Elira v duchu Zareka proklínala a přesunula se k jeho šatníku, aby splnila jeho příkaz.

Když otevřela dveře a vešla dovnitř, velikost toho prostoru ji naprosto ohromila.

Jeho saka visela na jedné straně, košile na straně druhé. Úhledně seřazená podle barev. Jeho kravaty byly zavěšené na samostatném ramínku, které vypadalo luxusně. Jeho bezmála sto párů bot bylo úhledně vyleštěných a uložených v botníku.

Elira vyšla ze šatníku a trhla sebou, když zjistila, že přímo před ní stojí Zarek Valerius.

Zarek na ni chladně pohlédl a všiml si jejích prázdných rukou.

"Kde je mé oblečení?" vyštěkl na ni.

'Netvor, surovec,' proklela ho Elira v duchu. Věnovala mu však příjemný úsměv.

"Pane Valerie, všechno vaše oblečení je už úhledně vyžehlené a srovnané uvnitř," řekla samolibě.

Zarek se podíval na její samolibou tvář a zatnul zuby.

"Chápu," zamumlal a vkročil do šatníku.

Elira vypadala zmateně.

'Co má zas ten netvor za lubem?' proběhlo jí hlavou.

Zarek přinesl všechno své oblečení a hodil ho na zem. Hromada se neustále zvětšovala, až dosáhla Eliře do pasu.

Elira rozhodně není žádného malého vzrůstu. Zarek měří 188 centimetrů a Elira 172. Pokud jí hromada sahala do pasu, pak to nebyla jen nějaká malá hromádka. Byla obrovská.

"Teď jsou špinavé. Vyper je, vyžehli a úhledně srovnej přesně tak, jak jsi je našla před minutou," nařídil jí a se spokojeným úšklebkem ve tváři odešel.

Elira na jeho vzdalující se záda zírala jako opařená.

"Máš na to jen 6 hodin," připomněl jí Zarek odkudsi ze svého pokoje, přičemž si její zděšený výraz užíval až příliš.

"Netvor," zaklela Elira o něco hlasitěji.

"Říkala jsi něco?" zavolal zpátky.

"Ne, pane Valerie, řekla jsem Dobře?" pronesla s falešnou sladkostí.

Zarek ji pozoroval koutkem oka a pobaveně se uchechtl. Sám si nebyl jistý, proč mu dělá takové potěšení ji trápit.

Elira snesla oblečení dolů do suterénu, kde byla pračka a sušička, a celou cestu mu v duchu spílala.

Naplnila pračku a čekala, až dopere. Vyprané oblečení pak přendala do sušičky a znovu naplnila pračku.

Tento proces zopakovala ještě několikrát, dokud nebylo vše hotovo. Následně se pustila do žehlení všech těch věcí. Zabralo jí víc než 6 hodin, než to všechno dokončila.

Na konci toho všeho byla unavená a hladová. Vyžehlené oblečení úhledně pověsila na ramínka a odnesla je všechny nahoru, aby je pečlivě srovnala do jeho šatníku.

Když se chystala otevřít dveře šatníku, zastavil ji jeho hlas.

"Co to děláš?" zeptal se jí rozzlobeně.

'Copak jsem provedla teď, ty netvore?' zaklela Elira v mysli, ale na tváři si udržela příjemný úsměv.

"Přesně to, o co jste mě požádal, pane Valerie. Rovnám vaše oblečení do šatníku. Vyprala jsem je a úhledně vyžehlila," řekla s předstíranou sladkostí.

Zarek viděl ten hněv v jejích očích. Ale hrála si na sladkou, přestože na něj měla vztek. Člověk s velkou dávkou odvahy. Copak se mě nebojí? Úplně stejně jako se mě nebála moje družka, napadlo ho náhle.

'Sklapni, Zareku. Nesrovnávej svou družku s člověkem,' napomenul se.

Ale tento člověk vzbudil jeho zájem. Rozhodl se ji dál provokovat.

"Jak se opovažuješ hodit mé oblečení do pračky? Mělo by se čistit jen chemicky," vyštěkl na ni.

Elířina tvář okamžitě zbledla. Žila dřív prostým životem v malé vesnici kdesi uprostřed ničeho se svou babičkou. Jak by tohle mohla vědět? pomyslela si zděšeně.

"Řeknu Bramovi, ať ti strhne plat za půl roku," vyhrožoval Zarek a sledoval její bledou tvář.

Její utrpení si užíval.

'To máš za to odmlouvání,' pomyslel si samolibě.

Jakmile Elira uslyšela Zareka vyslovit jméno svého otce, zpanikařila.

'Jestli táta zjistí, že jsem tohohle netvora naštvala, pošle mě zpátky k babičce.'

'Drž se v ústraní, Eliro. Nepoutej na sebe pozornost,' zazněla jí v hlavě babiččina slova.

'Babička mě určitě zabije, jestli u tohohle mého dračího druha selžu,' uvědomila si Elira s hrůzou.

Zareka ten zpanikařený výraz v jejích očích pobavil, jakmile zmínil Brama.

'Zajímavé, mě se nebojí, ale má strach z mého komorníka?' pomyslel si pobaveně.

