Zachycená vůně.

Raven je tak strašně cool. Nechápejte mě špatně, na trénink je to absolutní tvrďačka a bolí mě z ní snad každičký sval v těle, ale jako člověk? Je úžasná. Jediní lidé, kteří se se mnou tady snaží kamarádit, jsou všichni falešní. Chtějí být spojováni s mým statusem, nebo spíš s mými bratry. Jediné, co je zajímá, je, jak vypadají, co mají na sobě a jestli by měly šanci stát se další Lunou. Raven ale, jak jsem zjistila, o nic z toho nestojí. Je sirotek, válečnice trénovaná od narození a chce se jednou stát doktorkou smečky, aby mohla pomáhat lidem. Taky nemá žádné přátele, takže když jsem zmínila, že bychom se z fleku měly stát nejlepšími kamarádkami, nadšeně poskočila a vypískla, jako by to byla ta nejlepší věc na světě. Vyměnily jsme si čísla a domluvily se, že spolu o víkendech někam vyrazíme, když zrovna nebudeme trénovat.

"Už bych vážně měla jet, musím stihnout večerní směnu," řekne a podívá se na hodinky.

"Na to u vás nemáte omegy?"

"Máme, ale mě prostě baví vařit a navíc mi to hodí pár dolarů navíc na účet."

"Já bych si nedokázala uvařit ani jídlo, abych si zachránila život. Budeš mě to někdy muset taky naučit. Jsem si jistá, že by se to Tylerovi líbilo. No nic, jo, asi bych taky měla jít a začít se připravovat, hostíme teď každých pár dní na večeři jinou smečku, abychom se pokusili najít naši budoucí Lunu."

**Ryder**

Vyprovázím ze dveří Tiffany, nebo Stephanii, možná to byla Julie, kurva, kdo ví, zkrátka ji vyprovázím po dlouhém a tolik potřebném dovádění v posteli. Nikdy nespím se stejnou holkou dvakrát. Nechci, aby se na mě upnuly a myslely si, že si je vyberu za svou družku nebo něco takového. Ne jako Cole a Zane s těmi dvěma pipinami, které si po asi roce randění myslí, že už to mají v kapse. Poté, co nám bylo osmnáct, jsem ještě pár let na svou družku čekal, ale upřímně, jsem Alfa samec, mám své potřeby a vím, že jsem měl čekat dál, ale prostě jsem to nedokázal. Jakmile je ta holka v autě a ten její toxickej parfém, ve kterým se doslova vykoupala, se trochu rozptýlí, zachytím slabý závan té nejomamnější vůně. Vanilka a borůvky... Moje družka. To musí být moje družka! Snažím se ji následovat, nahoru a kolem domu, přes dvůr, ale v tu vteřinu se vůně ztratí, jakmile na příjezdovou cestu vjede kolona aut s tlupou vlčic z cizí smečky. Kurva! Zastaví za nimi Jaxonova motorka, a zatímco matka s otcem vítají hosty, stáhnu ho stranou.

**Jaxon**

Byl jsem venku na hranicích a řešil změnu směn, která vyžadovala moji pozornost, když jsem ucítil tu vůni. Vanilka a borůvky, ta nejkouzelnější věc na světě; úplně jsem zakopával o vlastní nohy, jak jsem se za ní snažil jít. Následoval jsem proud větru, který ji nesl od hlavní brány, a odtamtud jsem naskočil na motorku, sundal helmu a vystrčil nos do vzduchu. V ulicích to bylo slabé, kličkoval jsem sem a tam, dokud nedorazila kolona aut hostující smečky a já se je rozhodl následovat zpátky.

"Cítil jsi to, brácho?!" Ryder mnou zatřese za ruku.

"Tys to taky zachytil?!"

"Ano! Byla tady naše družka! Cítil jsem to přímo tady, do prdele, ale pak to zmizelo."

"Já ji zachytil blízko hranic a po celém městě."

"Do prdele, je tady, konečně je tady! Musíme ji jít hledat! Spoj se s Colem a Zanem, můžou nám pomoct."

"Kdo je tady, chlapci?" Přijde k nám zezadu matka.

"Ona, mami, naše družka, oba jsme zachytili její vůni. Je tady! Musíme ji jít hledat!"

"Napadlo někoho z vás, že by mohla být tady odsud, ze smečky Stříbrné borovice?" Matka ukáže na hosty, kteří jsou odváděni dovnitř.

"Měli byste přijít přivítat hosty, jako budoucí Alfové to beztak máte v popisu práce. Kde jsou ti dva?" Zamračí se. "Zavolejte jim a oznamte, že je tu chci mít a ať NEVODÍ ty vlčice."

**Cole**

Se Zanem jsme se usadili v boxu městské restaurace s holkama. Není to zrovna místo, kde bychom chtěli být, většinou si s nimi jen užijeme a pak si hledíme svýho, ale takovýhle drobný ústupky čas od času zabrání jejich neustálýmu fňukání, takže jsme jim dneska vyšli vstříc a vzali je ven. Se Zanem přijmeme společné telepatické spojení od Jaxona.

"Je tady."

"Kdo je tady?"

"Naše družka?!" zeptá se nadšeně Zane a do hovoru se vloží i Ryder.

"Jaxon i já jsme její pach zachytili tady ve městě. Ještě jsme ji nevypátrali. Ztratili jsme stopu."

"Už jdeme," řeknu jim a Zane na mě přes stůl přikývne, když se oba zvedáme.

"HEJ! Kam jdete?! Říkali jste, že je to naše noc a my vybíráme, co se bude dít!" vyplísní mě Chloe svým pisklavým hláskem, ale nevěnuji jí žádnou pozornost a odcházím. Jestli je tady moje družka, najdu ji.

**Zane**

Nemůžu uvěřit, že po sedmi letech čekání je naše družka konečně tady. Nejen že tu byla, ale zřejmě byla i pryč. V duchu jsem si nadával, a jsem si jistý, že Cole taky, protože kvůli tomu, že jsme byli venku s holkama, propásli jsme šanci zachytit její vůni. Vůni, o které nám Jaxon a Ryder tvrdili, že je ta nejkrásnější a nejlahodnější na celém světě.

"KURVA!" Kopnu do pohovky v našem soukromém křídle. "Jak nám mohla takhle proklouznout mezi prsty?! Co když jsme ji nadobro ztratili?!"

"Najdeme ji. Musela tu z nějakého důvodu být," prohlásí Jaxon, který jako vždycky plní roli usmiřovače, ale i já v jeho hlase rozeznávám nejistotu.

Ryder se vrátí do místnosti se stosem papírů.

"Co to je?"

"Rozpisy hlídek. Možná se můžeme zeptat těch, kdo měli službu, kdo dneska přišel a odešel."

"To může být problém." Jaxon si projede rukou vlasy. "Válečníky, kteří měli dnes službu na bráně, nechala skupina odpadlíků v bezvědomí po jejich útoku."

"A taky jsme měli dodávky, hosty a v naší nemocnici se vystřídalo hned několik smeček," dodává Cole.

To, že jsme jedna z největších smeček s nejlepšími zdroji, znamená, že pravidelně poskytujeme pomoc i ostatním smečkám. Naší družkou může být doslova kdokoliv, odkudkoliv, a mohla sem přijít z jakéhokoliv důvodu; nemáme, jak ji vypátrat.

"KURVA!"