SERAPHINA

Probudila jsem se s pulzující bolestí mezi nohama. Byl to zjevný důsledek toho, co se dělo včera v noci. Tělo jsem měla prohřáté tou mohutnou paží obtočenou kolem mého nahého těla. Zalapala jsem po dechu a rychle si zakryla ústa, abych předešla jakémukoli zvuku. Všechno se mi teď vyjasnilo. Nemohla jsem uvěřit tomu, že můj plán vyšel. Vyspala jsem se s neznámým mužem.

Zírala jsem na toho spícího muže vedle mě. Snažila jsem se zapamatovat si každičký detail jeho nádherné tváře, protože jsem věděla, že to je naposledy, co se vidíme. Kdybych měla nějaký další život, ráda bych se s ním znovu setkala. Z dálky vypadá tak nebezpečně, ale v posteli nebyl nic víc než jen něžný. Jeho ruce se jemně a přesně dotýkaly každé části mého těla. Poprvé v životě jsem zažila pocit, jaké to je, když s vámi někdo jedná tak něžně.

Když jsem se toho nabažila, pomalu jsem se z jeho paže vyprostila. Celou dobu jsem tajila dech. Zhluboka jsem si oddechla, jakmile se mi podařilo vylézt z postele, aniž bych ho probudila.

Opatrně jsem začala sbírat kousky svého oblečení, jeden po druhém, které byly rozházené po zemi. Oči se mi šokem rozšířily, když jsem si vzpomněla, jak ten okouzlující muž bez námahy roztrhl moje spodní prádlo. Teď mi nezbývalo nic jiného, než odejít z tohoto hotelu bez spodního prádla. Rychle jsem vklouzla do svých květovaných šatů. Sebrala jsem své boty a šla bosa ke dveřím, abych neudělala vůbec žádný hluk.

Když jsem se blížila ke dveřím, srdce mi vzrušením bušilo. Třesoucími se prsty jsem chytila kliku a cítila její chladný kov na kůži. Pomalu jsem s ní začala otáčet a povolila před mým jemným stiskem.

Za tichého zavrzání se dveře začaly otevírat. Naposledy jsem se podívala na toho muže tvrdě spícího v posteli a pak konečně pokoj opustila. Ulevilo se mi v okamžiku, když jsem za sebou dveře zavřela.

"Sakra!" zanadávala jsem nahlas. Vyděsil mě zvuk vyzvánění mého telefonu. V panice jsem ho rychle vylovila z kabelky, když jsem rychle kráčela k výtahu. Mačkala jsem tlačítko, v panice se dívala na dveře od toho pokoje v domnění, že by se náhle mohly otevřít. Ulevilo se mi, když se dveře výtahu rozevřely. Vběhla jsem dovnitř, než jsem hovor zvedla.

"Kde sakra jsi, Seraphino?" ozvala se na druhém konci linky Harper. Byla jsem s ní včera v noci v tom baru.

"Jsem v pořádku," odpověděla jsem a vyhnula se její otázce.

"Na to se neptám. Víš, jakou jsem měla starost? A mimo to tě byl tvůj otec hledat u nás doma!" řekla panickým hlasem.

"Zrovna jedu domů," řekla jsem a dala jí tak trochu vágní odpověď, kde jsem se nacházela. Nemohla jsem jí říct, že jsem pokračovala se svým plánem. Je lepší, když o ničem nebude vědět, aby do toho nebyla zapletená.

"Je všechno v pořádku, Seraphino?" zeptala se ustaraně.

"Všechno je v pořádku, Harper. Uvidíme se dnes večer. Ahoj!" rozloučila jsem se, než jsem jí položila telefon.

Než jsem vyšla z hotelu, nahlas jsem si oddechla.

*

*

*

"Kde sakra jsi byla?" zasyčela Octavia, když jsem vešla do jejich domu. V její tváři se zračila panika. "Měla jsi v úmyslu ty zásnuby zmeškat?"

Dokonce i po tu chvíli jsem se vyžívala v tom, jak jí obličej pobledl strachem. Vypadalo to, jakoby z jejího těla vytekla všechna krev.

Byli všichni v obývacím pokoji, jako by měli nějakou poradu. Alfa Alistair, jeho žena Beatrice a jeho dcera Octavia. V hrdle mi naskočil knedlík, když mé oči utkvěly na Julianovi, který mě napjatě pozoroval.

