O dva měsíce později...

"Liame! Liame! Rychle! Tohle propásneš, je to hrozně zajímavý!" křičel Leo na Liama, který myl nádobí v kuchyni.

"Hned jsem u tebe, kámo," odpověděl Liam z kuchyně.

Než skončil a přešel do obýváku, Leo už tvrdě spal a v televizi běžela poslední epizoda seriálu Avatar: Legenda o Aangovi.

Vypnul televizi, odnesl chlapce do jeho pokoje a uložil ho do postele.

Poslední dva měsíce s Leem byla zábava.

Podařilo se mu přimět ho, aby vylezl ze své ulity a otevřel se mu; většinu volných dnů si s ním hrál a povídal si, ale Leo nikdy vlastně nezmínil nic, co by se týkalo jeho rodičů. Vypadalo to, jako by se tomu tématu ani nevyhýbal, prostě se zdálo, že o nich skutečně nemá co říct, což mu připadalo dost smutné.

Také se seznámil s některými muži z ochranky; nebyli sice nijak přehnaně přátelští, ale aspoň na něj už při každém setkání nemířili zbraní, což bylo dobré znamení.

Představoval si, jak nudný byl Leův život, než přišel on, když byl jedináčkem v mafiánském světě.

Uvelebil se na pohovce, vytáhl z kapsy telefon a napsal Chloe zprávu.

Liam: Ahoj Chloe. Promiň, že jsem zmeškal poslední dva zápasy; tahle práce je trochu divná. Nepustí mě ven, dokud se jejich šéf nevrátí z cesty, což je... ještě asi měsíc. Pomoz mi promluvit s Victorem, tebe poslouchá líp.

V okamžiku, kdy zprávu odeslal, dostal okamžitě upozornění.

Chloe: Žádný problém, pro tebe cokoliv.

Při čtení její odpovědi se usmál. Položil telefon na stolek a opřel se na obrovském křesle; rozhodl se, že si tam na chvíli zdřímne, než půjde do svého pokoje. Brzy ho přemohl spánek.

Od vchodu se ozvaly blížící se kroky, ale Liam už byl příliš hluboko ve spánku, než aby je slyšel.

Kroky zněly blíž a blíž a blíž, dokud slabě nezaslechl hlas Siri vítající někoho v domě. Než ale stačil otevřít oči, aby zjistil, o koho jde, ucítil, jak mu na krku spočinula velká ruka; jeho nohy byly pevně sevřeny mezi mnohem většími a cítil chladný kov pistole přiložené přímo na jeho... nádobíčko.

Liam instinktivně rychle otevřel oči, připraven se útočníkovi bránit, ale v okamžiku, kdy tak učinil, se střetl s uhrančivými tmavě šedými duhovkami, které na něj nebezpečně zíraly.

Tvář jeho útočníka byla příliš blízko, takže nemohl rozeznat jeho rysy, ale věděl, že jsou ostré, i při pohledu z takové blízkosti.

Neobtěžoval se s odporem; nechtěl přijít o svého malého kamaráda tam dole a jeho babička od něj stále očekávala vnoučata. Nemohl ji zklamat.

"Kdo. Jsi. Zač?" Hlas jeho útočníka byl tak hluboký, temný a velitelský.

Liam byl bojovník, ale z toho hlasu mu přeběhl mráz po zádech.

Ruka kolem Liamova krku se stiskla silněji, ale on to vydržel; byl to přece bojovník.

Soudě podle vzhledu a sebevědomého počínání útočníka to byl jeho šéf. A on se právě dostal do problémů s tímhle zdánlivě nebezpečným mužem tím, že si pohodlně lehl na jeho drahou koženou pohovku.

Vzpomněl si na slova majordoma Charlese, který mu řekl, aby se cítil jako doma. Tak se podívejte, kam ho to přivedlo; právě se chystal přijít o svou nejdražší část těla.

Pečlivě přemýšlel, jak naštvaně vyhlížejícímu muži nad sebou odpovědět, nechtěl si s ním zahrávat.

"Váš chůvák, pane," podařilo se Liamovi odpovědět s přiškrcenými dýchacími cestami.

'Tenhle chlap je ďábel!' pomyslel si Liam.

Už teď ho nenáviděl.

"Kdo kurva jsi!"

PRÁSK!

Na Liamovu tvář, těsně k oku, dopadla tvrdá rána pěstí.

Dominic se chtěl vrátit domů dříve, aby mohl poslat pryč chůvu, kterou našli pro jeho syna.

Nečekal však, že na pohovce uvidí chůvina přítele, jak se tam pohodlně rozvaluje, jako by to byl jeho domov.

A jeho instinkty mu napovídaly, že s tím mužem na pohovce není něco v pořádku; mohl to být špeh nasazený jeho nepřáteli.

S vetřelcem ztratil veškerou trpělivost.

"Odpověz mi!" Dominic uhodil Liama pěstí do rtu, čímž mu ho roztrhl.

Měl štěstí, že mu v momentě, kdy vešel, nerozstřelil koule, ale jak se zdálo, ten hajzl se s ním pořád snažil hrát hry a považoval jeho laskavost za pošetilost.

"Do prdele! Já jsem tvůj chůvák!" řekl Liam rozzlobeně a olízl si krev ze rtů.

Nebýt toho, že mu muž, který ho právě používal jako boxovací pytel, měl zaplatit obrovskou sumu peněz, bránil by se. Ale neudělal to, a to nejen kvůli penězům, nýbrž proto, že měl zbraň namířenou na svého malého Liama.

