Smečka Šarlatového měsíce.

"Neměla bys je nechat, aby s tebou takhle mluvily, víš?" Miles, Asherův syn a budoucí Beta, se přiřadí po můj bok. Není vyloženě zlý, ale rozhodně nebyl nikdy ani milý. Myslím, že nenávidí to, kolik času mi Asher v průběhu let věnoval.

"Tvoje třída je opačným směrem," prohlásím suše.

"Ty teď znáš můj rozvrh?" Na rtech mu pohrává potutelný úsměv.

"Znám rozvrh úplně všech, nejsi ničím výjimečný. Jen ráda vím, jakým místům se vyhnout."

"No, zjevně k tobě nedorazila aktualizace. Jace a já chodíme od letoška do pokročilých. Alfa chce, abychom byli v případě potřeby připraveni odmaturovat."

Zhluboka vydechnu. "Ach, skvělé."

Zahýbáme za roh na pokročilou angličtinu a tam se o dveře neopírá nikdo jiný než ten samolibý parchant. Vypadá se sebou až přehnaně spokojený, když se odlepí od zdi a obdaří Milese jedním z těch 'bratrských' objetí.

"Informoval jsi malou válečnici?" zeptá se Jace, jako bych tam ani nebyla.

"Ne, ještě ne. Myslel jsem, že se toho ujmeš ty."

Oba se na mě otočí a já dělám, co můžu, abych pohledem propálila díru do dveří učebny, které se ne a ne otevřít. Jace si stoupne přímo přede mě, a já dramaticky protočím oči, když si založí ruce na hrudi a pohlédne na mě svrchu.

"Budeš nás doučovat."

"Aha, ne."

"Jsem budoucí Alfa, Raven. Víceméně musíš dělat všechno, co ti řeknu."

"Všiml sis, jak jsi řekl 'budoucí', což znamená 'ještě ne', což znamená ne, nemusím dělat vůbec nic, co mi řekneš."

"Co kdybych o tom informoval svého otce?"

Vydám ze sebe další dlouhé protočení očí a hlasité odfrknutí, než vzhlédnu a podívám se mu přímo do očí.

"Alfa Damon ti sdělí, že můj rozvrh je plný. Nyní mám každý den povinnosti mimo smečku."

"Tak kdy se teda budeš učit?"

"Pozdě."

"Skvělé, tak se budeme scházet každý den u tebe v pokoji 'pozdě'."

Zuřím, parchant jeden! Samozřejmě si paní Parkerová, učitelka angličtiny, pro svůj příchod vybrala právě tento okamžik a naše malá skupinka se hrne dovnitř. Schválně jdu jako poslední, abych si mohla vybrat místo co nejdál od všech.

Den se vleče jako celá věčnost a jen to upevňuje myšlenku, že pokud má být zbytek roku jako dnešek, tak s tím za půl roku končím.

Běžím domů, abych si dala rychlou sprchu a převlékla se do nové sady cvičebního oblečení, které si můžu vzít pod kožené moto oblečení. Prohlížím se v zrcadle. Netrpím nejistotou, ale je to poprvé, co jedu k jiné smečce, a upřímně chci udělat dobrý dojem. Dlouhé černé vlasy mám zapletené do copu padajícího na záda. Moje opálená pleť je bezchybná a mé zeleno-modré oči s ní krásně kontrastují. Nejsem vyžle jako ostatní ženy v naší smečce. Díky všem těm tréninkům mám velká prsa a dobře zpevněný zadek. Na pažích a nohou mám poměrně dost svalů, ne tolik, abych vypadala mužně, ale asi dost na to, aby mi ty mrchy dávaly sežrat i tohle. Mně se ale líbí, jak vypadám, a jen na tom by mělo záležet, ne? Ale vzadu v hlavě mě něco šimrá. Svedu to na nervozitu. Jsem zkrátka nervózní z toho, že uvidím jinou smečku. Doufám, že mě budou mít rádi.

