dvoutýdenní zkušební dobu, po které vyberu kandidáta, o kterém budu mít pocit, že se na pozici mého sekretáře hodí nejlépe.“

Kolega po mé pravici, Liam, se okamžitě ozval. „Co bude obnášet náš první úkol?“

Chtělo se mi protočit panenky. Věděla jsem, že jeho otázka je jen pokusem předvést, jak horlivým a efektivním pracovníkem dokáže být. Měla jsem Liama docela ráda, ale rozhodně to byl pěkný pozér.

Nebyla jsem jediná, koho jeho otázka naštvala. Carter poprvé změnil výraz: zamračil se na Liama. „Nenaplánoval jsem si tu schůzku pro dotazy a odpovědi.“ Pohlédl na hodinky. „Ale co třeba tohle. Každý z vás mi pomůže naplánovat mé první oficiální rande s mou manželkou.“

S mými kolegy kandidáty jsme si vyměnili zmatené pohledy. První rande... s jeho manželkou? Podívala jsem se zpátky na Cartera a zmatek se změnil v šok. Byl to úsměv, co jsem viděla krást se mu na okraje rtů?

„Tak, máte svůj první úkol. Navrhuji, abyste se dali do práce,“ přikývl na nás Carter a opustil místnost.

Jakmile se za ním zavřely dveře, Vanessa se ušklíbla. „Nemůžu uvěřit, že je ten chlap ženatý. Všichni mluví jen o tom, že je to ztělesnění žádoucího starého mládence. Je jako ten diamantový mládenec. Mohl by mít kteroukoli ženu, na kterou by si ukázal, a spokojil se jen s jednou? To mu nežeru. Děje se tu něco divného.“

Tentokrát jsem svůj úsměv skrývat nemusela. Byla úplně rozhozená a bylo to úžasné.

Zachytila výraz v mé tváři a zabodla do mě pohled. „Pěknej přitroublej úsměv, Harper. Být tebou, tak rychle bych nenafukovala. Slyšela jsem, že máš tak trochu problém udržet si těch pár chlapů, na které se ti přece jen podaří krátce zapůsobit.“

Úsměv mi z tváře zmizel stejně rychle, jako se na ní objevil.

„Když už o tom mluvíme... co se to vlastně nedávno přihodilo během toho tvého náhlého volna? Slyšela jsem, že jsi odjela na romantický výlet do Vegas, ale od té doby jsem o tom nic neslyšela ani neviděla. Čím to je?“ Ušklíbla se na mě.

Všechny oči v místnosti se najednou upřely na mě. Tváře mi hořely a všechen ten dobrý pocit z Vanessina vyřazení ze soutěže se rozplynul. Výlet do Vegas...

Ach bože, copak ona to ví?