Další měsíc a půl je nejhorší v mém životě. Veškerá motivace, kterou jsem kdy měla, je ta tam. Místo abych chystala jen snídani a večeři, dělám teď i obědy a pořád mám na starosti doplňování spíží. Každý okamžik mého dne je naplněn prací, od doby, kdy se vzbudím, až do doby, kdy se zhroutím do postele.

Díky Bohyni za Seru. Ta mě drží nad vodou. Sera mě přesvědčí, abych si užívala čas, který můžeme trávit spolu, což je, když vařím jídlo.

Zjišťuji, že mě vlastně baví vařit, když je Sera se mnou. Nikdo mě nechodí otravovat, takže si můžeme bez vyrušování skvěle povídat. Nakonec tak vytvořím něco, co si lidé užijí. Dokonce jsem v jedné kuchyňské skříňce úplně vzadu našla pár kuchařek a naučila se podle nich nějaké nové techniky a jídla.

Všechno ostatní v mém životě stojí úplně za hovno. Alfa Alistair dovoluje členům smečky, aby mě bili a slovně mě uráželi, a oni toho při každé příležitosti plně využívají. Přichází do mého pokoje několikrát do týdne, aby mě bil a nadával mi za vymyšlené prohřešky, kterých jsem se nedopustila. Občas se přijde podívat i Julian. Párkrát svému otci dokonce došel pro bič, ale nikdy mě sám neuhodil. Přísahala bych, že se usmívá, když se na to dívá. Sera se mě snaží přesvědčit, abych se bránila, ale to by pro nás obě znamenalo rozsudek smrti. Kdybych se bránila, nebo ještě hůř, kdybych se proměnila, jsem si jistá, že by mě na místě zabili.

Sera mi pořád opakuje, že všechno se změní, až se proměním. Neustále říká, že jsme dcera Měsíční bohyně a že jsme její bojovnice. Je frustrovaná z toho, že se podřizuji, místo abych bojovala. Je na mě naštvaná, že ji držím v tajnosti. Tvrdí, že ji tím oslabuji.

„Dobře, Sero, s tímhle vším je tu pár problémů,“ snažím se jí říct snad po milionté, když sebou plácneme do postele. „Zaprvé, netuším, kdy tě budu moct pustit ven. Jsem na nohou a pracuju každý den od pěti od rána až do doby dlouho po půlnoci. Zadruhé, kdyby Alfa zjistil, že vůbec mám nějakého vlka, mohl by mě vyhostit a zabít, nebo rovnou přeskočit vyhoštění a rovnou mě zabít. A zatřetí, my jsme otrok, ne bojovník. Nejsme dokonce ani omega.“

„Esme, my nejsme jen tak nějaký válečník. Jsme dítě Měsíční bohyně. Je to naše matka.“

Jenom protočím panenky: „Dobře, dobře. Nevím, kdy tě budu moct pustit ven, ale jakmile to bude jen trochu možné, využiju té příležitosti, Sero. Slibuji.“

Zdá se, že ji to uspokojí. Neustále vedeme stejnou hádku o tom, že všichni vlkodlaci jsou dětmi Měsíční bohyně versus my jsme skutečným dítětem Měsíční bohyně. Nechápe ten rozdíl. Myslím, že skutečně věří, že Měsíční bohyně je moje máma, jakože v naprosto doslovném smyslu toho slova.

Každý večer, když se dostanu zpět do svého pokoje, jsem naprosto vyčerpaná. A je to o to delší den, pokud mě navštíví Alfa Alistair. Sera je ta nejlepší kamarádka, jakou jsem si mohla přát, i když je frustrovaná a slabá. Vždycky mě podporuje a nutí mě to nevzdat. Cítím se provinile, že ji na oplátku nemůžu podpořit i já.

Jednoho dne za mnou přiběhne Lori, osobní omega Alfy Alistaira, zrovna když připravuju oběd, a řekne mi, že mě Alfa chce okamžitě vidět ve své kanceláři. Nechám všeho, co dělám, a pospíchám k němu.

Tiše zaklepu na dveře, pro případ, že je zaneprázdněný.

„Dále.“ Zavolá zevnitř. Zatáhnu za kliku a nakouknu dovnitř.

„Volal jste mě, Alfo?“ zeptám se co nejtišeji. Nejsnadnější způsob, jak od něj odejít, je použít co nejméně slov a položit co nejméně otázek.

„Nestůj tam a pojď dál.“ Zavrčí.

Vběhnu dovnitř a zavřu za sebou dveře. Zůstanu co nejblíž u dveří pro případ, že bych musela utéct.

„Esme, příští týden sem přijede delegace ze smečky Sanguine. Celkem dvacet vlků, všichni vysoce postavení členové, jejich druhové a družky, velitelé jejich bezpečnosti a stráží a ochranka pro ně všechny. Pokud vše půjde dobře, uzavřeme s nimi dohodu. Musí se s nimi zacházet s maximální úctou a zdvořilostí. Každý den budeš nosit obědy do konferenční místnosti, každý večer příští týden připravíš slavnostní večeři, postaráš se o plné spíže a budeš se sakra držet z cesty. Jasné?“

Vzhlédnu zpod svého kšiltu a stále držím obličej tak nízko, aby mi nemohl vidět do očí. Ano, dokonce ani po téměř dvou měsících si stále nevšiml, že mám zelené oči. Nebo pokud si toho všiml, nedal to nijak najevo. Neřekl také nic o mých stříbrných vlasech. Což mi naprosto vyhovuje.

