K Seraphininu překvapení to byl Cassian.

Nečekala, že osobou, která čekala před výtahem a provedla ji tímto utrpením, bude on. Není divu, že ji oslovil jménem. Ale jak věděl, že je uvězněná ve výtahu?

"Děkuji vám, pane Sterlingu."

"To nestojí za řeč."

Zaměstnanci správy budovy Cassianovi poděkovali a pak se zeptali Seraphiny, zda se necítí špatně a nepotřebuje jet do nemocnice. Seraphina zavrtěla hlavou s tím, že to není potřeba. Byla jen trochu otřesená, nic víc.

Jakmile zaměstnanci odešli, obrátila se, aby poděkovala Cassianovi. "Děkuji. Zase jste mě zachránil."

Tohle bylo podruhé, co jí přispěchal na pomoc.

Jakkoliv se snažila vyhnout jakémukoli zapletení s ním, osud jako by byl odhodlaný zařídit, aby mu byla zavázaná. Ale byla mu upřímně vděčná. Slyšet jeho hlas ve výtahu jí opravdu uklidnilo nervy.

Cassian sklopil zrak. Jeho hluboké oči na ní na okamžik spočinuly zpoza brýlí se stříbrnými obroučkami. Pak zvedl deštník opřený o zeď a chladně řekl: "Nehrajte si pořád dokola na nedobytnou. Muže to přestane bavit."

"Prosím?" podívala se na něj Seraphina zmateně. Ta poznámka přišla tak zčistajasna, že neměla tušení, co tím myslí.

Cassian setřásl ze svého deštníku déšť. "Přestěhujte se zpátky domů. Alespoň se nebudete muset bát, že zase uvíznete ve výtahu."

Seraphina se nad jeho slovy zamračila. Snažila se dát si je dohromady, a nakonec pochopila, jak to myslí.

Její vděčnost se okamžitě změnila v hněv. "Vy si myslíte, že to dělám naschvál, abych upoutala Julianovu pozornost?"

"A není to tak?" zeptal se Cassian s náznakem pobavení v očích. "Opravdu se s ním plánujete rozejít?"

Seraphina okamžitě zmlkla.

Chtěla to ukončit, ale realita jí ztěžovala prostě jen tak odejít. A koneckonců, bylo to osm let oddanosti. Nebylo snadné to nechat plavat.

"Děkuji, že jste mě zase zachránil, ale můj vztah s Julianem je moje věc. Nepotřebuji, abyste se o to staral."

Po těch slovech stiskla rty do úzké linky a prošla kolem Cassiana bez jediného ohlédnutí.

I když byl výtah opravený, nevěděla, jestli se znovu nerozbije. A tak se vydala domů raději po schodech.

Frustrovaná Seraphina zjistila, že stoupá po schodech rychle nahoru. Než došla do osmého patra, popadala dech a musela zpomalit. Když tak učinila, uslyšela pod sebou kroky.

Seraphina se podívala dolů a uviděla, že ji Cassian stabilním tempem následuje.

Co teď? Nedal jí snad už dost rad a teď jí jde dál kázat?

"Proč mě sledujete?" vyštěkla. "Máte v úmyslu jít ke mně domů a dál se mi vysmívat?"

Když Cassian dorazil na odpočívadlo mezi sedmým a osmým patrem, jeho dech byl stále klidný a nejevil žádné známky únavy.

"Jdu domů," odpověděl chladně. Jak stoupal vzhůru, dodal: "Když si udržíte stálé tempo, nebudete se zadýchávat."

Seraphina se ohromeně zastavila. "Vy tady taky bydlíte?"

Tou dobou už ji Cassian minul. Shora se k ní snesl jeho hlas. "Je to problém?"

Když uslyšela jeho odpověď, rozhodla se Seraphina nechat konverzaci plavat.

Poslechla jeho radu a stoupala pomaleji. Bylo mezi nimi jen pár schodů. Seraphina si všimla, že se ani po dlouhé době nezastavil. Zajímalo ji, ve kterém patře vlastně bydlí.

Nakonec se oba zastavili v 16. patře.

Cassian zamířil ke dveřím naproti těm jejím a odemkl je.

"Vy bydlíte naproti mně?" Seraphina byla v úžasu. Stejná čtvrť, stejná budova, a dokonce i stejné patro?

Za těch pár dní, co se přistěhovala, nikoho neviděla ani neslyšela z protějšího bytu žádný zvuk, takže předpokládala, že je prázdný.

"Přistěhoval jsem se včera." Cassian se na ni podíval. "Chtěla byste se ještě na něco zeptat?"

Seraphina zavřela pusu.

To, kde se rozhodl bydlet, byla jeho vlastní věc.

Soudě podle Cassianova přístupu pravděpodobně ani nevěděl, že bydlí naproti němu, natož aby choval v úmyslu se na ni upnout kvůli oné noci.

"Ne," odpověděla a otočila se, aby si odemkla vlastní dveře.

Cassian počkal, až bude uvnitř, pak zavřel své vlastní dveře a vytočil Tristanovo číslo.

"Co se předtím stalo? Proč jsi to v polovině zavěsil?" zeptal se Tristan na druhém konci.

Předtím byl Cassian na telefonu s Tristanem, když zaslechl, jak se zaměstnanec správy budovy zmiňuje, že nějaká slečna Vanceová z bytu H-16-1 uvázla ve výtahu. Okamžitě zavěsil a spěchal k budově H. Když viděl, že výtah uvízl v pátém patře, vyběhl schody.

"Vybil se mi telefon."

…

Následujícího rána byla Seraphina připravená odejít do práce.

Zrovna když se chystala otočit klikou, její ruka se zastavila. Podívala se ven kukátkem. Na chodbě byl klid a dveře naproti těm jejím byly stále zavřené. Spokojená rychle odešla.

Doufala, že se nebudou často potkávat, ale ukázalo se, že bydlí ve stejné budově a přímo naproti sobě přes chodbu.

Skvělé. Teď na sebe budou pořád narážet. To situaci jen znepříjemní.

S povzdechem se Seraphina vydala do kanceláře.

Při třídění zápisů z porad si všimla, že něco chybí, a tak se zeptala Mayi: "Neměl pan Sterling včera večer videokonferenci? Zapomněla jsi vytisknout zápis?"

Maya se na ni překvapeně podívala. "Měl včera večer videokonferenci?"