"Brame!" zařval záměrně na svého komorníka. Dveře jsou zavřené a jeho hlas není dostatečně silný, aby skrze ně dolehl.

"Ne, pane Valerie, neříkejte to mému otci," poprosila Elira Zareka v panice.

'Otci?' Teď byla řada na Zarekovi, aby byl šokován.

"Bram je tvůj otec?" zeptal se jí s překvapením.

"Vy to nevíte?" vyhrkla Elira.

'Hloupá, hloupá, ty a tvoje prořízlá pusa. Babička má pravdu, moje velká huba mě přivede do hrobu,' nadávala sama sobě.

Zareka její tón pobouřil.

"Brame!" zařval znovu, aby ji zastrašil.

Elira mu okamžitě zakryla ústa svou dlaní.

"Prosím," žádala ho teď zcela upřímně.

Ta upřímná prosba v jejích očích ho zaskočila.

"Pane Valerie," zaklepal Bram na dveře.

'Obvykle šéf volá po telefonu dolů. Proč dneska křičí? Děje se něco? Zajímalo by mě, kdo dnes dostane padáka?' přemýšlel Bram zpanikařeně.

Zarek pohlédl do jejích prosebných zelených očí, které k němu vzhlížely s nadějí. Významně se zadíval na tu malou jemnou dlaň, která mu zakrývala ústa.

Elira okamžitě stáhla ruku a ucouvla.

Zarek obvykle nemá rád, když se ho kdokoli dotýká. Její dotek ho ale nijak neodpuzoval. To ho do značné míry popudilo.

'Máš družku,' připomněl si.

"Vstupte," vyzval svého komorníka dál.

Bram se podíval na scénu před sebou a zbledl.

'Co tady dělá Elira? Je ona ta, která urazila pana Valeria?' zhrozil se Bram.

"Eliro? Co jsi to udělala?" obořil se Bram na dceru. Neodvážil se však před Zarekem zvýšit hlas.

'Elira,' Zarek převaloval její jméno na jazyku.

'Hodí se to k její jedinečné osobnosti,' pomyslel si dřív, než se stihl zastavit.

Z myšlenek ho vytrhlo, když viděl, jak se Elira marně snaží vymyslet dobrou výmluvu.

"Otče, já... to..." koktala Elira.

Z nějakého důvodu s ní Bram nikdy netrávil čas rád. Vždycky dával přednost své druhé manželce a dětem před ní. Vždy se mu snažila zavděčit jako malá holčička, která touží po lásce svých rodičů. Ale Bram se k ní vždycky choval odměřeně a nakonec ji poslal žít k jeho matce a její babičce.

S tetováním nebo bez, dostala teď příležitost s ním trávit čas. Nechce to zkazit. I kdyby to mělo znamenat, že bude tancovat tak, jak pan Valerius píská.

Zarek se rozhodl ji zachránit.

"Neudělala nic špatného, Brame. Proč si neustále něco domýšlíš?" řekl Zarek líně, přičemž celou dobu upíral zrak na Elířinu tvář.

Úleva byla to první, čeho si na jejím obličeji všiml.

"Omlouvám se, pane Valerie," omlouval se Bram s rozpaky.

'O co tady vlastně jde?' divil se Bram.

"Líbí se mi, jak mě tvoje dcera obsluhuje," pronesl Zarek s nádechem sarkasmu, který postřehla jen Elira.

Zabodla do něj pohled zpoza svého otce, který stál čelem k Zarekovi.

Zarek na ni vyzývavě zvedl obočí.

Elira se zavřenýma očima povzdechla.

Bram vypadal tímto prohlášením naprosto vyveden z míry.

"Jsem rád, že jsme vám mohli posloužit, pane Valerie," odvětil Bram hrdě.

Bram nemá o bezpečí své dcery obavy. Stejně jako ostatní i on věří, že pan Valerius je muž, kterému je těžké se zavděčit a který obvykle nerad marní čas se zástupkyněmi ženského pohlaví, natožpak s člověkem a služebnou, jakou je jeho dcera. Takže upřímně věřil, že jeho dcera musela pana Valeria svou tvrdou prací ohromit. Bram byl na svou dceru nesmírně pyšný.

Elira slyšela, jak je na ni její otec hrdý, a srdce se jí bolestivě sevřelo.

'Když tě potěší, že sloužím tomuhle netvorovi, otče, pak to udělám, i když to dělám nerada,' pomyslela si hořce.

"Chci ji jmenovat svou osobní služebnou. Připravte pro ni pokoj vedle mého a přesuňte tam její věci. Je otravné pro ni posílat, kdykoli něco potřebuji."

Zarekova slova zněla tak přesvědčivě, že Bram na jeho příkazu neshledal jedinou chybu. Proto okamžitě souhlasil.

"Ihned ten pokoj připravím, pane Valerie," zaradoval se Bram.

Elira zůstala beze slova. Pokud si dobře pamatovala, pokoj vedle toho jeho je s jeho pokojem propojený. Vedou z něj do něj dveře, takže uniknout před tímhle netvorem bude naprosto nemožné. Elira se na Zareka vztekle zadívala.

Přesně v tu chvíli se Bram otočil tváří ke své dceři a láskyplně ji pohladil po hlavě. Elířiny oči okamžitě změkly.