Jakmile byl hovor spojen, Seraphina řekla: „Mayo, je tu jeden důležitý dokument, který pan Sterling potřebuje podepsat. Můžeš mi poslat adresu jeho dnešní večerní pracovní schůzky?“

Volala Julianově hlavní sekretářce, Maye Evansové. Ta znala všechny Julianovy pracovní plány.

„Pracovní schůzky? Dnes večer žádné nemá. Odešel z kanceláře brzy,“ odpověděla Maya.

„Opravdu? Žádné schůzky na poslední chvíli?“

„I kdyby nějaké byly, zavolal by mi, abych udělala rezervaci v restauraci.“

Pravda, na to Seraphina zapomněla. Pokud s Julianem chtěl někdo povečeřet, musel se s ním domluvit předem. Neexistovaly žádné schůzky na poslední chvíli.

Takže když se Max zmínil, že má Julian nějakou práci, rozhodně to nemělo nic společného s jeho povinnostmi.

Po zavěšení Seraphina chvíli tiše seděla a pak snědla jídlo sama.

Vyskočila na ni pracovní zpráva od kolegy. Když si ji přečetla, při zavírání obrazovky omylem klepla na Instagram.

Hned první příspěvek upoutal její pozornost. Byla to fotka, kterou právě zveřejnila Chloe.

Chloe oblečená v nemocniční košili se s blaženým úsměvem opírala o hruď nějakého muže. K fotce byl připojen popisek: „Láska je vědomí, že budeš stát po mém boku jen na jediné zavolání.“

Ačkoli mužova tvář nebyla vidět, Seraphina v něm okamžitě poznala Juliana.

Tmavě modrá kravata s jemným vzorem byla ta samá, kterou pro něj vybrala před dvěma týdny, a byla to ta, kterou měl dnes na sobě.

Připadalo jí, jako by se jí do srdce zabodávaly ostré jehly. Stěží se dokázala udržet na nohou tím, že se opřela rukama o stůl.

Vnitřní hlas jí pošeptal: „Pořád ještě si hodláš lhát?“

Seraphina usnula až nad ránem. Když se konečně probudila a sešla dolů, uslyšela zvuky linoucí se z kuchyně.

„Dobré ráno.“ Objevil se Julian s hrnkem teplého mléka a položil ho na jídelní stůl, na kterém už byla prostřena bohatá snídaně.

Jemně se usmál, jak se k ní blížil, a naklonil se, aby jí dal ranní polibek. Ale jakmile se jeho rty přiblížily k její tváři, Seraphina uhnula hlavou.

Julian se na okamžik zarazil, pak se zdálo, že to pochopil. „Zlobíš se, protože jsem s tebou včera nevečeřel?“

Seraphina neodpověděla a odmítla se mu podívat do očí.

„Jeden kamarád se najednou vrátil ze zahraničí. Zašli jsme na večeři a hráli poker. Než jsem se vrátil, byla už půlnoc. Někdy ti ho představím. Řeknu mu, že jestli se se mnou bude chtít v budoucnu sejít, bude se muset nejdřív zeptat paní Sterlingové,“ prohlásil Julian žertovným tónem.

Seraphina chvíli přejížděla prstem po telefonu, než ho otočila čelem k němu. „Jmenuje se tvůj kamarád Chloe?“

Když Julian sklopil zrak k jejímu telefonu, jeho přivřená víčka skryla jeho emoce.

Následovalo dlouhé ticho.

Seraphina se zklamaně usmála. „Takže jsi byl včera v noci s ní.“

Julian vzhlédl a tvářil se omluvně. „Chloe měla autonehodu. Nechtěla dělat starosti rodině, ale sama to nezvládla, tak zavolala mně.“

To bylo tak logické vysvětlení.

Seraphina si odfrkla. „Nejsem slepá, Juliane.“

Na té fotce ho Chloe objímala. Bylo to všechno, jen ne nevinné.

Julian se znovu podíval na fotku a povzdechl si. „Je dědečkovou pravnučkou už víc než deset let. Říká mi strýčku Juliane. Jak bych mohl nerespektovat etické hranice? Chloe je jediné přeživší dítě z rodiny Mercerových. Dědeček nám řekl, abychom se o ni dobře starali.“

Pradědeček Chloe byl Alistairův kamarád z války. Protože rodina Mercerových brzy zemřela, zbyla jen Chloe. Z úcty ke svému příteli ji Alistair adoptoval, když jí bylo pouhých osm let.

„Budeme se brát, Seraphino. Kdybych tě nemiloval, proč bych si tě bral?“ zeptal se Julian upřímně.

Na to by Seraphina taky ráda znala odpověď. „Jo, nad tím taky dumám.“

„To mi nevěříš?“ Julianův tón ochladl, když ve svém zpochybňování vytrvala.

„Je mi čtyřiadvacet, ne čtrnáct!“ Seraphině zarudly oči. Zhluboka se nadechla. „Ukončeme to, Juliane.“

S těmito slovy se odvrátila, ale Julian ji najednou chytil za ruku.