„Ano, pane.“

„Všichni dorazí v pondělí. Kromě Alfy, který přijede v úterý. Po večeři uspořádáme na jeho uvítanou večírek. Postarej se o to, aby bylo na večírek dost jídla. Předej Sebastianovi seznam surovin pro další jídlo, které budeš muset připravit. Rozuměla jsi?“

„Ano, pane.“

„Dobře. Musíme udržet Alfu spokojeného. Pokud ne, nebudu váhat a nechám ho, aby tě zabil. Rozuměla jsi?“ Zvedne se a opře se rukama o stůl, vypadá velmi zastrašujícně.

„A-ano, pane.“

„A teď mi zmiz z očí,“ ukáže na dveře za mnou.

Vyškrábu se z místnosti tak rychle, jak je to jen možné, abych našla Sebastiana. Sebastian má na starosti objednávání zásob pro dům smečky. Měl by být teď ve své kanceláři. V hlavě už probírám speciální jídla, která udělám, a potraviny, které k tomu budu potřebovat. Budu potřebovat i další zásoby pro spíže v hostinských apartmánech. Zajímalo by mě, jaké jídlo má smečka Sanguine ráda?

Sanguine je největší smečka v severním regionu, hned za ní následuje naše smečka, Silvercrest, jako druhá největší. Alfa Alistair říká, že Sanguine je nelítostná a přísná smečka. Většina jejich členů v určitém okamžiku sloužila v armádě. Zaměstnávají čaroděje a temné čarodějnice, aby si udrželi moc nad sousedními smečkami. Zajímalo by mě, jestli s sebou přivezou nějaké temné čarodějnice i sem. Doufám, že ne. Slyšela jsem také, že jejich Alfa zabíjí členy smečky, kteří propadnou ve výcvikových zkouškách, protože ve své smečce nechce slabé vlky. Rozhodně to je někdo, s kým bych nechtěla přijít do křížku.

Dojdu k Sebastianově kanceláři a zaklepu na dveře. Zevnitř slyším zvuky, ale on neodpovídá. Zaklepu o něco hlasitěji. To je ale pitomec. Musí vědět, že jsem tady. Zná můj pach. Tak ať už prostě řekne dál.

„Nemám toho chlapa ráda, Esme. Je úchylný. Zírá ti na prsa,“ stěžuje si Sera.

„No, nemáme jinou možnost, než s ním pracovat, Sero. Je to ten, kdo se stará o peníze.“

„Ach jo. Fajn, ale ať to máme rychle za sebou.“

Znovu zaklepu. Tentokrát trochu netrpělivěji.

„Co je?“ zavrčí nakonec zevnitř.

Otevřu dveře a uvidím téměř nahou vlčici s dlouhými blond vlasy, jak sedí na jeho stole. Nohy má obmotané kolem jeho pasu. Obličej skrývá v jeho hrudi. Nevidím, kdo to je, ale nedá se popřít, čí je to pach. Sebastian nemá kalhoty a potí se.

„Vypadni do prdele, Esme! Mám tu práci!“

Zůstanu stát s očima navrch hlavy, s pokleslou čelistí. Tohle přece nemůžu vidět. Sebastian má sex ve své kanceláři... S LUNOU.

„VYPADNI, ESME!“ zařve hlasitěji.

Vzpamatuju se a s prásknutím zavřu dveře. Utíkám zpátky do kuchyně nejrychleji, jak dokážu. Cítím, jak se mi z obličeje vytrácí krev. Pokud někdo zjistí, co jsem právě viděla, jsem mrtvá. Do prčic, do prčic, do prčic, do prčic.

Sera si myslí, že je to k popukání. Během přípravy oběda se mi směje v hlavě. Já se jen snažím tu scénu vymazat z paměti.

Právě se chystám odnést tácy ven do jídelny, když se do kuchyně vřítí Sebastian. Zamíří přímo ke mně, popadne mě pod krkem a přitiskne mě na zeď. Ohlédne se a praští mě přímo do obličeje. Zezadu se uhodím do hlavy o zeď tak silně, až vidím hvězdičky. Cítím, jak mi kape krev z nosu, zatímco s heknutím sjíždím po zdi dolů.

„Nic jsi neviděla!“ Jeho oči jsou černočerné, když na mě vrčí. Cítím, jak se mi jeho drápy zabořují do krku a teče mi krev. „Rozumíš, ty malá děvko!“

Jsem ochromená strachem. Nemůžu odpovědět. Nedokážu ani přikývnout. Najednou mám pocit, jako bych ve své mysli padala dozadu. Několikrát rychle zamrkám. Je to pocit, jako bych se dívala cizíma očima.

„Pusť ji!“ Ten hlas vychází ze mě, ale není to můj hlas. Je to Seraphina. Její hlas hřmí a zní téměř nadpozemsky. Nádobí na kuchyňské lince se třese, když na Sebastiana zhluboka zavrčí.

Bezmocně sleduji, jak mé ruce smaragdově září a chytají Sebastiana za zápěstí. Když ho chytím, oči se mu rozšíří hrůzou a začne výt bolestí. Z míst, kde se moje ruce dotýkají jeho kůže, se ozývá syčení, jako když se něco škvaří. Okamžitě pustí můj krk a oba padneme na zem.

„Jak to děláš? Co jsi sakra zač, Esme?“

Zvednu se a připadám si mnohem vyšší, než je moje stopadesáticentimetrová výška. Sera mým prostřednictvím zaburácí: „Jsem bojovnice, dítě Měsíční bohyně. Pokud někomu řekneš, co se tu dnes stalo, TAK. TĚ. ZABIJU.“