Deštník stínil polovinu světla z pouliční lampy, a tak Seraphina neviděla letmý výraz ve Julianově tváři. Jen ho slyšela říct: "Za chvíli mám videokonferenci, takže nahoru nepůjdu."

Když viděl její promočené oblečení, naléhal, ať jde rychle nahoru, aby nenastydla.

Seraphina přikývla. "Dobře. Jeď opatrně." Podala mu deštník a zamířila k budově.

Julian ji sledoval, dokud nezmizela ve výtahu, a pak se otočil.

Potom vytočil číslo a přiložil si telefon k uchu. Mírně řekl: "Víš, že ji dnes musím přimět změnit názor. Vždycky jsem byl každý rok na její narozeniny s tebou. Dobře, počkej na mě ve vile."

Po zavěšení zrychlil krok.

Zpoza stromu vystoupila postava držící deštník. Přejela pohledem Julianova záda a pak vyrazila opačným směrem.

…

Ve výtahu Seraphina stiskla tlačítko 16. patra a zahleděla se do prázdna.

Když si uvědomila, že začíná kolísat, rychle si připomněla, že jakmile je rozhodnutí učiněno, není prostor pro váhání.

Výtah sebou najednou prudce trhl a zastavil se.

Seraphina ztuhla a vzhlédla k panelu. Objevilo se číslo "7", ale nebylo úplné. Jako by se výtah chystal dorazit do sedmého patra, ale ještě tam tak docela nebyl.

Rychle stiskla nouzové tlačítko, které se přímo spojilo se správou budovy.

"Správa Alderwood Heights," ozval se hlas.

"Dobrý den, jsem obyvatelka bytu H-16-1. Rozbil se výtah a já jsem uvězněná uvnitř."

Zaměstnanec na druhém konci ji okamžitě uklidnil a řekl jí, ať se nebojí. Hned zkontaktují údržbáře.

Často to byli právě místní údržbáři, kdo jako první zhodnotil situaci. Pokud by to přesahovalo jejich možnosti nebo šlo o stav nouze, okamžitě by to nahlásili hasičům.

Tohle bylo poprvé, co se Seraphina ocitla v takové situaci.

K její úzkosti přispíval i fakt, že před několika dny narazila na článek o nehodě výtahu v jiné čtvrti. Znervóznilo ji to natolik, že se jí začaly potit dlaně.

Vytáhla telefon a všimla si, že má ještě dvě čárky signálu.

Třesoucíma se rukama vytočila Julianovo číslo.

Seraphina věděla, že nemá smysl mu teď volat, ale chtěla jen slyšet jeho hlas. Možná by to zmírnilo její narůstající úzkost.

V minulosti, kdykoli ji něco rozrušilo, byl to Julian, kdo jí pomohl se uklidnit.

Ve sluchátku se dál ozývalo pípání, dokud nezazněl mechanický ženský hlas a hovor se automaticky nepřerušil.

Jasně, zmínil se, že má videokonferenci. Nebyla vhodná doba ho vyrušovat. Ale v tichu výtahu se Seraphinina úzkost jen prohlubovala.

Stropní světlo najednou dvakrát zablikalo a výtah se prudce propadl. Na okamžik měla pocit stavu beztíže a Seraphina zalapala po dechu. Následovala další hlasitá rána, když výtah zastavil svůj pád.

Když znovu vzhlédla k panelu, ukazoval číslo "5".

Zhroutila se na podlahu. Její bledá tvář se odrážela v zrcadle výtahu. Tiše se modlila, aby údržbáři dorazili brzy.

"Seraphino?" zvenčí výtahu najednou zavolal její jméno nějaký hlas.

"Ano, jsem uvnitř."

Seraphinu nepřekvapilo, že ten člověk zná její jméno. Koneckonců, správa budovy měla ke kontaktním údajům obyvatel snadný přístup.

"Je ta situace vážná? Dá se to opravit? Jak dlouho bude trvat, než mě dostanete ven?" zeptala se.

Hlas venku odpověděl: "Dobře mě poslouchej. Údržbáři jsou na cestě. Prozatím potřebuji, abys udělala přesně to, co ti řeknu."

V tuto noční hodinu sice zaměstnanci správy pracovali, ale údržbáři už měli po službě.

Na to Seraphina zapomněla.

"Dobře, budu se řídit vašimi pokyny." I když to byl cizinec, jeho hlas jí z nějakého důvodu dodával pocit bezpečí.

"Nejprve se soustřeďte na dýchání. Pevně se chytněte madla."

Seraphina se pomalu postavila, zhluboka dýchala a držela se madla.

Zdálo se, že muž na druhé straně dveří věděl, že dokončila první krok, protože se jeho hlas ozval znovu.

"Nyní mírně pokrčte kolena, stoupněte si na špičky a hlavu i záda tiskněte ke stěně výtahu."

Seraphina se řídila pokyny a začala se uklidňovat.

"Děkuji, pane. Už se nebojím. Ale mohl byste prosím počkat, dokud nedorazí údržbáři, než odejdete?"

Vědomí, že tam někdo je, zmírňovalo její úzkost.

"Zůstanu hned za dveřmi," ujistil ji hlas.

Minuty ubíhaly. Aby se rozptýlila od čekání, Seraphina se zeptala: "Pane, mohu znát vaše jméno? Tolik jste mi pomohl. Určitě vás pozvu na jídlo."

V tu chvíli se venku strhl rozruch.

Někdo se zeptal, zda je to slečna Vanceová, obyvatelka 16. patra. Dorazili údržbáři.

Asi o deset minut později se dveře výtahu pomalu otevřely. Seraphina byla vysvobozena a jedna ze zaměstnankyň jí pomohla ven.

Jak procházela davem, spatřila povědomou postavu.