Seraphina byla silou vržena na pohovku. Když sledovala, jak si Julian strhává kravatu a odhazuje ji stranou, konečně pochopila, co myslel tím "dokaž to".

"Nedotýkej se mě!" Seraphina si pevně sevřela límec košile a v očích jí zablesklo ostražitostí.

"Budeme se brát. Proč bych se tě nemohl dotýkat?" Julianovy oči byly podlité krví plné vzteku.

Hned jak to dořekl, přitiskl ji pod sebe.

Seraphina se proti němu vší silou opřela. "Myslíš si, že když mě k tomu donutíš, bude to tak správně?"

Kdyby ji chtěl v minulosti, oddala by se mu bez výhrad, protože ho opravdu milovala. Teď nechtěla, aby se jí dotkl byť jen jediným prstem.

"Donutím?" Julian se uchechtl a v očích se mu mihl náznak chladného výsměchu. "Seraphino, nikdy jsi nepřemýšlela o tom, že bys mě měla nebo se mě dotýkala?"

Věděl, že ho Seraphina miluje natolik, že by se všeho vzdala. Jeho výsměch ji hluboce zasáhl do srdce.

Seraphina už s ním nechtěla mluvit. Odstrkovala ho každým kouskem své síly. Nakonec ale nedokázala překonat rozdíl v síle mezi mužem a ženou.

Julian jí snadno zvedl obě ruce nad hlavu a druhou ruku jí vsunul pod košili.

Když se jeho horká dlaň přitiskla na její kůži, oči se mu naplnily chtíčem. "Když mi nevěříš, co takhle si pořídit dítě? Dědeček bude mít radost a ty se budeš cítit v bezpečí."

Julianovy rty se snesly k polibku. Současně se jeho ruka přesunula, aby jí rozepnula knoflík u kalhot.

Šokovaná Seraphina rychle odvrátila tvář na stranu. Její tvář se sotva otřela o jeho rty.

"Juliane! Copak ti na Chloe nezáleží?" vyhrkla.

Julianova ruka ztuhla.

Jak Seraphina očekávala, zmínka o Chloe zafungovala.

Vzápětí ji Julian popadl za bradu a silou k sobě její tvář otočil zpět. "To, jestli mi na ní záleží, nebo ne, nemá s dnešní nocí nic společného."

"Konečně jsi to přiznal..."

I když se na to Seraphina psychicky připravovala, slyšet, jak to přiznává, v ní stejně vyvolalo bodavou bolest na hrudi.

"Nenutilas mě k tomu snad ty?"

Po těch slovech Julian pokračoval v pohybech své ruky, zatímco ji dál držel za bradu. Jeho polibek znovu dopadl a Seraphina v zoufalství zavřela oči.

Najednou mu na konferenčním stolku začal nepřetržitě vibrovat telefon.

Julian se ji zrovna chystal políbit, když ho přerušilo hlasité bzučení. Ten zvuk v tiché místnosti působil rušivě, jako by se něco naléhavého dožadovalo jeho pozornosti. S povzdechem vstal, aby to zvedl.

Seraphina se chopila příležitosti a rychle couvla, aby mezi ně vložila nějakou vzdálenost.

"Pane Sterlingu, slečna Mercerová prve říkala, že se necítí dobře, a požádala mě, abych jí koupil nějaké léky. Ale když jsem se vrátil, v autě už nebyla." Z telefonu se ozval chraplavý hlas řidiče.

Julianův výraz potemněl a poprvé se na něm projevilo podráždění. "Nedokážete uhlídat ani jednoho člověka? Strhnu vám měsíční plat. Pošlete mi polohu. Hned tam vyrazím."

Po zavěšení vstal a podíval se na Seraphinu, která teď stála daleko od něj. "Přestaň vyvádět. Pamatuj si, že jen ty můžeš být mou manželkou."

Seraphina beze slova upírala pohled jinam.

Teprve když k jejím uším dolehlo klapnutí zavíraných dveří, napětí v jejím těle konečně polevilo. Zhroutila se a celé její tělo ochablo. Nebýt nedaleké vinotéky, možná by se sesunula k zemi úplně.

Nečekala, že se na ni Julian vrhne násilím.

Celá léta se k ní vždycky choval něžně, nikdy nezvýšil hlas. I z toho nejmenšího zranění měl ustrašeně těžké srdce. Ale teď všechnu svou něhu a péči věnoval Chloe. Když tomu tak bylo, proč se ji stále snažil udržet?

Bylo to proto, aby ji nutil sledovat, jak se zamilovává do někoho jiného? Aby trpěla?

Po tvářích jí stékaly slzy, ale Seraphina si je setřela. Upravila si oblečení a pak šla nahoru sbalit si věci. Kromě věcí, které jí dal Julian, měla na všechny své osobní věci jen jeden kufr.

Už tu nezůstane.

Kdokoli se v budoucnu stane paní tohoto domu, s ní už nebude mít nic společného.

…

Na cestě přijal Julian hovor od svého bodyguarda. "Slečna Vanceová odjela z vily s kufrem."

Bodyguard pro něj Seraphinu hlídal.

V Julianovi vzplanul hněv. "Vy nedokážete dohlédnout ani na jednu ženskou?"

"Přitiskla si ke krku nůž na ovoce. Nemohli jsme jí v odchodu zabránit."

V autě zavládlo chvilkové ticho.

Julianův hlas byl tichý, ale plný vzteku. "Sledujte ji. Jestli ji znovu ztratíte z dohledu, letíte!"