Ach, sladký Ježíši.

Bolest hlavy mě probouzí z mého velmi pokojného spánku: to a výrazná vůně kokosu a marakuji. Pohnu se, abych se přetočil na bok, a zamračím se, když ucítím tíhu na hrudi. Přinutím oči otevřít a zašklebím se před naprostým jasem slunce, které mi pálí do tváře. Podívám se dolů na hlavu plnou hedvábně hnědých vlasů a zachytím další závan té kokosovo-marakujové směsi. Je to ona. Natočím hlavu na stranu a zkoumám obličej dívky, která je momentálně roztažená na mé hrudi. Není špatná. Už jsem se probudil vedle horších. Její rty jsou měkké a růžové, dlouhé tmavé řasy, perfektně tvarované obočí.

Co se to včera v noci k čertu stalo? Nepamatuju si vůbec nic. Kdo je tahle holka? Jemně jí odlepím ruku z hrudi, rozpletu naše nohy, a ona zasténá, když ji ze sebe odkulím. S povzdechem se zachumlá do polštáře. Nechám oči bloudit po jejím nahém těle, zpola zabaleném do prostěradla, zatímco leží roztažená na břiše a její dlouhé tmavé vlasy jsou rozprostřené po polštáři. Podívám se na její obličej zblízka a zamračím se. Ne, nepamatuju si ani hovno. Úplné okno. Rozhlédnu se po místnosti. Naše oblečení se nahodile válí po mramorové podlaze. Kde to do prdele jsme? Natáhnu si trenýrky a přejdu k oknu. Proč ten výhled vypadá tak povědomě? Počkat. Jsem v zasraným Vegas? Promnu si rukama obličej a podívám se na tu scenérii přede mnou znovu. Ach jo, jsem ve Vegas, o tom není pochyb. Zvednu ze země své džíny a nacpu ruce do kapes v naději, že najdu nějakou stopu, co se to k čertu semlelo. Zezadu z kapsy vytáhnu kousek papíru spolu se svým pasem a rozložím ho. Je vlhký – když o tom tak přemýšlím, moje džíny taky.

‚Oddací list.‘

Dlouhou chvíli na ta slova nepřítomně zírám. V žádným zkurveným případě. Nešel jsem se oženit s nějakou náhodnou holkou. Přečtu si zbytek dokumentu a zanadávám. Ach do prdele. ‚Sňatek Juliana Declana Sterlinga a Seraphiny Hayesové.‘

Kdyby certifikát nebyl dostatečným důkazem, na prstu jsem měl zlatý snubní prsten. Nakloním se blíž a podívám se na dívku v posteli. I ona má na prstu diamantový prsten. Vzali jsme se. Odletěli jsme do Vegas a vzali se.

„Kurva.“ Najdu svůj telefon na stolku u postele a odejdu z pokoje. Musím zavolat svému právníkovi. Doufám – ne, modlím se, aby tenhle sňatek nebyl legální.

„Pane Sterlingu?“ ozval se z druhého konce ospalý hlas Alistaira – mého právníka. Samozřejmě, časový posun, tam je asi brzy ráno. „Je všechno v pořádku?“

„Alistaire, omlouvám se, že tě budím. Je sňatek ve Vegas právně závazný?“

„Máte oddací list?“ odpoví. Vyfotím ten dokument a pošlu mu ho.

„Mám něco, co vypadá jako oddací list. Právě jsem ti poslal fotku. Podívej se na to.“

Slyším ho, jak na druhém konci šátrá po telefonu. „No, ano, to je formální dokument, takže je to legální, pane Sterlingu.“ oznamuje mi a moje srdce se propadne až do žaludku. Dívám se na ten certifikát ve své ruce a povzdechnu si.

„Ježíši Kriste. Nepamatuju si vůbec nic od chvíle, co jsme opustili ten klub. Je to naprosté okno. Určitě existuje nějaká právní klička, jak mě z toho dostat? Prosím, najdi ji.“

„Podívám se na to. Dosáhneme anulování manželství na základě toho, že jste byli oba pod vlivem alkoholu.“ řekne. Přikyvuji a přecházím sem a tam.

„Skvěle. Průběžně mě informuj.“ říkám a ukončím hovor. Co sis to do prdele myslel, když sis bral holku, kterou ani neznáš, ty naprostý idiote. Tohle mi vůbec není podobné. Nikdy tolik nepiju. Nikdy. Sakra, já ani nechodím pařit. Můj život je jen o práci, a když už mám čas vypustit trochu páry, dám si pár skleniček skotské a pak odejdu s jakoukoli holkou, která tu noc upoutá mou pozornost. Ne, tohle je bezohledné a nezodpovědné, což jsou dvě věci, kterými rozhodně nejsem. Nikdy jsem se neopil tak, že bych měl okno a nic si nepamatoval.

