Seraphina s hlasitým šplouchnutím dopadla do vody.

Když se ponořila, uslyšela něčí výkřik a její tělo začalo okamžitě klesat. Při náhlém pádu se jí do nosu a krku nahrnula voda.

Neuměla plavat, takže její zběsilé pokusy dostat se na hladinu byly naprosto chaotické a neúčinné.

Zprostřed paniky Seraphina zahlédla, jak do vody skáče povědomá postava. Natáhla ruku, ale Julian rychle plaval opačným směrem, jako by ji vůbec neviděl.

Její snoubenec – muž, kterého osm let milovala – dal přednost záchraně Chloe před ní, když obě spadly do vody.

Bolest jí projela srdcem jako nůž a zasáhla ji mnohem hlouběji, než si kdy dokázala představit.

Ochromená přestala mrskat končetinami. Seraphina sledovala, jak Julian pevně svírá Chloe a vede ji bezpečně na hladinu.

Najednou ji v pase sevřelo pevné objetí a vytáhlo ji nahoru.

Instinktivně se otočila a setkala se s párem hlubokých, tajemných očí – těch samých, které viděla oné nezapomenutelné noci.

Byl to on!

Zapomněla, že je pod vodou, překvapením otevřela pusu, a tím spolkla další vodu.

Když už byla Seraphina venku z bazénu, neustále kašlala. Služebná ji zabalila do ručníku a pomohla jí se osušit.

Nevěděla, proč se tady ten muž objevil, ale věděla, že by mu měla poděkovat. Když však vzhlédla, už byl pryč.

Její pohled se vrátil zpět a ulpěl na Julianovi, který objímal ubohou Chloe.

Když si Julian všiml jejího pohledu, jemně položil Chloe na zem a přešel k ní. V očích měl obavy, když se zeptal: „Jsi v pořádku?“

Až teď si vzpomněl, že je tady?

Seraphina si odfrkla a odmítla odpovědět.

Když Alistair uslyšel ten rozruch, přispěchal tam. Jakmile tu spoušť uviděl, zeptal se, jak Seraphina a Chloe skončily v bazénu.

„Viděla jsem, jak Seraphina do Chloe strčila,“ ozvala se Mia Sterlingová, která stála vedle Chloe. Marcusova dcera Mia měla ke Chloe vždycky blízko.

Při jejích slovech se pohledy všech obrátily k Seraphině.

Julian se zamračil a zeptal se: „Strčila jsi do Chloe?“

„Když řeknu ne, budeš mi věřit?“ Seraphina neuhýbala pohledem.

„Já vím, že jsi byla naštvaná...“

„Slečno Mio, myslím, že jsme u bazénu byly předtím jen já a Chloe. Jak jste viděla, co se stalo?“ Seraphina přerušila Juliana uprostřed věty. Už jeho napůl vyřčená slova jasně dokazovala, jaký na to má názor. Seraphina si ho dál nevšímala a místo toho se obrátila na Miu.

Mia odpověděla: „Viděla jsem to, když jsem vyšla z obýváku. Máte s tím nějaký problém?“

„Bazén je od obýváku docela daleko a v cestě je spousta rostlin. Musíte mít neuvěřitelný zrak, slečno Mio.“

Seraphinin pohled byl ostrý, až to v Mie vyvolalo neklid.

„Navíc, proč bych do Chloe strkala?“ Seraphina se odmlčela a upřela pohled na Chloe. „Udělala snad něco, čím mě vyprovokovala?“

Chloe sebou viditelně trhla. Kašlala a nakonec prohlásila: „Bylo to jen... moc to u bazénu klouzalo... Obě se Seraphinou jsme spadly náhodou.“

Alistair rychle nakázal služebným, aby pomohly oběma ženám dovnitř převléknout se.

Chloe tvrdila, že má zraněný kotník. Když to Julian viděl, obrátil se k Seraphině se slovy: „Chloe nemůže chodit. Odnesu ji dovnitř. Měla by ses taky osušit.“

Poté vzal Chloe do náruče. Když odcházel, Chloe se ohlédla a na Seraphinu se výsměšně, spokojeně ušklíbla.

Ano, Seraphina tohle kolo neprohrála, ale na kom Julianovi záleželo nejvíc, bylo teď bolestně jasné.

Po sprše a převléknutí to Seraphina stihla přesně na začátek rodinného oběda. Všichni právě usedali kolem jídelního stolu.

„Pan Cassian je tady,“ oznámil komorník Alfred Dalton.

Rodiny Juliana a Marcuse se postavily. Seraphina také zvedla zrak.

Zpoza zástěny vyšel vysoký, elegantní muž. Jeho hluboko posazené oči se zableskly za brýlemi se stříbrnými obroučkami a jeho neuvěřitelně pohledné rysy vypadaly téměř jako vytesané. Vlasy měl mírně vlhké, jako by se právě osprchoval.

„Strýčku Winstone, strýčku Marcusi,“ pozdravil je muž jednoho po druhém a pak se postavil před Alistaira. „Dědečku.“

„Cassiane, jak se má tvůj otec?“

Cassian Sterling klidně odpověděl: „Vede se mu dobře. Nedávno s matkou odjeli na inspekci do regionů, takže se nestihli vrátit. Prosili mě, abych ti od nich vyřídil pozdrav.“

Alistairův nejstarší syn Arthur Sterling působil v politice, takže se v sídle Sterlingových objevoval jen zřídka. Alistair chápal potřebu diskrétnosti a nikdy na něj ani na jeho rodinu netlačil, aby ho navštěvovali. Místo toho svým dalším dvěma synům často připomínal, aby si počínali obezřetně.

