Rozhodl se zkusit štěstí a stiskl kliku, překvapivě bylo odemčeno.

Zlehka dveře otevřel a vešel dovnitř, a jak předpokládal, ten malý chlapík pod svou útulnou přikrývkou tvrdě spal.

Myslel si, že jeho pokoj je luxusní, ale když uviděl Leův pokoj, uvědomil si, že v životě se luxusu meze nekladou.

'Spokojenost je štěstí.' Jak mu vždycky říkala babička.

Přistoupil k Leově posteli a jemně položil hrnek na noční stolek.

"Leo, kámo, vstávej," poklepal lehce spícímu chlapci na rameno.

Když se na chlapce zadíval, uvědomil si, že jsou úplnými protiklady ve srovnání s tím, jak vyrůstal on.

Jeho rodiče nebyli miliardáři ani milionáři, ale vždy byli pohromadě jako rodina.

Nikdy nezůstal v domě sám a nikdy nespal sám.

Toto chudé dítě mělo vše, co by mu ostatní děti mohly závidět, ale nikdy by nepoznaly, jak osaměle se cítí.

Jeho rodiče byli zaneprázdněni honbou za penězi a zapomněli, že jejich dítě také potřebuje jejich čas a pozornost.

Pro něj byly peníze k ničemu, pokud měly nahradit přítomnost vašich milovaných.

Vždy zůstane své rodině vděčný, možná to, že byli Jižané, způsobilo, že si tolik vážili rodiny a vytvořili si nezlomné pouto.

Tady nahoře, přesněji v New Yorku; to nikoho nezajímá, všichni se zajímají jen o dolary.

"Nech mě být, jdi pryč," zamumlal Leo ospale.

"No tak, kámo. Je to jen malej hrnek mléka na posílení kostí, nechceš být silný a zdravý?" zeptal se Liam.

"Chci," odpověděl Leo a pomalu si mnul oči.

"Tady máš," Liam viděl, že se Leo snaží posadit, a tak mu pomohl zvednout se a opřít se zády o čelo postele.

"Na," Opatrně podal malému chlapci teplý hrnek s mlékem.

Leo si ho vzal a pomalu upíjel doušek po doušku.

Liam trpělivě stál u jeho postele a čekal, až dopije.

Leo nakonec vypil mléko do poslední kapky a vrátil hrnek Liamovi.

"Jdi pryč," řekl Leo znovu. Stále Liama nepřijímal, vypil to mléko jen proto, že chtěl mít silné kosti jako jeho tatínek.

"Dobře, kámo. Uvidíme se ráno," Liam Lea na posteli jemně přikryl.

"Dobrou noc," pohladil ho po hlavě, než vzal hrnek a odešel.

Zpátky ve svém pokoji se vyčerpaně posadil na podlahu a zády se opřel o bok postele.

Zavřel oči a povzdechl si; byla to dlouhá noc. Je to už měsíc, co ztratil rodiče a jeho babička skončila v nemocnici, a život pro něj nebyl zrovna procházka růžovým sadem.

Nikdy by nečekal, že ho jeho štěstí dnes zavede sem, myslel si, že si Bůh jeho babičku ještě nechce vzít k sobě, a tak mu poskytl prostředek, jak ji zachránit.

Chloe byl opravdu zavázán.

Poslední myšlenka, kterou měl v hlavě, byla jít si dát sprchu a smýt ze sebe pot a špínu ze zápasu. Plánoval zítra zajet domů a vzít si své oblečení, ale když otevřel oči, dovnitř už proudilo sluneční světlo velkým obdélníkovým oknem, které minulou noc přehlédl.

"Sakra, já kurva usnul na zemi." Přejel si dlaní po unavené tváři.

Podíval se na nástěnné hodiny a s úlevou zjistil, že je teprve 6:00 ráno. Myslel si, že přijde pozdě hned svůj první oficiální den jako chůvák.

Vstal a zamířil ke dveřím na levé straně pokoje; doufal, že je to koupelna, zoufale ji potřeboval použít.

Ale než k nim stihl dojít, ozvalo se zaklepání na dveře, což jeho cestu do koupelny přerušilo.

Přešel ke dveřím a otevřel je, stál tam majordomus Charles a v rukou nesl dvě černé cestovní tašky.

"Dobré ráno, pane," pozdravil ho Liam.

"Dobré ráno, Liame. Tady," zvedl majordomus Charles tašky směrem k Liamovi.

Liam vypadal zmateně, ale přesto si je od něj vzal. Nechtěl, aby se ten starý muž cítil špatně nebo uraženě.

"Co je v těch..."

"Tvé oblečení. Dokud se šéf nevrátí, nemusíš opouštět tento dům. Vše, co budeš potřebovat, je uvnitř těch tašek," vysvětlil majordomus Charles a okamžitě odešel.

Liam chvíli stál u dveří, než s taškami vešel dovnitř.

Položil je na postel a jednu z nich otevřel. A opravdu, uvnitř byly sbaleny ručníky, oblečení od kalhot, trenek, triček, tílek, mikin, tepláků a dokonce i toaletní potřeby.

Druhá byla plná bot, tenisek, sandálů a ponožek.

Znovu ho napadlo, kdo sakra je tenhle šéf, který se ke svým zaměstnancům chová, jako by byli v pětihvězdičkovém hotelu. Být bohatý je určitě fajn pocit.

Vzal si trenýrky, černé šortky, bílé tričko, zubní kartáček a pastu a zašel do koupelny.

Jak se dalo očekávat, koupelna vypadala elegantně.

Rychle si vyčistil zuby a osprchoval se. Neměl čas obdivovat estetický interiér, kterým se koupelna pyšnila.