Viděla jsem tu úlevu v jejich tvářích, když mě zahlédli. Pravděpodobně si mysleli, že jsem už utekla, což by Octavii donutilo dostát slibu jejího otce provdat se za toho nemilosrdného lykanského krále.

Ona jím měla být. Byla tou vyvolenou pro krále, přesto měl alfa Alistair jiný plán. Nyní mi bylo jasné, proč mě adoptoval i přes zradu mého otce vůči naší smečce.

"Octavie, to stačí. Seraphina by nám tohle neudělala, obzvláště po vší té laskavosti, co jsme jí věnovali. Neudělala bys to, Seraphino?" prohlásil alfa Alistair s falešným úsměvem na tváři.

Byla jsem dříve přesvědčena o tom, že mě adoptoval z dobroty svého srdce. Nikdy se ale ke mně nechoval tak, jako k Octavii a Julianovi. Po pravdě řečeno jsem pro něho byla mnohem více služkou než jeho dcerou. Dělala jsem v tomto domě všechno po tu nejdelší dobu, co si pamatuji.

"Buď vděčná, Seraphino. Být dcerou zrádce, tohle je to nejlepší, co tě mohlo potkat. Měla bys cítit tu poctu," pronesla Octavia se svým ďábelským úšklebkem ve tváři.

Jak moc jsem si teď přála, aby můj vlk konečně vystoupil napovrch a já tak mohla ten nafoukaný výraz strhnout z její tváře. Ale bohužel jsem nucena vyčkat do svého ceremoniálu plnoletosti, než konečně dostanu svého vlka.

"Octavie, nebyla bys takové zlatíčko a nepůjčila jí jedno ze svých drahých oblečení? Byla by to velká potupa, kdyby se v těch ošuntělých šatech ukázala před lykanským králem," ozvala se Beatrice.

"S naprostým potěšením, matko," souhlasila sarkasticky Octavia.

"Musíš být připravena před sedmou. Hned po tvém ceremoniálu tě někdo z paláce vyzvedne," zavelel alfa Alistair.

"A-ano, alfo," zmohla jsem se jen na jedinou odpověď. Chtěla jsem se postavit na odpor, jenže jakou jsem měla na výběr? Ta jediná prosvětlená věc na této situaci byla, že tady v tomto domě dál nemusím setrvávat. Budu vzdálena od této otřesné rodiny a co bylo ze všeho nejdůležitější, budu dál od Juliana.

Jeden za druhým opustili místnost, kromě Juliana. Zírala jsem na něho dříve, než jsem se k němu otočila zády. Nechtěla jsem se na něj dívat ani s ním jenom hovořit. To, co jsem spatřila včera, už bohatě stačilo k odpovězení všech těch nezodpovězených otázek tkvících v mé mysli. Vybral si, a taktéž i já.

Běžela jsem k místnosti začít balit své věci, když tu Julian uchopil mé paže a strhnul mě vzad. "Kde jsi proboha včera v noci byla, Seraphino? Máš ty vůbec tušení, jakou jsem měl starost?" zeptal se s pevným stiskem na mých pažích.

"Takže tobě teď dělám starosti?" vyjela jsem na něj sarkasticky. "Pokud se pamatuji, to tobě nevadí, že si vezmu nějakou příšeru namísto tvé sestry."

"Nebuď hloupá, Seraphino. To jsou naprosto odlišné okolnosti," vyhrkl s proklínáním zubů.

Odfrkla jsem si, "Jasně. Pokud tě to nechá aspoň v noci spát." Chystala jsem se obrátit, když za mě trhnul s obrovskou silou.

"Ještě jsem tě nedomluvil!"

"Co chceš vědět, Juliane?" zaptala jsem se ho namíchnutě. Měla jsem to jeho přetvařování už dávno plné zuby, jak si předstíral ten svůj falešný zájem o mně. Uvědomila jsem si, že tomu bylo naprosto jinak, pokud by mu záleželo, neocitla bych se tady v takové situaci.

Odpověď z jeho úst nepřicházela. Na moment jsem viděla vinu a žárlivost v jeho očích.