Otočím se, když uslyším kroky ve vedlejší místnosti. Vidím Seraphinu, jak se potuluje po jídelní části střešního apartmánu, s prostěradlem omotaným kolem těla. S výrazem hrůzy ve tváři, zatímco se snaží zjistit, kde vlastně je. První, čeho si na ní všimnu, jsou její oči – tmavší odstín než ty moje. Téměř olivově zelené, lemované dlouhými tmavými řasami, ne těmi falešnými, co nosí jiné holky, její byly přirozené. Její vlasy, lesklé a dlouhé, jí kaskádovitě padaly po zádech ve volných plážových vlnách, i když po noci plné divokého sexu rozcuchané.

Přistoupím k ní zezadu a opřu se o zárubeň dveří, zatímco se dívá z okna, které sahá od podlahy až ke stropu. „Dobré ráno.“ pozdravím. Trhne sebou leknutím, potichu pískne a otočí se ke mně. Oči má vykulené a zmatené, přejedou po mém polonahém trupu a zase zpátky k mé tváři. „Konečně jsi vzhůru.“

„Kdo jsi?“ zeptá se a zacouvá k oknu. Upiju kávu a olíznu si rty. Hlava mi stále nepříjemně třeštila a soudě podle toho, jak si třela hlavu ona, předpokládám, že se necítila o moc lépe.

„Jsem Declan.“ představím se a ona na mě jen zamrká, když k ní přistoupím. Odvrátí svůj pohled od mého a obejme se rukama, jako by se chtěla ochránit před mýma pátravýma očima, a prsty pevně svírá prostěradlo.

„Ehm, kde to jsme?“ zeptá se a rozhlédne se po střešním apartmánu.

„Myslím, že ve Vegas.“

Seraphině se rozšíří oči a zírá na mě dobrých šedesát vteřin bez mrknutí. Zavrtí hlavou a hluboce se zamračí.

„Ve Vegas?“ pronese nevěřícně a já v odpověď přikývnu. „Co to k čertu děláme ve Vegas?“

Pokrčím rameny. „To netuším. Nepamatuju si o včerejšku vůbec nic. Jediné, co si vybavuju, je odchod z klubu s nějakou holkou. Potom je to okno. Pamatuješ si něco ty?“

Zavrtí hlavou: „Ne, ne-nepamatuju, nepamatuju si nic. Byla jsem absurdně opilá. Ani si nevybavuju, že bych tě potkala,“ vysvětluje a nervózně se kouše do rtu. Sklopí zrak a štíhlými prsty si pročeše své jemné vlasy. „Ehm, proč mám na sobě ten prsten?“

Promnu si zadní část krku, zvednu ruku a ukážu jí snubní prsten na svém prstu. Rysy jí povadnou. Podívá se dolů na prsten na svém prstu a pak zase nahoru na mě. „Ne, řekni mi, že jsme to neudělali. Vzali jsme se?“ Přikývnu a ona zbledne. „Jak k čertu k tomuto došlo? Jak jsme se dostali z klubu v Londýně k tomu, že se vezmeme ve Vegas?!“

Zasténám, když mi lebkou projede ostrá bolest, zaviněná hlasitostí jejího tónu. „Kurva, stáhni hlasitost, zlato; mozek mi za chvíli vypadne prdelí.“ Povzdechnu si a mnou si spánky. „Upřímně, nevím, jak se to stalo nebo jak jsme se sem dostali, jasný? Taky jsem přesně neplánoval, že se opiju do němoty a vezmu si nějakou cizí holku, kterou jsem potkal v klubu.“

Seraphina se na mě zamračí: „Ach, no, to je dobře, žes to neplánoval. Představ si, co by se stalo, kdybys to udělal! A kromě toho, nejsi zrovna můj typ.“ Teď byla řada na mně, abych na ni vrhal nevraživé pohledy. Myslí to ta holka vážně? Nemá ani ponětí, kdo jsem. Ještě jsem nepotkal holku, pro kterou bych nebyl její typ.

„Ach, opravdu? Včera v noci jsem sakra vypadal jako tvůj typ.“ podotknu a její oči se zúží na štěrbiny a udělá krok směrem ke mně.