Trhnutím se probudím, když uslyším, jak mi na nočním stolku vedle mě cvrliká budík. Natáhnu se a poslepu šmátrám po telefonu; se stále zavřenýma očima se mi ho podaří najít a budík odložit. Ach, to ticho. Zrovna když se chystám znovu usnout, vzpomenu si, že je to můj první den v nové práci, a nadšeně vyskočím z postele. Bylo tři čtvrtě na osm a já tam musela být v devět. Spokojená, že mám dost času, se dobelhám do koupelny, abych se osprchovala a připravila.

Při čištění zubů zírám na svůj odraz v zrcadle. S očima podlitýma krví z nedostatku spánku a víkendu plného těžkého pití jsem vypadala jako něco z Noci oživlých mrtvol. Po horké sprše a dvou hrncích silné kávy jsem se cítila o něco lépe. Snažila jsem se přesvědčit sama sebe, že to chvění v žaludku není nervozita. Proč bych měla být nervózní? Tuhle práci zvládnu i poslepou. Uf, při pomyšlení na práci mi v břiše znovu explodují motýli.

Zrovna jsem si nanášela řasenku, když se dveře mé ložnice rozrazily a vešla Elle s Beatrice v závěsu. Při tom vyrušení nadskočím a rozmažu si řasenku po celém víčku, čímž si zničím oční stíny, jejichž stínováním jsem strávila dobrých deset minut.

„Kde v sedmi kruzích PEKLA jsi byla?!“ zařve Elle a zpraží mě pohledem, oči dokořán a vlasy rozcuchané ze spaní.

„Seraphino, měly jsme o tebe strašný strach! Myslely jsme, že se ti stalo něco hrozného!“ kárá mě Beatrice.

„Ježíšikriste, vyděsily jste mě k smrti. A zničily jste mi řasenku!“ zabručím podrážděně a beru si vatovou tyčinku, abych odstranila černou šmouhu na víčku.

„Kašli na řasenku! Kde jsi sakra byla celý víkend? Myslely jsme, že sis toho sexy chlapa, se kterým jsi odešla, přivedla sem do bytu, ale nebyla jsi doma,“ vysvětluje Beatrice a přejde k posteli, aby se na ni posadila. „Tak jsme si řekly, že jsi asi jela k němu a vrátíš se v sobotu, ale neukázala ses a měla jsi vypnutý telefon.“

„Máš vůbec ponětí, jak jsme se bály, že někde ležíš obličejem v příkopu,“ dodává Elle a dá si ruce v bok, aby zdůraznila své naštvání.

„Na to jste měly myslet dřív, než jste mě nechaly odejít s cizím chlapem. Co jste si sakra myslely, když jste mě nechaly odejít s nějakým náhodným chlápkem?“

„Vypadali jste do sebe docela zabraní a on byl sexy, tak jsme si myslely, že jste si šli trochu užít,“ říká Beatrice, pokrčí rameny a ušklíbne se. „Když už jsme u toho, jaké to bylo? Muselo to být dobré, když tě nenechal odejít celý víkend.“

„Panebože!“ Popadnu kartáč a hodím ho po ní; ona se mu obratně vyhne a se samolibým úsměvem se zašklebí. „Víte, proč jsem se v sobotu nevrátila. Řeknu vám proč – protože jsem byla ve Vegas.“

„Ve Vegas?“ řeknou jednohlasně a já přikývnu. „Jako v tom Vegas…“

„Ano! Ve Vegas, jako v Las Vegas v Nevadě!“ Elle se podívá na Beatrice, která na mě zírá s otevřenou pusou. „Nepamatuju si vůbec nic. Byla jsem tak opilá, že jsem nakonec nějak skončila v soukromém tryskáči, kterým jsem letěla do posraných Států.“

„S tím chlapem?“ ptá se Elle s ohromeným výrazem ve tváři.

„Ano, s tím chlapem,“ odpovím a natahuji si na sebe černý krajkový top. „A to není ani to nejhorší, oh ne, je to ještě lepší. Byli jsme oddáni Elvisem. Jakože legálně sezdáni.“

Ticho.

Zírají na mě s otevřenou pusou. „Ty… ty ses vdala?“ vykoktá Elle a kroutí hlavou. Přikývnu a nanáším si rtěnku.

„Tak počkej, ukaž, jestli to chápu správně. V klubu jsi potkala sexy chlapa, který tě svým soukromým tryskáčem odvezl do Vegas a vzal si tě?“ Přikývnu, ona se v reakci na to zasměje a poškrábe se na nose. „Řekni mi, že jsi mu aspoň dala?“

„Beatrice!“ vyhrknu, protočím panenky a hodím po ní lahvičku s podkladovou bází; svalí se na postel a ze srdce se rozesměje.

„Seraphino. Kdo je ten chlap?“ ptá se Elle a já pokrčím rameny. Vezmu ze stolu jeho vizitku a podám jí ji.

„Nevím, kdo to je. Vím jen, že se jmenuje Julian Declan něco.“

Elle zírá na vizitku a oči se jí rozšiřují. „Ach můj bože. Seraphino…“ vydechne Elle, hledí na vizitku ve své ruce a pak na mě. „Julian Declan Sterling! Toho sis vzala?“

„To si děláš prdel!“ zaječí Beatrice, vyskočí na nohy a vytrhne Elle vizitku. „Věděla jsem, že je mi povědomý! Ach můj bože. Sero, máš vůbec tušení, kdo ten chlap je?“

Pokrčím rameny, zavrtím hlavou a zmateně na obě zírám. „Ne, měla bych?“

„Ehm, ano!“ vykřiknou obě naráz, až sebou trhnu.

