Pohled Declana

Navzdory oceánu mi bylo všude horko. Seraphininy ztvrdlé bradavky se vtiskly do mé hrudi, její srdce divoce bušilo v souladu s mým, její ruce se mi ovinuly kolem krku a její dech mě ovíval na tváři.

Mokré vlasy se jí lepily na obličej a kapky jí klouzaly po klíční kosti a třpytily se. Malá vlna ji natlačila blíž a můj rozkrok ztvrdl ještě víc. Zasténal jsem a přitáhl si ji k sobě.

"Doháníš mě k šílenství," zamumlal jsem a ústa mi nebezpečně klesla blíž. Můj dech se dotkl jejích rtů a ona zavřela oči.

Neměl bych,

Jeden polibek by se dal vydávat za chybu, udělat to podruhé by bylo úmyslné, ale nedokázal jsem se ovládnout.

Zoufale jsem se rty přitiskl k jejím. Zasténala a já ztratil veškerou kontrolu. Přitáhl jsem si ji pevněji a polibek prohloubil.

Všechna varování v mé hlavě zmizela a věděl jsem jen to, že ji chci.

"Seraphino!"

Ztuhl jsem, když zazněl Alistairův hlas.

Seraphininy oči se rozšířily a snažila se odtáhnout, ale já ji držel blíž a odmítal ji pustit.

"Seraphino!" zavolal Alistair znovu, tentokrát blíž.

"Pusť mě," zašeptala.

Ponořil jsem ji do moře a obtočil nohy kolem jejího pasu, abych ji udržel nahoře. Ruka mi zavadila o její prso, když jsem jí připnul podprsenku na místo, pak jsem ji zahákl pod paží a vynesl ji nahoru.

Zakašlala, prskala vodu a já ji zvedl z vody.

"Co se stalo?" Alistair k nám přiběhl. Položil jsem ji na písek, klekl si a sklonil se nad ní.

"Chytla ji křeč v lýtku; vytáhl jsem ji zrovna včas," řekl jsem drsně.

Seraphina znovu zakašlala a přetočila se na bok. Obličej jí zčervenal a oči upírala do písku, kamkoli, jen ne na mě.

Alistair si klekl vedle ní. "Jsi v pořádku?" Ruka se mu vznášela nad jejím ramenem.

"Jsem fajn," zachraptěla Seraphina.

Pomalu se posadila, pohnula nohou a já se trochu stáhl.

"Jak to cítíš teď?" zeptal jsem se. Trochu sebou trhla, ale přikývla.

"Půjdu pro ručník," řekl Alistair.

Ve vteřině, kdy se otočil, jsem se postavil. Byl jsem pořád kurevsky tvrdý a skláněl se nad Seraphinou, aby si toho nevšiml.

Skočil jsem zpátky do vody a odplaval. Studené moře s mými myšlenkami neudělalo vůbec nic.

Můj plán na léto nezahrnoval to, že budu prahnout po Seraphině. Chtěl jsem strávit klidné léto v domě na pláži a podívat se na to, čemu jsem se celá ta léta vyhýbal, ale s přítomností Seraphiny to vypadalo, že všechny mé plány vzaly za své.

Když jsem ji viděl naposledy, bylo jí třináct. Běhala za mnou celé léto, když její rodina jezdila do New Yorku na prázdniny.

Pamatuju si, jak jí poskakovaly culíky, když se snažila se mnou držet krok, na všechno se vyptávala a prosila mě, abych ji všechno naučil.

Ale to bylo před pěti lety.

Od té doby jsem se sem nevrátil. Ne od toho, co se stalo.

Seraphina už nebyla dítě. Vyrostla v krásnou, půvabnou slečnu a byla tak sakra lákavá.

Všechno na ní mě přitahovalo, a to bylo kurva špatně, protože Seraphina nebyla jen tak někdo.

Byla to sestra mého nejlepšího kamaráda a někdo, s kým jsem si nemohl zahrávat.

Když jsem se vyvlekl z vody, byli už pryč. Ruce a boky mě bolely z několikahodinového plavání.

Vzal jsem si z křesla ručník, utřel ze sebe sůl a zamířil zpátky k domu.

Seraphinu jsem našel u jídelního stolu s otevřeným notebookem. Byla nad ním shrbená, napjatá, prsty se jí vznášely nad klávesnicí.

Když jsem vešel, ani nezvedla hlavu, a pochybuju, že si vůbec všimla, že jsem zpátky.

"Jsi v pořádku, holubičko?" zeptal jsem se.

Oči jí na vteřinu vzlétly ke mně a pak se sklopily zpět k obrazovce. "Jo."

Zamračil jsem se. "Kde je Alistair?"

"Odjel, šel do obchoďáku něco vyzvednout," řekla stručně, hlas jí zněl úsečně.

Přikývl jsem a chtěl se otočit k odchodu. Musel jsem si udržet odstup, nemohl jsem se kolem ní dál motat.

"Počkej... Declane?"

Srdce mi poskočilo, když jsem uslyšel své jméno. Otočil jsem se zpět. "Ano?"

Z nervozity se kousla do spodního rtu. "Potřebuju tvou pomoc?"

Kráčel jsem k ní pomalu a snažil se to příliš neanalyzovat. "Co se děje?"

"Už jsou venku výsledky přijímaček na vejšku. Potřebuju vědět, jestli jsem se dostala na Yale," řekla, vstala a odsunula mi židli.

"Vážně?"

"Jo, nedokážu se přinutit na to kliknout, hrozně se bojím."

"Dobře," zamumlal jsem a naklonil se, abych se podíval na obrazovku.

Ve chvíli, kdy jsem to udělal, slabě vypískla, chytila mě za ruku a pevně ji stiskla. Celá paže mě z jejího doteku zabrněla a já těžce polkl.

Její obličej se najednou objevil hned za mým krkem, její dech mě hřál na kůži. Snažil jsem se soustředit na notebook, ale všechny mé smysly křičely, abych ji políbil.

Vůně jejího šamponu mi naplnila nos a zhluboka jsem se nadechl.

"D..."

"Jo." Probral jsem se z toho a přejel kurzorem po obrazovce.

"Dělej!" zašeptala a stiskla mi ruku pevněji.

Konečně jsem klikl na odkaz a byl jsem za ni taky nervózní. Slova na obrazovce zazářila jasná jako den.

"Gratulujeme," přečetl jsem první slovo.

"Gratulujeme!" zaječela a celé její tělo vystřelilo vpřed. Obejmula mě, ruce pevně obtočené kolem mého krku, a tiskla mě k sobě.

Na půl vteřiny jsem ztuhl, šok z toho, že je přitisknutá ke mně, způsobil, že mi v těle začal hořet každý nerv.

Pak jsem jí objetí oplatil, přitáhl si ji k sobě, ruku jí položil na pas a ona si mi sedla na klín.

"Gratuluju, Sero," řekl jsem pyšný na ni. Odtáhla se jen natolik, aby se na mě mohla podívat s jiskřícíma očima.

"Děkuju." Zářivě se usmála. Její obličej byl blízko, zelené oči jí jen svítily.

"Sero," zamumlal jsem a její jméno mi sklouzlo ze rtů, než jsem ho stihl zastavit.

Úsměv jí povadl a na jeden úder srdce jsme na sebe jen zírali.

"Declane... já"

"Co se to tu děje?" Vešel Alistair.

Zvedl jsem hlavu a uviděl ho ve dveřích, jeho oči těkaly od jejích paží kolem mého krku k mým rukám, které ji stále držely za pas.