„Sama říkáš, že ti je čtyřiadvacet, tak se přestaň chovat jako dítě. Můžeš se zlobit, ale jen půl dne.“ Julian jí vtiskl do rukou hrnek s mlékem. „I když nemáš hlad, aspoň to vypij. Půjdeme na oběd do sídla Sterlingových. Volal dědeček.“

Smázl to bez jakéhokoliv dalšího vysvětlování. V jeho očích nebyly její emoce nic jiného než dětinský záchvat vzteku.

Po pravdě řečeno mu asi bylo jedno, jestli mu věří, nebo ne.

„Není mi dobře. Nikam nejdu.“ Seraphina se k němu otočila zády.

„Dobře si odpočiň. Vyzvednu tě v poledne.“ S tím Julian vyšel ze dveří, aniž by jí dal šanci se hádat.

Tohle bylo poprvé, co viděla jeho panovačnou stránku.

…

Nakonec se Seraphina vydala s Julianem do sídla Sterlingových.

Alistair s ní jednal jako s vlastní vnučkou. Protože od její poslední návštěvy uplynuly už víc než dva týdny, řekla si, že by s ním mohla aspoň poobědvat.

Když přijeli, Julian k ní natáhl ruku, aby jí pomohl z auta, ale ona se odtáhla, načež ji znovu chytil.

V obývacím pokoji se sešli Julianovi rodiče a Alistairův třetí syn Marcus Sterling se svou rodinou. Seraphina postupně každého z nich pozdravila.

Ve stejnou chvíli pomáhala Chloe Alistairovi ze schodů.

„Dědečku,“ pozdravila ho Seraphina s úsměvem.

„Seraphino, ty ses tu už tak dlouho neukázala. Pohádali jste se snad s Julianem? Řekni mi to. Já toho rošťáka srovnám,“ dobíral si ji Alistair. Jeho šedé vlasy kontrastovaly s jiskrou v jeho očích, když Seraphinu obdaroval hravě vážným pohledem.

Než stihla odpovědět, Julian se pohotově začal bránit: „Proč bych se se Seraphinou hádal? Neobviňuj mě, dědo.“

Seraphina si v duchu odfrkla a s úsměvem odpověděla: „Omlouvám se, že jsem tě nepřišla navštívit dřív, dědečku. Ale Chloe ti tu naštěstí dělá společnost.“

Její pohled sklouzl ke Chloe.

Měla na sobě bílé šaty od Chanelu a její jemnou tvář lemoval culík. Její pohled však utkvěl na propletených rukou Seraphiny a Juliana. V jejím výrazu se na okamžik zračilo ohromení.

Alistair naklonil hlavu a usmál se. „Až se provdáš za Juliana, budu mít kolem sebe dvě veselé tváře. Chloe, proč jsi nepozdravila strýčka a tetu?“

Při Alistairově poznámce se Chloe konečně probrala z transu. „Strýčku Juliane, Seraphino.“

„Seraphino?“ opravil ji Alistair. „Mělo by to být teto Seraphino.“

Chloe otevřela pusu, ale ze všech sil bojovala s tím, aby něco řekla, jako by pro ni bylo těžké změnit způsob, jakým Seraphinu oslovovala.

Julian objal Seraphinu paží kolem ramen a v očích mu hrál úsměv. „Jsou zhruba stejně staré, takže oslovovat ji ‚teto‘ jí možná přijde trochu zvláštní. Seraphina na to pravděpodobně není zvyklá a dokonce by si mohla myslet, že kvůli tomu zní starší.“

Seraphina se na Juliana podívala. Jeho rysy zůstávaly jako obvykle klidné a v jeho výrazu se zračil náznak škádlení.

Do začátku rodinného oběda zbývala ještě chvíle, a tak Alistair požádal Juliana, aby se k němu připojil v pracovně a probrali firemní záležitosti.

Seraphina se šla projít na zahradu za domem a blížila se k bazénu, když uviděla, že k ní kráčí Chloe.

„Nečekala jsem, že tě to nechá tak v klidu, že sem s Julianem dokonce přijdeš.“

Chloe, která se dřív chovala mírně a plaše, teď stála před Seraphinou a neskrývala svou pravou povahu. Přímo vyslovila Julianovo jméno a výsměšně přitom zvedla bradu.

„Z čeho bych neměla být v klidu?“ usmála se Seraphina a tvářila se, že vůbec netuší, co tím Chloe naznačuje.

Chloe se ušklíbla: „Vím, že jsi viděla můj příspěvek. Nastavila jsem ho tak, aby se zobrazoval jen tobě, a není možné, abys nepoznala, kdo na té fotce je.“

„Ach tak, tenhle příspěvek.“ Seraphina se zdála být nevyvedená z míry. „Je to jen fotka. Julian je u žen oblíbený. Důležité je, že ví, kdo je pro něj nejdůležitější.“

I když s Julianem měly své rozepře, nehodlala nechat Chloe, aby nad ní měla navrch.

Chloin výraz ztemněl, ale zdálo se, že jí něco prolétlo hlavou. Najednou udělala krok vpřed a pošeptala Seraphině do ucha: „Uvidíme, kdo je pro něj doopravdy nejdůležitější.“

Než stihla Seraphina zareagovat, Chloe ji strhla a obě ženy spadly do bazénu.