"Co chceš vědět, Juliane?" zeptala jsem se s opakováním. "Přestaneš mě tu už dál otravovat, pokud ti řeknu, kde jsem vlastně celou noc byla? Dobře. Řeknu ti to. Minulou noc jsem vyspala s nějakým chlapem ze z baru," přiznala jsem statečně.

A vzápětí na tuto větu byla lítost v jeho očích okamžitě vystřídána zuřivostí a nechutí. "Tys udělala co?"

"Slyšel jsi mě velmi dobře. Věnovala jsem to své první poprvé nějakému muži, co jsem zrovna náhodou potkala. Co to tebe vůbec zajímá?"

Než jsem mohla říci jakýkoli dodatek, udeřila mi rána jeho dlaně zprudka do mé tváře, přivodějící štípavou bolest šířící se celým mým tělem. Uhodil mě v takové ráznosti, až jsem i v ústech skoro ochutnala kapky své vlastní krve.

"Tak dlouhou dobu se bráním jen pro tebe v projevu té úcty ke tvé nevinnosti. A teď, tak snadno mi přiznáš, jak ses vyspala s úplně neznámým jedincem? Skutečně by mě v životě nenapadlo, že budeš takhle promiskuitní!" Zněl v obžalování z pohrdání ke mně.

S odfrknutím jsem mu ihned opětovala rýpnutí, "Tou lží a falešností se teď prezentuješ sám! Jaké by to mohlo mít jiné okolnosti? A co teprve já sama, nevzdám se svého těla opět před jiným jedincem pro mě samotným cizím? Ty jsi plně smířen, pokud si s tvým vědomím vezmu úplně neznámého člověka, avšak pokud budu svoji vlastní postel sdílet s tím, koho si já k tomu pro vlastní účel předsevzala, to už bude pro tvoji stránku nepřijatelné?" Tohle se neslo celou naší debatou plnou tak moc nechtěných, přesto pro mě stísněných ztroskotaných obav.

S mrazivým, poškozeným výrazem pohrdání ke mně se zašklebil a dštil na mou stranu, "Takže máš ve zvyku to všude nechat zkusit už před svatbou?"

Ztuhla jsem strachem, tohle opravdu nebyl v jádru ten předešlý Julian, na kterého jsem se nejdéle předtím upnula. Tohle ho pro sebe už absolutně přeměněným způsobem, přesně natolik pro něj tolik odkazem, jak se mohl tak neuvěřitelně naprosto shodovat se všemi prokazatelnými rysy svého otce z mých zkušeností předtím.

Lapnul z obou stran ramena, přišpendlil je tvrdě o překážku ke zdi z toho všeho, co se tu teď mezi ním vzbouzelo, "Nedovolím si jen tak, odejít tě z tohohle domova dříve, než tě mohu vyzkoušet pro mě u mě." pronesl tohle hrubě se svým ohavným a zlým výrazem pro potupný obdiv úchylnosti do svého chování.

Zůstala jsem vyvalená se strachem z té jeho obžaloby do hrůzy o děsuplnosti z jeho slov pro ten skutek. Dělala jsem co můžu a pak ho uhodila na tom nejcennějším dole.

"Sakra!" zařval, když ho chytly svalové ochromené nervy v jeho spodině. "Ty hajzle... kurvo jedna!"

Z jeho neduživosti se s odvahou mé šance naskytla z mé strany nekompromisního prchavého odrazu. Nebyl v šanci z mé rychlosti úhybům do pozadu, nečekal z jeho strany prudkou dravost ke rváčství z tažení o moje vlasy natvrdo. Byl tak rychlý u toho zatahat mými vlasy zpátky z toho dosahu, jak mě zastavit z mé prchající tendence od něj, do té stěny opět a krutě silným způsobem sevřel obkročil můj krk svou jedinou dlaňovou spárou pro krk v zaškrceném uzlu.

"Takže myslíš v té rychlosti k tvým potyčkám mně tu jen tak dál unikat?" v těch úsměvech za jeho uřknutí pro svůj účel do těch jeho zlotřilých stisků. "To máš marné do tvého pokusu za mě pro ty zvrhlé hry proti tebe a u tvého ukájení než to tě tam doručíme bastardovi ke králům," přizvukoval on to mé odchování s úchylem.