Vyšel z koupelny a zjistil, že tablet pípá s novým upozorněním.

Došlo mu, že tablet je pro něj něco jako průvodce, a předsevzal si, že ho bude nosit všude s sebou, aby mu nic neuniklo.

Zvedl ho, přejel prstem nahoru a uviděl šest upozornění;

• Vzbudit Lea.

• Vyčistit mu zuby.

• Osprchovat ho.

• Připravit mu snídani (Zeleninový sendvič).

• Dělat si s ním po zbytek dne, co se mu zachce.

• Nikdy ho bez dovolení nebrat ven ze sídla.

Vzal si tablet s sebou a vyšel ze svého pokoje.

Tentokrát neklepal, protože věděl, že Leo bude ještě spát, na něj bylo dost brzy.

Vešel do pokoje a uviděl chlapce, jak ve spánku objímá svůj polštář. Když se na spícího chlapce zadíval, zaplavil ho zvláštní pocit.

Celý jeho výraz křičel osamělostí; vzpomněl si na těch pár dní, kdy ho rodiče opustili kvůli služební cestě, tehdy taky takhle objímal svůj polštář, ale vždycky tu měl babičku, takže se nikdy doopravdy osaměle necítil.

Posadil se na postel a jemně Leovi poklepal na tvář. Chlapec něco nesrozumitelně zamumlal a otočil se na druhou stranu.

"Hej, prcku. Vstávat a zářit!" řekl o něco hlasitěji než obvykle.

Věděl, že to malého šéfa popudí, ale musel si splnit své povinnosti.

"Nech mě být," řekl Leo, aniž by otevřel oči.

"Omlouvám se, ale to nemůžu. Tak pojď, do koupelny." Zvedl Lea z postele a odnesl ho do koupelny.

"Řekl jsem ne! Nech mě být!" Leo se v Liamově náručí bránil, ale to Liamovo odhodlání nezlomilo, jeho váha nebyla nijak závratná.

"Tady jsme," Položil Lea na nohy, když vešli do koupelny.

"Uhni!" Leo se chystal odejít, ale Liam se postavil před dveře a zablokoval mu cestu.

"Promiň, synku, musíš si vyčistit zuby a osprchovat se," řekl Liam, zatímco se zády ležérně opřel o zavřené dveře a líně si prohlížel prsty, jako by měl na to celý den.

"Nechci," zkřížil Leo paže na hrudi.

"Ale musíš," napodobil Liam jeho postoj.

"Dobře, co kdybychom uzavřeli dohodu?" Liam si dřepl na Leovu úroveň.

"Jakou?" zeptal se Leo s našpulenými rty.

"Vím, že nemáš rád zeleninové sendviče, že ne?" zeptal se Liam.

"Jo, proč?" zeptal se Leo a otočil tvář na stranu, paže stále zkřížené.

Umínil si, že neudělá nic z toho, co mu Liam řekne. Neskočí mu na jeho triky.

"Vyčistíš si zuby, dáš si sprchu a já ti udělám sladké mléčné vafle, a..."

"Vážně?!" Liam ucouvl před tím ohlušujícím jekotem.

Nevěděl, že Leo v sobě skrývá tolik energie. Pozoroval ho, jak skáče nahoru a dolů a čeká, až potvrdí to, co právě řekl.

"Ano, slibuju," odpověděl Liam s úsměvem.

"Platí!" Leo popadl svůj kartáček a postavil se nad umyvadlo. Čistil si zuby, jako by nebyl tím, kdo se před několika minutami zdráhal do koupelny vůbec vejít.

Liam ho pozoroval s uchechtnutím. V duchu poděkoval své babičce za to, že ho naučila všechno, co věděl o dětech a o tom, jak se o ně starat. S Leem by byl jinak naprosto bezradný.

"Umíš to udělat?" zeptal se Leo Liama, když seděl na stoličce v kuchyni.

"Jasně, chlape. Jen se dívej," mrkl Liam na Lea.

Liam smíchal ingredience a nalil je do už předehřátého vaflovače.

"Vidíš, nebylo to tak těžký," řekl Liam, když si sundával zástěru.

"Už je to hotový?" zeptal se Leo, jak na stoličce poskakoval samým vzrušením.

"Ne, pane. Ještě minutu," řekl Liam.

Liam přistoupil k Leovi a posadil se na stoličku vedle něj.

"Řekni mi, synku, to ti nikdy nedovolili jíst sladkosti?" zeptal se Liam.

Odpověď už sice znal, ale chtěl si jen potvrdit, jak přísní jeho rodiče byli.

"Ne," odpověděl Leo a zavrtěl hlavou.

"No, když mě přijmeš za svýho kámoše, mohli bychom si dopřávat taková jídla častěji," nabídl mu Liam.

Chtěl, aby se s ním chlapec cítil co nejlépe; chtěl mu pomoci zmírnit jeho osamělost po dobu, po kterou bude jeho chůvákem.

"Platí! Sám jsi to řekl, tak to neber zpátky," řekl Leo a namířil na Liama svůj roztomilý malíček.

"Na malíček?" Natáhl před Lea svůj malíček.

Leo zahákl svůj malíček do toho Liamova a roztomile se usmál.

Ten nový chlap se mu začínal líbit, vypadalo to, že bude mnohem lepší než ty předchozí ženské chůvy.

Liam se nad Leovým nadšením uchechtl.

"Tady to je, mladý pane," Liam před něj postavil talíř s vaflemi s čerstvě nakrájenými jahodami, pokapanými kondenzovaným mlékem značky Eagle.

"Páni! To vypadá tak mňamkózně," řekl Leo, mnul si dlaně o sebe a olízl si rty.

"Tak to zkus," řekl Liam a pohladil Lea po vlasech.