Genevieve

Stála jsem na chodbě, snažila se dýchat a přemýšlela, co to dělám. Mám jít dovnitř? Moje odhodlání zakolísalo.

Ale chtěla jsem otevřít dveře a křičet na ně, donutit je, aby se mi podívali do očí. Chtěla jsem se zeptat proč, od kdy a jak mě mohli zradit. Chtěla jsem se podívat na Seraphinu a říct: „Ukradlas mi snoubence.“

Mé kroky zaváhaly, protože jsem taky věděla, jaká Seraphina je. Před naším otcem by všechno popřela. Řekla by, že žárlím a že si vymýšlím. Přesně jako minule. Plakala by, jako už tolikrát. Těsně předtím, než odešla z domova, zahrála na strunu oběti a udělala ze mě padoucha svého života.

Ale chtěla jsem se Sebastiana zeptat, jestli těch posledních pět let vůbec něco znamenalo. Sebrala jsem odvahu, utřela si slzy a vešla do bytu.

Zrovna když jsem došla před ložnici, uslyšela jsem Seraphinin tichý a samolibý hlas. Říkala: „Dokázal jsi to tajit čtyři roky. Jsem na tebe tak pyšná, Sebastiane. Jsi úžasný! Chtěla jsem jen dodělat vysokou a pak si tě vzít. Nesnesla bych pohled na to, jak má moje nevlastní sestra tvoje děti.“

Sebastian se zasmál. „Genevieve je pitomec,“ řekl. „Je do mě tak slepě zamilovaná, že si nikdy ničeho nevšimne. Bylo snadné s ní manipulovat.“

Manipulovat se mnou? Zůstala jsem nehybně stát a zadržela dech, zatímco mi z očí znovu tiše vyklouzly slzy.

Seraphina se uchechtla a znovu promluvila smyslným hlasem: „Čekám na tvůj rozvod. Pak můžeme rozjet vlastní podnikání. Tak dlouho se mi o tom zdá!“

Sebastian zněl potěšeně. „Samozřejmě, lásko. S Genevieve se rozvedu za měsíc. Po svatbě získá své dvacetimilionové dědictví. A pokud se do půl roku rozvede, peníze připadnou jejímu manželovi. Přesně to napsal její dědeček do závěti. Takže to všechno spadne do klína nám, kotě. Musím ji tolerovat už jen měsíc.“

Přitiskla jsem dlaň na zeď, protože jsem měla pocit, že každou chvíli upadnu. Srdce mi bušilo v uších. Věděla jsem o svém dědictví. Všichni v rodině věděli, že ho získám po svatbě a přijdu o něj, pokud se do půl roku rozvedu.

Seraphina se uchechtla. „Jsi chytrý, Sebastiane Thorne. Bože, nesnáším pohled na její obličej. Chodí po domě, jako by jí patřil celý svět. Ta děvka netuší, jak rychle se jí ten její svět zhroutí. Pak vykonám svou pomstu. Až přijde o dědictví, otec ji vyškrtne i ze své závěti,“ zasmála se.

Sebastian se hlasitě rozesmál. „Jsi zkažená, Seraphino. Jen buď trpělivá ještě pár týdnů, kotě. Pak budeme mít všechno!“

Tak dlouho a pečlivě plánovali můj pád. Kdybych jim teď čelila, byla by to ta nejhloupější věc, jakou bych mohla udělat.

„Pojď si na mě sednout, kotě!“ řekl Sebastian. „Pojďme oslavovat!“

Hněv ve mně vybuchl jako sopka. Oslavovat můj pád? Chtěla jsem jim dát hned teď lekci. Vytáhla jsem tedy telefon a začala je natáčet. Byla jsem si jistá, že když tohle video pošlu otci, svatbu zruší.

„Ach kotě, jsi tak dobrá!“ řekl Sebastian, zatímco se na něm Seraphina pohybovala.

Ruka se mi zlobou třásla tak silně, že mi po několika vteřinách telefon vyklouzl. Sebastian ke mně prudce trhl hlavou. „Genevieve!“ vydechl a oči se mu rozšířily.

Seraphina se také prudce otočila, a když mě uviděla, spadla jí brada. „Sakra!“

Zvedla jsem telefon a vyběhla ven.

Sebastian ze sebe Seraphinu shodil a vyrazil za mnou. „Genevieve, Genevieve!“

„Nechci od tebe slyšet ani slovo!“ křikla jsem, zatímco jsem se horečnatě snažila odeslat video tátovi.

„Zastav!“ zařval. „Nedělej to!“

Otevřela jsem dveře. „Vy oba si zasloužíte, aby vás někdo odhalil!“

„Nech těch blbostí, Genevieve!“ zařval. „Nikdo kromě mě si tě nevezme! Tvoje svatba se mnou je vytesaná do kamene!“

„Radši umřu, než abych si tě vzala, ty podvodníku!“ křikla jsem na něj skrz slzy a stiskla tlačítko pro odeslání videa otci.