"Tati! Pusť Liama!" Leo se přiřítil ze schodů a odstrčil otce od Liama.

"Kdo to je, Leo?" zeptal se Dominic, zastrčil si syna za nohu a skryl ho tak před Liamem.

Liam si dlaní zakryl pohmožděnou tvář, když se zvedal z křesla.

Takhle si dnešní noc nepředstavoval. Myslel, že se šéf vrátí až za měsíc?

"To je můj chůvák a můj nejlepší kámoš," vyběhl Leo zpoza otcových nohou, postavil se k Liamovi a chytil ho za ruce.

"Dobrý večer, pane, jmenuji se Liam Mercer; jsem chůvák vašeho syna," narovnal se Liam a oficiálně se představil.

"Kdo vás najal?" zeptal se Dominic chladným tónem a tvrdě se na Liama zamračil.

Nelíbil se mu.

Zíral na to, jak jeho syn ochranitelsky drží toho cizince za ruku, jako by mezi nimi bylo hlubší pouto, které on nikdy nepochopí.

"Majordomus Charles, pane," odpověděl Liam, který se cítil zraněně a poníženě.

"Siri? Zavolej majordomu Charlesovi," nařídil Dominic.

"Provedeno, pane," odpověděla Siri.

Zanedlouho už bylo vidět, jak k nim kráčí majordomus Charles se skloněnou hlavou. Byl překvapen, že vidí šéfa v obývacím pokoji; všichni si mysleli, že mu zbývá ještě měsíc pobytu.

"Vítejte zpět, šéfe," pozdravil majordomus Charles se skloněnou hlavou, když došel do obývacího pokoje.

"Vyplaťte mu všechno a dostaňte ho odtud," prohlásil Dominic a zasunul zbraň zpět do pouzdra.

"Ano, šéfe," odpověděl majordomus Charles.

"Ne! Tati, to nemůžeš!" Leo pevně objal Liamovy nohy, jako by svými činy mohl otcovu rozhodnutí zabránit.

"To je v pořádku, kámo. Někdy tě přijdu navštívit," uklidňoval chlapce Liam a poplácal ho po hlavě.

"Už máš dávno spát, Leonardo. Nahoru do pokoje," řekl Dominic svému synovi chladně, odtrhl ho od Liamovy nohy a vzal ho s sebou nahoru.

"Běžte pryč, než se vrátím dolů," Dominic se zastavil a řekl to Liamovi, aniž by se ohlédl.

Vynesl bránícího se Lea do jeho pokoje, aniž by dbal jeho protestů.

Dominic ve svém domě cizí lidi nechtěl. Lidé, kterým dříve z celého srdce důvěřoval, ho bez výčitek zradili, to ho zocelilo a učinilo z něj vůči všem přehnaně opatrného člověka na bezpečnost.

Předtím, než pro něj někdo začal pracovat, nezapomněl si prověřit jeho i rodinné záznamy a provést důkladnou prověrku. Také museli podepsat závazek, že pokud by zjistil, že ho kdokoli z nich zradil, že se zapletl do něčeho podezřelého, nebo že jen pojal k němu či k jeho synovi zlou myšlenku, na místě by je bez dalších otázek zabil.

Ale podívejte, co se stalo jen za ty dva měsíce, co byl pryč. Přivedli mu domů potenciální hrozbu a svěřili syna do péče člověku s neověřenou identitou.

"Tati, prosím, nenuť Liama odejít," žadonil Leo, když ho otec nesl do pokoje.

"Je to hrozba, Leo. Nemůžeme mu věřit. Zklamal jsi mě," řekl Dominic synovi, když ho ukládal zpět do postele.

"Promiň, tati, ale—"

"Myslel jsem, že jsi na tom líp, Leo. Cizím lidem nevěř. A přesto jsi to udělal, co kdyby se ti něco stalo?!" zeptal se Dominic, snažil se ze všech sil ovládnout svůj hněv, ale jeho syn tu skrytou zuřivost přesto cítil.

"Omlouvám se, tati," řekl Leo a zavrtal se hlouběji pod přikrývku.

Věděl, že když se jeho otec pro něco rozhodne, už s ním nic nehne.

"Koupil jsem ti dárek, dám ti ho zítra. Dobrou noc, synku," pohladil Dominic jemně syna po vlasech a odešel z pokoje.

"Pane Liame, byla vám převedena částka jeden tisíc dolarů, pro potvrzení si zkontrolujte poštu," řekl majordomus Charles Liamovi.

Liam okamžitě obdržel upozornění potvrzující to, co majordomus řekl.

"Potvrzeno," řekl Liam.

Měl být stoprocentně šťastný, ale jeho štěstí nebylo úplné kvůli způsobu, jakým odcházel.

Už si s Leem vytvořil pouto a bylo mu ho líto, že má tak ignorantského a nemilujícího otce. Přemýšlel, proč se k němu jeho rodiče chovají tak hrozně.

Šel nahoru pro své původní oblečení, ve kterém přišel, ale majordomus Charles mu řekl, ať si odnese vše, co dostal. Učinil tak.

Dominic stál u okna a sledoval, jak synův bývalý chůvák odjíždí na motorce.

Zajímalo ho, proč se o jeho syna musel starat zrovna takový nebezpečný chlap místo nějaké poddajné dámy.

Už nikdy nechtěl Liama ani vidět. Jeho instinkty mu říkaly, že se s ním něco stane.