**Brianna**

"Kdy dorazí ten tvůj novej trenér, ségra?" Jaxon, můj nejstarší bratr, se svalí na gauč vedle mě. Zkontroluji si telefon a protočím oči, když Ryder, můj druhý nejstarší bratr, vede domem do svého pokoje další vlčici.

"Už by to nemělo trvat dlouho. Proč, snad bys taky nechtěl nějaké lekce?" Samozřejmě se ušklíbne. Nepotřebuje lekce a po pravdě řečeno jsem si myslela, že ani já ne, ale to, že mým druhem je nejlepší přítel mého bratra a budoucí Beta, Tyler, otce zjevně přivedlo na jinou myšlenku. Jasně, nebyla jsem cvičená jako Alfa, tak jako oni, ale trénovala jsem. Jsem si jistá, že kdyby na to přišlo, dokázala bych se o sebe postarat.

"Nebudu se zdržovat, to ne. Musím něco zařídit ve městě."

"A co Cole a Zane, kde jsou?"

"Jsem si celkem jistý, že jsou venku se svýma holkama." Zvedne se mi žaludek při zmínce o Chloe a Sophii, dvou vlčicích, kterým moji zblblí starší – ale mladší ze čtyř bratrů – umanutě říkají přítelkyně. Jaxon je nikdy nemusel. Na rozdíl od zbytku mých bratrů, Jaxon nepropadl těm milionům vlčic, co se jim vrhají k nohám. Vždycky si stál pevně za tím, že si počká na svou družku, což ale nezabránilo tomu, aby do pověsti, kterou mí bratři mají, nebyl zahrnut i on. Celá smečka si nejspíš myslí, že jsou všichni děvkaři. Bojovat s drby přestal už dávno, prý mu záleží jen na názoru jeho družky. I když už na ni čekají přes sedm let. Předpokládají, že jakožto čtyřčata se o ni budou dělit, tak to obvykle u dvojčat nebo trojčat chodí, ale asi to nezjistíme, dokud ji nenajdou, a Jaxon je pro to čekání naprosto odhodlaný.

"Stejně už musím jít. Užij si trénink."

Zvedám se z gauče, když uslyším burácení motorky blížící se po příjezdové cestě. To je zvláštní, myslela jsem, že táta říkal, že je to holka. Dojdu ke spodnímu schodu před domem právě ve chvíli, kdy motorka zastaví, a první, čeho si všimnu, jsou dva meče ze kterých kape krev, připevněné na zádech jezdce. Sesedne z motorky a sundá si helmu. Dlouhý, tlustý, černý cop je pro mě prvním znamením, že je to skutečně žena. Pořádně drsná ženská.

"Ahoj, ty jsi Brianna?"

"To jsem já." Vykročím vpřed s nataženou rukou, ale ona se zasměje a ukáže rukavice. S celočerným koženým oblečením si toho nevšimnete, ale jakmile přijdu blíž, ucítím krev, spoustu krve.

"Já jsem Raven, a promiň, ale jsem špinavá jako prase. Cestou sem jsem narazila na pár odpadlíků."

"Odpadlíků? Kolik? Kde? Měla bych to říct bratrům!"

"Asi osm, ale všichni jsou mrtví, neboj," řekne naprosto nonšalantně.

"Zabila jsi osm odpadlíků sama? Čím, těmi meči?" zeptám se ohromeně.

"Jo, svýho vlka jsem ještě nedostala. Naučila jsem se bojovat s tímhle." Zlomyslně se usměje a vytáhne ze zad dva extrémně ostře vyhlížející meče.

"Páni, dobře. Můžeš mě naučit, jak se to dělá?! To je tak boží!"

Rozesměje se, ale tak opravdově. Nejspíš zním trochu hloupě, když se nad ní takhle rozplývám, ale nikdy jsem neměla šanci být ve skutečném boji, natož zabít odpadlíka, a už vůbec ne osm!

"Myslím, že přesně takový je plán. Máš tu nějaké místo, kde můžeme trénovat?"

"Jo, jasně, pojďme dozadu, je tam spousta místa a nikdo nás tam nebude rušit."