Sebastian vyběhl za mnou. To už jsem ale byla venku ze dveří. Stál nahý ve dveřích svého bytu a sledoval, jak odcházím. „Genevieveeee!“ zařval. Z několika bytů vyšli lidé, kteří uslyšeli ten rozruch. Dobře. Ať ho vidí nahého, ze kterého ještě kapaly její šťávy.

Vyšla jsem z bytového domu tak rychle, jak jen to šlo, a zamířila ke svému autu. Na silnici se mi světla města trochu rozmazávala. Zamrkala jsem a snažila se zaostřit. V mysli se mi přehrávala slova, která jsem právě slyšela. ‚Bylo to tajemství celých pět let‘. ‚Rozvod za měsíc‘. ‚Dvacetimilionové dědictví v prachu‘. ‚Tolerovat ji ještě měsíc‘. Třela jsem si hruď, zrada bolela hluboko uvnitř.

Pevně jsem sevřela volant. Pomyslela jsem na Eleanor a na to, jak mi rázně zakázala se se Sebastianem setkat. Věděla to? Pomáhala jim držet mě dál, abych nic neviděla? Aby jejich plán proběhl hladce?

Pak jsem pomyslela na svého otce. Kdybych mu teď zavolala a řekla mu, co jsem viděla, co jsem slyšela, uvěřil by mi? Ne, neuvěřil. Proto jsem mu poslala ten video důkaz. Miloval mě, ale myslel si o mně, že jsem „rozmazlený fracek“.

Kdybych je nenatočila při činu, Seraphina by mu bezostyšně lhala do očí, jen aby ty peníze dostala. Nedůvěřovala jsem ani Sebastianovi. Ten by mě raději sledoval trpět a udělal by to manželství ještě ubožejším.

Vzpomněla jsem si, jak před čtyřmi lety, po střední škole, Seraphina po jedné hádce odešla z domu. Všem řekla, že jsem tím důvodem já. Celý dům byl celé týdny plný napětí. Můj otec se rozhodl uklidňovat Eleanor a Seraphinu namísto mě. Ale i přes jeho snahu Seraphina odešla a už se nikdy nevrátila. Od té doby se ke mně táta choval, jako bych mohla každou chvíli způsobit další problém. Sledoval mě, jako bych byla riziko, které je třeba mít pod kontrolou. Kvůli Seraphině mi často nadával.

Pamatovala jsem si tu hádku, jako by se stala včera. Seraphina ten den tolik plakala, její vzlyky naplnily každý kout domu. Stála před mým otcem a svou matkou a chovala se, jako by byla obětí. Říkala, že vždycky bude jen nevlastní sestra a že ji nikdy nepřijmu. Pak se třesoucím se hlasem nabídla, že odejde z domu, abych si mohla žít „v pohodlí“. Eleanor se oči zalily slzami, ale neprotestovala. Jen sklonila hlavu a tiše trpěla, jako by jí Seraphinina oběť lámala srdce.

Ale pravda byla jiná. Hádka začala proto, že v náš poslední den školy jsem Seraphinu přistihla s Julianem. Týden předtím jsem se jí svěřila, že se mi Julian líbí.

Viděla jsem ji, jak sedí těsně vedle něj, tulí se k němu a líbá ho na rty. Když jsem na ni později udeřila, usmívala se způsobem, který vůbec nesvědčil o studu. Naopak, dávala své „vítězství“ na odiv. „Nikdy ses mu nelíbila!“ řekla a pohozením odhodila vlasy dozadu.

Zrada od Juliana nebyla ničím ve srovnání se zradou od Seraphiny. „Můžeš si ho nechat,“ odpověděla jsem tehdy.

Hned potom jsem své city k Julianovi potlačila, aby s ním Seraphina mohla být. Ale nevím, proč Seraphina přišla domů a udělala takové drama, když mě obvinila z pravého opaku? Řekla našim rodičům, že to já jsem políbila jejího přítele Juliana a že ji nenávidím za to, že je šťastná. Můj otec jí uvěřil a vynadal mi, ať jsem přizpůsobivější. Seraphina ale stejně odjela na vysokou školu a uvěznila mě v pocitu viny po celou tu dobu.

Právě v té bolestné době vstoupil do hry Sebastian, Julianův kamarád. Utěšoval mě, dvořil se mi a já se do něj pomalu zamilovala. Ale teď už měla Seraphina drápy zaseknuté i v Sebastianovi. Bylo to, jako by mi chtěla sebrat všechno, co jsem milovala.