„Mám se dobře. Vyřiď jim, ať si nedělají starosti.“ Alistairova tvář zjihla, když se podíval na svého dlouho nepřítomného nejstaršího vnuka. „Jsi zaneprázdněný prací v institutu? Tvoji rodiče to nestihli, a ty také ne? Kdybych ti minule nezavolal, pochybuju, že by tě vůbec napadlo se sem vrátit.“

Cassian sklopil své dlouhé řasy a nesnažil se bránit. „Omlouvám se, dědečku.“

„Tati, Cassian je hlavní architekt ve Valerijském institutu architektury. Jistě má spoustu práce. Nevyčítej mu to,“ vmísil se do hovoru Julianův otec Winston Sterling. „Začněme jíst, než to jídlo vychladne.“

Všichni se znovu posadili. Alistair, který se už od Alfreda dozvěděl, že to byl Cassian, kdo Seraphinu zachránil, se otočil na Cassiana a řekl: „Ta dívka, kterou jsi zachránil, je dcera pana Vance. Příští měsíc si bere Juliana. Poznali jste se, když jste byli děti.“

Když Seraphina Cassiana poprvé uviděla, naprosto oněměla úžasem.

Nečekala, že se z muže z oné osudné noci vyklube Cassian Sterling, Julianův bratranec a nejstarší vnuk rodiny Sterlingových.

A ona se s ním nakonec vyspala.

Cítila se trapně, byla v šoku a ohromená natolik, že sotva vnímala Julianova láskyplná gesta, když jí nakládal jídlo na talíř. Ani ho neslyšela, když jí vysvětloval, že šel zachránit Chloe jen proto, že ji samu už šel vytáhnout Cassian.

„Promluvíme si o tom později,“ zamumlal. „Nekaž dědečkovi náladu.“

Dloubnutí do nohy vytrhlo Seraphinu ze zamyšlení a ona konečně zaregistrovala Julianův šepot. Uvědomila si, že ji volá Alistair.

Vzhlédla a setkala se s Cassianovým pohledem.

Jeho chladná, pohledná tvář a hluboko posazené oči v sobě nenesly ani náznak vášně z oné noci. Teď z něj čišel jen odtažitý klid.

„Nevzpomínám si,“ zazněla odpověď z těch nápadně tvarovaných rtů.

Seraphina byla zmatená, protože jí uniklo, na co se Alistair právě zeptal.

„A co ty, Seraphino? Pamatuješ si Cassiana?“ zeptal se Alistair.

Jestli si ho pamatuje? Samozřejmě. Ale nebyl to Cassian z jejího dětství. Byl to ten divoký, nezodpovědný Cassian z oné noci.

Její dávnější vzpomínky na Cassiana byly mlhavé. Pamatovala si ho jen jako odměřeného staršího kluka, který se nikdy nepřidal k jejich hrám.

Později se Cassianova rodina ze sídla Sterlingových odstěhovala a ona od té doby Cassiana neviděla. Dokonce už i zapomněla, jak vypadá.

Když si Julian všiml jejího mlčení, odpověděl za ni: „Cassian tady moc času netrávil. Seraphina si asi nevzpomíná. Nic si z toho nedělej, Cassiane. Ale pokud budeš mít čas, určitě přijď příští měsíc na naši svatbu.“

Cassianův pohled se krátce zastavil na Seraphinině tváři a pak prohlásil: „Gratuluji. Přijdu, pokud mi to okolnosti dovolí.“

Winston se zasmál. „Cassian je tvůj bratranec. Samozřejmě, že tam bude.“

Cassian zastupoval Arthura. Navázání užších vazeb s ním by mohlo znamenat příznivější obchodní politiku, což by Sterling Corporation pod Winstonovým vedením značně prospělo. To by následně pomohlo zajistit Julianovu pozici dědice, a rodině Marcuse by tak zbylo jen minimum příležitostí k nějakému soupeření.

„Dobře, pusťme se do jídla.“ Alistair jim dal pokyn, aby začali.

Seraphina si s úlevou oddechla. Zdálo se, že ji Cassian nepoznal.

Tlumené osvětlení oné noci v kombinaci s její opilostí zřejmě udržely její totožnost v tajnosti.

Po obědě si Seraphina všimla, že Julian i Chloe zmizeli. Nechtěla se tím zaobírat, obzvlášť za Cassianovy přítomnosti, a tak se rozhodla odejít.

Jak se otočila k odchodu, ozval se za ní povědomý hlas. „Odcházíš? Máme to stejným směrem.“

Seraphině poskočilo srdce. Když se otočila a uviděla Cassiana, rychle mávla rukou. „To je v pořádku. Nemáme to stejným směrem.“

„Vážně? Ty víš, kam mám namířeno? Nebo...“ Odmlčel se. Na rtech mu pohrával slabý, výsměšný úsměv, ze kterého jí přeběhl mráz po zádech. „Nebo si snad vážně myslíš, že tisíc dolarů stačí k tomu, abys se mě zbavila?“