„Zrovna ty bys to měla vědět, Seraphino! Je to uznávaný architekt a ten chlap je taky miliardář! Je to ten nejvíc sexy a nejžádanější generální ředitel v zemi. Podívej, to je on, že jo?“ Ukazuje mi fotku na svém telefonu a já přikývnu.

Zamračím se a těkám pohledem z jedné na druhou. Zase mě začínala bolet hlava. Proto mi připadal povědomý. Viděla jsem ho v časopisech. A do prdele. „Ano, to je on.“

„Panebože, ty šťastná mrcho!“ vyskočí Beatrice na mou postel. „Nejenže ses s ním vyspala, ty jsi za toho miliardáře navíc provdaná, Seraphino!“ Protočím panenky a vezmu si sako. „Tomu nemůžu uvěřit.“

„Ježíši. Na vás dvě teď nemám. Musím jít do práce. Nechci přijít první den pozdě.“

„Nechoď. Teď jsi bohatá,“ prozpěvuje Beatrice, skáče mi po posteli a tančí.

„Beatrice, slez sakra z té postele! Zrovna jsem ji ustlala.“ Popadnu ji za nohu, zatáhnu a ona přepadne a svalí se z postele.

„Au. Myslím, že jsi mi zlomila zadek,“ špulí rty a opatrně si tře pozadí.

„Musím jít. Už tak mám zpoždění. Sprav mi sakra tu postel,“ řeknu, hodím jí polštář na hlavu a vyjdu z ložnice.

„Ano, paní Sterlingová,“ volá za mnou Beatrice a zachichotá se, když jí cestou k vchodovým dveřím ukážu prostředníček. Na celé to fiasko s Declanem teď nedokážu ani pomyslet. V hlavě jsem měla naprostý zmatek a jsem si docela jistá, že jsem ještě trochu opilá. Pokud se někdy chci prosadit jako architektka, musím se soustředit na svou kariéru. V tuhle chvíli si stěží pamatuji, jak se píše mé vlastní jméno. Už nikdy nebudu pít.

Do práce dorazím s pětominutovým předstihem. Prosím, neptejte se mě, jak rychle jsem jela, abych to stihla, protože v poště očekávám hezkých pár pokut za rychlost.

„Seraphino.“ Když uslyším své jméno, otočím se a vidím dívku, která mě přivítala minule, když jsem tu byla. Penelope, myslím, že se jmenovala.

„Já jsem Penelope. Pokud jste připravená, nejprve vás tu provedu a pak si můžeme projít program pana Sterlinga na dnešní den.“

„Ano, samozřejmě. To zní dobře.“ Následuji ji skrze skleněné dveře a procházíme otevřenou kanceláří s několika luxusními kójemi a špičkovými počítači se dvěma monitory, které slouží k rýsování návrhů.

„Takže, tohle je váš stůl a už víte, kde má pan Sterling kancelář.“ Usmívám se a přikyvuji, zatímco očima přejíždím po kanceláři a ona dál a dál mele o jeho rozvrhu. „Je velmi osobitý a má rád věci určitým způsobem. Například, kávu pije černou, s odstředěným mlékem bokem, a musí ji mít připravenou na stole ve tři čtvrtě na osm. Každé ráno v osm hodin má s železnou pravidelností sezamový bagel s uzeným lososem a smetanovým sýrem bez tuku.“

„Chápu.“

„Výborně. Malá užitečná rada, pracuje hodně, takřka nepřetržitě. Takže je často docela nevrlý, protože je unavený. Když ho uvidíte, jak si povoluje kravatu a mne si spánky, znamená to, že se zlobí, vyhýbejte se mu, pokud si vás nezavolá. Pokud si vás zavolá – nemluvte. Zjistila jsem, že pomáhá přikyvovat. Nevstupujte do jeho kanceláře bez klepání; počkejte, až vám pokyne, abyste vešla. Rozumíte?“

Pohlédnu na prázdnou kancelář a polknu. Páni, tenhle chlap zní jako naprostý magor. Práce pro něj bude jistě pořádná zábava. Následuji Penelope zpět do open-space kanceláře. „No, myslím, že zhruba chápete podstatu této práce. Jsem si jistá, že si vy dva budete skvěle rozumět. Brzy by měl skončit na schůzce a pak můžeme jít a představit vás,“ vysvětluje Penelope, zatímco jdeme ke kuchyňce, kde jsou kávovary, ledničky naplněné nápoji a police se svačinami. Alespoň že se o své zaměstnance starají.

Zrovna jsem si vychutnávala své karamelové latté a pozorovala lidi, když přihupkala Penelope. „Už má po schůzce. Pojďme, ať se můžete seznámit.“ Přikývnu a následuji ji přes kancelář směrem k pracovně generálního ředitele. Byla jsem opravdu zmatená pokaždé, když řekla slova ‚představit vás‘, jako bych se s ním už nesetkala na pohovoru. Možná zapomněla.

Vešly jsme do kanceláře, kde jsem měla pohovor s tím šedivým elegánem. Můj pohled upoutal obraz na zdi, a zrovna jsem ho obdivovala, když jsem sotva postřehla, jak Penelope vyslovila mé jméno. „Pane Sterlingu, tohle je vaše nová výkonná asistentka, Seraphina.“ Otočím se a podívám se na něj. Nejdřív se setkají naše oči. Nechám svůj pohled bloudit po jeho postavě a srdce se mi propadne až do žaludku.

„Ty.“