"Udělej to. Budeš se moci hned ze všeho rozloučit se svou milovanou sestrou," řekla jsem mu přímo, i přes snahy udržení vlastního boje na ten zbytek mého tělesného zdraví před ním samotným.

"Co se to opovažuješ říct?" zeptal se naprosto rozzlobeně s podrážděným návalem oddechu do plic z jeho úst se to vyneslo pryč jak dál polevil stisk za to uvolnění z jeho škrcení toho krku k domluvě na mě.

K plnému uvolnění a nadechnutí k pochopení se mně podařilo odpovědět, "Jestli provedeš s plánem a tou hrůzností do čeho hodláš ty jít k útoku v pro tebe plných touhách pro neshody, sama se přinutím do vlastního zapříčiněného sebezabití do sebe od sebe samotné pro moji vnitřní vůli k tomu, protože nebudu pro nikoho cennou předlohou ani věcí ke schrábání po všem možném v pokoření cti od takového činu, do kterých se mě nutil dál k tomu obřadu podstoupit s výměnou tě před tím mým potlačeným odkazováním do tyranových loží! Bude na tu volbu tvojí rodiny odkázat rovnou do tohoto stavu k zapuzené snaze k oné slibnosti právě do zástupu o tvou sestřenku od něho za to tebou odkazovaného nazvaného obdivování tyranství královského lůna ke sňatku."

"Není tu žádný k mání pro oměj šalamounek i tak dokonce nic do všeho žádného pro stříbrného kolem tohoto příbytku na tento účel. Je na tyto podání plnými v tvých proslovech o těch nesmyslech víc hlouposti i výhrůžkou pod plným potlačení s neděsem v sobě," reagoval on ze své vnímavé vůle on takhle on odseknul ke mně dál z jeho slov do tohoto pochopení.

"Zapomněl jsi naprosto už ke zjevování nad tvými zkušenostmi toho faktu jako od přílišných zmatků nad zásahem neschopnosti ohledně nedošlého objevu ze zisku vlastního vyvstání mého vlčího vzrůstu ke stavu od takových fází ke stavu s nezpřístupněným procesem od vlka z přebytků moci z poddajných forem a proto vím že by se toho naskytlo všude dosti kolem všeho tu jen dosti, co z toho použité pro tyto zbraně od toho obratu proti mně ke zničujícím ohrožením na mne s možností usmrtit i takovou smrtelnou potyčkou? Odpověz takhle na tento odkaz přes tvoje riskování od obžaloby toho tvé ohodnocení vůči ní, a to vše z tvého pro její rodovou záchrannost před jejím utrpením! Nemohu mít k tomuto zisku ničemu navrch ale dost si po takhle všem získat nad tvým takovým mým sebezničením tak pro mě osobně ušetřením do věčností před zrazenou věrohodnosti pro potupu, Juliane," podala jsem do všech pro ty důkazností svoji odpověď.

Odstranila z jeho očí ustrašeného pocitu jak to ve mě polevilo se v tom ukázalo vše k potěšující odhalenosti z takového úhybu pryč ze snah pro jeho zklamané výčitky pro tento směr ke slevování z těch zlověstných zástupů z těch mých pronikajících vět. Skutečně po této delší proluce do obratu z tohoto času došlo jen po krátké době uvolnění z jeho pevnosti držení do všeho. Rozkašlala se úpěnlivě s každým přídechem mých chybějících nadějných vdechnutí mých plic ze mě samotné k popadnutí od zadušení.

"Odtud nevyjdeš pro ten účel ode všeho než do oné dospělosti plnosti k zítřkům," u toho odnesl dál tu mrzutou odezvu s jeho vláčením pro tento můj útulnost v ubytovacích lůžkách pro ten stísněný prostor. Pevné zaklapnutí toho západkového mechanizmu od venku se jen nesl na můj doslech. Jsem od teďka pod západkou z jeho zájmu do všeho s uvězněním pro únik odejít bez jediné naděje s výhledem.

Nad tu obrovskou svobodu vydechla velebně pro tísnivé osvobození bez jakýchkoliv známek po jeho přítomnost pro bezpečné ukrytí pro moje osamotnění. "Očekáváním jsem už úplně k nevydržení tak se osvobodit navždy pryč z onoho obydlí pro zbytek pryč," tiše pronášeno po tak těžké neúnosnosti mých tísní.

***************