Seraphina nebyla ochotná vysvětlovat ty nevyslovitelné detaily. Připadalo jí, jako by jejich vysvětlování znamenalo přiznat, jak moc v minulosti selhala.

"Jak by mohl být Julian ten, kdo udělal chybu?" vložila se do toho Bianca. "Je to tak hodný člověk. Není možné, že by udělal něco špatného. Určitě jsi mu nejdřív ublížila ty a teď se to snažíš svést na něj, že ano?"

Biančin obdiv k Julianovi dospěl do bodu, kdy nedokázala rozeznat dobré od zlého.

"Možná by sis měla změnit příjmení na Sterlingová." Seraphina po ní střelila ostrým pohledem.

Jakmile to Victoria uslyšela, zabodla do ní oči a pak se s ustaraným výrazem otočila k Edwardovi. "Podívej se, jak Seraphina mluví s Biancou. Je to její sestra. Všechny ty roky jsem se k ní chovala vždycky dobře. Jak něco takového může říct?"

"Mami, Bianca to taky neměla říkat. Nemůžeš se prostě postavit jen na její stranu." Leo to už nemohl vydržet a Seraphiny se zastal.

Victoria zuřila. Jak může mít syna, který se postaví na stranu někoho mimo rodinu?

"Dost!" zvýšil Edward hlas a pak se obrátil k Seraphině. "Už o tom nebudeme diskutovat. Budu dělat, že jsem nikdy nic neslyšel. Najdu si příležitost promluvit si s Julianem. Nemůžeš se taky neustále řídit jen svými vlastními impulzy."

V tu chvíli vběhl dovnitř komorník. "Pan Sterling je tady."

Vzápětí Seraphina uviděla, jak Julian vchází do obývacího pokoje. V obleku ušitém na míru vypadal elegantně a pohledně a nesl spoustu drahých dárků.

Když se Julian přiblížil, Seraphina se zamračila.

"Kdyby mi nezavolal tvůj táta, ani bych nevěděl, že ses vrátila. Měla jsi mi to říct, mohl jsem jet s tebou," řekl Julian s úsměvem, jako by všechno bylo při starém.

Ukázalo se, že mu Edward tajně zavolal.

Seraphina na Edwarda nevěřícně zírala. Přijela domů v naději, že jí pomůže. Nicméně on ji nejenže ignoroval, ale ještě ji vehnal Julianovi do náruče.

Edward se tvářil, jako by výraz v její tváři neviděl, a dál si povídal s Julianem. Pak požádal Victorii, aby nechala v kuchyni připravit další várku jídla.

"To je v pořádku, pane Vance. Já už jsem jedl. Přijel jsem si vyzvednout Seraphinu." Julian se usmál a ovinul jí paži kolem pasu.

Jakmile se jí dotkl, Seraphina se okamžitě odtáhla.

"Já tu Seraphinu rozmazlil. Budeš s ní muset mít větší trpělivost, Juliane," řekl Edward s úsměvem navzdory své frustraci ze Seraphiny.

Julian klidně odpověděl: "Nebojte se. Dobře se o ni postarám."

…

V autě Seraphina nepřestávala zírat z okna. Její myšlenky byly pohlceny Edwardovými slovy.

Věděla, že postavení rodiny Vanceových nebylo tak vysoké jako to rodiny Sterlingových. Ale Edward ji vždy učil, že bez ohledu na to, kde člověk stojí, nikdy by neměl ztratit svou důstojnost.

Tak proč se Edward ve chvíli, kdy ho požádala o zrušení zasnoubení a řekla, že to Julian jí ublížil, rozhodl, že by se měla pokořit ona? Dlužila snad rodina Vanceových rodině Sterlingových něco? Skrývala se v jejím zasnoubení s Julianem ještě jiná rovina?

Chápala koncept sňatků mezi rodinami z řad elit, ale nemyslela si, že to je případ jí a Juliana.

Alistair ji měl rád pro to, kým byla, ne kvůli rodině Vanceových. Tak proč se Edward choval takto? To byla věc, kterou nedokázala pochopit.

"Seraphino, omlouvám se za včerejší noc. Neměl jsem ti to udělat." Julianův hlas pronikl jejími myšlenkami.

Probrala se zpátky do reality a uvědomila si, že míří k jejich společnému domu.

Ignorovala jeho omluvu a chladně řekla: "Zastav. Vystupuju."

Řidič, který se řídil pouze Julianovými rozkazy, její požadavek ignoroval.

"Ty se vážně chystáš odstěhovat?" Když si Julian všiml jejího mlčení, povzdechl si. "Dobře, já se z vily odstěhuju, ale ty se musíš vrátit. Není bezpečné, aby žena žila sama."

Seraphina si odfrkla. Říkal to tak, jako by jí prokazoval laskavost, přitom chyba byla jednoznačně na jeho straně.

"Ne, děkuji. Copak nevíš, že jsem úchyl na čistotu?"

Když bylo něco poskvrněno, poskvrněným to už zůstane. Totéž platilo jak pro lidi, tak pro místa. Proč by se měla vracet?

Julian nebyl hloupý. Chápal skrytý význam jejích slov.

"Vím, že se pořád zlobíš. Ale pan Vance stárne. Neměla bys mu přidělávat starosti, že ne?"

Seraphina si okamžitě vybavila Edwardova slova. Kousla se do rtu, mlčela a pevně se držela sedadla.

Julian se usmál. "Jestli se teď hned nechceš vrátit do vily, to je v pořádku. Ale za dva dny máš narozeniny. Pojďme to oslavit společně."

Poté dal řidiči pokyn, aby zamířil do Alderwood Heights.

Seraphina se neptala, jak ví, kde bydlí. Vzhledem k jeho možnostem pro něj bylo snadné to zjistit.

Než Seraphina vystoupila z auta, Julian jí načechral vlasy. "Pozítří tě vyzvednu."

Po dlouhé odmlce Seraphina nakonec řekla: "Prostě mi pošli adresu."

Byla Vanceová. Jak řekl Edward, nemohla myslet jen na sebe, i když se teď cítila pod psa.

…

O dva dny později, po práci odpoledne, několik kolegů pozvalo Seraphinu na večeři do nově otevřené restaurace.

"Dnes večer už něco mám. Možná příště."

Toho odpoledne obdržela od Juliana zprávu s adresou restaurace.

V minulosti byl Julian vždycky příliš zaneprázdněný na to, aby s ní mohl slavit narozeniny. Buď cestoval pracovně, nebo dělal přesčasy. Narozeniny s ní trávil jen zřídkakdy.

Když tu nemohl být, nechal jí narozeninové dárky doručit Maxem. Nikdy to nebylo nic menšího než šperky nebo luxusní zboží.

Tehdy si naivně myslela, že je pro něj důležitá. I když u toho nemohl být, pořád na ni pamatoval a posílal dárky s předstihem.

Ale ve skutečnosti to byla jen další forma kompenzace.

Restaurace, kterou Julian zarezervoval, byla u moře a její prosklená okna od podlahy až ke stropu nabízela výhled na oceán z každého stolu.

Bylo nepopiratelně romantické slavit tu narozeniny.

Když Seraphina dorazila, Julian se ještě neukázal. Byla usazena u toho nejlepšího stolu v celé restauraci.

Sotva se usadila, všimla si, že vchází skupina hostů. Její bystrý zrak okamžitě v davu zahlédl Cassiana.